Červen 2009

Kapky deště.

28. června 2009 v 16:14 | Marie |  Flora
Dneska jsme hned po ránu šli do lesa na houby. Moc jsme jich nenašli, takže ani nestálo za to je fotit. Na smaženici, ale bylo.V lese drobně pršelo, takže nikde ani živáčka a ani ptáčka zpěváčka. Prodírali jsme se houštinami, brouzdali se trávou a užívali si lesního ticha.Na cestě domů jsme objevili krásně ozdobené listy vlčího bobu kapkami deště.
Tady je malá ukázka:




























Praha

27. června 2009 v 20:01 | Marie |  Cestou necestou
Sláva, včera dostaly děti konečně vysvědčení.Obě naše ratolesti dopadly výborně, měly vyznamenání. A nám rodičům se ulevilo, zase jeden školní rok za námi! Konec úkolů, konec každodeního učení a školních poviností. Máme padla. Nevím jak vy, ale u nás jsou prázdniny vítány opravdu celou rodinou.
A protože jsme je chtěli zahájit opravdu prázdninově, vyjeli jsme si na výlet do matičky Prahy.
Zašli jsme se podívat do Paláce Lucerna na Terakotovou armádu 1. čínského císaře Čchin Š-chuang-ti.Výstava byla velice pěkná a zajímavá. Ale nesmělo se tam bohužel fotit.
Pak jsme vyšlápli schody na věž Prašné brány, odkud je skutečně skvostný výhled na Prahu.
Nakonec jsme navštívili galerii Pastelka,která patří výtvarnici Marii Brožvé.Marie Brožová nebo-li MAB, propaguje malování pastelkami. Její díla mají v sobě spousty fantazie a pohádkové romantiky.Kdo se chce pokochat může nakouknout na její webové stránky: http://www.pastelky.cz
V Praze se nám líbilo, ostatně jako vždycky. Celá naše rodina si při toulkách Prahou užívá pozorování lidí, nádherné stavby a všelijaká pražská zákoutí.


Sv. Václav v Paláci Lucerna:









Záběry z Pražské brány:





























Galerie MAB:






A ještě jedno zákoutí Prahy :



Ulrychovi a lilie

25. června 2009 v 19:24 | Marie |  Písně
Ráda poslouchám Hanku a Petra Ulrychovi. Mají pěkné texty.Tahle je jedna z mých oblíbených:








A vykvetla mi u babičky na zahradě první lilie:










Normální den.

24. června 2009 v 22:16 | Marie
Je už celkem pozdní večer a já mám za sebou zase denní službu.V práci čas utíkal jako voda, pořád bylo co dělat. A tak než jsem se nadála byl konec směny a jela jsem domů.Doma měli veselo. Dvakrát jim hořely zásuvky, dvakrát volali elektrikáře. Manžel musel odstěhovat stěnu v obýváku,jedna ze zásuvek byla za ní, tak si asi umíte představit jakou z toho měl radost.Ještě jsem vynechala, že jel hned ráno s dcerkou k doktorce, protože jí bolí ucho. Večer jel na noční.A venku stále prší.Tak teď to zní asi depresivně,ale nebojte vůbec to tak neberu...Všechno dobře dopadlo a život jde dál. Vždyť se nic tak hrozného nestalo. Taky jsme mohli vyhořet, dceři mohlo bolavé ucho prasknout a mohla ohluchnout. Prostě jsme se mohli mít katastroficky! Ale když to tak zhodnotím, prožili jsme úplně normální den.


A tady pár fotek růží:


















Poezie

23. června 2009 v 19:05 | Marie |  Básně
Teda dneska je počasí,to by jeden brečel. Ale to už by mohla být potopa.
A protože venku leje, je tu chvilka poezie:


ŠÍPKOVÁ RŮŽE
Jaroslav Seifert

Já šel jsem jednou domů z pouti
a zvonil zvonek stříbrný.
Chtěl jsem si růži utrhnouti,
popíchal jsem se o trny.

A přec mi vždy tak milá byla
ta sladká růže šípková.
Navždy mi dětství ovroubila
na stráních mého domova.

Můj Bože, kolik svěží krásy
dal jsi té růži do plátků!
Zlatohlávek si zdřímnul asi
v pootevřeném poupátku.

A chlapec,který jindy chvátá,
tu stanul jako ve snění,
a tři vajíčka kropenatá
pod šípkem spatřil v kamení.

Pod kopcem poznal nízkou střechu
chaloupky jako na klíně.
Polaskal balvan plný mechu,
byl tam jak doma v rodině.

Dnes, kdykoliv ji spatřím kvésti,
oko ji něžně pohladí,
vždyť nad rozkvetlou ratolestí
vzpomínat musím na mládí.








SVLAČEC
Jaroslav Seifert

Nad škarpou visí u silnice,
obtáčí dlouhá stébla žit.
Jen kapku rosy a nic více
v kalíšku svém ti podá pít.

Tak lehce jde se pocestnému,
jak okusil by vzácných vín.
Co říkal chlapec? Zdálo se mu,
že zavoněl dech maminčin.










Mobil

22. června 2009 v 18:53 | Marie |  Jiné
Mobil
Tak jsem se zase přesvědčila o pomíjivosti věcí. Nejsem ten typ, co musí mít všechno in. Když si něco koupím, očekávám, že mi to vydrží alespoň deset let. A když mi dotyčná věc po deseti letech doslouží , jsem stejně rozladěná z toho, že si musím koupit novou.A tak je to i se mnou a mobilními telefony.Zhruba před deseti lety jsem si koupila svůj první mobil.Byla jsem s ním spokojená i v době kdy už dávno vyšel z módy. Když už se na něj nemohl náš děda koukat, koupil mi pod stromeček nový, modernější.No, co k tomu dodat , vím že mi chtěl udělat radost. A tak jsem svůj stařičký mobil, na kterém nejdou napsat ani malá písmena, s láskou uložila zpátky do krabičky.Vždy, když se dětem rozbil telefon, sáhli jsme po starém nemoderním, který stále bez problémů fungoval.Teď se mi rozbil ten můj, nejde nabít.Možná je špatná nabíječka, já nevím. Ale pokud to nebude nabíječkou, odmítám si koupit další telefon, který mi vydrží tak maximálně tři roky. Vytáhnu, ten stařičký,co už ho asi nikdo nemá a nechám si ho dokud bude sloužit. A že budu lidem pro smích? No bóže, jsou na světě horší věci….




Okna

19. června 2009 v 11:58 | Marie |  Dveře a okna
Okna...
Dneska jsem chtěla vyfotit muškát co mi kvete na balkóně,ale je zataženo a fotka by byla nic moc. A tak opět sahám do fotoalba a vybírám fotky. A jak brouzdám fotkami napadá mě, že když jsem Vám ukázala fotografie dveří, ukážu Vám i okna.
Fotím je stejně ráda jako dveře.Když někam jedem, prohlížím si domy, dveře a okna, která k nim beze sporu patří.Okna jsou takovou malou bránou do světa druhých.Skrývají tajemství,jak před těmi co jsou uvnitř, tak i před těmi co na ně hledí z venku.Těm co jsou uvnitř umožňují pohled na svět z jiné dimenze. Stávají se pozorovateli života. Nedaleko od nás bydlí dva stařečkové. Nemají na okně záclonu a to vždycky upoutá. Často je vidím, jak sedí spolu u okna a sledují kde se co šustne. Myslím si, že už jim zdravotní stav nedovolí chodit ven a tak se stalo okno jejich zprostřetkovatelem.Kolikrát mám chuť jim zamávat, ale asi by si mysleli, že jsem blázen....
A naopak nám, co na okna hledíme z venku umožňují přemýšlet o lidech co za nimi žijí, nebo žili...






















Kytička fialek

18. června 2009 v 20:35 | Marie |  Básně
Kytička fialek

Jaroslav Seifert


Podruhé,nesmíš utrácet,
prozraď mi,kolipak stála?
A těch pár maminčiných vět
znal jsem už téměř nazpaměť.
Šetřila vždycky z mála.

-K holiči radši měl bys jít.
To znám již,teď možná dodá:
Zítra budeš chtít na sešit,
a kde mám na to všechno vzít,
krejcaru je dnes škoda!

Jen násilím jí vtiskl jsem
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
-Synáčku,už jsem stará.

Rok co rok se tak zlobila,
později míň už sice.
Když vázičku si rozbila,
dávala kvítka spanilá
do sklenky od hořčice.

Hodiny bijí za stěnou,
děsí mě němota zdiva.
Maminka,tvář již zastřenou,
na lůžku leží;z kolenou
nehybně sukně splývá.


Zvedám jí ruku.Je v ní chlad,
prsty jsou přitisklé k dlani.
Kytičku chci jí do nich dát,
už naposledy tentokrát.
A ještě se mi brání.



Tahle básnička je z mojí oblíbené sbírky básní od Seiferta: Maminka.Celá ta sbírka je s nádechem něžnosti,smutku a melancholie.Kdo má rád jednoduché a přitom obsahově plné básně, vřele doporučuji.


Tyhle kvítka sice nejsou fialky, ale myslím, že to nevadí:
















Odpoledne.

17. června 2009 v 18:54 | Marie |  Jiné
Dneska jsem si byla po práci na chvíli posedět.Jedna z našich kolegyň se s námi loučí. Stěhuje se pryč.Všechny nás to moc mrzí, ale odchází za lepším a pro ni doufejme i klidnějším životem...On se s ní život, zatím zrovna dvakrát nemazlil...A tak jsme jí všichni svorně přáli, jen to nejlepší.Bylo to fajn, prostě prima odpoledne...,ale slzičky stejně ukáply.



Fotky jen tak.....













Spotřebitel.

16. června 2009 v 21:37 | Marie |  Písně
A tuhle máme s Jamajkou rády:




Rosničky a jiné potvůrky.

