Březen 2011

Volavka v okně a kytička modrá

30. března 2011 v 20:28 | Marie |  Dveře a okna
V táborských uličkách, jsem objevila okno ve kterém pěkně pózovola volavka bílá. Okno bylo poměrně vysoko a ulice byla úzká, takže se mi záběr moc nepovedl. Přesto sem volavčí okno dávám. K tomu přidávám fotografii KYTIČKY MODRÉ, jak ji pojmenoval můj manžel, když sem se ho zeptala jestli náhodou neví, jak se jmenuje.
















Jedna kosí

27. března 2011 v 8:22 | Marie |  Písně
Tenot týden jsem měla opravdu hodně pracovní, a tak na fotografování nebyl čas. Vytahuji tedy jednu kosí fotku z archívu. A k tomu mojí oblíbenou písničku od skupiny Traband - Černej pasažér:







Anděl ve výloze - barva

23. března 2011 v 7:36 | Marie |  Jen tak
Jsem ráda, že se vám anděl v sépii líbil. Dneska pro srovnání dávám ty samé fotografie, ale v barvě.






















Anděl ve výloze - sépie

20. března 2011 v 19:33 | Marie |  Jen tak
V jednom obchodě, který se nachází v ulici vedoucí k táborskému náměstí, mají ve výloze anděla. Ten anděl se mi moc líbí. Vždycky když jdu kolem, doufám že tam anděl ještě bude a já se budu moct potěšit pohledem na něj. V této výloze se mi líbí nejen anděl, ale i to jak je výloha uspořádána. V jednom rohu je totiž dané zrcadlo a v něm se celá naranžovaná výloha odráží. Ten pohled do něj mám ráda. Vždycky mám pocit jakoby mě ten odraz mohl přenést do jiného světa....
Fotografie jsem upravila do sépie, ale ukáži vám je i v barvách. Vím, že jsou si fotografie hodně podobné, ale nevěděla jsem, kterou vyřadit a kterou nechat.

























Pár jarních

17. března 2011 v 15:25 | Marie |  Flora
Venku je dneska od rána pod mrakem a během dopolene se spustil déšť. Nestěžuji si. Jednak jsem byla v práci a jednak a to především venku je opravdu sucho. Vybírám tedy pár kytičkových fotografií, pro zlepšení nálady, které jsem pořídila v úterý ráno na zahradě.











































Levandulové narozeniny

16. března 2011 v 7:21 | Marie |  Jen tak
Minulý týden jsem měla narozeniny. Většina mých přátel, ba dokonce i můj milující muž ví, že mám ráda levanduli. A tak se mi sešlo spoustu levandulových dárků. Ze všech dárků mám velkou radost, se kterou se teď s vámi prostřednictvím fotografií podělím.















Levandulové přání od Romi. Děkuji, je krásné.


Sněženky, tavolíny, kolo

11. března 2011 v 7:40 | Marie |  Flora
Na podzim jsem koupila mamince k svátku cibulky sněženek. Spolu s maminkou jsem je zasadila, těšíce se na jaro, až nám pokvetou. Jaro je pomaličku tady, na záhonech nám vykukují hyacinty, narcisy a jiné rostlinstvo, ale sněženky zatím nikde. Tak jen doufám, že se trochu opozdily a ještě vyrostou. Sněženky a tavolíny jsem nafotila na zahradách sousedů. Jo a to kolo také není naše





















Havrani

10. března 2011 v 6:40 | Marie |  Fauna
Již po několik let k nám do Tábora přilétají tak v polovině února havrani. Považuji je za první náznak toho, že se blíží jaro. Havrani se usídlili v parku u nádraží, kde si vytvořili hnízdní kolonii.

Znaky:
Ve srovnání s vránou má slabší zobák, obličej je ve stáří šedobílý a holý, peří má purporový lesk, na stehnech má jakési "kalhotky". Je dlouhý asi 46 cm, v rozpětí měří 90 cm.

Rozmnožování:
Havrani hnízdí v koloníích o několika desítkách až tisíci párech. V březnu tokají havrani před samičkami, s nimiž po léta žijí. Klaní se a vydávají milostné zvuky, mladí ptáci spolu nekrvavě zápasí. Jiní ptáci už staví hnízda, ulamují větve ze stromů nebo je kradou z nestřežených hnízd sousedů. V době hnízdění odpočívá sameček vedle samičky. Blíži-li se dravec, letí mu celá kolonie vstříc s hlasitým krákáním. Samec krmí samičku i mláďata z vlolete. Hnízdění začíná v polovině dubna, sezení trvá 16 až 18 dní, mláďata zůstavají ve hnízdě 30 dní, a tak už koncem května vylétají první mladí ptáci. Samičky havranů sedí od prvního vejce, takže vylíhlá mláďata jsou různě stará i velká. V posledních dnech, předtím než mladí ptáci hnízdo opustí, obstarávají potravu oba rodiče.

Potrava:
Havrani běhají po zemi jako slepice a hledají potravu. Loví hlavně hmyz, dále i myši a jiné drobné živočichy, nepohrdnou ani potravou rostlinou jako je obilí nebo brambory.































Náměstí v okně auta

9. března 2011 v 7:11 | Marie |  Tábor
Minulý týden jsem potřebovala dojít koupit dáreček pro kamarádku k narozeninám. Obchůdek ve kterém jsem si dárek vyhlédla byl ještě zavřený a tak jsme volný čas využili k toulání se po táborském starém městě. Spletitýma uličkama jsme se dostali zpátky na náměstí, sluníčko svítilo, bylo pěkně. Moc jsem nefotila, spíš jsem si užívala volného dne a Honzíka, který měl jarní prázdniny a na nákupy šel ochotně se mnou. Co mě, ale zaujalo, byl odraz náměstí v okně stojícího auta. Vytáhla jsem foťák a pár záběrů jsem udělala. Přiznám se, že jsem se trochu bála, aby na mne od někud nevyběhl rozuzřený majitel vozu a nevynadal mi. Nic takového se naštěstí nestalo. Můžu se s vámi tedy o pořízené snímky podělit.


odraz




odraz




odraz




odraz

Ledově modrá krása

8. března 2011 v 4:31 | Marie |  Příroda
Z vašich komentářů usuzuji, že jste na tom stejně jako já. Touha po sluníčku je velká. U mě o to větší, že už jsem přes týden nastydlá a nemůžu se kašle a rýmy zbavit. Popíjím bylinkové čajíky a doufám ve zlepšení, teplé jarní paprsky by k tomu mohly přispět.
Přesto, ale ještě jednou trochu ledu. Jak už jsem psala včera, fotografie jsem pořizovala převážně ve stínu a tak měl led místy modrý nádech. Tak pro dnešek ještě pár ledových modrých a pak už se snad dočkáme na našich blozích fotografií plných sluníčka a jarního kvítí.
































Ledová bílá krása

7. března 2011 v 7:49 | Marie |  Příroda
Myslela jsem si, že z této zimy již žádné snímky nepořídím. Sluníčko dávno rozpustilo sněhovou pokrývku a zamrzlé kaluže mě k fotografování nelákaly. Raději jsem šla na zahrádku vyhlížet sněženky, které se k mé radosti měly k světu i přes poměrně velmi mrazivé dny. Cestou domů jsme, ale šli s Honzíkem kolem potůčku, který je schovaný ve stínu stromů a paprsky sluníčka se k němu dostávají jen velmi těžko. Na potůčku byl ještě stále místy led. Nejdříve jsem odolávala touze po focení, protože získat tyto snímky znamenalo slést se stráně k vodě a pak se šplhat opět nahoru. Nakonec, ale krása zamrzlé vody zvítězila a tak jsme se k Honzíkově radosti k potůčku přece jenom vypravili.

































A na závěr ledový mužíček:



Háčkované tašky

6. března 2011 v 7:13 | Marie |  Ruční práce
Přes zimní období jsem si uháčkovala dvě tašky. Jednu, která se mi barevně hodí k šálám a šátkům, které nosím v zimě. Druhou tašku jsem si uháčkovala z vlny, co jsem dostala od Aničky k vánocům. Taška z vlny od Aničky je barevně veselejší, takže si ji nechám na léto.


Taška šálová:






Taška letní:



Něžné sněženkování

5. března 2011 v 8:48 | Marie |  Flora
















Z Ševětínského okolí

3. března 2011 v 11:10 | Marie |  Cestou necestou
Z výletu k švětínským mohylám mi zbylo ještě pár fotografií. Je to taková směska různých záběrů. Snad se vám budou některé z nich líbit.


Kříž u cesty:






Kočičky:




Pařezové křesílko:




Pařez:







Pařezový bůžek od mohyl:




Strom s obličejem:








Ševětín - mohyly

2. března 2011 v 18:07 | Marie |  Cestou necestou
Dneska se konečně dostávám k fotografiím z cíle naší cesty. A to k mohylám nacházejícím se nedaleko Ševětína. Při psaní těchto řádků s vzpomínám na své první hledání mohyl, které jsem s Mikym podnikla. O mohylách nacházející se cetou na kopec Burkovák, který jsme chteli navštívit jsme věděli z mapy. Oba jsme si představovali značně vystouplé kopečky v lesním porostu, nacházející se hned u cesty. Alespoň tak to říkala mapa. Jaké bylo naše překvapení, když jsme místo vystouplých mohyl našli jen nízké pahorky. Vlastně si říkám, že jsme měli tenkrát štěstí, když jsme si jich vůbec všimli. Od této zkušenosti, už jsme oba dva věděli, že hledání mohyl znamené dobře koukat a hlavně se nevzdávat, když se mohyly nepodaří najít na poprvé. Někdy se místo zakreslené v mapě musí projít dvakrát i třikrát, než se na mohyly narazí. Oč větší překvapení nás čekalo u Ševětína. Mohyliště, které se nám odkrylo v lesním zákoutí bylo prostě úžasné. Jen těžko bych dokázala popsat pocity, které jsem prožívala při pohledu na mohylovou krásu. Vím, že mi běhal mráz po zádech a rozhodně to nebylo tím, že se nám zrovna zkazilo počasí, což bohužal ovlivnilo kvalitu fotek. Tohle pohřebiště z 8 až 9 století je nepřehlédnutelné. Mohyly zde jsou opravdu veliké. Bohužel i tady se objevily mohyly poničené a rozkopané amaterskými hledači pokladů. Bylo mi z toho smutno.


Na ukázku mohyla z cesty na Burkovák:






Ševětínské mohyly:
















































Poslední ze Ševětína

1. března 2011 v 6:58 | Marie |  Cestou necestou
Z městyse Ševětín tu mám už jenom pár posledních snímků. Kohouta a značku, která má jistě své pojmenování, ale já nevím jaké.