Květen 2011

Ještě pár tvrzových

26. května 2011 v 6:46 | Marie |  Cestou necestou
Záběrů pomalu chátrající jistebnické tvrze, jsem udělala víc. Dneska vložím pár jejích detailových fotografií a zítra, už popojdeme zas o kousek dál.
A já běžím do práce a vrátím se až večer. Tak se mějte všichni fajn....A jestli jste doma a máte volno, tak si to pěkně užijte....
Přeji vám všem, hezký sluníčkový den.



































Jistebnická tvrz

25. května 2011 v 7:58 | Marie |  Cestou necestou
Naproti posledním božím mukám ,která jsem v Jistebnici fotila se do daleka táhla dlouhá kamenná zeď. Byli jsme s Mikym zvědaví k jakému objektu tato zeď patří. Vydali jsme se podél ní a došli jsme k pozůstatkům tvrze ze 14.století. Miky byl velmi překvapen a potěšen ,protože na místech označených v mapách jako tvrz ,bývá většinou jen místo kde tvrz kdysi stávala.


Ves Jistebnice je poprvé doložena v závěti Voka z Rožmberka z r. 1262. Rožmberkové vystavěli v Jistebnici tvrz, v níž sídlil purkrabí. Kdy panství jistebnické přestalo být rožmberským majetkem, není známo, ale v r. 1480 již bylo v držení vladyků Kozských z Kozího, patrně jako náhrada za dluhy nebo jiné závazky. Po smrti Mikuláše Kozského (1523) zdědili panství Kuneš Bohdanecký z Hodkova a na Žlebích a Volf Házl z Nové Vsi na Slavětíně. Když ten zemřel (asi v r. 1536), prodali poručníci jeho dětí spolu s Kunešem r. 1537 tvrz, dvůr městečko Jistebnici a poddanské vsi městu Táboru. Neobývaná tvrz pustla.
Po prvním protihabsburském odboji v r. 1547 byl majetek města Tábora konfiskován a jistebnické panství na přímý zásah krále Ferdinanda. I. prodáno hraběti z Gutštejna. V kupní smlouvě (1548) byly zahrnuty tvrz ("něco pospuštěna jest") s dvorem, městečko Jistebnice a 22 vesnic. Kupec však obratem prodal r. 1549 jistebnické panství Ladislavu z Lobkovic.
V. r. 1638 byla tvrz zčásti zbořena a zachovaly se z ní jen holé zdi. Koncem 17. století byla však znovu obnovena: mezi půlválcové nárožní bašty bylo vestavěno jednopatrové křídlo a v něm vykázán byt hejtmanu. Ještě koncem 19. století byl zde byt ředitele velkostatku, kancelář a archív panství.
V držení Lobkoviců byla Jistebnice až do r. 1829, kdy ji kníže Ferdinand Lobkovic prodal Janu Nádhernému. Novému majiteli a jeho nástupci Otmaru Nádhernému sloužil k přechodnému ubytování starý Vlašský dům na náměstí (stál již v 16. století a patřil italské rodině ze Sonetu), později zvaný Starý zámeček.
Jistebnická tvrz je jednopatrové stavení stojící na jihovýchodním okraji města, s dvěma půlválcovými baštami na koncích. V přízemních klenutých prostorách jsou dnes dílny a sklady, v poschodí byty. Ke staré hradbě při severní straně byla v 18. století přistavěna sýpka. Třetí, zčásti zachovaná bašta stojí na západním konci dvora, kde patrně býval přístup ke tvrzi.
Hrady, zámky a trvze ..., 5.4. 2004 (Zdroj: Hrady.cz)

















































Vyhozené harampádí

24. května 2011 v 8:40 | Marie |  Jen tak
Patřím k těm lidem co mají rádi staré věci. Mám ráda staré domy - i když se rozpadají. Mám ráda starý omšelý nábytek z dob našich babiček a parababiček, mám ráda staré židle. Mám ráda staré popraskané nádobí, mám ráda staré knihy a jejich zvláštní vůni, mám ráda staré hodiny z padesátých let, které mi připomínají starou kuchyň mojí babičky a prázdniny strávené u ní. To ale neznamená, že bych tohle všechno musela mít doma. I když ty hodiny by se mi líbily.
Teď jsem popsala takové ty pěkné staré věci, které najdete ve starých nebo stylových chalupách, či bazarech. Mě se, ale nevím proč líbí i věci na kterých se čas podepsal tak, že už je nelze použít. Dokáže mě zaujmout stará rezavá konev, starý rozbitý hrnek a nebo třeba starý vyhozený nábytek z právě opravované chalupy. Na jednu takovou hromadu vyhozených věcí, jsme natrefili, když jsme procházeli Jistebnicí. Šikovný kutil by možná dokázel z některých kusů nábytku, vytvořit pěkné nové věci. ( Jako třeba Blanka, její šikovnost a zručnost opravdu obdivuji.) Obrázky se vám možná líbit nebudou, tak mi prosím tyto snímky, pokud vám nepadnou do oka promiňte. Já se ale přiznávám, že mě se ta hromada líbila - moc.












Tohle okno patří domku, z kterého hromada harampádí pravděpodobně pocházela:









A ještě dveře:








Jistebnická Boží muka II

21. května 2011 v 11:21 | Marie |  Boží muka
A jsou na řadě poslední Boží muka, která se mi podařila na naší cestě vyfotit. Přímo v Jistebnici a jejím blízkém okolí je jich podle mapy ještě několik. Všechna už ale byla mimo cíl naší cesty. Tady bych asi ocenila auto a k některým se popovezla, abych je stihla všechna vyfotit. Na druhou stranu, je to pro mě alespoň důvod se do Jistebnice vrátit. Tahle poslední Boží muka, se mi ze všech čtyř líbila nejvíc. Asi pro ten obrázek Panny Marie s malým Ježíškem...























Jistebnická Boží muka I

20. května 2011 v 12:32 | Marie |  Boží muka
Dneska už konečně přicházíme do Jistebnice. Píšu konečně, protože fotografie z tohoto výletu vkládám na blog již několik dní a ještě zdaleka nejsem u konce. Pravdou je, že mě focení baví a jen těžko se mi potom mezi pořízenými snímky vybírá. Můj muž dá všechny fotografie, které se mu líbí do galerie a do článku jich vloží vždy jen pár. Mě to, ale příjde škoda. Mám pocit, že když udělám článek jenom z fotografiích jedněch Božích muk, víc vyniknou. A i já si znovu uvědomím, jak jsou krásná a jak mi bylo na našem putováním jistebnickým krajem dobře. Snad vám tedy nebude vadit, když se ještě pár dní budeme pohybovat po Jistebnici a jejím okolí.


Přicházíme k Jistebnici:








A to už jsou slíbená, Boží muka č. I :







































Vlásenická Boží muka II

19. května 2011 v 7:13 | Marie |  Boží muka
Od pampeliškové louky, už to byl jenom kousek k druhým Božím mukám. Tou dobou, kdy jsem tato Boží muka fotila, bylo takřka poledne. Já nevím jak vám, ale mě dělá problémy fotografovat za jasného počasí, bílou a žlutou barvu. Vzniká mi, jak říkávala Eva, když ještě blogovala tzv. "PŘEPAL". Na těhle fotografiích je to jasně vidět, bílá barva na Božích mukách úplně bije do očí. Snad se vám i přesto budou tato Boží muka líbit.










































Zítra už budou Boží muka z Jistebnice.

Pampelišková louka

18. května 2011 v 5:45 | Marie |  Příroda
Od Božích muk, jsme pokračovali cestou, která nás dovedla, k rozkvetlé louce pampelišek....Moc se mi líbí fotografie květin, ze spodu nebo z boku. Tyhle záběry obdivuji vždycky u Janah. Chtěla jsem to také vyzkoušet. A tak jsem si lehla přímo na cestu a fotila. Jenže kde se vzalo tu se vzalo uprostřed luk na polní cestě auto. Ještě že jelo pomalu, jinak by ze mě byla rozjetá placka, jako ze žáby, co nestihne před jedoucími koly uskočit. Řidič byl asi také překvapen, rozplácnutou fotografku na polní cestě zřejmě nečekal. No co, oba jsme nečekané setkání přežili. Já jsem stihla vyskočit a uhnout mu z cesty a on pojede příště pravděpodobně ještě pomalaji. Co kdyby mu na cestě, ležel zase nějaký fotografický cvok...

































Boží muka - Vlásenice

17. května 2011 v 13:03 | Marie |  Boží muka
Včera jsem se zmiňovala o tom, že nejsme majiteli auta. Znamená to tedy pro nás, že se přesouváme z bodu A do bodu B, pomocí autobusů, vlaků, ale hlavně a to především hodně chodíme pěšky. Do Vlásenic jsme sice dojeli autobusem, ale odtud už jsme kráčeli do Jistebnice pěkně po svých. Popravdě, vůbec nám to nevadilo. Jednak se oba s Mikym rádi touláme přírodou a jednak, když někam vyrazíte pěšky, potkáte cestou spoustu zajímavých míst a věcí, které při rychlém přesunu autem neuvidíte. Co mám, ale na chození pěšky nejraději je vychutnávání si krajiny a tu vzácnou možnost celý den si s Mikym povídat, aniž by nás tlačil čas a povinnosti. Mám, ale ráda i ty chvíle, kdy jen tak kráčíme ruku v ruce, mlčíme a vychutnáváme si krásu a zázrak života, který je všude kolem nás. Ani nevíte, jak často se mi z našich výletů, nechce vůbec domů.
Cestu z Vlásenice do Jistebnice, jsme si podle mapy vybrali tak, abychom šli kolem čtver Božích muk. Dvoje byla hned kousek od Vlásenice. A ta další dvě zbylá, byla na samotném kraji Jistebnice. Potěšilo mě, že kromě toho, že budeme procházet, krásnou kopcovitou Jistebnickou krajinou, bude naše cesta zpříjemněna i pohledem na Boží muka. Také jsem měla radost, že mi přibydou fotografie Božích muk, do mé, zatím velmi malé sbírky.
Hned u prvních Božích muk, jsme si s Mikym udělali malou přestávku. Na chvíli jsme se posadili do trávy a koukali do krajiny. Občerstvili jsme se vodou a po krátkém rozjímání se vydali na další cestu...














































Vlásenická lípa

16. května 2011 v 6:54 | Marie |  Cestou necestou
Není to tak dávno, co měla na svém blogu Jaruška - Tichá pošta, článek o vlásenické lípě. Nikdy jsem u této lípy nebyla a to i přesto, že od nás není tak daleko. Jarušky fotografie lípy se mě i Mikymu líbily natolik, že jsme se rozhodli k ní také podívat. A protože nemáme auto, dojeli jsme do vesničky Vlásenice autobusem. Najít ve vesnici lípu, nebyl pro Mikyho problém, protože už u ní kdysi dávno byl. Tenkrát se ale stejně jako Jaruška nepodíval až přímo k ní, protože lípa roste ve dvoře tzv. Holubova statku. Brána do dvora, ale nebyla zamčená a Miky byl odhodlán vejít dovnitř ať se dějě co se děje. Já jsem byla pro, podívat se nejdřív jestli náhodu není majitel statku doma a požádat ho o svolení ke vstupu na jeho pozemek. A také jsem chtěla vědět, jesti náhodou dům nehlídá nějaký šikovný, věrný pes hlídač. Doma nebyl ani majitel, ani pes. A tak jsme vstoupili, i když já jsem měla stejně trochu nahnáno.
Vidět lípu zblízka a poprosit jí o svollení dotknout se její staré vrásčité kůry stálo zato. Při pohledu na její široký kmen a do její rozrostlé koruny jsem žasla nad její velikostí. Rukama jsem zlehka pohladila její kůru a nechala na sebe lípu působit. Cítila jsem stáří téhle lípy, cítila jsem její pokornou sílu stále růst, cítila jsem moudrost bytí, kterou v sobě má, cítila jsem pochopení a porozumění, cítila jsem lásku. Myslele jsem na to, kolik tahle takřka 600 let stará stařenka lípa, viděla kolem sebe pobíhat malých dětí, kolik zamilovaných lidí se pod ní asi trželo za ruku, kolik generací pod její korunou zestárlo a umřelo. Kolik zažila válek a kolik let žila v míru. Kolik lidských starostí a rodostí viděla za svůj život. Kolika ptáků si za ta léta na ní udělalo hnízda a kolika včelám poskytkla ve svých na dálku vonících květech potravu. Kolikrát prožila za svůj život jarní probuzení, letní sluničko, deště a bouřky a kolikrát na podzim schodila ze své koruny listí a uložila se k zimnímu spánku. Na to všechno jsem myslela, když jsem u ní stála. Tahle nádherná lípa mě naplňovala pokorou a úctou nejen k ní, ale i k stále se opakujícímu koloběhu života.



































Pohled do dutého, stále žijícího kmene:








Její kůra:




Ostatní fotografie stařenky lípy jsou v GALERII.

Rosničky a pampelišky

15. května 2011 v 10:32 | Marie |  Tankáč
Dneska vybírám již poslední fotografie z procházky po tankáči. Nepoužila jsem všechny snímky, které jsem nafotila. Ale protože bych vám již zítra ráda ukázala fotografie vlásenické lípy, u které jsme se byli podívat minulý týden, nechám zbytek fotek v archivu. Třeba se budou hodit někdy jindy. Jako poslední tedy vybírám fotografie rosniček a pampelišek. Vzhledem k tomu , že jsme byli na tankáči bez Honzíka, nepoužili jsme na žabky síťku na lovení, jen jsme se koukali, jak to žabkám v jejich zeleném kabátku sluší. Přikládám ještě pár fotografií pampelišek, které jsem cvakla až na konci naší cesty.




























































Slepýš a ještěrka

12. května 2011 v 4:26 | Marie |  Tankáč
Tentokrát jsme měli štěstí a při toulání po tankáči jsme natrefili na slepýše a ještěrku. Slepýš zaujal typicky hadí postoj, i když patří k ještěrkám - ležel a nehýbal se. Asi doufal, že ho nevidíme. Pomalu se odplazil do trávy, až když jsme se k němu přiblížili příliš blízko s foťákem. Za to ještěrka, jen ucítila vibrace, už se běžela schovat. Takže jsem se s ní chvíli honila. Vždycky popoběhla, zastavila se a čekala. Když jsem se k ní přiblížila, utekla zas o kousek dál. Skoro jsem měla pocit, že jí to baví. Musela jsem se tomu smát. Pár snímků ještěrky- šprýmařky se mi, ale přeci jenom podařilo.












































Pařez a jeho kořeny

11. května 2011 v 6:08 | Marie |  Tankáč
U cesty vedoucí od kapličky k Tankáči jsme objevili starý vyvalený pařez. Krásně na něm kvetl vlaštovičník. Líbil se mi nejen celkový pohled na pařez, který mi jentak mimochodem, nešel ve stínu moc dobře vyfotit. Ale i detaily kořenů. No, posuďte sami.






























Pařezy u kaple Panny Marie Klokotské

10. května 2011 v 6:16 | Marie |  Tankáč
Minulý týden jsem byla s Mikym po delší době na Tankáči. Procházka po tomto našem oblíbeném místě, byla jako vždy pěkná a uklidňující. Využili jsme hezkého počasí a volného času, který jsme ten den měli a trochu si prodloužili cestu. Zašli jsme se podívat na kapli Panny Marie Klokotské, u které jsem vyfotila dva pařezy.


























Dobronice - kostel Panny Marie

9. května 2011 v 7:48 | Marie |  Cestou necestou
Původně jsem Mikyho fotografie chtěla rozdělit ještě na dva články. Ale protože se mi nějak začaly hromadit fotografie a já je nestačím zpracovávat, ukáži vám fotografie zříceniny Dobronice a dobronického kostela Panny Marie najednou. Vyberu jich jenom pár. Jednak proto, že jsou si fotografie hodně podobné. A jednak proto, že by jich bylo do jednoho článku až příliš. Kdo by se chtěl, ale přeci jenom podívat na všechny, může nahlédnout do GALERIE.
Mrzelo mě, že Miky nevyfotil z Dobronic nějaké detaily. Ale zřícenina byla v té době návštěvníkům, ještě uzavřená. Tak snad někdy jindy...


























Kostel Panny Marie z první poloviny 14 stol. :





























Třebelický potok

6. května 2011 v 8:39 | Marie |  Cestou necestou
Jak jsem četla v komentářích, zamotala jsem vám těma "kulatinama" trochu hlavu. Vůbec mě nenapadlo při psaní nadpisu, pomyslet na kulaté narozeniny. Je to jak píše Jaruška, čeština je krásná a bohatá řeč s mnoha výrazy.
Dneska vám ukáži pár snímů Třebelického potoka. Jaro bylo ten den, kdy byl Miky na výletě, teprve v počátcích, a tak je vidět na zemi ještě loňské opadané listí.





























Mezi stromy už kvetl šťavel:











Kulatiny

4. května 2011 v 15:04 | Marie |  Příroda
Přemýšlela jsem o tom, jestli ještě budu pokračovat ve výběru z Mikyho fotek, pořízených cestou z udolí Třebelického potoka, která ho dovedla až do Dobronic. A nebo, jestli vyberu některé z fotografií, které jsem udělala v pondělí na Tankáči. Nakonec, jsem se rozhoda pro fotky Mikyho. Říkám si, že když už jsem s tím začala, tak to dokončím a dovedu vás, až k Dobronickému hradu, kam Miky došel. Dneska jsem si vybrala z Mikyho fotografií kulatiny, vyskládané u lesní cesty....



















































Voda v lesním potůčku

3. května 2011 v 6:46 | Marie |  Příroda
Další fotografie, které si od Mikyho půjčuji, jsou z lesního potůčku. Já jsem narozená v Rybách a snad proto, je mi voda tak milá a blízká. Ráda se do vody koukám, ráda vodu hladím, ráda si nechávám u studánek protékat pramínek vody mezi prsty, ráda si s vodou povídám. Potůček u kterého Miky pořizoval tyto fotky, byl upovídaný sám o sobě. Miky jeho klokotání a zurčení natočil na kratičké video, a tak ho přikládám k poslechu.


















Z této fotografie, jsem udělala, ještě dva výřezy odrazu slunce:














Choroše

2. května 2011 v 7:36 | Marie |  Příroda
Nedávno byl Miky sám, na jeho další pouti, za hledáním mohyl. Cestou pořídil spoustu fotografií, ale jak má ve zvyku, na svůj blog, si jich dal jenom pár. Využívám tedy příležitosti a některé jeho fotografie si zapůjčím, abych vám je mohla ukázat. Začnu chorošema.

































Čarodějnice

1. května 2011 v 8:21 | Marie |  Pohanství
Včera byla Filipojakubská noc a já doufám, že jste si ji všichni užili. Já jsem byla ,jak jinak, než v práci. Naštěstí jsem měla jenom do šesti hodin, takže jsem si to čarodějnické rejdění mohla také užít. Za svou rodinkou jsem dorazila na zahradu, mých rodičů kolem sedmé, měli už rozdělaný oheň a pochutnávali si na buřtíkách. Zahradu jsme měli tentokrát sami pro sebe, tatínek koukal na hokej a mamince se, vzhledem ke včerejšímu proměnlivému počasí, nechtělo. Mě čekalo ,na zahradě, milé překvapení. Kromě toho, že Miky s dětma nachystal oheň a ochotně mi hned upekl buřtík, který mi jen tak mimochodem po dvanáctihodinové směně náramně chutnal, pochlubili se mi čarodějnicí, kterou společnýma silama doma vyrobili. Čarodějnice nebyla nijak velká, ale mě se líbila. Až mi bylo líto, že je jejím osudem skončit v plamenech. Ale co se dá dělat, čarodějnice je čarodějnice. Ještě než jsme čarodějnici upálili, položili jsme na ní svoje ruce a každý z nás do ní vložil své záporné vlastnosti, kterých se chtěl zbavit. Když jsme dokončili zpytování sama sebe, hodili jsme čarodějnici se vším tím špatným do ohně. To už mi jí líto nebylo...Nakonec jsme zapálili šalvěj a očistili se jejím voňavým kouřem.




























Včerejší upalování čarodějnic už je za náma. O půlnoci jsme se přehoupli z rejdění čarodějnic do prvního máje. Den kdy by jsme se měli radovat a čerpat z rozkvetlých stromů, květin, bující přírody, z narození mláďátek. Nastává čas plodnosti. Přeji vám všem krásný prvomájový den....A všem ženám přeji, aby dostaly kouzelné políbení pod rozkvetlým stromem.