16. června 2009 v 16:25 | Marie |  Fauna

Jsem ráda, že se Vám rosničky líbili .Máme to štěstí, že bydlíme na jihu čech, kde se to rosničkami jen hemží.Ale nejenom u nás je krásně.
Tak třeba na Pálavě jsme objevili :


kudlanku nábožnou...












..nebo ještěrku zelenou....







...a na Koněprusých,jsme měli štěstí na stepníka rudého..






...a na závěr, zase zpátky na jih k rosničkám...











Rosničky...

15. června 2009 v 22:14 | Marie |  Fauna
Dneska jsem byla celý den v práci, od rána až do večera...Co se k tomu dá dodat.Jak je venku hezky jsem pozorovala jen z okna a to ještě, když byla chvilka času...
A tak vytahuji zase jedny ze starších fotek. Pořídili jsme je na jednom z mnoha našich toulání krajinou...Tedy na jednom místě, nedaleko našeho bydliště, kde o rosničky není nouze...








Je mi smutno...

14. června 2009 v 19:43 | Marie |  Jiné
Je mi smutno na duši.Dneska jsem se dozvěděla, že se rozchází naši dlouholetí přátelé.Je mi to tak líto, že to až svírá .Mám je oba moc ráda a obou dvou si velmi vážím,ani na jednoho se nezlobím, ani jednomu z nich to nevyčítám. Jsou to jejich životy a jen oni vědí proč už to nejde dál , proč už se to nedá vrátit a já nemám právo do toho zasahovat, ani je posuzovat. Určovat kdo udělal chybu a jak ji napravit. To se prostě nedá. Můžu jen stát opodál a dávat jim na jevo ,že je mám ráda.Jen ten smutek, tak si říkám, když je tak smutno mě , jak hrozně těžké to musí být pro ně.Život není jednoduchý a nikdo z nás neví co nám přinese a které naše ,,jistoty" se nám zhroutí...


Tyhle máky jsem fotila včera ráno, to byl den ještě krásně slunečný...























Strom kýve pahýly.

12. června 2009 v 20:30 Písně
Moje a Mikyho oblíbená , ach...


Stín a ořech.

12. června 2009 v 18:05 | Marie |  Jen tak
Vytáhla jsem jedny ze svých starších fotek. Fotila jse je asi před dvěma lety ve skautské klubovně. Nějak jsem té atmosféře nemohla odolat...













A tyhle fotky jsem fotila, když nám svítlilo sluníčko a na zahradě pod ořechem bylo krásně .




















Kapky v pivoňkách.

10. června 2009 v 17:25 | Marie
I u nás je stále deštivé počasí a tak lovím chvilky, kdy vysvitne slunko a snažím se udělat pár fotek. A snad se dá říct, že i v dešťových kapkách se může najít krása.Tedy pokud zrovna nemoknu a nebo není bouřka .










Stále tam seděl...

9. června 2009 v 21:58 | Marie |  Fauna
A stále tam seděl…
Před několika dny jsem šla s Honzíkem na zahradu a cestou jsme obdivovali jak kde co kvete ,roste a vůbec jak jde život mimo paneláky.Na jednom listu chmelu jsme objevili broučka kozlíčka /tesaříkovití/.Spokojeně si tam seděl a vůbec se nehýbal.Kroutili jsme si s listem jak bylo třeba, aby mu to na fotce slušelo a on si seděl a ani se nehnul. Ze zahrady jsme se vraceli pozdě večer a chtěli jsme se podívat jestli kozlíček sedí ještě na svém listě a on tam skutečně stále seděl.A když jsme šli kolem další den ,Honzík se nedočkavě běžel podívat jestli tam brouček ještě bude.Manžel se smál, že to by musel být mrtvý.A kupodivu nás všech, živý kozlíček tu stále seděl…















A taky nám na šalvěji seděla kobylka.

Orlíček.

8. června 2009 v 16:40 | Marie |  Jen tak
Včera jsme byli u mojí maminky na zahrádce.Stihli jsme to tak akorát mezi dopoledním deštěm a večerní bouřkou.Vyplela jsem jeden záhon a natrhala si odkvetlé orlíčky na usušení.Na některých stoncích byli ještě květy, a protože mi jich bylo líto ,tak jsem je se svým synkem otrhala a dala do misky s vodou.







A ještě jsme si přinesli košík třešní…









...a byly dobré.

Cestou necestou-dveře.

7. června 2009 v 11:36 | Marie |  Dveře a okna
Cestou necestou, nebo prostě jen tak…Mám chuť si občas napsat svoje myšlenky, nebo zážitky.Ráda jezdím se svojí rodinou na výlety. A ráda cokoli fotím. Jedním z mých oblíbených objektů na focení jsou staré dveře.Vždycky když se dívám na dveře přes objektiv,přemýšlím o tom kdo si je asi vybral a objednal a kdo je asi vyráběl.?Kolik lidí jimi prošlo a jaký měli asi osud.Připadá mi jakoby měly svojí vlastní duši, jakoby v sobě nesly vzpomínku na všechny , kdo je vzal za kliku a vešel jimi …