Židovou strouhou naposled

23. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou

Dnes se tedy s Židovou strouhou rozloučíme, došli jsme až do místa, kde končí skalnaté údolí a krajina kolem Židovy strouhy dostává jiný ráz. Tady jsme naši cestu údolím ukončili. Vybírám ještě pár posledních snímků a doufám, že se vám Židova strouha líbila.




























































Mějte se krásně a děkuji Vám, že jste se u mě na blogu zastavili. Usmívající se

 

Židovou strouhou po druhé

22. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Procházet se kaňonem Židovy strouhy byl krásný zážitek. Koukala jsem se, kdy že jsme to vlastně tento výlet podnikli a bylo 4. března 2017. Jeden z prvních skoro jarních dní nám na počasí přál, sluníčko svítilo a bylo i příjemně teplo. Oba jsme si s Mikym pěkného počasí vážili, protože v tomto období, pokud se chcete kaňonem projít, je nutné Židovu strouhu několikrát přebrodit. A tak jsme místy zouvali boty a nořili nohy do proudící studené jarní vody a místy přeskakovali kameny, abychom se dostali na druhý břeh a mohli pokračovat v cestě dál.











































































Příště se do kaňonu Židovy strouhy podíváme naposledy, zatím se mějte krásně.

Děkuji Vám za návštěvu u mě na blogu. Usmívající se




Vítá nás Židova strouha

21. května 2017 v 6:08 | Marie |  Cestou necestou
Židova strouha
Tento potok nebo říčka dostal údajně své zvláštní jméno podle Židů, kteří se zda ukrývali v nepřístupných stráních, když byli vypovězeni z Čech za vlády českého krále Vratislava II.
Pramen Židovy strouhy vyvěrá nedaleko obce Bzí a její délka je 20,5km. Za nejkrásnější úsek Židovy strouhy je považován romantický kaňon pod Bechyní, kde se vlévá Židova strouha do Lužnice. V roce 1988 byl vyhlášen přírodní památkou.
Tolik k informacím, které se mi podařilo najít na internetu.

Sama za sebe mohu říct, že se jedná o místo vskutku úchvatné. Za těch pár let, co bydlím v Táboře, jsem měla možnost Židovu strouhu navštívit snad ve všech ročních období a pokaždé jsem odtud odcházela okouzlena tímto krásným místem a touhou se sem ještě někdy podívat.


Když jsme se otočili zády k řece Lužnici, jejíž snímky jsou v minulém článku, Židova strouha nás přivítala hvězdičkami, které na její hladinu malovaly sluneční paprsky.


































































Příště popojdeme Židovou strouhou zase o kousek dál, mějte se zatím krásně.
 


Nad Židovou strouhou

20. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Je pro mě dost těžké vybrat ze všech fotografií, které jsem během výletu na Židovu strouhu udělala. Snažím se být dost nekompromisní, fotografie hodně promazávám, a i tak mi jich stále hodně zbývá. U mnoha fotografií stále váhám, protože jsem se na nich snažila zachytit, jak krásné místo v okolí Židovy strouhy i u ní samotné v naší zemi máme. Ráda bych se s vámi o ně podělila a tak mi prosím promiňte, jestli si některé snímky budou podobné, a nebo jich vložím do článku příliš mnoho.

Cesta nad Židovou strouhou.

































Z okraje skály je již vidět linoucí se Židovu strouhu.





A tady už přicházím k místu, kde vtéká Židova strouha do řeky Lužnice.




Pohled na řeku Lužnici a most přes ní na protějším břehu.






















A příště už vejdeme do údolí Židovy strouhy, mějte se zatím krásně.

Cesta k Židově strouze

19. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Dnešním článkem se vracím k fotografiím Židovy strouhy, které jsem slíbila a až doposud nedodala. Za což se vám, kteří jste se na fotografie z tohoto krásného údolí těšili, omlouvám. K Židově strouze jsme se vydali v krásný jarní březnový den, byl to jeden z letošních prvních teplých dní, který sliboval konec zimy.

Sluníčko nám od rána přálo a my jsme si užili už cestu od nádraží přes malé, ale moc pěkné městečko Bechyň. Kdo by si chtěl připomenout fotografie z Bechyně, může nahlédnout do březnových článků ZDE. Poslední z bechyňských článků, končil u poslední bechyňské chalupy, odkud jsme se vydali po žluté turistické značce, která nás vedla přímo do prudké stráně obřího kopce nad řekou Lužnicí.




























Cesta mezi poli nás dovedla ke křížku a zurčícímu jarnímu potůčku.













A nebyla bych to já, kdybych se u křišťálově čisté proudící vody nezastavila a neudělala pár snímků.























Ještě se ohlížím na Bechyň a i na dálku si říkám, že je to opravdu krásné městečko.





A tady už se dostáváme na cestu vedoucí nad Židovou strouhou, po které se projdeme příště.






Mějte se zatím krásně.



Kam dál