Červen 2011

Listonoh letní

29. června 2011 v 7:19 | Marie |  Fauna
Dneska se budu chlubit cízým peřím - tedy lépe řečeno cizíma fotografiema. Fotografie listonoha letního pořídil Miky na tankáči, zatímco já jsem ten den musela k lékaři. O tom, že listonohové na tankáči žijí víme již několik let. Pokaždé když jsme na tankáč vyrazili jsme po nich s Mikym koukali. Chtěla jsem je pro vás vyfotit, abyste se mohli podívat jak roztodívní živočichové u nás žijí. Nakonec na ně měl štěstí Miky, tak snad nevadí že si zase jednou půjčím jeho fotky. Když jsem viděla listonoha poprvé, myslela jsem si, že je to snad nějaký trilobit. Posuďte sami.


Triops cancriformis - listonoh letní

Triops cancriformis (Bosc, 1801) - listonoh letní
Podkmen: Crustacea - korýši, Třída: Branchiopoda - lupenonožci
Status: KO, CR

Popis: Velikost 80 - 110 mm, tělo je zakončeno dvěma dlouhými štěty a kryto štítem, který je v zadní části vykrojen. Zbarvení se pohybuje od různých odstínů hnědé až po olivově zelené. V přední části štítu je oční políčko s párem poměrně velkých očí. Na konci těla není přítomna ploutvička. Nohy jsou kryty štítem.

Možnost záměny: Záměna je možná s listonohem jarním (Lepidurus apus). Ten je však menší (30 - 40 mm) a tělo má zakončeno typickou ploutvičkou (fůrka), která je mezi štěty. Narozdíl od listonoha letního se vyskytuje v jarních měsících.

Rozšíření: Holarktická oblast - Evropa, Asie a Severní Amerika.

V ČR vzácný druh, vázaný na nížinné oblasti. U nás zejména na jihu Moravy, ve východních a středních Čechách.

Biologie a ekologie: Listonoh letní je typický obyvatel letních periodických tůní. Nalezneme jej i v kalužích na lesních a polních cestách, v zaplavených polích a loukách. Často se také vyskytuje na tankodromech nebo vojenských cvičištích. Zvláště v oblibě má kaluže s bahnitým dnem, do něhož se jedinci zahrabávají. Vyskytuje se od května do srpna, vzácněji až do října. Larvy se líhnou z vajíček při teplotě vody alespoň 10 °C. Vajíčka jsou velmi odolná, vyžadují vyschnutí a vydrží v půdě až několik let. Vývoj je poměrně rychlí. V ČR se vyskytují jedinci oboupohlavní i odděleného pohlaví. Živí se různými organickými zbytky. Je vyhledávanou potravou některých ptáků jako jsou čápy nebo čejky aj.

Ochrana a ohrožení: Stejně jako listonoh jarní patří mezi zvláště chráněné druhy živočichů a to v kategorii kriticky ohrožený druh. Také je zařazen do Červeného seznamu bezobratlých jako kriticky ohrožený. Je ohrožen ubýváním vhodných biotopů a chemizací zemědělství. Představuje významný prvek naší fauny a společně s žábronožkami a škeblovkami velmi ohrožené skupiny bezobratlých vázaných na periodické tůně.

Autor: Ondřej Machač ( Zdroj - NATURA BOHEMICA )


Louže ve které Miky listonohy našel:





Listonoh letní:






































Na téhle fotografii je vidět, jak se listonoh zavrtává do bahna:




Bubliny na hladině

28. června 2011 v 6:50 | Marie |  Jen tak
Na jednom z tankáčských rybníků se tvoří bubliny na hladině vody, zřejmně zde vznikají z plynů tvořících se v bahně. Mám pár jejich fotografií, v některých bublinách se příliš odráží světlo, v jiných se ale naopak pěkně odráží okolní svět.


Hladina rybníka:






Tvořící se bubliny:













Bublina:























Kruhy po prasklé bublině:




Labutě

27. června 2011 v 8:48 | Marie |  Fauna
Tyto labutě jsem nafotila zhruba tak před měsícem, ale protože jsem vkládala na blog fotografie z našeho putování, přišly na řadu až dnes. V těsné blízkosti našeho sídliště máme rybníček Komora, na kterém se letos uhnízdily labutě. Byla jsem zvědavá jestli se labutím podaří mladé vysedět, protože je neustále chodili okukovat zvědavci, jako třeba já. Labuť, ale seděla na vejcích vytrvale a nenechala se nikým rušit. Nevadili jí ani venčící se psi, kterých chodí kolem Komory opravdu hodně. Na hnízdě měly labutě šest vajec. Mláďat se vylíhlo pět. Dneska, ale plavou vedle svých labutích rodičů jen tři labuťátka. Dvě bohužel přišli o život. Stejně považuji za úspěch, že se tomuto labutímu páru podařily odchovat tři labuťátka v tak těsné blízkosti lidí. Jak labutě od mého fotografování povyrostly se můžete podívat u Jarušky, která je nedávno měla vyfocené na svém blogu.













































