Únor 2010

Kaktus

25. února 2010 v 10:08 | Marie |  Flora
Už od pátku jsem doma a i přesto, že beru antibiotika nemůžu říct, že bych se cítila líp. Troufám si říct, že stav je stále stejný, snad jen, že teploty pominuly. Miky s Honzíkem byli nakupovat a koupili mi dva kaktusy. Jeden je hned od začátku plný květů a druhý zase plný poupat. Přes den se květy rozvinou a na noc zase uzavřou. Co se mi na katusu líbí, je to, že kvete hodně květů najednou. Akorát nevím, o jaký druh kaktusu se jedná.


















Avalonský symbol

20. února 2010 v 22:16 | Marie |  Jiné

K Vánocům mi Miky koupil v malém obchůdku s minerály naušnice, které mi padly na první pohled do oka. Byl u nich napsán nápis Avalon, nevěnovala jsem tomu žádnou velkou pozornost i když se mi pojmenování naušnic líbilo, tak jako naušnice samotné. Kamarádka z práce se mě ptala, co znak na naušnicích znamená a já zcela upřímě řekla, že nevím. Začalo mi to vrtat hlavou. Miky si všiml, že k naušnicím prodávají i přívěsek, koupil mi ho k sv.Valentýnovi. Udělal mi tím velikou radost. Cítila jsem, že mi je přívěsek blízký a že k sobě tak nějak patříme. O to víc jsem chtěla znát význam symbolu.
Protože s PC mám problémy, pomohl mi význam najít na internetu můj milovaný muž. Když jsem si přečetla, že symbol byl vyroben jako kryt na léčivý pramen, bylo mi hned jasné, proč jsem měla pocit, že k sobě patříme. Mým oblíbeným živlem je totiž voda.

Tento symbol vytvořil architekt a archeolog B.Bligh v roce 1919,když vyráběl ze dřeva a kovu kryt na léčivý pramen v Glastonbury. Pramen v Glastonbury je považován za jedno z nejsvatějších míst v Anglii. Mnozí lidé věří že právě Glastonbury je mýtickým Avalonem ,kde odpočívá legendární král Artuš.
Podle Bligha symbol představuje spojení mezi nebem a zemí. Jiní lidé vykládají protínající se kruhy jako propojení mužského a ženského aspektu ,tedy něco na způsob čínského symbolu jin jang.




Sen o městě obehnaném zdí

18. února 2010 v 18:45 | Marie |  Co mě oslovilo


Sen o městě obehnaném zdí....
Nefritová Ctnost


Tuhle knížku jsem si koupila ještě před vánocemi v Levných kniháh. Ke čtení jsem se dostala až před pár dny, protože jsem ještě před tím měla rozečténé dvě jiné knihy. Vždycky než začnu číst novou knihu, kouknu se dozadu, abych věděla kolik má stran. Při pohledu na poslední stránku s číslem 443, jsem si řekla, že než knihu přečtu, bude mi to trvat dlouho. Né proto, že bych byla tak pomalá čtenářka, ale hlavně proto, že není čas.
Jenže už po pár stránkách mě děj knihy natolik zaujal, že jsem knihu odkládala z ruky jen velice nerada a každičkou chvilku jsem se vracela k vyprávění Nefritové Ctnocti.
Nefritová Ctnost se narodila městskému smírčímu soudci Langovi v císařské Číně, na červené půdě provincie Chu-nan za zdmi starobylého města Čchang-ša v rove 1890. Nefritová Ctnost měla dva sourozence, staršího bratra Li-š a mladší sestru Půvabnou Ctnost. Narodila se v době, kdy se v Číně děvčátkům ještě svazovala chodidla, aby měly dívky malé nožky.. Celá procedůra byla zdlouhavá a bolestivá. Velikost noh se dělila na bronzové, stříbrné a zlaté střevíčky, ale to už odbíhám příliš do detailů knihy.
Osud dívky se mění ve chvíli, kdy umírá její otec. Nejen, že od té doby matka Nefritové Ctnosti přestává dívce vázat nohy, ale i odchází do chudších poměrů. Je to jen první změna na cestě jejím životem. Největší obrat v jejím životě nastává, aniž by to mladá dívka tušila , sesazením čínského císaře z trůnu. Nejen, že se tím mění čínské dějiny, ale hlavně a to především životy lidí.
Abych zkrátila vyprávění děje. Nefritová Ctnoct vypráví o svém životě, tak jak šel a byl ovlivňován politickou situací v zemi a lidmi, které potkávala.
Během čtení na mě zapůsobil nejen osud Nefritové Ctnosti, ale i lidí, kteří se knihou jen mihnou, jako uprchlíci, sluhové, vesničané atd.
Knížka je hluboká a smutná. Ti kdo znají čínské dějiny vědí, že po pádu císaře, vládlo zemí jakési bezvládí a boj o moc. Svoje drápky pozvolna vystrkují i komunisté, kteří jsou proti nastolení demokracie. Veškeré přetahování o moc na pár let zastaví až napadení Číny Japonskem. Válka je krutá a tvrdá. Země trpí, lidé umírají ať už hlady nebo puškou vojáků. O krutostech války se není třeba rozepisovat.
Konec války s Japonskem nepřináší Nefritové Ctnosti žádnou úlevu, protože k moci se dostávají komunisté. A ona, již po několikété opouští svůj domov, tentokrát však navždy.
Celé vyprávění, mě zaujalo i tím, že manžel Nefritové Ctnosti byl zastáncem demokracie, zatímco její nejlepší přítelkyně byla komunistkou.
Děj jsem se snažila vylíčit velice zkráceně. Dost těžko se mi popisují pocity, které jsem při čtení o násilí vznikajícím při boji o moc prožívala. Nebudu se rozepisovat o složitosti či správnosti názorů té či o né strany. Podstatná pro mne byla hrůza dopadu na obyčejné lidi, na kterých nakonec vlastně nikomu nezáleží....


