Listopad 2010

Adventní večer

28. listopadu 2010 v 21:28 | Marie |  Vánoce
První adventní večer nám skončil a já s radostí píšu, že se nám moc povedl. Věneček nebo spíš adventní misku, jak řekla naše Anička, jsem sice dělala až dneska odpoledne, ale myslím, že to vůbec nevadí. Důležité je, že se na zapálení první svíčky těšila celá rodina. Zazpívali jsme si koledy a přečetli si z Bible příběh o narození Krista. Adventní večer jsme si zpříjemnili i čtením z naší oblíbené knížy "Už sněží, už chumelí", o které a ze které jsem zveřejňovala úryvky o loňských vánocích. Dneska byla nařadě moje oblíbená kapitola Jen aby nebyl Mikuláš hluchý.




.



.



.



.



.

První adventní neděle

28. listopadu 2010 v 9:09 | Marie |  Vánoce
Přeji Vám všem krásnou a pohodovou první adventní neděli.


Přikládám k přání jednu z nejhezčích vánočních písní , od Johna Lennona, kterou znám:






Jsou tady Vánoce
Co jsi udělal
minulý rok
Nový zrovna začíná
Jsou tady Vánoce
Doufám že se bavíte
Nejbližší a nejmilejší
Staří i mladí

Veselé Vánoce
A štastný nový rok
Doufejme že bude dobrý
Beze strachu
Jsou tu Vánoce
Pro slabé i pro silné
Pro bohaté i chudé
Svět je tak špatný

Tak veselé Vánoce
Pro černé i bílé
Pro žluté i rudé
Zastavme všechny boje
Krásné Vánoce
A´šťastný nový rok
Doufejme že bude šťastný
Beze strachu

Jsou tady Vánoce
Co jsi udělal
minulý rok
Nový zrovna začíná
Jsou tady Vánoce
Doufám že se bavíte
Nejbližší a nejmilejší
Staří i mladí

Veselé Vánoce
a šťastný nový rok
Doufejme že bude dobrý
Beze strachu

Válka skončí
Pokud chcete
Válka skončí
Teď





.

Schody

23. listopadu 2010 v 7:03 | Marie |  Jen tak
Včera jsem se byla podívat s Mikym na mohylách u Dražiček. Počasí bylo už typicky zimní, pochmurné, obloha zatažená. Asi všichni víte jak se za takovéhoto počasí fotí, takže jsem ani tak nekoukala po záběrech na fotku, jako jsem si užívala cestu. Přesto mi, ale padly do oka schody, které vedou k pomníčku z první světové války. Tak tedy pár snímků schodů :



schody



schody



schody



schody



schody



schody


Citát o druidství

21. listopadu 2010 v 8:52 | Marie |  Citáty
Citát z knihy "Živá tradice druidů" od Emmy Restall Orr :
Druidství znamená být celý život v učení u čmeláka, který se naklání hluboko do kalichu náprstníku, u kosa, který zpívá svou nadčasovou píseň kráse soumraku, u potůčku, který se zurčením skáče přes pohyblivé kameny a odpovídá na volání moře, u slunečního svitu, odrážejícího se zlatě od oken, u oblázku, který ohlazuje jedna vlna za druhou, u tiché důstojnosti jezevce, který si to kráčí domů, u měkkého masa malé houbičky, jež umí odhrnout stranou větve, u měsíce, vznášejícího se v tichosti nad vodou. Zní to magicky a neobyčejně. Ale je to prostě příroda.



bodlák



.



.



.

Labutě

19. listopadu 2010 v 10:09 | Marie |  Fauna
Tak už nám konečně hlásí zimu. Však je taky na čase, za týden nám začíná advent a než se nadějeme je tady čert s Mikulášem, jak správně napsala Jaruška. Změnila jsem tedy kabátek blogu, ale vůbec nevím jak vypadá, protože obraz máme nějak divně roztažený a já nevidím okraje.
Zapátrala jsem ve starších fotografiích a našla jsem pár záběrů labutí. Vzpomínám si, že jsem je fotila letos, když jsem se byla podívat s kamarádkou na velikonoční výstavě. A protože jsem v té době, byla už naladěná na jaro, fotky jsem založila do archivu. Teď už se těším na první sníh, a tak si myslím, že můžou labutě z archivu ven.



.



.



.



.

Zvon

16. listopadu 2010 v 11:03 | Marie |  Písně

Mám moc ráda písničky od Hanky a Petra Ulrychových....





... k jejich nádherné písni přikládám fotografie zvonu, který mají v kapličce v Dražičkách:



.




.

Tři kliky z Tábora

12. listopadu 2010 v 4:52 | Marie |  Kliky

kliky Tábor




klika Tábor

Hopi -oheň

11. listopadu 2010 v 20:57 | Marie |  Co mě oslovilo
Dneska je 11.11. proto jsme s Mikym již potřetí zapálili Hopi oheň.
Součástí našeho rituálu Hopi - ohně je i pálení čtyř bylin ve čtyřech světových směrech. Tentokrát jsme použili na stranu severní - šalvěj, na stranu východní - růži, na stranu jižní - heřmánek a na stranu západní - levanduli. Postupně každý z nás zapaloval od každé rostliny pár snítek a během toho se oddával meditaci a modlitbám. Pozorovala jsem doutnající rostlinky a přemýšlala jsem o jejich životě, moci a síle, kterou v sobě na tento svět přinášejí. Každou z nich jsem prosila ať její moudrost a to co v sobě nese nás naplní a tak jak žila na tomto světě ona ,ať dokážeme žít i my. Uvědomovala jsem si sílu a hloubku jejich žití. Přitom jsem cítila, že nic nekomplikují, tím co by se mělo a jak by se mělo, prostě jsou, rostou a žijí. Dávají světu to ,co v sobě mají a příjímají to ,co jim svět nabízí - vzájemná propojenost. Na konci rituálu nám v misce zůstaly nedohořelé zbytky rostlin a kolem misky popadaný popel. A mě napadlo, že přesně takhle to v životě je. Žijeme, trpíme, radujeme se. Až příjde náš konec zbyde z nás jen troška popela a vzpomínek těch kteří nás znali. Postupně se všechno vytratí a rozplyne. Dívala jsem se na rostlinky v misce a říkala jsem si, že až jednou budu na konci mé cesty, chtěla bych mít v sobě to ,co jsem cítila z bylin. Pokoj, klid a vědomí, že jsem ten svůj život jen nepromarnila.


Hopi - oheň


Hopi - oheň


Hopi - oheň

Šupiny pro Ježíška

10. listopadu 2010 v 12:35 | Marie |  Vánoce
Naše rodinka už třetí rok Ježíškovi nepíše dopis a nedává ho za okno. Děti už jsou velké a psaní dopisu je pro naši takřka šestnáctiletou dceru naivní a dětské. Honzík by se ještě přemluuvit dal, ale Anička už opravdu ne. O lońských Vánocích jsem psala, že se tedy snažím vymyslet nějakou alternativu dopisu pro Ježíška. Minulý rok to byl, sněhulák s vločkami na které jsem psali svá přání, letos je to kapr se šupinami. Na šupinu si každý napíše, co by si od "Ježíška" k Vánocům přál a pak jí přilepí na namalovaného kapra. Malovali jsme ho v neděli a napsali na něj svá první přání. Dneska je středa a kapřík je stále čtyřšupináč. I Když Honzí ráno říkal, že bude muset vymyslet "další šupinu". Jsem zvědavá, kolik jich náš kapřík do Vánoc nasbírá.


kapr


kapr

Koš pro Mikyho

7. listopadu 2010 v 20:29 | Marie |  Ruční práce
Někdy v létě se Miky zmínil, že by se mu hodil koš na "jeho věci". Už když se o koši zmínil jsem věděla, že mu ho upletu buď k svátku nebo k narozeninám. K svátku jsem to nestihla, a tak jsem se do díla pustila s dětmi, abych koš udělala k narozeninám. Honzík motal ruličky, já jsem koš upletla a Anička pomalovala víko. Vzhledem k tomu, že měl Miky narozeniny 2.listopadu je už košík naplněn, já jsem se k vyfocení dostala, ale až dneska.



košík pro Mikyho



košík pro Mikyho



košík pro Mikyho



košík pro Mikyho


DUŠIČKY

1. listopadu 2010 v 15:13 | Marie |  Tradice
Vyletěla duše z těla,
žádnej neví, kam letěla...


Pod názvem Dušičky se dnes skrývají hned dva svátky, jimž patří první polistopadové dny- svátek Všech svatých a Památka všech zemřelých. Zdá se, že jejich kořeny tkví v prastarých keltských rituálech, poté je postupně přizpůsobovala svému učení křesťanská církev a své stopy zanechala i lidová víra našich předků.

Keltské kořeny

Lidé vždycky věřili v nějakou formou posmrtného života a v to, že duše zemřelých se mohou v některé dny vracet na zem.
V keltském kalendáři je 1. listopad začátkem nového roku a zároveň dnem, kdy se setkával svět živých se světem mrtvých. Obřední ohně ukazovaly cestu bloudícím duším, které mohly konat dobré skutky a nebo se tak mohly mstít za minulá příkoří. Při hostinách se počítalo s podílem jídla pro mrtvé, živí obětovali bohům a oblékali masky pro obřední tance a průvody.

Křesťanské svátky

Křesťané věří, že stejně jako Kristus vstal z mrtvých a bude žít navěky, mohou být také všichni spravedliví po své smrti vzkříšeni. Víra v posmrtný život je podstatným prvkem křesťanství od počátku.
V průběhu několika staletí se ustálily dva církevní svátky. První z nich, svátek Všech svatých, má svůj základ v květnu roku 609, kdy byl v Římě zasvěcen pohanský chrám všech starověkých bohů Panthenon křesťanské Panně Marii a svatým učedníkům. Květnový termín se na první listopadový den přesunul v 8. století, zřejmě proto, aby mohl nahradit stále živé pohanské svátky.
Následující den se, 2. listopadu, se slaví Památka všech zemřelých, spojené se vzpomínkou a modlitbou za mrtvé. Jsou to ti jejíž duše ještě pobývají v očistci a procházejí jakousi přípravou na vstup do nebe. Modlitby živých jim pak mohou podle křesťanského výkladu pomoci k očištění od hříchů. K tomuto svátku patří lidový název dušičky.
Zprvu se na zesnulé vzpomínalo spíš v rodinném kruhu. Poprvé se veřejně oslava uskutečnila koncem 10. století ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Brzy se svátek rozšířil i do dalších zemí a ve 14. století zdomácněl i v centru křesťanské církve, v Římě.
V ten den se v kostelích slouží mše. Při mši svaté prosí pozůstalí za spásu duše zemřelého a jeho přijetí do ráje.


Mléko pro duše
Lidové představa a duších zemřželých byly směsí křesťanského učení a pohanských rituálů. Můžeme předpokládat, že staří Slované slavili svátka mrtvých velmi podobně jako Keltové.
Podle lidové víry vystupují v předvečer svátku duše z očistce, aby si alespoň na jednu nos odpočinuly od muk. S tím souvisí i řada pověrečných praktik , směřujících k tomu, aby jim živí alespoň trochu ulehčili jejich úděl. Lidé připravovali studené mléko, které ochlazuje, lampy plnili máslem namísto oleje, aby si jím mohly dušičky ošetřit spáleniny. Hlavně vška navštěvovali hřbitovy a hroby svých zemřelých zdobili květinami, věnci a svíčkami. Na hroby se také pokládalo starobylé pečivo, související s kultem mrtvých a s někdejšími hostinami za mrtvé.
Ještě v 19. století se v některých krajích chodillo na Dušičky koledovat. V okolí Českého Krumlova se koledě říkalo " chodit po rohlíkách", protože odměnou koledníkům bylo povětšinou pečivo.
Zajít na hřbitov a zavzpomínat na zesnulé je běžné dodnes. Zvykem je očisti hrob a ozdobyt jej věnečky, umělými nebo živými květinami a hlavně světly.

Dušičkové pečivo

Dušičkovým pečivem mohl být chléb, houska, rohlík či z těsta tvarované dušičky a kosti. Hospodaně je pekly buď doma, nebo kupovaly u pekařů, kteří je připravovali speciálně na dušičky. Mnozí své zboží prodávali přímo na hřbitovech.
Dučičkové rohlíky byly většinou velké a nadívané povidly, tvarohem nebo mákem. Pekly se však také bochánky, žemle, věnečky a další tvary, každý kraj měl jiné zvyklosti. Všem těmto druhům se souhrně říkalo dušičky. Odlišný tvar měly kosti. Pekly se ze dvou přeložených pletenců těsta, které vypadly jako zkřížené hnáty.
Těsto, z něhož se dušičkové pečivo připravovalo, mohlo být rohlíkové, buchtové i koblihové. Některé typy byly slané, jiné sladké a nadívané, případně posypané mákem.
(České zvyky a obyčeje - Alena Vondrušková)