Červenec 2009

Kočky

31. července 2009 v 6:44 | Marie |  Dveře a okna
Přeji dobré ráno všem.Chvátám do práce a tak vkládám jen písničku a fotky okna, které jsem objevila v Táboře.














RYBÍZ ala BRUSINKY

29. července 2009 v 6:45 | Marie |  Příroda
Včera jsem se neměla vůbec čas, abych se koukla na blog. Hned po práci jsem jela s dětma a s Mikym k babičce na zahradu, aby jsme sesbírali ještě nějaký ten rybíz.Nasbírali jsme jeden kyblík a uháněli domů, protože Miky má od doktora napsané vycházky tak aby jsme to stihli. Doma jsem pak upekla měruňkový koláč, který začal z pekáče mizet ještě večer.Na koláč chodlila hlavně Anička a to ve chvílích kdy jsme od ní potřebovali s něčím pomoc. Rybíz jsme proprali ,otrhali kuličky, propláchli a zavařili. Dostala jsem totiž od kamarádky recept: RYBÍZ ala BRUSINKY a chtěla jsem ho hned vyzkoušet.
Pro ty, co by si ho chtěli taky zkusit:
RYBÍZ ala BRUSINKY
Na 1 kg rybízu:
1/4l vody
1/4l octa

1,5 dcl vody
65 dkg pískového cukru
kousek celé skořice
několik hřebíčků

Přebraný, otrhaný a odvážený rybíz přelijeme vroucí vodou s octem a scedíme.
Do kastrolu odměřímeme1,5 dcl vody, přidáme cukr, postavíme na oheň, vložíme rybíz a koření. 10 minut povaříme. Ještě horký plníme do čistých nahřátých skleniček, obrátíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.




Cestou domů jsem vyfotila jednu odkvetlou kytičku, která zdobila trávu u cesty:

















Zbytek fotek ze sobotní vycházky

27. července 2009 v 19:36 | Marie |  Příroda
Dneska jsem šla hned po práci na chvíli posedět se svojí kolegyní a zároveň velmi dobrou kamarádkou. Vrátila se z dovolené, takže bylo o čem mluvit a pusy se nám nezastavily. Prošli jsme pár obchodů a pak si sedli v malé zastrčené hospůdce. Číšník byl velmi milý a pozorný a i když jsme neudělaly žádnou velkou tržbu, zdvořile se s náma rozloučil a popřál nám hezký zbytek dne. Také jste si všimli, jak dokáže potěšit slušné vystupování (myslím tím takové to přirozené bezprostřední), hned je den hezčí a svět veselejší....




A teď jednu pohodovou:




A ještě pár obrázků ze sobotní procházky:























Bodlák

26. července 2009 v 18:38 | Marie |  Příroda
Bodlák- štětka lesní. Nápadně velká 70-150 cm, vysoká dvouletá rostlina s ostnitou lodyhou.V prvním roce má růžici široce kopinatých přízemních listů se světlými, v dolní části s tlustými ostny. V době květu v druhém roce jsou odumřelé. Na jejich místě vyrůstá kvetoucí lodyha se vstřícnými, na bázi srostlými lodyžnými listy, na jejichž hlavních žilkách jsou rovněž ostny. Květy lila, ve vejčitém strboulu.Začínají kvést uprostřed a tvoří kruh. Protože květy se rovnoměrně směrem ke špičce i k bázi strboulu, často lze najít exempláře se dvěma kruhy rozvitých květů.
Tak to bylo něco málo z odborné literatury.
Když byl náš Jeník malý, naučila jsem ho o bodláku básničku:

BODLÁK A MOTÝL
František Hrubín

Zdá se, že jsi trochu zlostný,
stále ježíš svoje ostny,
bodláku rytíři,
chochol se ti čepýří!

Ale když ti bez okolků,
motýl sedne na chocholku,
necháš ho a jsi rád,
že se může pohoupat.
























Procházka

25. července 2009 v 18:59 | Marie |  Příroda
Dneska odpoledne, když už jsem byla z práce doma jsem šla s Mikym na procházku. Už jsem nutně potřebovala provětrat hlavu. Jistě to znáte jaké to je, když máte hlavu plnou myšlenek, které nikam nevedou a ani Vám nejsou ku prospěchu. To je pak nejlepší podniknout něco co nám hlavičku- makovičku zase pěkně vyprázdní. A tak obouváme botky a jdeme ven. Cestou jsme si povídali o všem možném i nemožném, foukal vítr a bylo nám krásně. Nic zvláštního, jen tak jsme se toulali okolím. I když tak trochu jsem směřovala cestu k bodlákům, co jsem zahlédla z autobusu. Hned mě napadlo, že si je dojdu vyfotit.Kromě bodláků, které dám na blog zítra jsem nafotila spoustu jiných věcí.Například kněžice pásované:












Nestíhám...

24. července 2009 v 22:02 | Marie |  Písně
Jsem stále v práci a tak nestíhám vložit žádný nový článek. Tak bych aspoň všem chtěla popřát krásný, pohodový a sluníčkový víkend .








Frida Kahlo

23. července 2009 v 19:49 | Marie |  Co mě oslovilo
FRIDA....
.....celým jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo Calderónová se narodila 6.července 1907 v Coyoacánu v Mexiku.Její tatínek byl původem maďarský žid a maminka španělská míšenka.Život Fridy Kahlo osudově poznamenala autonehoda, kterou utrpěla ve svých osmnácti letech 17.září 1925. Její zranění byla velmi vážná: zlomený 3 a 4 bederní obratel,3 zlomeniny na pánvi, 11 zlomenin na pravé noze, vykloubený levý loket,břicho proražené železnou tyčí, která vnikla do těla levým bokem a ven vyšla pohlavím.S následky nehody se Frida potýkala celý život.
Zvláštní je , že k dráze slavné malířky jí přivedla právě tato hrozná nehoda, původně chtěla studovat . Frida upoutaná na lůžko začíná malovat. V malování se zdokonaluje a když začíná opět chodit seznamuje se slavným malířem Diegem Riverou, kterého si později bere za muže.Diego se stal jejím životním vzorem jak po stránce umělecké a politické ale i lidské.Ve společném životě se Frida pod vedením Diega zdokonaluje v malování, společně procestovali takřka celý svět. Jejich manželství po čase , ale stejně končí rozvodem. Opět se ale k sobě vrací a zase se berou. Ke sklonku jejího života trpí velkými bolestmi, bere silné opiáty a je opět upoutaná na lůžko. Umírá 13. července 1954.
O Fridě jsem viděla stejnomený film a také četla knihu Frida Kahlo-INTIMNÍ AUTOPORTRÉT.
Film, který rozhodně stojí za shlédnutí, představuje Fridu, jako silnou temperamentní mexičanku. Ve filmu na nás může působit jako žena, která se s nepřízní osudu pere tvrdě a neochvějně.
Kniha, v níž můžeme nahlédnout do soukromé korespondence mezi Fridou a jejími blízkými, nám mnohem více ukazuje její citlivost a duchovní hloubku.Napomáhá nám také k porozumění jejím obrazů, kde Frida zachycuje především sebe a výjevy ze svého života.






Levandula lékařská

21. července 2009 v 15:04 | Marie |  Bylinky
LEVANDULE LÉKAŘSKÁ-Lavandula angustifolia

Lidové názvy: davandule, špikrnát,dulenka, lavandula
Ovládající planeta: Merkur
Vlastnosti: hřející a vysušující
Harmonické vztahy: živel- vzduch, rod- mužský
Doba sklizně: červenec-srpen
Použitelná část: rozkvétající nať nebo květy
Květomluva: označuje dva různé pocity: "Tvá vzpomínka je mé jedinečné klidné štěstí." nebo :"Nedůvěřuji."

Sběr: Květy se sbírají těsně před rozkvětem, od července do srpna. Suší se rozprostřené v tenké vrstvě, nebo se zavěšují v malých svazcích.

Léčivé účinky:Nálev z květů je účinný proti bolesti hlavy, depresi, nervové slabosti, vyčerpanosti, nespavosti, poruchách trávení, stresu, závratích, zápachu z úst, žaludeční nevolnosti, nadýmání a kolice. Vhodný je i při dýchacích potížích, zánětu mandlí, nachlazení, chřipce a vysoké teplotě.
Na vnější použití je levandule nejlepší ve formě oleje. Překvapivě pomáhá při revma, po úrazech, při vykloubeninách, natržených svalech, bolestech, zánětech nervů a migréně. Olej léčí i vředy, infekční rány a povrchové záněty.
Levandulová koupel zlepšuje krevní oběh a celkově oživuje organismus dospělých i dětí.

