Leden 2011

Soběslavská Boží muka a kříže

31. ledna 2011 v 6:14 | Marie |  Boží muka
K mé radosti jsme i v Soběslavi objevili Boží muka. Jsou na kraji města, západním směrem od nádraží. Předpokládám, že tam kde dnes stojí domy dlouhou dobu byla jenom pole nebo louky a Boží muka stála osamocená u polní cesty tak jak to bylo dříve zvykem. Město Soběslav se však rozrůstá a Boží muka už se stala jeho součástí. Paneláky pohled na ně trochu kazí, ale to se nedá nic dělat. Vyfotila jsem ještě dva kříže. První kříž stojí u vstupní brány k hřbitovnímu kostelu sv. Marka. Druhý kříž se nachází na rozcestí lesních cest pod hradištěm.















Dům hrůzy

30. ledna 2011 v 7:52 | Marie |  Cestou necestou
Když jsme procházeli Soběslaví, šli jsme okolo domu, který mě zaujal už z dálky. Byl celý zarostlý, okna rozbitá, pletivo ve vrátkách chybělo, v zahradě se válely kusy nábytku, za jedním z oken byla vidět pověšené záclona. Co se v tomto domě stalo a proč? Z jakého důvodu zůstal dům opuštěný? Kdo ponechal vybavenou domácnost napospas vandalům, kteří rozházeli nábytek po zahradě? Příběh tohoto domu, by nám možná zdělil někdo ze soběslavských starousedlíků. Mě se, ale při pohledu na dům vybavoval horor od Stephena Kinga - Dům v růžích.



Fotografie domu jsem upravila v sépii:



.



.



.



.



.



.



.



.



.



Chcete vstoupit? Zazvoňte si!



.

Kostel sv. Marka- Soběslav

29. ledna 2011 v 10:02 | Marie |  Cestou necestou
Ve čtvrtek 27.1. jsem se s Mikym vypravila na Svákovské hradiště u Soběslavy. Obě děti byly ve škole a my dva se rozhodli udělat si malý výlet. Když jsem se ráno probudila, měla jsem chuť Mikyho přemluvit ať zůstaneme doma, po dvanáctihodinové službě z předešlého dne jsem měla pocit, že mi prospaná noc moc nestačila. Hrnek ranní kávy, ale dokáže divy. Hned jsme se dívala na naší cestu jinak. Ve vlaku už jsem byla celá natěšená na cestu ke hradišti. Než jsme se vymotali ze Soběslavy udělala jsme pár snímků, nejprve tedy hřbitovní kostel sv. Marka.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.


.

Led

27. ledna 2011 v 7:06 | Marie |  Příroda
Pár dní před tím než nám napadl nový sníh venku mrzlo. Cestou z obchodu jsem pozorovala potůček tajícího sněhu, který přes noc zamrzl. Vzpomínám, že už v dětství jsem ráda pozorovala zmrzlou vodu, ať už na loužích, v potůčcích nebo na rybnících. Odhrnovala jsem si bruslemi sníh z ledu a pozorovala jsem, jak je led krásně tmavý. Zůstalo mi to do dneška.



led



led



led



led



led



led



led



led



led



led



led



led



.

Socha

25. ledna 2011 v 18:20 | Marie |  Jen tak
Nedávno měla na svém blogu Romi pěkný článek Smutná krása. Její fotografie se mi líbily a tak jsem se dnes vydala na hřbitov, že zkusím udělat také pár snímků. Hřbitov byl pokrytý sněhem a působil na mě mnohem smutněji než jindy. Procházela jsem se mezi hroby, četla jsem si nápisy na náhrobcích a vlastně nakonec ani moc nefotila. Udělala jsem jen pár snímků a z nich vybrala jenom tři fotky, které se mi líbily.


socha



socha



ruka

Nebe a mlha

23. ledna 2011 v 11:56 | Marie |  Jen tak
Ten den, co jsem fotila vonnou tyčinku, jsem si nazvala sama pro sebe "Den kouře". Přispěla k tomu nejen vonná tyčinka a její dým, ale i nebe s rozptýlenýma mrakama po obloze, které mi připomínaly kouř z tyčinky a nakonec mlha, která se v podvečerních hodinách valila od řeky.



.



.



.



.



.



.



.



.



.




Kouř z vonné tyčinky

20. ledna 2011 v 20:34 | Marie |  Jen tak
Nedávno jsem si doma zapálila vonnou tyčinku, její kouř se vinul po pokoji a já jsem ho se zaujetím pozorovala. Líbilo se mi, jak dým tvoří různé vlnky, spirály a obloučky. Po chvíli jsem to nevydržela, sáhla jsem pro foťák a zkusila tu kouřovou krásu vyfotit.



.



.



.


.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



.


Kormorán velký

17. ledna 2011 v 13:20 | Marie |  Fauna
Tentokrát se pochlubím cizím peřím, tedy lépe řečeno cizími fotografiemi. Fotografie kormoránů jsem nedělala já, ale Miky. Vypravil se na ně v době, kdy bylo všude ještě plno sněhu, řeka Lužnice byla zamrzlá a kormoránům se na ní líbilo. Fotografie nejsou úplně kvalitní, protože kormoráni jsou velmi plaší. Vyfotit je ve volné přírodě, tedy není vůbec nic jednoduchého.


Kormorán velký

Rozmnožování:

Kormoráni hnízdí v koloniích na skalnatých ostrovech, často i na stromech. Kolonie se můžou za příznivých podmínek rozmnožit na stovky a tisíce párů. Koncem zimy získávají nakrátko svatební šat s bělavým peřím na hlavě. Tato ozdobná péra však vypadávají už během hnízdění. Na hnízdě tokající kormoráni mávají pomalu a trpělivě křídly. Ke stavbě hnízda používají větve a vystýlají hnízdní kotlinku rákosem a jinými z vody vytaženými rostlinami. Působením ptačího trusu po několika letech odumírají strmy, na michž kormoráni hnízdí. Kormoráni často hnízdí ve smíšených koloniích s volavkami popelavými. Hnízdí v květnu a kladou obvykle 4 až 5 vajec. Ta jsou jemně světle modrá, avšak potažená křídovitou bílou vrstvou. Sezení začíná už po snesení prvního vejce, trvá 23 až 24 dnů, hnízdo staví a na vejcích sedí oba dva rodiče.Mláďata mají husté tmav šedé prachové peří a poté, když jsou schopny letu, přepeřří do skromného tmavě hnědého peří mladých ptáků.

Potrava:

Kormoráni jsou specializovaní rybožraví ptáci. Denní spotřeba potravy je asi 750 g. Na rozdíl od ostatních veslonohých, se promáčí peří kormoránů až na kůži, proto je do vody zahání jen hlad.Když se potopí, sedí dlouho s rozepjatými křídly a mávají jimi ve větru, aby uschli. Na vodě plavou v typické póze s vysoko vztyčeným krkem a lehce vztyčeným zobákem. Pod vodou se dokážou odrážet oběma nohama najednou i střídavě pádlovat, nebo přiloží obě nohy k sobě, takže působí jako veslo. Kromě toho si ptáci pomáhají i křídly. Během hnízdění rybaří kormoráni až ve vzdálenosti 10 km od hnízda. Mimo dobu hnízdění se potulují. Část ptáků hnízdí i ve střední evropě.

Znaky:

Velký, štíhlý a tmavý veslonohý pták dlouhý asi 90 cm, o rozpětí kolem 140 cm. Za letu vyhlíží s dlouhým ocasem a krkem vytaženým dopředu jako kříž. Let kmormoránů je obvykle dlouze vlnitý.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



Tyto tři snímky jsem fotila, kdysi v ZOO Hluboká nad Vltavou:



.



.



.

Odraz slunce v ledu

15. ledna 2011 v 8:31 | Marie |  Příroda
Někdy to, co se nám líbí, trvá jenom okamžik. Třeba jako tento odraz slunce v ledu. Jsou to chvíle, které se už nikdy nevrátí... Protože až příště uvidím odraz slunce v ledu, bude to jistě krásné, ale úplně jiné.....



.



.



.



.

Vikingská loď

14. ledna 2011 v 4:34 | Marie |  Ruční práce
Honzík dostal ve škole za úkol, vyrobit vikingskou loď. Chvíli jsme doma přemýšleli z čeho loď udělat, až mě napadla Pet-lahev. Použili jsme lahev od Kofoly. Kluci lahev rozřízli napůl, polepili papírky namočenými ve vodě do které dávám škrob na záclony. Po uschnutí, loď pomalovali, vyrobili štíty, plachtu a loď byla hotová.



.



.



.



.



.



.



.



.



.



.

Ještě pár zimních

13. ledna 2011 v 6:45 | Marie |  Příroda
Nevím, nevím jestli nám tuhle zimu ještě napadne nějaký sníh. Na parapety mi bubnuje déšť , který dopomůže ruzpustit poslední zbytky sněhu. Mě, ale zbylo ještě pár zimních snímků a tak je sem dneska dám.



.



.



.



.



.



.



.



¨.



.



.



.



.

Zasněžené rybníky

12. ledna 2011 v 6:20 | Marie |  Tankáč
Cestu jsme ukončili u rybníků, které by člověk pod sněhem jen těžko hledal. Nápovědou, že se zde nachází voda je rákos a zamrzlá rovná hladina rybníků.



.




.



.



.



.



.



Podle rákosu jme poznávali i kde leží zamrzlé tůně.



.



A ještě fotky jednoho z malých rybníčků ve třech ročních obdobích:



Jaro:



.



Léto:



.



A totéž místo focené minulý týden v zimě:



.

