Březen 2010

Velikonoční výstava V

29. března 2010 v 20:52 | Marie |  Velikonoce
Už zase nestíhám, nějak je pořád co dělat. Jak doma, tak v práci. S dnešním dnem jsem,ale spokojená. Stihla jsem spoustu věcí. Mám umytá všechny okna, čisťounké záclony. Stihla jsem pěkně dlouhou procházku s Ťapkou a jěště jsme nazdobili velikonoční perníčky. Co víc si přát. A zítra pěkně s úsměvem do práce.
Dneska se taky naposledy vracím k velikonoční výstavě. Fotografií mám v zásobě z výstava ještě spoustu, ale příjde mi, že pět článků na jedno téma je až dost. Všechny fotky z výstavy dávám do galerie, tak kdo má chuť se může podívat.

Nazdobená okna galerie ve které se výstava pořádá:

výstava



Perníkové vajíčko:


výstava



Dekorace:


výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



Nechyběly ani Morany:


výstava



výstava



A nakonec velikonoční beránek:


výstava

Velikonoční výstava IV

26. března 2010 v 7:22 | Marie |  Velikonoce
Tentokrát vybírám z velkého množství fotografií, kraslice pověšené na pentlích.


výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



A ještě vajíčka vyrobená nebo zdobená netradičním způsobam.


výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava

Velikonoční výstava III

24. března 2010 v 6:12 | Marie |  Velikonoce
Velikonoční výstavu kromě vajíček zdobených různými technikami a věnečků, doplňovaly také výrobky se slámy a šustí. Vybírám pár fotografií pro potěchu oka.


výstava



výstava



výstava



výstava



výstava




výstava



výstava



výstava



výstava




výstava



výstava

Vynášení Smrtky

21. března 2010 v 13:52 | Marie |  Velikonoce
Vynášení Smrti nemělo s křesťanskou liturgií nic společného, bylo starší než sama církev. Jeho původ musíme hledat v pohanských obřadech. Smrt totiž nepředstavovala nic jiného než zimu, kterou už lidé chtěli mít za sebou, těšili se na jaro, slunce a teplo. Proto ji symbolicky odnášeli a zbavovali se jí.



Morana



Mařena čili Smrtholka

Smrt představovala figurína, které se říkalo Morana, Mořena, Mařena nebo Smrtholka. Někde byla docela malá a připomínala loutku, jinde měla velikost lidské postavy. Jejím základem byla dřevěná hůl, obalená hadry a slámou, obvykle se jí navlékla dívčí košile.Obličej se namaloval a celá postava se ozdobila pentlemi, papírovými květinami a věnci. Někde měla velké korále z bílých vyfouknutých vajec nebo zavěšené prázdné šnečí ulity.
Mládež vynesla figurínu společně z vesnice a podle možnosti a místní tradice hodila do vody, svrhla ze skály, vyjímečně zahrabala do země, ze starších dob jsou zprávy i o jejím kamenování a pálení. Často se pak všichni účastníci průvodu dali na kvapný útěk, při němž nikdo nesměl zůstat pozadu nebo zakopnout, jinak by mu hrozila smrt.
V jednotlivých krajích se vyvinuly i další varianty, například ve Slezsku chodili zvlášť chlapci a zvlášť dívky, každý průvod nesl svoji figurínu- Mařenu a Mařocha. Setkali se uprostřed vesnice, Mařoch se s Mařenou symbolicky rozloučil políbením a pak začala děvčata chlapce pronásledovat, a když je dostihla, jejich figurínu utopila ve vodě.
Čerpáno z knihy: České zvyky a obyčeje (Alena Vondrušková)


Dnešní vynášení Morany:
Morana

Nesem, nesem kyselo,
čtyry leta viselo,
na pátý rok spadlo,
jak spadlo, hned zvjadlo.
Smrť, smrť ukrutná
kyselico nechutná;
kyselicu zíme
a smrť utopíme.


Morana



Morana



Ide paní z lůky,
nese misu můky,
přidajte nám více na pěkné střevíce.
Naša smrť je bledá
ona by jedla; až ona sa nají,
už nás neudáví.


Morana



Morana



Morana



Morana



Morana


Smrt plave po vodě, nové léto k nám jede.



Přinášení léta


S vynášením Smrti souvisí také obyčej, který magicky naznačuje v podstatě totéž, ale je mnohem veselejší a radostnější- přinášení nového léta. Byla to dívčí záležitost, kolední obchůzka po vsi s koledami či říkadly. Zachovala se poněkud déle než vynášení Smrti, hlavě na Moravě. Ale i v některých oblastech Čech obcházela děvčata s lítem jednotlivá stavení s přáním dobré úrody ještě v polovině 20. století.

Líto
Líto se upravovalo z vršků jehličnatých strmků nebo z jívových ratolestí. Z jehličnatých stromků se nejčastěji používal malý smrček, bohatě ozdobený bílými vejci na šňůrce, svatými obrázky a panenkou z hadříků nebo papíru na vrcholu. Výzdobu dotvářely řetězy ze slámy a pestrých textilních odstřižků, v novější době i ozdoby z barevného papíru. Velmi nápadité bylo líto, s nimž chodila děvčata v okolí Hradce Králové. Malé jedliččce ponechaly jen vrchní kolo větví, které na vršku svázaly do kulovitého tvaru. Předtím na ně navlékly bílé skořápky vajec a všechno ozdobily barevnámi stužkami z krepového papíru. Líto z jívových ratolestí byla jednodušší, stačilo pěknou rozvětvenou větvičku s kočičkami ozdobit bílými nebo barevnými kraslicemi, řetězy, ptáčky z těsta anebo holubičkami z vejdunku a skládaného papíru.
Čerpáno z knihy: České zvyky a obyčeje ( Alena Vondrušková)

Nesem léto zelený a vajíčko červený.
Hody jsou, hody jsou, nesou léto před sebou.



líto



líto



líto



Leto, leto, kdes tak dlouho bylo?
U studánky, u studánky, ruce, nohy, mylo.



líto



líto

Velikonoční výstava II

20. března 2010 v 8:00 | Marie |  Velikonoce
Jsem ráda, že se vám kraslice líbily. Vždycky když si kraslice prohlížím obdivuji pravidelnost tahů, rovnost linek atd. Já sama takovouto zručnost nemám a ještě ke všemu mi chybí fantazie. Takže když malujeme vajíčka hledám inspiraci v knihách a časopisech, kde jsou tradiční velikonoční vzory.Poslední roky se také potýkám s obarvováním vajíček. Barvy, které kupuji v obchodě na vajíčka moc nechytají. Rok co rok o velikonocích vzpomínám na dětství, kdy tatínek vyndal z červevené barvy opravdu červené vajíčko. Já už několk let vyndavám , nevím proč, růžové. Jestli máte nějaký šikovný návod na barvení vajíček, tak mi ho prosím napište.


Velikonoční věnce:


výstava



výstava



výstava



výstava



výstava

Velikonoční výstava I

18. března 2010 v 20:56 | Marie |  Velikonoce
Dneska odpoledne u nás v Táboře svítilo sluníčko a byl nádherný jarní den. Využily jsme s kamarádkou pěkného odpoledne a šly se po práci podívat na jarní velikonoční výstavu. Na výstavě bylo co fotit, takže fotografie vám ukáži zase na několikrát. Odpoledne bylo krásné, plné dojmů a povídání.



Začnu vajíčkama v ošatkách:
výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava



výstava




výstava



výstava

Lapacho

17. března 2010 v 19:29 | Marie |  Bylinky
Strom Lapacho


lapacho

Lapacho (ze španělštiny, čteme lapačo) je bylinný čaj pocházející z Jižní Ameriky, nazývaný též nápoj Inků. Je připravován z vnitřní kůry stromu lapacho (latinsky Tabebuia serratifolia), který roste na území Brazílie, Bolívie, Peru, Paraguayi a sev. Argentiny. V této oblasti roste několik příbuzných druhů, ale červená kůra se získává z odrůd Lapacho Colorado a Lapacho Morado. V oblasti And dosahují tyto stromy stáří až 700 let.


Příprava

Do litru vařící vody vhodíme 4 plné lžičky lapacho, necháme 5 minut vařit, poté odstavíme a necháme ještě 15-20 minut luhovat. Můžeme pít jak teplé tak vychlazené.


Účinky
Odstraňuje z těla nečistoty a těžké kovy.
Normalizuje a posiluje činnost jater, ledvin a sleziny.
Podporuje trávení a látkovou výměnu.
Usmrcuje některé druhy plísní a bakterií.
Posiluje imunitní systém.
Je nápomocný při astmatu, horečnatých chorobách, zánětu průdušek, a při zánětu žaludku.
Pomáhá léčit disharmonie výměny látek v těle (např. po chemoterapii nebo po delším užívání psychofarmak).
Má protinádorový účinek.
Zlepšuje prokrvení těla.
Posiluje srdce a krevní oběh.
Působí proti chudokrevnosti.
Má pozitivní vliv při léčbě leukémie.
Zabraňuje vytváření otoků.
Pomáhá odstraňovat usazeniny z cév.
Podporuje normalizaci hladiny krevního cukru.
Má příznivý vliv na nemoci jako roztroušená skleróza, Parkinzonova choroba a revma.
Uklidňuje podrážděné nervy.
Posiluje a normalizuje činnost pohlavních orgánů.
Má kladný vliv na odstranění migrény.
Pomáhá při léčbě vyrážek, ekzémů a zánětů.
Působí močopudně.
Pozitivně ovlivňuje spánek.
Aktivuje přirozenou funkci potních žláz.

Čerpáno: Text i obrázek z Wikipedie.


Toho, kdo chce čaj vyzkoušet musím varovat. Nedoporučuji zkoušet před spaním. To, že čaj je močopudný, není v jeho účincích napsané náhodou.
Mám na sobě otestováno!

Je to....

16. března 2010 v 21:15 | Marie |  Jen tak
Nejdřív bych chtěla odpovědět Jáje na její otázku , kdy chci odstřihnout pupeční šňůru. Tak tedy. To vážně netuším, pomalu a jistě si chystám nůžky, přece jenom už je Aničce patnáct. Ale moc se mi do toho nechce. Doufám, že až ta správná chvíle nastane tak ji poznám a střihnu. A taky doufám, že se s náma má Anička dobře a vždycky se k nám bude ráda vracet. Tak v to doufám...


Co se týče hádanky, tak uhodli všichni ti co tipovali větve. Nejpřesněji se trefila Janah. Je to vážně strom osvětlený lampou. V sobotu jsme šli z koncertu a já jsem chtěla udělat pár nočních fotek. Jenže jsme chvátali na autobus a já se snažila fotit rychle, aby nám autobus neujel. Co z toho vzniklo? Samé mazanice! Jen na téhle jediné fotce se mi líbilo osvětlení větví.
Né nadarmo se říká práce kvapná, málo platná!

Tak tady je ta nepovedená fotografie:


jen tak

Co je to?

15. března 2010 v 8:11 | Marie |  Jen tak
Včera odjela naše Anička se školou na hory do Krkonoš. Myslela jsem si, jak už v pohodě zvládám její odjezdy z domova, ale opak je pravdou. Ještě když odjížděla byla jsem v pohodě. Hodinu na to už mi bylo smutno a moc jsem si přála, aby už byla sobota a Anička se vrátila v pořádku domů. Z toho mi vyplývá, že na odchody dětí si nikdy nezvyknu. Večer jsem si o tom povídala s kolegyněma na noční , schodly jsme se na tom, že to prožíváme všechny stejně. Na jednu stranu jsme na svoje ratolesti pyšné, jak jsou čím dál tím víc samostatné, na druhou stranu je nám z toho smutno....

Jestli máte chuť zkuste uhádnout, co je na fotce.




Pleténé košíky z papíru

13. března 2010 v 16:39 | Marie |  Ruční práce
Nedávno jsem dokončila svoje první pokusy košíků pletených z papíru. Úplně první košík jsem upletla Andulce do jejího pokoje na CD. Druhý košík jsem pletla do ložnice také na CD, ale u něj jsem chvíli váhala jestli ho nepoužiji jako truhlík na květiny. Třetí košíček mám na krémy a podobné věcičky na nočním stolku v ložnici. A čtvrtý košík si upletl náš Honzík. Vyrobil si ho celý sám od základu až po nátěr. A je samozřejmě, jak jinak, také na CD.

První košík je i s ušima, aby se Aničce dobře vyndaval s poličky.




Druhý košík.





Varianta truhlík.


A tady je s CD.


Třetí košík na kosmetiku.







Čtvrtý košík - Honzíkův.



Je na CD, ale vyfotila jsem ho s dýněma.

Klobouk pro maminku

11. března 2010 v 7:04 | Marie |  Ruční práce
Dneska ráno jsem nevěřila vlastním očím. Kouknu z okna a všude bílo. Těšila jsem se na dnešní den! Mám volno! Chtěla jsem vyžehlit, zajít se podívat na maminčinu zahrádku, zaběhnout za maminkou na kafe a probrat, co je kde nového. Ale hlavně jsem se těšila na sluníčko. Moje chyba! Mám poslouchat předpověď počasí, to bych se pak ráno nedivila a na další várku sněhu se dostatečeně psychicky připravila....

Text nahoře je původní.
V těchto místech jsem ale měla písničku ze čmelých medvídků "Bílá, bílá, bílá, bíláá, komu by se nelíbila....."atd.
Zdálo se mi totiž,že se k tomu neustálému sněžení hodila. Jája mě u Mikyho upozornila, že právě kvůli ní se ke mě asi nemůžete dostat. Tak jsem ji vymazala a uvidíme, co to udělá. Jen doufám, že se to mezi blogem a yuotůbůčkem brzo spraví. Bylo by mi bez písniček smutno. Musela bych si začít zpívat sama a Honzík by mě zase pořád upozorňoval, na to že zpívám falešně. Honzík má totiž hudební sluch a já ne! Takže mu svým zpíváním tak trochu, jak se říká, trhám uši.



A ještě klobouk, který jsem dělala pro maminku:
(Klobouk je pletený z papíru.)











Jaro na hedvábí

8. března 2010 v 15:26 | Marie |  Ruční práce
Zkoušela jsem malovat na hedvábí, co jsem dostala k Vánoců. Jsou to první pokusy, takže je na obrazcích vidět spousta nedostatků. Asi nejvíc mě mrzelo ,když mi vyprskla bublina, která se utvořila na barvě a kapičky z ní dopadly přímo na načatý obrázek Je to vidět hned na tom prvním. Motivy k malování obrázků jsem si našla na internetu.












Háčkování

7. března 2010 v 7:32 | Marie |  Ruční práce
Pořád něco zkouším, inspiraci hledám nejenom v kniháh a časopisech,ale především na blozích. Obdivovala jsem Blanku s jakou chutí se do háčkování pustila a jak krásné dečky jí už zdobí byt. U Babi- Maňasové se šikovných děvčat sešlo víc a výsledky háčkování byly pěkné jarní motivy. Musím napsat ,že já doma žádné dečky nemám a ani na drobné velikonoční vzory jsem si hned na začátek netroufla navíc jsem neměla předlohu. Vždycky se mi, ale líbily háčkované taštičky, čepičky atd. Vybrala jsem si tedy na první háčkovací pokus něco absolutně jednoduchého, a to obal na mobil. Háčkování mě nadchlo a výsledkem byly obaly tři. Jako další pokus jsem uháčkovala Mikymu pytlíček na ogamová dřívka. Teď už se těším až si koupím vlnu a uháčkuji Aničce tašku přes rameno.

První pokus:


Druhý pokus:


Třetí obal už mi šel jako po másle a je pro kamarádku:





Pytlíček na ogamová dřívka:






Táborský vodopád

3. března 2010 v 18:43 | Marie |  Tábor
Jaro už je nezadržitelně tady. Dneska venku krásně svítilo sluníčko a svými paprsky lákalo k procházce. Přijala jsem s Mikym sluníčkové pozvání a po práci jsme si udělali procházku k táborskému vodopádu. V jarním období je vodopád nejkrásnější. V zimě bývá zamrzlý a schovaný pod sněhem a v létě je jeho proud zas příliš slabý.


vodopád



vodopád



vodopád



vodopád



vodopád



vodopád



vodopád



vodopád


vodopád

Fotek jsem udělěla mnohem víc, ale jsou si podobné. Takže kdo je chce vidět může nakouknout do galerie.

Rám

2. března 2010 v 18:24 | Marie |  Ruční práce
Naše Andulka mi před nějakým časem nakreslila obraz. Neměla jsem na něj žádný rám. Tak jsem si vyrobila podle návodu na stránkách RUČNÍ VYRÁBĚNÍ rám sama. Obraz nám teď visí v obýváku.


Jarní věneček

1. března 2010 v 7:49 | Marie |  Ruční práce
Během týdne co jsem byla doma, jsem si vyrobila jarní věneček. Včera jsem si ho pověsila do kuchyně.
Je březen, měsíc jara. Vzpomínám jak jsem za bývaleho režimu kupovala mamince k narozeninám (které má dneska 1. března) a k MDŽ v květinářství kytičku sněženek, nebo narcisů. V drogerii jsem ke květinám pak vybrala nějaké užasně voňavé mýdlo. Nejraději jsem měla šeříkové a nebo mýdlo s vůní jablka. Šetřila jsem si vždycky do kasičky po padesátníkach a korunách. Tyhle mýdla stávaly kolam desti korun a to byla pro mě spousta peněz. Narcisy prodávali jeden květ za korunu nebo dvě a já jsem jich vždycky chtěla mít aspoň devět, aby byla kytička pro maminku veliká. Tatínek jí nosil karafiáty, co také za komunistů jiného. Dneska jí kupuje gerbery, ty má maminka nejraději.
Tak jsem se nějak ponořila do vzpomínek z dětství...