Pozor! Levandule v silných dávkách omamuje. Diabetici závislí na inzulínu by neměli levanduli používat.

Použití v magii:Levandule se považovala za mocnou magickou bylinu, která při meditaci pročišťuje, zjasňuje mysl a přináší klid a mír. Zapálení levandule má přinést harmonii do rituálů a domovů. Vhazuje se do ohně letního slunovratu jako oběť odcházející části roku, je jednou s posvátných bylin letního slunovratu.

Lidové tradice: Sušené květy levandule poházené kolem domu přinesou klid a pohodu.
Nošení levandule nebo vdechování její vůně umožní člověku vidět strašidla.
Vonička s levandula se často dávala novomanželům, aby jim přinesla šťastnou budoucnost.
Levandulí zapálenou v místnosti, kde se právě narodilo dítě, vítali novorozeně na svět.

Recepty:
Nálev:2 lžičky květu levandule přelijeme 1/4l vroucí vody a 15 min. louhujeme. slijeme a
popíjíme po doušcích.
Lázeň:4 hrsti levandulové natě spaříme ve 4l vroucí vody. 15 min. lohujeme, pak přece-
díme a vlijeme do lázně. Teplota lázně má být 35-38°C.
Levandulový olej:50g levandule vložíme do 1/3 l olivového nebo slunečnicového oleje.
Macerujeme 14 dní za občasného promíchávání.Potom scedíme a uzavřeme
do tmavé skleněné láhve.












Levandule je moje další oblíbená bylinka. Přiznám se, že jsem ji nikdy nezkoušela jako léčivou rostlinu. Je mi milá svojí vůní a něžností. U nás doma , bohužel na její drobná fialová kvítka mají všichni kromě mě alergii. Když byly děti menší dala jsem jim voňavé pytlíčky s levandulí pod polštář. Ráno se probudili usmrkaní a oteklí...

Rybízová marmeláda

20. července 2009 v 12:09 | Marie |  Ruční práce
Je čas rybízu a mamince na zahradě už dozrál. Slíbila jsem jí , že rybíz otrhám a uvařím marmeládu. Rybízu bylo požehnaně a vzhledem k tomu, že mezitím chodím ještě do práce měli jsme co dělat na celý víkend. V pátek jsem rybíz s dětma otrhala. V sobotu jsme doma otrhávali kuličky od šťopek. Já jsem jela večer na noční, takže pokračovali beze mě. Něco jim zbylo ještě na neděli. Po noční jsem si šla na chvíli lehnout a pak jsem se pustila do vaření. Práce je to zdlouhavá, ale mě baví. Rodinka prohlásila, že je to stejně hrozné, jako když zdobíme perníčky na vánoce, ne-li horší. ( Děláme jich totiž vždycky velké množství. ) Cestu od rybízových kuliček až po marmeládu jsem zachytila na několika fotografií.






Dozrávající rybíz.




Sklizeň.




Otrhávání bobulí.





Zdlouhavé míchání marmelády.





Sladký výsledek.

Trochu přírody z cesty na Beránek.

18. července 2009 v 7:49 | Marie |  Příroda
....dneska už naposledy k výletu na horu Beránek, jistě to všichni znáte, venku je pořád co fotit. Tak jsem fotografie z našeho výletu rozdělila na třikrát, protože se mi zdá, že najednou by jich bylo přece jenom moc.A to jsem jich ještě spoustu nechala takříkajíc v šuplíku.Focení mě baví, jako bych fotografiemi chtěla zachovat okamžik na vždycky.Tyhle poslední obrázky jsou z přírody. Je jejich jen pár a snad se Vám budou líbit.







































Tenhle mravenec si pochutnává na granuli naší Ťapky.