Fotografie zdroj: /www.chinahusch.com/

Čekání na JARO...

13. února 2010 v 16:30 | Marie |  Flora
Venku střídavě padá sníh, mrzne, malinko se oteplí a roztaje něco málo sněhu. A tak to jde již několik dní pořád dokola. Když poslouchám lidi v práci, v autobuse, v obchodě nebo na ulici všichni mluví o tom, jak už se těší na jaro. Snad každý si přeje, aby sníh roztál, vysvitlo slunko, na stromech začaly rašit pupeny a v trávě se objevily první sněženky. Dokonce i náš Honzík coby dítě milující zimní radovánky už zatoužil po sluníčku a to už je co říct. V pátek jsem před noční zaběhla za maminkou na kávu a abych nešla s prázdnou vzala jsem to přes květinku. Koupila jsem jí i sobě kytičku, pro radost.



















Svíčka

7. února 2010 v 18:37 | Marie |  Jiné
Procházku jsme využili také k tomu, abych si posvětila svíčku. Asi všichni víte, že 2. února byly Hromnice, den kdy si křesťané nechávají v kostele posvětit svíčky- tzv. hromničky, které se dříve zapalovaly k ochraně domu proti pohromám a bleskům. Nebyla jsem v kostele a tak jsem doma vyrobenou svíčku, do které jsme přimíchali levandulový aromaolejíček (levandule se používá na očistu těla i ducha) vzali s sebou. Mám ráda vodu, je mi velmi blízká. Jarní potůčky posilněné tajícím sněhem ve mě vyvolávají pocit nových začátků, sníh roztává, mizí a začíná něco nového. Země je odpočinutá, očištěná sněhovou pokrývkou a je načase začít se těšit na nové počátky. Síla, enrgie a očista vody z takového potůčku mi přišla ideální k posvěcení svíčky.












Vrba u řeky

6. února 2010 v 20:41 | Marie |  Příroda
Původně jsem si myslela, že se půjdeme odpoledne projít do města, ale dětem se nikam nechtělo. Anička se necítí zrovna dobře a Honzík měl chuť odpočívat. Včera přijel ze Šumavy, kde byl na týden se školou lyžovat. Přijel spokojený, nadšený a unavený. Nechtělo se nám děti nutit. Vzali jsme s Mikym Ťapku a šli se jenom projít po okolí. U řeky jsme si všimli vrby, která kdysi asi byla pomlázkou, má takový zajímavě propletený kmen.









Před, za, v okně...

5. února 2010 v 6:55 | Marie |  Dveře a okna
Ještě pár oken, která mě zaujala:












































Stará okna

4. února 2010 v 8:40 | Marie |  Dveře a okna
Venku stále leží sníh a i když je dneska krásná námraza na stromech a stálo by za to vyjít ven a fotit tak vzhledem k tomu, že mám po noční směně a také k tomu, že mnozí z nás se už těší na sluníčko, rozhodla jsem se podívat do archívu fotek, jestli tam nejsou nějaké, na které jsem pozapoměla. A našla jsem. Minulé prázdni jsme se byli s dětmi projít po Táboře a já nafotila spoustu snímků. A protože v té době zveřejňovala fotky Tábora i Jaruška (Tichá pošta), rozhodla jsem se tenkrát nechat některé snímky na později. Dnes se k nim tedy vracím. Mnozí z vás jistě vědí, že mojí velkou láskou jsou dveře, okna, kliky...Vybírám tedy fotografie oken, jsou to okna stará a oprýskaná, ale mě se líbily.

























Zimní beruška

3. února 2010 v 11:47 | Marie |  Jen tak
Letos tedy vlastoně už minulý rok, jsem si přinesli s vánočním stromečkem domů berušku. Hned jak jsme ji objevili, bylo mi berušky líto, protože bylo jasné, že v paneláku zimu nepřežije. K mému překvapení berušku, ale každou chvilku najdu, jak si někde spokojeně leze. Už je únor a milá beruška a nás žije už měsíc a půl. Vůbec netuším z čeho je živa.






Klobouky z papíru

1. února 2010 v 17:35 | Marie |  Ruční práce
Tak nějak nestíhám, pořád jsem v práci, nebo se točím kolem domácnosti a mám hrozně málo času. Ve chvilkách, které si kradu pro sebe jsem zkusila uplést z papíru klobouk. Klobouk, co vypadá jakoby ze slámy, jsem si vyrobila do obýváku. Vždycky jsem chtěla mít doma nazdobený slamák a teď jsem si splnila jeden ze svých snů. Druhý klobouk jsem vyrobila pro svojí kamarádku, která miluje modrou barvu. Ještě jsem jí ho nedonesla, jen doufám, že se jí bude líbit.


Klobouk v křoví: