Červenec 2010

Menhiry a lidé

31. července 2010 v 7:28 | Marie |  Cestou necestou
Při prohlížení fotografií jsem si uvědomila jak na každého působí kameny jinak. Vše vychází z naší podstaty. Anička měla tendenci u kamenů odpočívat, Miky a já jsme jim projevovali úctu a respekt. Čerpali jsme z jejich duší, děkovali jsme jim za jejich existenci. Honzík si vše užíval s enrgií mládí. Kameny spokojeně obíhal, objímal , měl chuť na ně lézt- zdolat je. Byli to krásné chvíle a nejraději bych se na toto místo hned teď vrátila.



Anička



Anička s Ťapkou



Miky



Miky



Miky



Miky



Miky a Honzík



Honzík a Miky



Honzík



Honzík



Honzík



Honzík



Honzík



Honzík



Honzík



Honzík



Honzík



Honzík



Největší menhir a Ťapka

Kromlech - kruh menhirů

30. července 2010 v 9:08 | Marie
Menhiry postavené u Holašovic jsou dílem místního usedlíka Václava Jílka a jeho přátel. Místo je volně přístupné a každý návštěvník si zde může posedět, zameditovat, odpočinout, či se pouze pokochat nádherou kamenů.



kromlech



menhir



menhir



menhir



menhir



menhir



menhir


Menhir na kterém rostly čtyři léčivé byliny. Třezalka, heřmánek, pelyněk a kopřiva.


menhir



menhir


menhir



menhir



menhiry



menhiry

Ostropes trubil

29. července 2010 v 5:59 | Marie |  Cestou necestou
Po prohlídce vesničky jsem se vydali k menhirům. Zatímco Miky se hned vydal obdivovat nádheru menhirů, mě uchvátily obří bodláky rostoucí nedaleko kamenů. Až doma jsme zjistili, že se jedná o osropes trubil- dvouletou rostlinu dorůstající se až dvou metrů.



Ostropes trubil



Ostropes trubil



Ostropes trubil



Ostropes trubil



Osropes trubil



Ostropes trubil



Ostropes trubil



Ostropes trubil

Z dílny mistra cechu řezbářského

28. července 2010 v 7:27 | Marie |  Cestou necestou
Holašovickou náves zdobily také krásně vyřezávaná sochy.



Nejprve vodník u rybníčku:



vodník



vodník





vodník



Před kaplí stáli tři králové a Ježíš:



Ježíš a tři králové



Ježíš a tři králové



Ježíš




Ježíš




král



král



král




král



král


král

Holašovice

27. července 2010 v 8:44 | Marie |  Cestou necestou
Konečně jsme se také dočkali a máme dovolenou. Letos jsem veškeré plánování výletů nechala v Mikyho rukou. Hned první volný den nám Miky naplánoval výlet k Českým Budějovicím do malé vesničky Holašovice u které se nachází také největší kromlech ( kruh s menhirů ) u nás.
Cesta tam byla náročná, protože vlak byl přeplněný a naše Ťapina se hrozně bála. Museli jsme ji držet v náručí a uklidňovat. V Budějovicích se jí také moc nelíbilo a až v autobuse který nás dovezl až do Holašovic se trochu uklidnila.
Holašovice byly v roce 1998 zařazeny na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Důvod pro který byla tato vesnička do UNESCA zařazena jsou její mimořádně krásná stavení postavená ve stylu selského baroka. Posuďte sami jestli toto zařezení bylo oprávněné:




Holašovice



Holašovice



Holašovice



Holašovice



Holašovice



Holašovice



Holašovice



Holašovice



Holašovice



Holašovice



Holašovice



Kaple na návsi

Pomněnky a rozrazil

9. července 2010 v 19:36 | Marie |  Flora
Všem Vám moc děkuji za slova útěchy. Je milé vědět, že i v počítačovém světě jsou přátele, kteří dokáží potěšit a projevit účast. Ještě jednou všem díky.



Poslední dobou jsem na fotografování neměla moc náladu, dokonce jsem v jednom kuse zapomínala foťák doma. Byly i chvíle kdy mě to mrzelo. Jako třeba, když jsem se šla potěšit k mamince na zahradu a jí nádherně vykvetla lilie. Nebo když jsme pozorovali malé žabky, co se vydaly do světa. Mrzelo mě to i ve chvíli, kdy někdo vyhodil ke konteinérům staré kufry, které stály za vyfocení. Jistě bych takových věcí našla víc, ale už jsou všechny pryč. A já si budu muset počkat na nové. Vytahuji tedy alespoň pár fotografii z květnového tankáče, kde jsem obdivovala pomněnky s rozrazilem. Dvě drobné kytičky, dva odstíny modré, dva druhy kvítků ke kterým se stojí za to sehnout a poděkovat jim za jejich krásu.




pomněnka




pomněnka




pomněnka




rozrazil a pomněnka




rozrazil




rozrazil




rozrazil




rozrazil




rozrazil

Smutek

7. července 2010 v 8:21 | Marie |  Jen tak
Omlouvám se, poměrně delší dobu jsem se na blogu neobjevila. Mám teď kolem sebe i v sobě spoustu smutku. Před týdnem umřel Michalovi děda a hned druhý den umřel můj, Michalovo a naší Aničky kamarád. Bylo mu teprv 27 let a na odchod z tohoto světa ,byl příliš mladý. Bohužel délku našeho života si většinou neurčujeme my. Někdy je smrt vysvobozením, jako to bylo u našeho dědy. Dědečk už byl starý a věděl, že už ho čekají jen čím dál tím větší zdravotní potíže. Mohl umírat dlouho a s mnohem většími bolestmi než ke konci svého života měl. Troufám si říct díky Bohu, že mohl odejít včas. Možná se to někomu zdá kruté, ale protože pracuji v domově pro seniory, tak vím jak je někdy ve stáří čekání na smrt bolestné a dlouhé. A to i přesto , že dnes už existuje spousta utěšujících prostředků. Dědeček umřel vyrovnaný se svým prožitým životem a i s tím, že nadešel čas.....Bohužel to samé nemohu říct o svém kamarádovi. Ten odešel nečekaně... Kromě toho, že byl můj kamarád, byl také můj kolega v práci. Jeho nenadálá smrt nás všechny zasáhla, a tak je teď v práci težko a smutno. Všude kam se podíváme ho vidíme, vzpomínáme na chvíle prožité s ním, babičky a dědečkové se po něm ptají. Slzy tečou proudem a ještě stále nejsou k utišení....Nebudu se rozepisovat o tom, co se stalo a proč. Je to zbytečné. A na jeho odchodu to stejně nic nezmění. A já bych nerada ublížila někomu, kdo ho znal a náhodou četl tyto řádky. Zítra má pohřeb. Půjdem se s ním naposledy rozloučit..... Vím, že smutek a lítost z toho co se stalo si v sobě poneseme ještě dlouho. A nejsem si jistá, že někdy přestaneme říkat kdyby tady byl...


růže