A ještě pár výletových

16. července 2009 v 17:04 | Marie |  Cestou necestou
.....Z židovského hřbitova, jsme pokračovali po zelené na horu Beránek. Cestou jsme procházeli přes vesničku Nemyšl, kde je středověká tvrz předělaná na zámek. Za totality byl v zámečku dětský domov, dnes je opuštěný a naprodej. Bohužel je celý objekt oplocen, což nás mrzelo. Nemohli jsme si prohlédnout ani zámek, ani přiléhající zámecký park...Okoukli jsme alespoň co se dalo přez plot a vydali se na horu Beránek. Ráda procházím vesnicemi, takže jsem si cestu náramně užívala. Okukovala jsem domy, zahrádky, zbořeniny, ale taky pole, louky atd. Na hoře Beránek jsme si dali malou pauzu a už jsme chvátali zpátky na vlak. To už je taková naše tradice. Nejdřív se všude zastavujeme, všechno zkoumáme a prohlížíme a pak máme co dělat, aby jsme stihli zpáteční vlak.Ztihli jsme ho...



































Nedělní výlet

13. července 2009 v 18:11 | Marie |  Židovské hřbitovy
Nedělní výlet...

Jsou prázdniny a pro naší rodinu je to doba výletů. Každý rok se snažíme někam jezdit, něco nového vidět a poznat. Tuto něděli konečně u nás v Jižních čechách vysvitlo slunko a tak jsme zbalili svačinku nějaké to pití, vodu a granule pro Ťapinu a vyrazili jsme na vlak.Vlakem jsme se dopravili do Sudoměřic u Tábora a odtud už dál pěšky po zelené.
Asi kilometr za Sudoměřicema nedaleko vesničky Prudice je mezi poli, schovaný v zeleném hájku krásný židovský hřbitov.Není veliký a podle údajů, které se mi podařilo najít je nejstarší čitelný náhrobní kámen z roku 1780.Dočetla jsem se, že tradice a náboženské zvyklosti ukládali Židům vždy mimořádnou úctu k místům, kde jsou uloženy pozůstatky jejich předků.Na základě svého náboženství museli zabezpečit hroby svých předků na věčné časy. To vedlo Židy k odkupování pozemků do osobního vlastnictví. Pozemky byli Židům prodávány draze a ještě to většinou byla půda, která se nehodila k žádnému jinému využití. To je důvod proč se můžeme se starými židovskými hřbitovy setkat na strmých strání, na pahorkatých lesních pozemcích nebo na vrcholcích kopců. Snad právě proto, jsou židovské hřbitovy tak krásné.


Mapa naší cesty ze Sudoměřic přes židovský hřbitov až na horu Beránek.



Háj ve kterém se skrývá židovský hřbitov.



A to už jsme na hřbitově....












Fotografie s nádechem minulosti...









Žehnající ruce, znamení na hrobech potomků chrámových kněží Kohenů.









Podle tradice pokládají Židé z úcty ke svým předkům na náhrobky kamínek.





Heřmánek pravý

11. července 2009 v 20:42 | Marie |  Bylinky
Heřmánek pravý- CHamomila recutita

Lidové názvy: kamilky, ománek, rumánek, harmaníček
Ovládající planeta: Slunce
Vlastnosti: hřejivé, vysušující
Harmonické vztahy: živel- voda, povaha- horká, svátek- letní slunovrat
Doba sklizně: červenec-srpen
Použitelná část: květy
V květomluvě vyjadřuje heřmánek: trpělivost v nepřízni osudu

Myslím si, že každý člověk na tomto světě má svojí bylinu. Je mu blízká tím jak vypadá, jaké má léčivé účinky, vůní atd. Mám pocit, že se k sobě vzájemně přitahují.
Mojí rostlinkou je bezpochyby heřmánek. Už odmala jsem jeho drobná kvítka měla moc ráda.I dnes, když někde spatřím kvést heřmánek, vyvolá na mé tváři úsměv. Vidím v něm slunce a jeho letní sílu.Lezoucí berušky, co jsem jako malá chytala do dlaní. Dodnes nesmí tato bylinka v naší domácnosti chybět.

Léčivé účinky:Heřmánek je dobrý, velmi šetrný prostředek jak pro nervový, tak pro trávicí systém. Lze jej použít ve všech případech poruch trávení nebo úzkostí, např. na žaludeční nebo dvanácterníkové vředy, nadýmání, průjmy, zácpu či jiné střevní potíže. Je jemným, ale účinným lékem, který mohou užívat bez obav děti i starší lidé.
Protože uklidňuje nervový systém, je vhodný k potlačení bolestí hlavy, úzkosti, nespavosti, bušení srdce a všeobecné bázlivosti.
Heřmánek má blahodárný vliv na ženské orgány a může být užíván na uklidnění menstruačních bolestí, předmenstruačního napětí a k regeneraci po porodu.
Zdroj: Léčivé rostliny a planety- Elisabeth Brooke

Heřmánek nelze také opomenout při hojení ran, omývání ekzémů a podrážděné pokožce.
POZOR! Na hluboké rány je vhodnější odvar z řepíku lékařského.


Použití v magii:Heřmánek byl jednou z posvátných bylin letního slunovratu. Na tento den se házel do posvátného ohně, přidával do kadidla a do rituálního poháru, nebo se z něj splétali věnce.Přídavek sušených květů do kadidla navodí mimo jiné účinnou relaxaci a hluboký spánek. Z téhož důvodu je lidé trpící špatným spánkem dávali do bylinných polštářků. Heřmánek byl také rostlinou bezpečí. Lidé si vytvářeli z heřmánku magickou bariéru kolem dveří a oken, aby zabránili přístupu negativních sil. V zahradě se heřmánek pěstoval jako " strážná bylinka".
Zdroj: Magické rostliny - S. Lavenderová, A. Franklinová

Recepty:
HEŘMÁNKOVÝ ČAJ: 1 čajovou lžičku sušených květů přelijeme 1/4l vařící vody a necháme pod pokličkou 5 min. louhovat, přecedíme.
OBKLAD NA PLEŤ: 2 pol. lžíce sušených květů přelijeme 150 ml vařící vody, necháme 15 min. louhovat a scedíme. Obklad necháme 20- 30 min. působit, potom obličej opláchnema nejprve vlažnou a nakonec studenou vodou.
INHALACE: při inhalacích se vaří 1 plo. lžíce heřmánkových květů ve 250 ml vody a pod přikrývkou se 10 min. vdechuje. Aplikuje se při bronchytýdě, onemocnění vedlejších nosních dutin atd.










Lilie

9. července 2009 v 13:37 | Marie |  Flora
Vracím se o pár dní zpátky, kdy jsme navštívili botanickou zahradu, abychom shlédli výstavu orchidejí. Při té příležitosti jsme si prohlídli i ukázku kvetoucích lilií. Bohužel ještě nekvetly všechny. Tak alespoň ty co už svými květy zdobily svět .



























Žabky

7. července 2009 v 17:51 | Marie |  Fauna
Dneska se vracím k našim toulkám přírodou. V loňi na jaře, jsme našli na lesní cestičce v louži žabí vajíčka. Chvilku jsme je obdivovali a pak povídám, že by z nich měly jít doma odchovat malé žabky. Honzík, nadšenec pro všechno, byl hned pro. Ochranáři prominou, vzali jsme si do sáčku trochu vody a pár vajíček. Hned jak jsme přišli domů, opatrně jsme je přelily do misky a dali na okno.Zavolala jsem bráchovi, aby mi poradil jak je odchovat a čím krmit. Doporučil nám, ať si koupíme krmivo pro rostlinožravé rybky a hlavně ať mají dostatek čisté vody.A tak náš pokus začal. Z cela upřímě musím říct, že né všechny žabky se nám podařilo dochovat, ale utěšuji se tím, že ani v přírodě nedorostou všechny.
A tady máte ukázku jak vývoj žabek probíhal:













































Malé žabky, jsme odnesli zpátky do lesa.

Naposledy Praha

6. července 2009 v 19:04 | Marie |  Cestou necestou
Dneska jsem ztrávila celý den v práci.Cestou domů jsem se už těšila jak si uvařím kávu, zapnu pc a juknu co je kde nového.Nevím jak vy,ale pro mne je tato chvíle, chvílí relaxu.Je milé prohlédnout si fotografie od druhých a přečíst si jak se kdo má, co ho potkalo zajímavého a co koho potěšilo nebo rozesmálo. Poslechnout si oblíbené písničky atd...
A tak dneska v rychlosti v kládám posední fotografie z našeho výletu do Prahy a jdu se mrknout k vám, jak se vám daří.



