Dračí lodě na Jordáně

25. června 2011 v 21:27 | Marie |  Tábor
Dneska město Tábor poprvé pořádalo na Jordáně závody na dračích lodích. K tomuto závodu se mohl přihlásit jakýkoliv team, který se skládal z dvactijedna členů. Z toho byl jeden bubeník, který bubnováním udával tempo pádlování, šestnáct mužů a každý team musel mít ve svých řádách čtyři ženy. Celkem se přihlásilo čtrnáct nadšenců, kteří si chtěli tento závod vyzkoušet. Někteří byli zkušení závodníci, jiní naprostí laici. K závodu se přihlásili i místní hasiči a policajti. Největší úspěch, ale asi mělo mužstvo polonahých Táboritů, které vtipně zařadili pořadatelé do souboje s policajty. Svoje síly si navzájem poměřili účastníci na trati dlouhé dvěstě metrů. Bavili se jak samotní závodníci, tak diváci na břehu. Kdo ze závodících teamů zvítězil vám neřeknu, protože venku byla zima a my jsme byli za celý den pěkně promrzlí, takže jsme odešli domů ještě před koncem.



dračí lodě





dračí lodě




dračí lodě



Bubeníci:


dračí lodě




dračí lodě




dračí lodě



Závodící teamy:


dračí lodě




dračí lodě




dračí lodě



Táborité proti policajtům:


dračí lodě




dračí lodě




dračí lodě




dračí lodě





dračí lodě



Celou akci zabezpečovali táborští hasiči na člunech:



dračí lodě



Hodušín - kostel sv. Václava

24. června 2011 v 4:45 | Marie |  Cestou necestou
V Hodušíně jsme si vyfotili kostel sv. Václava a kapli sv. Jana Nepomuckého.


Kostel sv. Václava

Raně gotický kostel Svatého Václava pochází z druhé poloviny 14. století. Je jednolodní s pětistranným presbytářem a sakristií na severní straně,která je zaklenuta valenou klenbou. Presbytář je zakončen jedním polem křížové klenby,na jižní straně presbytáře jsou nástěnné malby pocházející z druhé poloviny 14.století (4 výjevy Utrpení Kristova). Triumfální oblouk je lomeně klenutý, hrany ploše sříznuty, loď je zaklenuta třemi poli valené klenby. Roku 1804 byla na jižní straně lodi přistavena čtyřboká věž a nově zřízena klenba lodi. V roce 1832 byl kostel poškozen požárem, poslední stavební úpravy jsou z roku 1889.

Kaple u silnice nedaleko kostela je z druhé poloviny 18.století a je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému.


























Kaple sv. Jana Nepomuckého:
















Rákos

23. června 2011 v 6:34 | Marie |  Cestou necestou
Z Chlumu jsme se pak vydali k našemu poslednímu cíli, vesničce Hodušín. Těsně před ním, jsem vyfotila loňský rákos.























Mohyly na Chlumu

22. června 2011 v 4:50 | Marie |  Cestou necestou
Za rybníkem Chobot jsme začali stoupat na kopec Chlum, aby jsme se pokusili najít pohřebiště, které se zde nachází. O tom, jak se takové pohřebiště někdy těžko hledá jsem psala už mnohokrát. A i tentokrát jsme chvíli procházeli lesem, než jsme na mohyly narazili. Pohřebiště na Chlumu je opravdu veliké, ale neúcta která mu byla projevena, je mnohem větší. Mohyly jsou rozkopané, rozježděné - prostě hrůza. Většinou s Mikym cítíme na takovýchto místech "pokoj duší" pohřbených. Na Chlumu ale tomu bylo jinak. Cítila jsem nepokoj, ztracenost a beznaděj. Jakoby ti, co zde odpočívali, nevěděli kam vlastně patří, kde mají být. Byl to pro mě velice smutný zážitek....



















Dary zemřelým:



Stromy z kopce Chlumu:

















Přírodní památka Smutný

21. června 2011 v 6:51 | Marie |  Cestou necestou
Naše cesta pokračovala k rybníku Chobot. Zaujalo mě, že do něj na jedné straně vtéká říčka Smutná a na straně druhé vytéká potok Smutný. Tyto dvě jména dostaly oba toky asi proto, že kolem nich byla dříve rozsáhlá pohřebiště. Vždyť i kopec Chlum se nachází jen kousek od potoku Smutný. O tom, že potok Smutný byl vyhlášen Přírodní památkou, jsme s Mikym neměli ani ponětí. Upozornila nás na to až cedule nad potokem. Fotografie jsou pořízeny z počátku potaka Smutný, jak vytéká z Chobotu.


SMUTNÝ

Smutný je přírodní památka severovýchodně od obce Sepekov okolo stejnojmenné říčky nacházející se pod svahy kopce Chlum v okrese Písek. Chráněná je z důvodu meandrujícího toku říčky Smutná s břehovými porosty. Oproti jiným lokalitám zde říčka stále svévolně meandruje a je jen minimálně korigována lidskými zásahy. Památka je přibližně 2,5 km dlouhá a táhne se od hráze rybníku Chobot až k silnici 1153, kde končí u mostu "Na Maděrovce".

Samotná památka začíná na výtoku z rybníku Chobot, který byl dříve vylámán do moldanubických biotitických pararul tvořící podloží, načež se koryto říčky často mění z rychle tekoucí do klidných mělkých oblastí. V oblasti přírodní památky se pravidelně vyskytuje vydra říční, nepravidelně pak jestřáb lesní a ledňáček říční. Z rostlin se zde vyskytuje chráněná vachta trojlistá a prstnatec májový.

Území bylo původně chráněno jako přírodní výtvor již od roku 1985, ale zákonem číslo 114/1992 Sb. došlo ke změně statusu na přírodní památku. Okolo památky se nachází ochranné pásmo široké 50 metrů.
(Zdroj: Wikipedie)


Rybník Chobot:



Potok Smutný:


































Samota za potokem:








Cestou k Chlumu

20. června 2011 v 6:19 | Marie |  Cestou necestou
Ze Sepekova jsme kráčeli po silnici ke kopci Chlum. Den byl jako malovaný, přímo stvořený pro výlet. A nebyli jsme sami, kdo si to myslel. Uprostřed silnice si to i se svým domečkem sunul pomalu vpřed malý šnek. Nejdřív jsem si šneka vyfotila a pak jsem ho přenesla na druhou stranu cesty, aby malého poutníčka nic nezajelo.
Uprostřed polí jsme nadálku viděli kříž mezi dvěma stromy. Chvíli jsme váhali jestli se k němu podíváme, ale pak jsme se rozhodli, že půjdeme dál. Udělala jsem tedy záběr z dálky a pak ještě jeden z druhé strany pole. Odtud to vypadalo, jakoby uprostřed pole rostl jeden velký strom.






























Sepekov - kaplička a boží muka

19. června 2011 v 7:19 | Marie |  Boží muka
I v Sepekově jsme měla štěstí a obohatila jsem svojí sbírku kapliček a božích muk. Na kapličku jsme natrefili hned kousek od nádraží a boží muka byla u kostela. Když jsem hledala na internetu informace o Sepekově na jedné z fotografií jsem objevila ještě jedny boží muka. Až tam pojedeme příště určitě se po nich podívám, ale obávám se, že bez rady místních usedlíků je nenajdu. Snad budou ochotni nám k nim ukázat cestu.


Kaple sv. Panny Marie Sepekovské














Boží muka u kostela:





















Na konci obce kvetly krásně vlčí boby:
















Klika sepekovského kostela

18. června 2011 v 6:13 | Marie |  Kliky
Když už jsme se nemohli podívat dovnitř, vyfotila jsem si alespoň kliku od vrat.....



















Sepekov - kostel Panny Marie

17. června 2011 v 6:28 | Marie |  Cestou necestou
Tento kostel je opravdu nádherný. Jeho zrekonstruovaná stavba je vidět do daleka. Je to asi také tím, že stojí na nejvyšším místě v Sepekově, aspoň na mě to tak působilo. Měli jsme ale bohužel smůlu, protože vstup do kostela i do jeho ambitů byl uzavřen. Na farní vývěsce jsme se dočetli, že zde bývají každou neděli bohoslužby, což by pro nás mohla být příležitost podívat se dovnitř. Tak snad nám to někdy vyjde a zajedeme se do kostela podívat. Pro tentokrát nám tedy nezbylo nic jiného, než obdivovat kostel pouze zvenku.


