Duben 2011

Květy javoru

28. dubna 2011 v 16:41 | Marie |  Příroda
Než se nadějeme přehoupne se nám jaro do léta a já jsem ještě ani nezpracovala pořízené jarní fotografie. Forografie rozkvetlého javoru už mám v PC uložené delší dobu, ale nějak zatím nebyl čas si s nima pohrát. Až dnes. Přidávám k nim ještě berušku sedící a slunící se na modřínové šišce.




























Po Velikonocích...

27. dubna 2011 v 15:34 | Marie |  Velikonoce
Je několik dní po Velikonocích a já dodatečně děkuji všem za milá přání k velikonočním svátkům. Jak jste si všimli, letos jsem nedala na blog žádnou doma vyrobenou velikonoční výzdobu, dokonce jsem nestihla zveřejnit ani všechny fotky z Velikonoční výstavy. Přiznám se, že jsem svátky jara tak trochu odbyla, nestihla, nezvládla... Jarní výzdoba našeho bytu se skládala z léty nasbíraných kraslic a drobnůstek týkajících se velikonoc. Upekla jsem beránka a jidáše, uvařila a nazdobila něco málo vajíček. Trochu mě to mrzí, protože mám Veliknoce ráda. Líbí se mi jejich spojení s novým zrozením, s novým počátkem, s probuzením přírody. Letos obvzlášť byly Velikonoce v krásném čase. Louky jsou plné rozkvetlých pampelišek, ovocné stromy mají koruny plné květů, kosice na hnízdě má již vylíhlá mláďátka...Doufám, že vy jste si Velikonoce užili, tak jak se má. Na stolech voněly mazance - symbol slunce, v ošatkách byla nazdobená vejce - symbol počátku nového života a muži vás přišli omladit pomlázkou... Vkládám fotografii holubičky, kerá se mi na Velikonoční výstavě líbila nejvíc. Ostatní fotografie, které jsem nestihla zveřejnit si můžete prohlédnout v GALERII .




Koniklec

20. dubna 2011 v 6:58 | Marie |  Flora
V archivu jsem měla uloženo pár fotografií koniklece. Ale protože bolg zlobil a některé fotografie mi stále mizely, nechtělo se mi dávat je na blog. Snad už vše funguje, tak jak má a fotky se objeví.





















Křížová cesta ve vajíčkách

11. dubna 2011 v 7:16 | Marie |  Velikonoce
Další obdivuhodnou prací, byla křížová cesta v miniatruním provedení. Malé postavičky vyrobené z kukuřičného šustí, umístěné do vykrojených vajíček. Autorkou této křížové cesty je:



































































Světnice v lidovém stylu

9. dubna 2011 v 21:00 | Marie |  Velikonoce
Autoři velikonoční výstavy vytvořili napodobeninu staré světnice. Její součástí byl velikonočně prostřený stůl, panenka v malé kolébce, stará skříň s dřeváky, truhla... Podívejta se sami, jak pěknou světničku vytvořili.








































Panenky v krojích

8. dubna 2011 v 18:11 | Marie |  Velikonoce
Dneska jsem se šla po práci podívat s Mikym na letošní velikonoční výstavu. Výstava je oproti loňskému roku skromnější. Je to asi tím, že není ve svých tradičních prostorách. Galeri u Radnice nám totiž opravují a náhradní prostry pro výstavu mají jen dvě místnosti. Tedy vlastně tři, ale v té třetí byla výstava obrazů. ( Obrazy jsme si samozřejmně prohlédli také.) I přes stísněné prostory si myslím, že výstava stojí za návštěvu. Jako první vybírám z výstavy panenky v krojích. Bohužel jsem si nenapsala jméno autorky tohoto krásného díla. Kroje na panenkách jsou naprosto dokonalé, do detailu propracované. Posuďte sami.

































Kuňka obecná a podběl

7. dubna 2011 v 13:18 | Marie |  Tankáč
Další roztomilou žabkou, žijící na tankáči, je kuňka obecná. Není sice tak miloučká jako rosnička, ale já jí mám ráda, proto její " hu hu hu ", znějící po celém tankáči. Charakteristickým znakem pro kuňku je její oranžově skvrnité bříško, kterým zastrašuje nepřítele. K fotografiím kuňky obecné přidávám ještě pár záběrů podbělu.

















Zastrašující postoj kuňky:



















Rosnička zelená

4. dubna 2011 v 17:32 | Marie |  Fauna
Nastala doba, kdy se tankáčské tůně probudily k životu. Tohle období žabích tůní máme na tankáči nejraději. Trvá přes celé léto až do podzimu, ale jaro je nejlepší a nejhezčí. Jednak je hezké pozorovat jak se celý tankáč pomalu probouzí k životu a jednak jsou na jaře tůně krásně přístupné a jejich hodně. Během léta postupně vysychají a k těm které odolají i největším horkům je poměrně těžké se přes hustý porost trávy a keřů dostat. Takže s první výpravou na jarní tankáč první objevená rosnička.

ROSNIČKA ZELENÁ:

Znaky:
Tělo rosničky zelené je dlouhé až 5,2 cm, dospělí samečkové v průměru váží jen 8-9g. Samičky jsou o něco těžší, asi 11g, vyjímečně až 15g. Lépe než podle velikosti poznáme samečka podle zvukového rezonátoru na hrdle, který se při skřehotání nafukuje. Splasklý zvukový rezonátor vypadá jako svrasklá světle žlutá skvrna téměř na celém hrdle. Na rozdíl od samečka má samička hrdlo hladké a světlé. Samečkům narůstají v době rozmnožování na palcích malé snadno přehlédnutelné mozoly. Jejich pronikavý skřehot se obvykle ozývá sborově. Skřehotání začíná na jaře a protahuje se do léta. Samečkové skřehotají od večera až dlouho do noci. Místa, kde se rosničky rozmnožují, je podle jejich skřehotání možno poměrně snadno poznat.
Pro rosničku zelenou je charakteristické zbarvení hřbetní strany těla. Většinou je to více či méně intenzivní zeleň, ostře oddělená od bělavého až žlutavého břicha úzkým tmavým pruhem. Tento pruh začíná na nozdrách, táhne se přes oko a bubínek na boky a dosahuje až k základu zadních nožek. Na konci trupu končí tento pruh jako jakási klička. Zbarvení hřbetu se může rycle měnit, a to intezitou i odstínem, a tím se přiblížit a přizpůsobit zbarvení podkladu.

Prostředí:
V rozsáhlé oblasti rozšíření žije rosnička zelená především v říčních údolí a smíšených lesích s tůňkami a rybníky, v rákosinách a zarostlých zahradách, kde jsou vodní plochy. K rozmnožování vyžaduje tento druh čisté tůňky s vodním rostlinstvem, rybníky, stará ramena nebo zátoky řek. Rosničky však žijí v malých umělých zahradních rybníčcích, dokonce i v betonových vodou naplněných bazéncích nebo ve starých pískovnách, pokud ještě nejsou osídleni čolky a rybami.

Způsob života:
Rosnička zelená je typicky šplhavozu žábou, která tráví většinu života - s vyjímkou larválního období - nízko nebo vysoko ve vegetaci. Na konci prstů má přísavky a její zploštělý tvar těla jí umožňuje pevně přilnout břichem k podkladu. Přesto že má tenké zadní nohy dlouhé stěží jako trup, umí rosnička dobře skákat. Přitom se obratně zachytí na dalším listu či větvičce jen několika prsty a vyšplhá vzhůru. Svislé stěny pro ni nepředstavují žádný problém. V klidu přitiskne nohy těsně k tělu, takže končetiny s oválným tělíčkem téměř splynou. Během delšího odpočinku přizpůsobí barvu svého těla okolí.
Rosničky zelené, zvláště mladé potřebují hodně slunce.
Rosničky přečkávají zimu zahrabány v zemi v blízkosti vod nebo ve vlhkých stěnách, někdy dokonce ve velmi suchém podkladu. Po přezimování, které trvá od konce září/začátku října do konce března/zažátku dubna, putují rosničky k vodě. Zde se večer a v noci zdržují ve vodě, za dne, zvlášť za slunečného počasí, sedají na pobřežním rostlinstvu. Za soumraku začínají samečkové skřehotat a ozývají se sborově, přičemž zpočátku plavou na hladině. Přitom udržují mezi sebou vzdálenost okolo 3m a odhánějí ze svého okrsku ostatní samečky.
Jedna samička klade asi 1000 vajíček v malém, asi jako vlašský ořech velkém shluku. Pulci jsou tmavošedí, zlatavě tečkovaní. Pohlavně rosničky dospívají ve třech letech.

Potrava:
Drobný létající hmyz, pavouci a jiní bezobratlí živočichové.
Čerpáno z knihy: Obojživelníci a plazi - Průvodce přírodou












































Jarní včelí píseň

3. dubna 2011 v 8:39 | Marie |  Příroda
Příroda se už neomylně probudila za svého zimního spánku. Stromy raší, květiny začínají zdobit svět svojí krásou a včely probuzené po dlouhé zimě se pouští do pilného poletování ze stromu na strom, z květiny na květinu. Teď na počátku jara patří mezi jejich první potravu jehnědy - kočičky, na stromech jívy. Když si stoupnete pod jívu plnou kočiček, můžete si poslehnout jarní píseň včel....





















Ještě pár modrých

2. dubna 2011 v 17:02 | Marie |  Flora
Po včerejší pohádce dávám dneska s přáním hezkého sobotního pozdního odpoledne pár kytiček v modré barvě. Modrá barva uklidňuje a mě vždycky dobře naladí. Až na krokus, ten je fialový. Ale fialová barva je taky hezká, nebo ne?



















Sedmikráska

1. dubna 2011 v 18:13 | Marie |  Jen tak
Dneska vám opíšu pohádku z mé oblíbené knihy, ze které jsem četla dětem když byly malé. Tak milí přátelé, hezky se usaďte a když budete mít chuť pohádku si přečtěte.



SEDMIKRÁSKA

Koza si vyšla na procházku a potkala na louce sedmikrásku. Nosem do ní strčila a už hubu otevřela, když sedmikráska promluvila.
"Copak nevidíš, že jsem sedmikráska ? "
" No a ? Sežeru tě."
" Ale já umím být sedmkrát krásná."
" To jsem zvědavá, " řekla koza, naklonila hlavu na stranu, čekala a dívala se docela zblízka na sedmikrásku.
" Tak se dívej! Ráno, když se probudím a umyji se v rose, jsem čistá a bílá jak husí peříčko. To je moje první krása.
Když vyjde slunce, rozevřu takhle své lístky dokořán a udělám si z nich široký bíllý límec. To je moje druhá krása.
Pak si na mě sedne modrásek, myslí si, že mám pro něj na talířku připravený žloutek s cukrem. A to je moje třetí krása.
Když mě vítr rozhoupá, jako právě teď, mávám svým šátkem na všechny strany. To je moje čtvrtá krása.
Mandelinkou si spínám zlaté vlasy. Jak se ti líbí má sponka - mandelinka ve vlasech, má pátá krása ?
Z těch mraků nad námi za chvilinku zaprší. Až mi první kapka spadne do klína, zazáří jak diamant..."
Když opravdu zapršelo a slunce vysvitlo, vysvětlovala sedmikráska:
" To je má šestá krása. - A k večeru, když si sepnu bílou korunku, ukážu ti na ní růžové kroužkování - svou sedmou krásu."
" Mé," povídá koza, " to už jsou všechny tvoje krásy ? Osmou nebo devátou nemáš ? "
" Jakpak bych mohla mít osmou krásu, když jsem sedmikráska ? "
" No tak vidíš, jsi jenom sedmiráska. A protože osmou ani devátou krásu nemáš, sežeru tě. "
I sežrala koza sedmikrásku se všemi jejími krásami.
Koza přece kráse nerozumí a nikdy rozumět nebude.

Čerpáno z knihy: Pohádkový herbář - Frida Pistoriusová


Těm, kteří dočetli pohádku až do konce přeji hezký večer a pěknou dobrou noc.