Borůvky

4. července 2009 v 19:49 | Marie |  Bylinky
Dneska jsme byli s dětmi v lese na borůvkách a musím říct, že u nás rostou. Byly pěkné, veliké a trhání nám šlo od ruky. Jen se vždycky narovnat, to bylo poskuhráníčko.V lese bylo hezky, sluníčko svítilo, prostě klid a pohoda. Ale ještě zpátky k borůvkám. Všichni známe ty krásné modročerné plody, jež lákají k tomu se ohnout, utrhnout je a sezobnout. A tak mrkám do svých bylinkových knih a pátrám po nějaké té informaci.Dočetla jsem se, že kromě plodů sbíráme také listy a to jenom do doby květu. Po usušení, z nich vaříme čaj, který snižuje koncentraci cukru v krvi, čímž se stává rostliným lékem proti cukrovce. Plody po tom sušíme jako lék proti dětským průjmům.Borůvka dezinfikuje a zároveň léčí sliznici střev. Pokud používáme borůvky na průjem, tak bez cukru.Borůvky působí i proti kornatění tepen, zpevňují cévní stěny a proto chrání také před srdečními chorobami a náhlými příhodami mozkovými.Borůvky mají příznivý vliv i na vidění za šera.Dočetla jsem se , že borůvky dávali pilotům před průzkumnými lety.(V době kdy ještě nebyly radary.)
Zevně se pak používají odvary listů při zánětech dásní a ke koupelím při kožních onemocněních.





Okna z Prahy

3. července 2009 v 20:06 | Marie |  Dveře a okna
Ještě se vracím k Praze ,asi už po třetí?... Nepochybně je Praha krásným městem, plným historických památek.Ale kromě toho, je také městem, které si žije svým vlastním životem. A tak jsem fotila tentokrát i úplně běžné obyčejné věci, které k Praze patří. A protože fotografií bylo poměrně dost, dala jsem je do galerie. Ale nečekejte, žádné zázraky. Fotila jsem to co se mi líbilo nebo mě nějak zaujalo.Prostě takový normální den v Praze.
Samozřejmě jsem, ale také kromě mých oblíbených dveří fotila také okna. Tak tady jsou:


























Orchideje

3. července 2009 v 19:42 | Marie |  Flora
Dneska jsme se šli s dětmi podívat do táborské botanické zahrady na výstavu orchidejí. Bývá zde i výstava kvetoucích kaktusů, ale tu jsme bohužel letos nestihli navštívit. Ještě před výstavou jsme se stavěli na točenou zmrzlinu, měli vanilkovokaktusovou. A byla výborná. Táborská botanická zahrada není nijak veliká, ale stojí za to se do ní podívat. Nejen, že v ní mají spoustu květin a stromů, ale je zde možné vidět i voliéry s poraněnými ptáky, kteří se už nemůžou vrátit do volné přírody. Momentálně zde mají výra velkého, káně lesní a puštíka obecného. Ve sklenících je voliéra s papoušky a v malém jezírku, jež se nachází v krásném zákoutí zahrady je možné zahlédnout čolky.Ale abych se vrátila k výstavě orchidejí. Procházeli jsme dvěmi skleníky ve kterých kromě orchidejí byly i jiné zajímavé rostliny.Orchideje byly vskutku nádherné. Překvapila mě i vůně, která se z něktrých linula.Vybrala jsem na ukázku jen pár fotografií, zbytek jsem dala do galerie. A pro ty kdo má rád botanické zahrady nechávám odkaz na stránky: www.szestabor.cz/botanicka/.















Dveře

1. července 2009 v 20:38 | Marie |  Dveře a okna

Včera jsme si šli na táborské náměstí poslechnout skupinu Děda Mládek Ilegand Band.Hráli samozřejmě výborně, na náměstí bylo plno lidí a bavili se dobře všechny generace. Od těch nejmenších, kteří se vrtěli do rytmu, po ty nejstarší.Během vystoupení zahráli jako vzpomínku na pana Waldemara Matušku Slavíky z Madridu. Písničku si notovalo takřka celé náměstí a refrén si všichni vychutnali takříkajíc z plných plic. Zcela upřímně musím říct, že se mi draly slzy do očí. Vědomí, že už nám Salvíky Wlada nikdy nezazpívá...asi jsem nebyla jediná.


Fotografie z koncertu nemám, tak snad jen na ukázku fotografie dveří co jsem si vyfotila v Praze: