Říjen 2009

Staré zlaté časy

27. října 2009 v 8:28 | Marie |  Jiné
Dneska ráno Mikymu přišel e-mail. Neznáme jeho autora ,neboť je to ten tip mailu ,který přeposílá kamarád kamarádovi. Když jsme si ho četli tak jsme z úsměvem vzpomínali na to ,jak jsme kdysi jedli šťovík a skákali do kaluží a bylo nám při tom krásně. Jestlipak si taky ještě vzpomenete?

"Gratuluji!
Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili... Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si... Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!
I Ty jsi jedno z nich :o)."


























Podzim

11. října 2009 v 20:29 | Marie |  Písně
Mám ráda písničky od Karla Plíhala a podzim :














Podzimní výzdoba

8. října 2009 v 16:18 | Marie |  Ruční práce
Dnešní den mám celý volný a rozhodla jsem se ho strávit vyráběním podzimní dekorace do bytu. Inspirovala mě k tomu Iva na svém blogu: http://iva221.blog.cz/. Ivu považuji za výtvarnou kouzelnici, u které vždycky najdu námět k tomu co podniknout. Hned jak ráno všichni odešli, rychle jsem poklidila a vyrazila jsem do květinky na nákup dýní a dekorativních houbiček. V Táboře máme květinku Mateřídoušku, kam chodím hrozně ráda. Je to květinářství, ve kterém máte pocit, že jste se ocitli v pohádkové bylinkové zahradě. Dneska v Mateřídoušce prodávali chryzantény a nad přehlídkou barev jsem se nestačila divit. Neměla jsem odvahu vytáhnou foťák a vyfotit je. Teď mě to mrzí. Listí potřebné k vyrábění růžiček jsem si nasbírala po cestě domů u řeky Lužnice. Doma jsem si pak uvařila velký hrnek čaje a dala se do vyrábění.Než se všichni vrátili domů, měla jsem hotovo a tady je výsledek.



























Průchody na starém městě.

6. října 2009 v 18:20 | Marie |  Tábor
Popravdě rečeno, ani nevím co k těmto fotografiím napsat. Snad jen, že to jsou průchody na starém městě v Táboře. Jistě nejsou všechny, jen ty co jsme potkali na naší procházce. Někdy mám pocit, že i když není historický střed Tábora moc velký, každý rok objevíme něco nového. Letos to byli například podivné dveře, které jsem vám představila v jedno z předchozích článků. Fotografie jsem upravila pomocí programu PhotoFiltre, do nádechu sépie. Snad se vám budou líbit .


průchod


průchod


průchod


průchod


průchod


průchod


průchod


průchod

Dveře

3. října 2009 v 7:43 | Marie |  Dveře a okna
Ještě pár táborských dveří:



















Podivné dveře

2. října 2009 v 8:11 | Marie |  Dveře a okna
Dneska ráno jsem po noční čekala na zastávce na autobus. Unaveně jsem zaklonila hlavu a zadívala jsem se do koruny kaštanu, který u zastávky roste. Byl osvícený pouliční lampou a kaštanové listy měli tak krásný odstín žluté, jako by do nich svítilo večerní slunce a měsíc v úplňku zároveň. Ta barva se nedá popsat. Pod nohama mi šustilo listí, které už se nedokázalo na stromě udržet a tak krásně vonělo. Jen tak jsem tam stála se zakloněnou hlavou a nechala na sebe působit tu krásu a omamnou vůni listí. Jen jsem litovala, že s sebou nemám foťák, abych se s vámi mohla podělit alespoň o ten pohled do koruny stromu....


Tyhle podivné dveře jsme objevili při toulání se uličkami starého města. Přišli nám trochu strašidelné, byli zastrčené v malinké, úzké uličce. Jít kolem nich v noci, tak bych se asi bála...:















Kliky

1. října 2009 v 11:19 | Marie |  Kliky
Už několik let chodíme každé prázdniny na toulky Táborem. Projdeme si vždycky staré město, zajdem na zmrzlinu, stavíme se někde na oběd. Ani letos jsme s Mikym a dětmi neopomenuli a vydali se na toulky Táborem. Staré město máme rádi. Jeho zákoutí a uličky nám připomínají uličky z Foglarových Stínadel. Pravdou je, že bych se ani nedivila ,kdyby se tam ve večrních hodinách proháněli Rychlé šípy s Vonty a za nima by se plížilo Bratrstvo Kočičí pracky. Ale to jsem odbočila. Fotografie které jsem pořídila jsou někdy ze začátku srpna. Je jich spousta a já se jen těžko rozhodovala které vybrat. Nakonec jsem se rozhodla, že začnu jedním ze svých oblíbených témat na focení a to jsou kliky. Táborské kliky od dveří nezaujaly jenom mne. Vím, že s klikama focenýma v Táboře vyšel kdysi dávno i kalendář. Já jsem, ale přesvědčená, že krásné kliky, dveře i okna jsou úplně všude.