Srpen 2010

Slunečnice

31. srpna 2010 v 7:29 | Marie |  Flora
Venku je víc než ošklivo. Obloha je zatažená, kam až oko dohlédne a z šedivých mraků se na zem snáší déšť . Vypadá to, že poslední prázdninový den nám celý proprší. Tak teda alespoň pár fotografií slunečnic pro zlepšení nálady.


slunečnice



slunečnice



slunečnice



slunečnice



slunečnice



slunečnice



slunečnice



slunečnice



slunečnice

Balóny v sépii

30. srpna 2010 v 7:09 | Marie |  Jiné
Když jsem včera upravovala fotografie balónů, napadlo mě, že by možná byly hezké v sépii. Nelenila jsem a hned jsem to vyzkoušela. Tady je výsledek:


.



.



.



.



.



.



.



.



.



.




.



.




.

Balóny

29. srpna 2010 v 7:35 | Marie |  Jiné
Také zdvihnete hlavu pokaždé, když někdo řekne : " Hele balón."? Já ano. Zakláním hlavu a očima projíždím oblohu, abych se pokochala pohledem na vznášející se balón. A pokaždé mě napadne: " To musí být nádhera. Vznášet se vysoko nad zemí, sledovat mraky a ptáky a při pohledu na zem vidět lesy a řeky, pole a louky , skály...." Jsem nenapravitelná romantička, sním si a koukám na vzdalující se balón. Nejsem si, ale jistá jestli bych měla odvahu do balónového koše vztoupit a nechat se vynést do výšky. Ale asi ano, vážně mě to láká...



Balón focený ze zahrady:



.




.



.



.



Balón, který málem přistál u nás za panelákem:



.



.



.



Balóny focené na procházce:




.




.



.



.




.




.




.

Záchrana rybiček

28. srpna 2010 v 10:40 | Marie |  Fauna
Letošní deště způsobily hodně povodní, řeky se vylévaly ze svých koryt a nedělaly spousty škod. I řeka Lužnice protékající Táborem, měla namále. Voda se do ní hrnula z potoků, říček, ale i ze strání a přetékajících rybníčků. Jedním z nich, byl i malý rybníček Komora, který leží hned u Sojčáku, což je místní název pro Sídliště nad Lužnicí. Rybníček nevydržel náporu přitékající vody a vylil se z břehů. Voda proudila přes cestu do potůčku a odtud rovnou do Lužnice. S odtékající vodou se bohužel vyplavily i malé rybičky, které zůstavaly v trávě a pomalu umíraly. Miky s Honzíkem se rozhodli alespoň některé z nich zachránit. Doma si vzali kýbl a kelímky a vydali se na lov. Ulovené rybky potom odnesli do rozbouřené Lužnice.



Vyplavené rybky:



.



Honzík chytá rybky:



.



.



.



.



.



.



.






.


Umírající rybky v trávě:
.



.



Lužnice:



.



.




.



.
.

Holašovické komíny

27. srpna 2010 v 7:46 | Marie |  Komíny
Ke své zálibě fotografování oken, dveří a klik, jsem letos v létě přidala další. A to fotografování komínů. Když vidím komín, představím si hned kamna, oheň, teplo, kuchyň a stůl na kterém stojí hrnek s čerstvě uvařeným čajem. Dětský smích, čtení knížek, hraní her, babičiny buchty...




komín



komín



komín



komín



komín



komín



komín



komín



komín

Muchomůrka červená

26. srpna 2010 v 9:16 | Marie |  Příroda
Ráda bych nejprve odpověděla na dotazy týkající se fotografií z předešlého článku. Tak tedy pýchavky jsme nechali v lese i když víme, že jsou jedlé. ( Náš Honzík by je totiž stejně nejdl, věří jenom hřibům.) Kotrče jsme si domů, ale odnesli. Uvařila jsem z něho Kotrčovku (houbouvou dršťkovou). Povedla se, všem chutnala, jen Honzík se jí samozřejmě ani nedotkl.
Jak už jsem psala minule, obdivovla jsem každou houbu ať už jedlou nebo ne. Všechny houby mi připadají krásné, ale nejvíc se mi líbí muchomůrka červená. Její krásný červený klobouček pokrytý bílými tečkami a pěkná bílá nožka. Je to taková houbová parádnice. Muchomůrku červenou je většinou vidět nadálku, nikdy nelením a vždycky se na ní jdu podívat zblízka. Většinou se to vyplatí nejen pro hezkou podívanou, ale také proto, že v blízkosti této krásné nejedlé houby, se často nachází hřib pravý. Nevím jestli máte tu samou zkušenost, ale málokdy se mi stane, že bych hříbka u muchomůrky nenašla.