Tankáčské pláně

11. ledna 2011 v 16:28 | Marie |  Tankáč
Již včera jsme se zmiňovala o nepříznivém počasí, které jsme měli při procházce po tankáči. Koukala jsem se na fotografie z minulého roku a zjistila jsem, že jsou stejně podmračené a šedivé, jako ty letošní. Tak trochu mě to mrzí, protože díky šedi na fotkách není vidět, jak nádherná krajina na tankáči je.



Pár šedivých tankáčských snímků:


.



.



.



.



.



.



.



.



Nezapomněli jsme s sebou vzít i něco málo dobrůtek pro zvířátka:


.



.



.



.

Klokoty v zimě

10. ledna 2011 v 8:36 | Marie |  Cestou necestou
Minulý týden ve čtvrtek na tři krále, jsem se s Mikym vydala po delší době na táborský tankodrom (tankáč). Někteří z vás už vědí, že se jedná o vojenský výcvikový prostor, který je hned za táborskou čtvrtí zvanou Klokoty. Během jara a léta chodíme na tankáč okukovat žabky, čolky a všelijaké jiné potvůrky, které je možné najít v loužích a tůních, kterých je na tankáči víc, než dost. Ve čtrtek nám počasí moc nepřálo, byla zima, foukal vítr a nebe bylo zamračené. Takže všechny fotografie budou s nádechem šedi. Nic to ale neměnilo na tom, že jsme si čtyř a půl hodinovou vycházku na tankáči užili, i když jsme přišli domů hodně promrzlí. Zimu jsem do sebe natáhla jak houba vodu. Nepomohla mi ani horká vana, ani velké množství horkého čaje, ještě když jsme šla večer spát byla jsem nabalená ve svetru a na noc jsme si vzala ještě jednu deku. Musela jsem myslet na všechny živé tvory, kteří musí přečkat zimu venku. Toto, pro mě tak pěkné roční období, pro ně musí být hodně náročné. I zima má dvě tváře. Jednu krutou mrazivou, která nedovolí přežít všem do jara. A tu druhou, kterou máme všichni radši: bílé sněhové peřiny, třpytící se sníh ve slunci a mrazem ozdobené stromy.


Klášter v Klokotech je součástí cesty na tankodrom, procházíme kolem něj, takže nejdřív pár fotek kláštera. Klokotský klášter i s jesličkami měla na svém blogu nedávno také Jaruška.



.



.



.



.



.



.




.




.




.

Labutě

7. ledna 2011 v 7:23 | Marie |  Fauna
Labutě u nás na řece jsou velmi krotké. Lidí se vůbec nebojí a směle se přiblíží, až těsně do vaší blízkosti. Byla jsem z toho překvapená a lhala bych, kdybych nenapsala, že jsem k těmto nádherným ptákům necítila respekt. Mrzí mě, že jsem nezkusila svůj strach překonat a nepokusila jsem se labuť pohladit. Stejně si, ale myslím, že by se jim takovéto důvěrnosti nelíbily.



.



.



.



.



.



.



.



.


.



.



.



.


.

Pár zimních snímků

6. ledna 2011 v 7:48 | Marie |  Příroda
Jsem člověk, který má zimu opravdu rád. Každý rok se na ni těším, na první padající vločky, na mrazík, který štípá do tváří, na to jak krásně vrže sníh pod nohama, na krásu bílé krajiny. Každé roční období mi připadá, jako zázrak. Každé období hýří různými barvami. Jaro je převážně žluté a bílé. Léto se dá barevně těžko popisovat, protože bych musela vypsat snad všechny odstíny barev, co jich znám a stejně bych léto nevystihla. Podzim je plný žluté, oranžové a červené. A na zimě mám ráda její rozmanitost bílé, která přechází, podle stínu a slunce, do různých odstínů modré. Od světlounce modré až po takovou zláštně krásně tmavě modrou.


.


.


.


.


.


.


.


.



Tento snímek, jsem už použila v jednom z předcházejících článků, ale dávám ho sem ještě jednou, protože tahle modrá se mi opravdu líbí.




.
.

Židle v zimě

4. ledna 2011 v 7:48 | Marie |  Židle
Do mé, zatím velmi malé sbírky fotografií židlí, mi přibyla nečekaně jedna zasněžená :


židle


židle

Zimní květ

3. ledna 2011 v 8:30 | Marie |  Příroda



.



.



.



.



.



.

Les v zimě

2. ledna 2011 v 13:37 | Marie |  Příroda
Tyhle fotografie jsme s Mikym pořídili 30. 12. 2010, tedy už loni. Byl to den plný sluníčka a my jsme se vydali hned po obědě, na procházku, do nedalekého lesa. Vzali jsme to kolem řeky, kde jsem vyfotila pár fotografií labutí. ( Ale ty až jindy.) V lese bylo opravdu moc pěkně a tak tedy pár lesních zimních snímků.


.



.



.



.



.



.



.


V koruně stromu jsme pozorovali strakapouda:



.

List ve sněhu

1. ledna 2011 v 10:21 | Marie |  Příroda

Přeji všem krásný první den v novém roce.


.


.


.


.


.