DUŠIČKY

1. listopadu 2010 v 15:13 | Marie |  Tradice
Vyletěla duše z těla,
žádnej neví, kam letěla...


Pod názvem Dušičky se dnes skrývají hned dva svátky, jimž patří první polistopadové dny- svátek Všech svatých a Památka všech zemřelých. Zdá se, že jejich kořeny tkví v prastarých keltských rituálech, poté je postupně přizpůsobovala svému učení křesťanská církev a své stopy zanechala i lidová víra našich předků.

Keltské kořeny

Lidé vždycky věřili v nějakou formou posmrtného života a v to, že duše zemřelých se mohou v některé dny vracet na zem.
V keltském kalendáři je 1. listopad začátkem nového roku a zároveň dnem, kdy se setkával svět živých se světem mrtvých. Obřední ohně ukazovaly cestu bloudícím duším, které mohly konat dobré skutky a nebo se tak mohly mstít za minulá příkoří. Při hostinách se počítalo s podílem jídla pro mrtvé, živí obětovali bohům a oblékali masky pro obřední tance a průvody.

Křesťanské svátky

Křesťané věří, že stejně jako Kristus vstal z mrtvých a bude žít navěky, mohou být také všichni spravedliví po své smrti vzkříšeni. Víra v posmrtný život je podstatným prvkem křesťanství od počátku.
V průběhu několika staletí se ustálily dva církevní svátky. První z nich, svátek Všech svatých, má svůj základ v květnu roku 609, kdy byl v Římě zasvěcen pohanský chrám všech starověkých bohů Panthenon křesťanské Panně Marii a svatým učedníkům. Květnový termín se na první listopadový den přesunul v 8. století, zřejmě proto, aby mohl nahradit stále živé pohanské svátky.
Následující den se, 2. listopadu, se slaví Památka všech zemřelých, spojené se vzpomínkou a modlitbou za mrtvé. Jsou to ti jejíž duše ještě pobývají v očistci a procházejí jakousi přípravou na vstup do nebe. Modlitby živých jim pak mohou podle křesťanského výkladu pomoci k očištění od hříchů. K tomuto svátku patří lidový název dušičky.
Zprvu se na zesnulé vzpomínalo spíš v rodinném kruhu. Poprvé se veřejně oslava uskutečnila koncem 10. století ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Brzy se svátek rozšířil i do dalších zemí a ve 14. století zdomácněl i v centru křesťanské církve, v Římě.
V ten den se v kostelích slouží mše. Při mši svaté prosí pozůstalí za spásu duše zemřelého a jeho přijetí do ráje.


Mléko pro duše
Lidové představa a duších zemřželých byly směsí křesťanského učení a pohanských rituálů. Můžeme předpokládat, že staří Slované slavili svátka mrtvých velmi podobně jako Keltové.
Podle lidové víry vystupují v předvečer svátku duše z očistce, aby si alespoň na jednu nos odpočinuly od muk. S tím souvisí i řada pověrečných praktik , směřujících k tomu, aby jim živí alespoň trochu ulehčili jejich úděl. Lidé připravovali studené mléko, které ochlazuje, lampy plnili máslem namísto oleje, aby si jím mohly dušičky ošetřit spáleniny. Hlavně vška navštěvovali hřbitovy a hroby svých zemřelých zdobili květinami, věnci a svíčkami. Na hroby se také pokládalo starobylé pečivo, související s kultem mrtvých a s někdejšími hostinami za mrtvé.
Ještě v 19. století se v některých krajích chodillo na Dušičky koledovat. V okolí Českého Krumlova se koledě říkalo " chodit po rohlíkách", protože odměnou koledníkům bylo povětšinou pečivo.
Zajít na hřbitov a zavzpomínat na zesnulé je běžné dodnes. Zvykem je očisti hrob a ozdobyt jej věnečky, umělými nebo živými květinami a hlavně světly.

Dušičkové pečivo

Dušičkovým pečivem mohl být chléb, houska, rohlík či z těsta tvarované dušičky a kosti. Hospodaně je pekly buď doma, nebo kupovaly u pekařů, kteří je připravovali speciálně na dušičky. Mnozí své zboží prodávali přímo na hřbitovech.
Dučičkové rohlíky byly většinou velké a nadívané povidly, tvarohem nebo mákem. Pekly se však také bochánky, žemle, věnečky a další tvary, každý kraj měl jiné zvyklosti. Všem těmto druhům se souhrně říkalo dušičky. Odlišný tvar měly kosti. Pekly se ze dvou přeložených pletenců těsta, které vypadly jako zkřížené hnáty.
Těsto, z něhož se dušičkové pečivo připravovalo, mohlo být rohlíkové, buchtové i koblihové. Některé typy byly slané, jiné sladké a nadívané, případně posypané mákem.
(České zvyky a obyčeje - Alena Vondrušková)



 


Komentáře

1 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 1. listopadu 2010 v 15:42 | Reagovat

No vidíš, další věc, kterou jsem vůbec nevěděla - to dušičkové pečivo a koledování.

2 Romi Romi | Web | 1. listopadu 2010 v 16:09 | Reagovat

Maruško, vážně moc zajímavé a nové věci jsem se dozvěděla:)

3 Jarka Jarka | Web | 1. listopadu 2010 v 16:49 | Reagovat

Taky jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí z historie Dušiček. Stejně jako babi, jsem neměla ani tušení, že se touto dobou chodilo i koledovat, a nebo peklo dušičkové pečivo.

4 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 1. listopadu 2010 v 17:36 | Reagovat

Stejně jako včera jsem si početla i dneska. :-)

5 Blanka Blanka | Web | 1. listopadu 2010 v 18:14 | Reagovat

Maruško,taky jsem se ráda dozvěděla něco nového,děkuju :-)

6 Květa Květa | Web | 1. listopadu 2010 v 19:36 | Reagovat

Maruško, opět pěkné a naučné povídání, díky za výklad... :-)

7 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 2. listopadu 2010 v 11:12 | Reagovat

Maruško to jsem se u tebe dozvěděla spoustu zajímavého o "Dušičkách a Všech Svatých.Moc poučné a zajímavé povídání. :-)

8 Jana Jana | Web | 2. listopadu 2010 v 11:13 | Reagovat

Moc zajímavé počtení, Maruško... :-)

9 Anna Anna | Web | 2. listopadu 2010 v 17:50 | Reagovat

Tak tady jsem se konečně dočetla víc :-) V sobotu jsem slyšela v rádiu jen pát informací - o tom másle, mléce a pečivu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama