Duben 2010

FILIPOJAKUBSKÁ NOC

29. dubna 2010 v 21:50 | Marie |  Ruční práce

O tom, že je noc z 30. dubna na 1. května kouzelná noc svědčí ohně planoucí na návrších kolem našich měst a vesnic. Pálí se totiž čarodějnice. Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají zlé síly větší moc než jindy. A jedním z nich byl právě poslední dubnový den a hlavně noc. Tehdy mohly nejvíce škodit čarodějnice, nazývané také bosorky, které v myslích lidí představovaly ďábelské zlo sesílané na zem. Lidé si je představovali buď jako nadpřirozené bytosti, které jsou většinou neviditelné a je těžké je odhalit, anebo jako staré ženy.


Magické kruhy
Prostí lidé se před útoky čarodějnic bránili, jak uměli. Proto o filipojakubské noci a ještě i následující den prováděli různé magické praktiky na ochranu domu, hospodářství i lidí. Patřil k nim velký úklid, pálení smetí, hluk způsobený práskáním bičem, tlučením železem nebo dřevem. Ochranu domu a chlévů zajišťovaly drny, písek nebo plevy, zelené ratolesti a svěcené kočičky, také kresby kruhů nebo křížů na vratech. Magicky sloužil jako ochrana před zlými silami od pravěku, ještě dříve, než si ho lidé zvykli spojovat s představou čarodějnic. Proto se obcházela v kruhu pole i vesnice a někdy se zvýrazňoval i vyoranou brázdou. Dochovaly se zprávy o starém zvyku, kdy na filipojakubskou noc obcházely pole a obec nahé ženy a táhly sebou pluh. Praktikami blízkým čarování chránily lidi i úrodu před zlými silami.



Obrana proti čarodějnicím
Rady, které se nám dochovaly, přinášejí spoustu možností, jak čarodějnice odhalit a zahnat. V každém kraji to dělali jinak. Vychytralí způsob byl založen na tom, že se ke vchodu položil drn nebo vysypala hromada písku. Přepočítáváním stébel nebo zrnek písku se čarodějnice zdržela až do rána, kdy její moc pominula. Právě tak nemohla projít přes pichlavé trní či nastražené vidle a košťata. Bála se svěcené vody a svěcených větviček, neprošla přes znamení kříže ani do ochranného kruhu namalovaného na zemi. Venkovští lidé věřili, že čarodějnice mohou očarovat dobytek, který se stal neduživý a málo dojil. Báli se půjčovat čerstvě nadojené mléko a hlídali, aby se neztratil ani kousek hnoje z chléva. Na obranu měli i zaříkávání, v nichž si brali na pomoc Krista, Marii a různé svaté. Nikdo nevysvětlí proč, ale lidé věřili, že se čarodějnice obávají hluku. Proto se na ochranu i střílelo. Většinou jen do vzduchu, ale zachovala se i vzpomínka ze Šumavy, kde hospodář vystřelil do mléka od uřknuté krávy, čarodějnice se prý polekala a krávu nechala na pokoji.


Ohně
Ohně se kdysi zapalovaly také v jiné dny a byly spojené s oslavou letního slunovratu. Tento velmi starý zvyk souvisel jak s uctíváním ohně, tak i s vírou v jeho ochranou moc. Postupem času se pálení ohňů soustředilo hlavně na noc na přelomu dubna a května. V každé vesnici bylo místo k pálení na návrší nebo na blízké stráni, dobře viditelné a zároveň bezpečné, aby nehrozil požár.
Příprava dřeva a postavení hranice bývá záležitost mládeže, k zapálení se sejdou všichni kromě dospělých a dětí. Je to příležitost k zábavě, popíjení, někde se opékají buřty. Starým zvykem je vyhazování zapálených košťat do výšky, prý proto, aby byly vidět čarodějnice létající na košťatech, anebo se mohla některá i srazit. Lidé po celý rok schovávají stará košťata, aby jich k ohni bylo co nejvíc. Novodobý zvyk pálení pneumatiky je už naštěstí na většině míst zapomenut, a to díky přísným zákonům na ochranu životního prostředí.
Postavit hranici tak, aby byla dostatečně vysoká, nespadla a hodně dlouho hořela není vůbec jednoduché. Používá se silná kulatina a zelené chvojí. Občas lze i dnes vidět na vrcholu čarodějnici - ustrojené koště.


Pálení čarodějnic
Nelze říct, jak starý je obyčej pálení čarodějnic. Ochranné ohně, působí obecně proti zlým nadpřirozeným mocnostem, pocházejícím s předkřesťanských dob. Lidová víra v nekalou moc těchto bytostí se zásluhou církve časem soustředila hlavně na čarodějnice, které na zemi zastupují peklo a ďábla. A tak se i všechny magické praktiky obrátily postupně proti nim. Samotné pálení ohňů přišlo až později. Těžko si totiž můžeme představit, že v dobách, kdy probíhaly čarodějnické procesy a na hranicích hořeli skuteční lidé, by se někdo mohl bavit "upalováním čarodějnic." Tato zábava vznikla pravděpodobně až někdy koncem 18.století, kdy byl zrušen dohled jezuitského řádu nad čistotou víry.


Filip a Jakup
V minulosti se 1. května slavil svátek sv. Filipa a Jakuba. Odtud filipojakubská noc, i když dnešní kalendář je trochu jiný. V katolickém kalendáři došlo k posunu obou apoštolů na 3. května. Oba světci byli učedníky Ježíše. Filipa ukamenovali na kříži a Jakub byl shozen z hradeb Jeruzaléma, protož odmítl prohlásit Krista za podvodníka.
(Čerpáno z knihy: České zvyky a obyčeje - Alena Vondrušková)


Na filipojakubskou noc jsem vyzdobila byt čarodějnickým věnečkem a čarodějnicemi, které jsou opět vyrobené z Pet- lahví:






Koniklec

23. dubna 2010 v 20:59 | Marie |  Flora
Minulý rok jsem koupila mamince na zahrádku dva koniklece. Zatím jí kvete jenom jeden. Ten druhý se sotva probudil ze zimního spánku. Na povrch země vystrčil zatím jenom lístky, které potřebují čerpat sílu a energii ze sluníčka. Jeho barva květu bude překvapení, protože jsem je kupovala ve výprodeji a všechny rostliny byly namíchyné dohromady. Zatím tedy alespoň fotky prvního koniklece, který se má v jarním sluníčku pěkně k světu.


koniklec



koniklec



koniklec



koniklec

Další klobouk z papíru

22. dubna 2010 v 8:12 | Marie |  Ruční práce
Upletla jsem si další klobouk z papíru a ozdobila jsem jím předsíňku. Mám pocit, že se nemohu od klobouků a věnečků nějak odtrhnout. Vždycky když už se chystám, že zkusím něco nového příjde nějaká kamarádka s přáním jestli bych jí neupletla klobouk nebo věneček. A tak motám stále to samé. Teď mám před sebou další klobouk pro kolegyni v práci.



klobouk



klobouk



A ještě hyacint Vám všem pro radost:


hyacint

Tankáč - duben V

20. dubna 2010 v 15:40 | Marie |  Tankáč
A aby jsme jenom nelovili žáby ,vylezli jsme si na strom. Jako první do koruny borovice vylezl Miky. Děti tatínkův výkon nadchl, nelenily a taky se snažily.

tankáč



tankáč



tankáč



tankáč



tankáč


tankáč



tankáč



tankáč



tankáč

Tankáč - duben IV

19. dubna 2010 v 11:36 | Marie |  Tankáč
Ještě pár záběru krajiny z tankáče:



tankáč



tankáč



tankáč



tankáč



tankáč


Odraz ve vodě:


tankáč



tankáč



tankáč

Tankáč- duben III

17. dubna 2010 v 7:01 | Marie |  Tankáč
V loužích na tankáči byly vidět cestičky, nejdřív jsem vůbec netušila od koho můžou být. Ale stačila chvilka pátrání a tvůrce cestiček byl objeven. Chrostík- nevím sice o jaký druh se přesně jedná, protože jak už to v přírodě bývá je jich víc a přesné určení chce buď hledání v encyklopediích nebo odborníka. Kdo četl Ferdu Mravence od Ondřeje Sekory, jistě si vzpomene na chrostíky, kterým Ferda vyprávěl pohádky a přitom jim stavěl domečky.


tankáč



tankáč




tankáč



tankáč


Stíny ve vodě:


tankáč



tankáč



tankáč



tankáč



tankáč



tankáč



tankáč

Tankáč- duben II

15. dubna 2010 v 16:34 | Marie |  Tankáč
Dneska vyberu z fotek žabky, co se nám podařili objevit. Chladné počasí se opravdu projevilo, žabky byly zalezlé a poschovávané. Za slunečného počasí se po celém tankáči rozléhá skřehotání a kuňkání. Z tůní se ozývá : " Hu, hu , hu.", přesně jak z filmu Na samotě u lesa. Tankáč je totiž jednou z mála oblastí u nás, kde se nachází kuňka obecná, která tento užasný zvuk vydává. Nás to, ale neodradilo a nadšeně jsme oblézali louže i tůně a našli jsme. Tentokrát jsme měli štěstí především na rosničky. Kuňku jsme objevili jednu a skokana se mi nepodařilo vyfotit. Snad budeme mít příště víc štěstí.


Rosničky:


tankáč



tankáč



tankáč



tankáč



tankáč



tankáč


Sameček rosničky má na hrdle hnědou skvrnu:


tankáč


Rosnička schovaná v myší díře:


tankáč


tankáč



Kuňka obecná:


tankáč

Kuňka má ze spodu těla oranžové skvrny:

tankáč

Tankáč- duben I

14. dubna 2010 v 15:03 | Marie |  Tankáč
V sobotu 10. dubna jsme se vypravili na tankáč. Jarní měsíce jsou období, kdy je tankáč plný louží a tůní. Období, kdy je zde možné celkem bez potíží najít rosničky, kuňky nebo skokany. V sobotu, ale bohužel nastalo ochlazení a z letité zkušenosti vím, že i žabky jsou zalezlé. Přesto naplněni optimismem, že na nás nějaká ta žába přece jenom z tůně vykoukne a hlavně touhou po toulání se tankáčskými pláněmi vyrazili jsme ven. Samozřejmě to stálo za to, už v autobuse jsem se s Mikym schodla, že nás tankáč nemůže zklamat ani když by nám pršelo. Je to prostě krajina, kterou máme rádi a vždycky se na její návštěvu těšíme. Fotek jsem udělala zase víc a tak budu mít opět pár článků jen o tankáči. Začnu jarem, které zde bylo opravdu v počátcích.



babočka



tankáč



tankáč



tankáč



tankáč


Pár fotek vlnek, co si s nima hrál vítr na loužích.


tankáč



tankáč



tankáč



tankáč

Pštrosi

7. dubna 2010 v 15:32 | Marie |  Fauna
Před několika dny jsme se vydali s Mikym , dětma a Ťapkou na procházku. Chtěli jsme si trochu protáhnout tělo a tak jsme šli na táborskou Babí horu. Nenechte se zmást, nejedná se o žádnou horu ani velký kopec, ale o takový normální kopeček. Mám pocit, že babích hor je po naší zemi poměrně dost, i u naší babičky jednu mají, ale tam se dá mluvit skoro o placce, tamní babí hora už není ani kopeček jen jakási vyvýšeni v dáli. Zajímalo by mě jestli někdo náhodou neznáte původ tohoto pojmenování. Ale to jsem odbočila. Chtěla jsem napsat, že na naší kratičké procházce jsme zcela nečekaně narazili na pštrosy. Majitelé statku okolo, kterého vždycky chodíme si pořídili pštrosy. Popravdě řečeno ani nevím k čemu se takový pštrosi chovají, ale myslím si že asi na maso.


Typicky české, jak se dá něco sníst.....



pštros



pštros



pštros



pštros

Přání k Velikonocům

3. dubna 2010 v 11:38 | Marie |  Velikonoce

velikonoce



Na jaře, když se příroda pomalu probouzí ze zimního spánku, je ten správný čas, abychom načerpali novou životní energii, která nám přináší radost, spokojenost a dobrou náladu! Krásné Velikonoce! Krásné jaro!

Velikonoční vyrábění

2. dubna 2010 v 14:16 | Marie |  Velikonoce
Někde už jsem se zmínila, že vnímám Velikonoce jako svátky jara, jako počátek něčeho nového. Země se probouzí ze zimního spánku, odpočátá a připravená vydat sílu k novému zrození všeho živého. Ať už rostlin nebo zvířat. Na jaře všechno pučí, probouzí se, žene do květů a později do plodů. Zvířatům se na jaře rodí mláďata, ptáci se zahnízďují aby vyseděli z vajíček nová pokolení.Prostě pro mě je jaro plné naděje a Velikonoce vnímám jako oslavu toho všeho. A tak i letos jsme si doma vyrobili nějakou tu výzdobu.


Žlutými ptáčky jsem se inspirovala na výstavě:


dekorace


První dva věnečky jsem dělala pro kamarádky:


dekorace



dekorace



dekorace



Keramické adventní věnce používám na výsev obilíčka:



dekorace



dekorace



Obří vejce jsem vyrobila s Honzíkem z nafouklých balónků, ty jsou pak polepené natrhanými papírky, které jsme namáčeli ve škrobové vodě:



dekorace



dekorace




Tulipány z vajíček:


dekorace



dekorace

Batikování

1. dubna 2010 v 21:16 | Marie |  Ruční práce
Letos jsem se rozhodla, že Mikymu a dětem k velikonocům nabatikuji trička. (To, aby je beránek nepokakal). Batikování mě opravdu baví. Mám ráda zamotávání triček do různých uzlů, omotávání provázků, kombinování barev. Ale úplně nejraději mám překvapení, které čeká nakonci práce. Každé tričko jiné, každé tričko je originál. Nikdy se nepovedou dvě stejné. A to se mi líbí. Co jsem ještě nezkoušela je batikování za studena. Příjde mi, že na tento způsob batiky jsou příliš vysoké náklady za barvy. Ale stejně by jsem to s nimi chtěla jednou zkusit.


Trika pro Mikyho:


batika



batika



Trika pro Honzíka:


batika



batika



Trika Pro Aničku:



batika



batika



Tohle je pro Aničky kamarádku:


batika



Zajímavé tvary, které na něm vznikly:



batika



batika



batika