.



.



.



.



.



.

Houby

24. srpna 2010 v 8:40 | Marie |  Příroda
V sobotu jsem byla s Mikym na houbách. Měla jsem po noční a tak jsem hledání hub moc nedala. Užívali jsme si s Mikym sluníčko, které svítilo, vůni lesa, obdivovali jsem každou houbu, kterou jsme našli a nezáleželo na tom jestli byla jedlá nebo ne. V lese bylo krásně a zatímco Miky prolézal houští, sedla jsem si na jehličí vyhřáté sluníčkem, pozorovala okolí a užívala si zpěvu ptáků. Co vám budu povídat, domů jsme moc hub nedonesli, ale bylo tam krásně....





.



.



.



.



.



.



.



.

Mátový čaj

20. srpna 2010 v 8:53 | Marie |  Jen tak



máta



máta



máta



máta



máta




máta



máta

Konipas horský

18. srpna 2010 v 6:58 | Marie |  Fauna
Fotografie konipase horského jsou poněkud staršího data. Fotila jsem tohoto krásné ptáčka někdy v červenci cestou na zahradu. Bylo to už v podvečerníh hodinách, v době kdy teploměr stoupal takřka denně přes třicítku. Konipas stál s nožkama ve vodě a vůbec mu nevadilo, že se k němu přibližuji čím dál tím víc. Zvědavě si mě prohlížel. Vypadalo to jako když čeká na to co se za mě vyklube. Jestli ho budu natolik obděžovat, že bude muset opustit svojí vodní lázeň, kterou si občas zpříjemnil svačinkou v podobě hmyzu. Anebo ho nechám napokoji a on si bude moct dál chladit svoje malé nožky. Slušně jsem konipáska poprosila o pár záběrů a s poděkováním za jeho trpělivost se mnou a mým fotoaparátem, jsem se zase odplížila dál. Konipas, kterého jsem fotila, byl ještě mladý ptáček. Až bude starší, jeho bříško bude mít výrazně žlutější barvu.



konipas horský



konipas horský



konipas horský



konipas horský



konipas horský

V lese na houbách

17. srpna 2010 v 4:32 | Marie |  Příroda
Tak jako mnozí z vás i my jsme se vydali do lesa na houby. Myslela jsem, že půjdu s dětma sama, ale přidal se k nám i Miky a to i přesto, že měl po noční. Byla jsem ráda, protože jsem jedna z těch, co se jednou otočí kolem stromu a už neví kudy jít. Byli jsme v lese tak dvě hodiny a nesli jsme si domů plný košík. Děti se těšili na smaženici a Miky do postele. Vzhledem k tomu, že jsme měli pod mrakem, moc fotek se nepovedlo. V lese bylo přítmí a s bleskem se špatně fotí, takže fotil hlavně Miky.



Šiška v kůře stromu zalitá smůlou:



.



Ropucha:



.



.



Pár snímků hub:



.



.



.



.



Zvláštní výrostek na buku:



.



.



Jeden jediný snímek se sluníčkem:




.

Pletení z papíru

16. srpna 2010 v 7:10 | Marie |  Ruční práce
Nedávno jsem u Blanky na blogu obdivovala její maminku, která je tak hodná a motá pro ni ruličky z papíru určené k pletení. V té době jsem se totiž doma také ruličky motala a vy které pletete z papíru víte jaké to je. Sedíte, berete jeden tenký papírek za druhým a nemůžete se zbavit pocitu, že na hromádce ruliček toho moc nepřibylo a na hromádce papírů neubylo. Celá rodina už je ruličkama otrávené a s její pomocí už nelze počítat. Motání ruliček si tedy alespoň zpříjemňuji dobrou kávou nebo čajem, pustím si k tomu některý ze svých oblíbených filmu a motám a motám a motám.....



A tady už je výsledek. Honzíkovi jsem z umotaných ruliček upletla koš na seno pro morče:



koš na seno




koš na seno



Opletla jsem dětem kyblíky na zrní, pro jejich zvířecí miláčky:





dóza na zrní




dóza na zrní




dóza na zrní



Stojan na CD:



stojan na CD




stojan na CD




A jako poslední jsem upletla koš i s víkem. Z toho mám největší radost, protože poprvé jsem udělala víko celé vyplétané:



koš



koš

Batikování

15. srpna 2010 v 6:09 | Marie |  Ruční práce
Nashromáždila se mi zase nějaká bíla trika a tak jsem se pustila do batiky. Tři trička jsem dostala od známé, ty bude nosit Honzík. A dvě si u mě nechala nabatikovat kamarádka, jsou to ty menší. Batikuji klasickýma barvama na látku zn. DUHA. Na vzory používám uzlování a provázky.



batika




batika



batika




batika




batika

Praha - dveře, kliky

14. srpna 2010 v 4:42 | Marie
A úplně na závěr mé oblíbené kliky a dveře. K tomu nebudu psát víc, protože kdo ke mně na blog chodí, ví že je fotím ráda a to už jsem psala mockrát :



klika



zámek



dveře



klika



klika



dveře



dveře



dveře



dveře

Pár záběrů z Prahy - jen tak

13. srpna 2010 v 6:53 | Marie |  Cestou necestou
Počasí se nám začínalo chvílema kazit a také už jsem byli celkem uťapaný. Kdo jezdí do Prahy jistě ví o čem mluvím. Takže jsem fotila čím dál tím méně a méně. Zbývá tedy už jen pár záběrů na dům, který je pomalovaný misterm Mikulášem Alšem. A pak ještě nějaká fota.



.



.



.



Tyto dva snímky už jsou z jiných domů.



.



.



Tyhle záběry jsem fotila pro Aničku:



.



.



.

Praha - Kostel sv. Josefa

12. srpna 2010 v 6:34 | Marie |  Cestou necestou
Po prohlídce muzea jsme se vypravili zpět do středu Prahy a vydali se na naše oblíbené toulání. V rámci procházky jsme zavítali také ke kostelu sv. Josefa. Je to místo kam se chodí lidi modlit a prosit ve svém utrpení ke sv. Tadeášovi, jehož socha je umístěna v nádvoří před kostelem. Navštívili jsem i kostel jako takový. I když mám kostely ráda a většinou na mě působí velmi dobře, tentokrát to bylo jinak. Sedla jsem si s Aničkou do lavice a myslela jsem si, že na sebe necháme chvíli působit atmosféru tohoto místa. Ale tentokrát to asi byla chyba, v kostele na mě padala jakási těžkost a chmury. Lidé kteří do něj přicházeli si v sobě nesli utrpení a starosti. Bylo jen velmi málo těch z kterých jsem cítila vděčnost nebo zvědavost. Snad je to tím, že právě na tomto místě se ve větším množství scházejí ti , co mají nějaké trápení a kostel je tím již přeplněn - nevím. Když jsme z kostela vyšly, řekla mi Anička (aniž bych jí já zdělila svoje pocity) : " To bylo psycho." Nepůsobilo to tedy, tak jen na mě. Příště tento kostel raději vynechám , nebo do něj jenom s respektem nakouknu a půjdu dál...



.



.



.



.



.



.



.




.



sv.Tadeáš



.



.



.

Letecké muzeum - jiné záběry

11. srpna 2010 v 17:01 | Marie |  Cestou necestou
A nakonec mám z muzea ještě pár záběrů. Pár starých autíček a něco málo toho co se mi líbilo :



automobil



automobil



automobil
Zasloužilý odpočinek:



odpočinek



gramofón



gramofón



pivo


olej



.


.
A ještě jedno letadlo. To nejhezčí :


.

Letecké muzeum - jiná letadla

10. srpna 2010 v 7:02 | Marie |  Cestou necestou
Z letadel zbývá ukázat ještě pár, která byla součástí prohlídky. I ta stojí za zkouknutí a za obdiv. Já jsem v letadle nikdy neseděla a přiznávám, že nevím jestli bych k tomu měla odvahu. Fascinuje mě jak se taková masa kovu dokáže vznést a udržet ve vzduchu.



.



.



.



.



letedlo

Hopi-oheň

9. srpna 2010 v 8:40 | Marie |  Co mě oslovilo
Dneska vynechávám pokračování z leteckého muzea. Vrátím se k němu zase zítra.
Včera bylo 8. 8. a byl to tedy den, kdy se na mnoha místach naší Země zapaluje rituální Hopi oheň, o kterém jsem se dozvěděla u Jáji. Tento oheň se zapaluje pro naší planetu Zemi, modlí se u něj za její obnovu a uzdravení, ale také za mír. Rozhodli jsme se s Mikym, že se také přidáme.
V podvečerních hodinách jsme se vydali na zahradu. Už cestou jsme se připravovali na rituál vybíráním kamenů na vytvoření kruhu. Na zahradě jsme zkontrolovali jestli je ohniště čisté. Kolem něj potom Miky vytvořil kamený kruh. Větší kamen určovaly světové strany. K prhloubení rituálu jsme použili bylinky. Na stranu severní jsme přichystali do mystičky šalvěj, na stranu východní - levanduli, na jih jsme dali heřmánek a na západ - pelyněk.
Zapálení Hopi - ohně má provést žena z východní strany a má ho provést pomocí březové kůry. Vzhledem k tomu, že jsem březovou kůru neměla, použila jsem svojí rituální svíčku. Miky kruh a ohniště ještě před zapálením ohně, vyčistil (vykouřil) šalvějí.
Do kruhu jsme vstoupili bosíma nohama, aby jsme lépe cítili propojení se zemí. Se zapálením ohně jsme chvilku bojovali, protože dřevo bylo po vydatných deštích vlhké. Když se oheň rozhořel brali jsme postupně do rukou misky s bylinkama a v duchu se modlili. ( Za co, to záleželo na každém z nás, ale především naše modlitby směřovaly k Matce Zemi, tak jak to tento rituál určuje.) Po skončení modlitby jsme hodili byliny do ohně. Takto jsme obešli celý kruh. Oheň praskal a voněl nasypanýma bylinkama. Oba jsme byli s Mikym ponořeni do svého duchovního světa a do svých myšlenek. Stáli jsme v kruhu u ohně, s bosýma nohama, držíce se za ruce, ponořeni v modlitbách. A mě najednou bylo smutno, až do pláče. Uvědomila jsem si, jak málo Matku Zemi znám, jak málo na ní myslím, jak málo naslouchám tomu, co říká...Jak si sobecky kráčím svým vlastnám životem...I k tomu je takovýto rituál dobrý. Zastavit se a uvědomit si kdo jsem a jakým směrem kráčím....



šalvěj



levandule



heřmánek


pelyněk



Hopi - oheň



Hopi - oheň



Hopi - oheň


Hopi - oheň



Hopi - oheň



Hopi - oheň


Hopi - oheň



Hopi - oheń



Hopi - oheň

Letecké muzeum - stíhačky

8. srpna 2010 v 8:08 | Marie |  Cestou necestou
Tak jako já jsem se těšila na vrtulníky, kluci se těšili na stíhačky. Až mě to u mého přírodně založeného muže překvapilo. Kluci si notovali a prohlídku stíhaček si náramně užili. A já vlastně taky, protože některé stíhačky byly pomalované a to bylo príma.



.



.



.



.


.



.


.



.



.



.



.

Letecké muzeum - vrtulníky

7. srpna 2010 v 8:19 | Marie |  Cestou necestou
Jak už jsem psala, muzem jsme vybrali hlavně kvůli Honzíkovi, ale jak říká Miky, já se nakonec nadchnu pro všechno a tak jsem zvědavě okukovala a prohlížela i když těmto obřím strojům vůbec nerozumím. Letadla jsem posuzovala jen podle toho jestli se mi líbí nebo ne. Mezi ty co mi padly do oka patří vrtulníky, ale ty se mi líbily už jako malé holce.



.






.




.



.



.




.



.



.



.