Stručná historie kostela:

Dominantou a zároveň i nejvýznamnější církevní a architektonickou památkou obce je poutní kostel Panny Marie. Barokní stavba, jež se stala cílem mnoha procesí, pochází z let 1730 - 1733. Byla postavena podle projektu Tomáše Haffeneckera.
Centrální stavba je oválná, s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží na západní straně. V kostele je hodnotné barokní zařízení, na hlavním oltáři je umístěn pozdně gotický deskový obraz Sepekovské Panny Marie. Kostel je obklopen ambity s kaplemi v rozích (1760 - 1767). Sochařská výzdoba pochází z okruhu I. F. Platzera z období kolem roku 1770.
Zdroj: www.jiznicechy











































Sepekov

16. června 2011 v 6:41 | Marie |  Cestou necestou
Konečně jsem vyčerpala všechny fotografie z jistebnicka i židovského hřbitova a mohu se tedy v našem putování posunout dál. Tentokrát jsme na vytoužené místo popojeli vlakem, směr Tábor - Milevsko. Vystoupili jsme v Sepekově, kde mají krásný kostel, který jsme obdivovali z vlaku, kdykoli jsme jeli do Milevska. Pokaždé jsme si s Michalem říkali, že se k tomuto kostelu jednou podíváme a o dovolené kterou jsme v květnu měli, k tomu byla ideální přípežitost. Cestu jsme si samozřejmě naplánovali tak, abychom toho viděli co nejvíc. Šli jsme tedy ze Sepekova přes kopec Chlum, na kterém je velká skupina mohyl a odtud pak do vesničky Hodušín, kde jsme si vyfotili další kostelík a zarostlou kapličku.
Nejdříve tedy městys Sepekov. Vyjeli jsem kolem sedmé hodiny ranní, takže nás v Sepekově přivítalo příjemné, hřejivé paprsky protkané ráno. S chutí jsme se vydali na naší cestu....


Něco málo z historie Sepekova:

Obec Sepekov patří k nejstarším obcím píseckého okresu. Okolí Sepekova bylo osídleno již v době bronzové a železné, o čemž svědčí mohylová pohřebiště v lese Chlumu, na sepekovských Vrších nebo v lese Čábelky. Původně se držitelé dnešní obce a okolí nazývali pány ze Skalice (nedaleký vrch s údajným prvním osídlením). Z dochovaných dokumentu se dozvídáme, že Sepekov dostal v r. 1194 syn Vítka z Prčice jako dědictví. Psal se jako Vítek ze Sepekova. První písemná zpráva o Sepekově je z r. 1243. Dřívější dominantou Sepekova byl gotický kostel sv. Mikuláše. Věhlas sepekovského kostela Panny Marie vysvěceného roku 1733 se rozšířil zveřejněním několika zázračných uzdravení. Jedno z nich se připomíná kapličkou "Na Pokloništi". Kronika obce je psána od roku 1914, do této doby byla součástí farní kroniky.

Do roku 1484 byli držiteli Rožmberkové, kdy panství prodali Zdeslavovi ze Šternberka. V roce 1530 patříval Sepekov k panství Bechyňskému a když v roce 1569 prodal Jindřich ze Švamberka panství bechyňské Petru Vokovi, zůstal Sepekov při Milevsku. Spolu s Milevskem přešel majetek od Švamberků na pány z Hodějova a po konfiskaci majetku Hodějovských po bitvě na Bílé Hoře 23. 1. 1623 přešel darem k panství kláštera premonstrátského na Strahově.


Pár Sepekovských domků:





















Tenhle dům jsem vyfotila dvakrát:








U tohoto domu se mi líbil jeho barokní štít:




Židovský hřbitov - Zvěstonín III

15. června 2011 v 4:45 | Marie |  Židovské hřbitovy
Do posledního článku z tohoto hřbitova jsem vybrala stromy, které tam rostly. Některé byly opravdu vzrostlé, jiné měly zajímavý kmen. Mladé stromy, které tam rostly na mě působily jako symbol nového života. Celkově dodávaly stromy tomuto hřbitovu na kráse.


























































Židovský hřbitov - Zvěstonín II

14. června 2011 v 8:49 | Marie |  Židovské hřbitovy
Židovský hřbitov u vesničky Zvěstonín byl pěkně upravený a opravený. Bylo na něm znát, že se o něj místní starají a podle vyšlapných cestiček mezi hroby i to, že jě často navštěvovaný. Na některých náhrobcích byly dokonce podle židovské tradice položeny kameny. Do tohoto článku jsem vybrala detaily jednotlivých náhrobních kamenů.
























































Židovský hřbitov - Zvěstonín

13. června 2011 v 8:17 | Marie |  Židovské hřbitovy
Konečně jem se propracovala k fotografiím z židovského hřbitova, kam směřovala naše cesta. Mám to tak pokaždé. Nafotím spoustu fotografií a pak se jimi pomalu a dlouho prokousávám. Na židovském hřbitově to bylo podobné. Každý krok, který jsem na tomto krásném místě udělala, změnil trochu úhel pohledu a mě se hned zdálo, že tento záběr vystihne atmosfétu hřbitova lépa. Fotografií jsem tedy udělala mnoho a jen těžko se mi mezi nimi vybírá. Né, že by byly tak dokonalé, ale každé fotky pořízené na židovském hřbitově je mi líto a nechce se mi jí vymazat. Pro velký výběr jsem se rozhodla, že rozdělím fotky do tří článků. Do prvního jsem vybrala celkové záběry hřbitova.



Hřbitov z dálky vypadá jako hájek:




































Krávy a ovce

12. června 2011 v 21:27 | Marie |  Příroda
Nejdříve bych vám chtěla poděkovat za přání pěkného víkendu. Ještě tak před týdnem jsem se na tento víkend těšila, protože jsem ho měla mít volný. Jeden z našich nových kolegů od nás ale odešel, a tak jsme se museli podělit o jeho směny. Na mě vyšel tento víkend. I přesto, že mě to mrzelo, musím s radostí napsat, že ho mám úspěšně za sebou a že se tedy můžu těšit na zítřejší volný den. Doufám ale, že vy jste si sobotu a neděli užili. Těším se, až si v klidu prohlédnu vaše nové fotografie a přečtu si, co jste pěkného napsali.
Dneska se asi už naposledy vracím k putování po jistebnickém kraji. Ten kdo tento kraj zná a nebo jím třeba někdy projížděl, jistě ví, že jistebnická krajina je samý kopec. Z hlediska zemědělského to tedy znamená, že je tato oblast vhodná pro chov dobytka. Když přijíždíte k Jistebnici a na loukách vidíte pásoucí se krávy, je v tom kus romantiky. Když, ale procházíte touto oblastí, nevyhnete se tomu, abyste sem tam nemuseli přes nějakou tu pastvinu přejít. V tu chvíli zrychluji krok a neustále se rozhlížím, jestli se k nám odněkud neblíží zvědavé stádo krav. Tentokrát jsme měli štěstí a o přítomnosti krav svědčily naštěstí jen jejich lejna zanechaná v trávě. Bez problému jsme tedy došli až k židovskému hřbitovu, který se nachází přímo uprostřed jedné z pastvin. Pár fotografií krav se mi ale přeci jenom podařilo vyfotit. Přidávám k nim i fotky ovcí, které se pásly u cesty. Na posledních fotografiích jsou čerstvě narozená jehňátka, už stála sice na nohou, ale maminka ovce na sobě měla ještě známky právě prodělaného vrhu.




























































Kopretiny

10. června 2011 v 19:47 | Marie |  Příroda
Kousek od odkvétající louky pampelišek, kvetly kopretiny. Na snímcích je vidět, proměnlivost počasí. Zamračená obloha se střídala s jasně modrou sluníčkovou. Některé květy zdobila pouze jejich krása, jiné dozdobovaly kapky deště a jednomu z květů přidal na zajímavosti odpočívající brouček.













































Odkvetlé pampelišky

6. června 2011 v 21:08 | Marie |  Příroda
Mezi našimi návštěvami jistebnicka uběhlo přesně sedm dní. Sedm dní, kdy jsem chodila do práce, nakupovala, vařila, prala jsem, žehlila, kontrolovala jsem zda mají děti vše potřebné do školy. Sedm dní, kdy jsme žili svými normálními lidskými povinnostmi, radostmi i starostmi. V takovýchto obyčejných dnech, mě tyto běžné úkony většinou úplně pohltí a já jen v nepatrných okamžicích sleduji proměny přírody kolem mě. Zachytávám letmými pohledy měnící se přírodu z okna autobusu, kterým jezdím do práce, pohledem z balkónu při věšení prádla ... Moc toho k vidění, ale není. Město Tábor je jako jiná města, posázené budovami, protkané silnicemi a chodníky podél nichž roste především tráva, kterou zavčasu, ještě než stihne vykvést, posečou zaměstnanci "Technických služeb města Tábora." O to víc se vždycky těším na dni volna, kdy se snažíme naše milé město opustit a vydat se někam do "volné přírody." Za těch sedm dní si žila příroda i všechno v ní po svém. Tam, kde se ještě před pár dny žlutily sluníčkové květy pampelišek, tam jsme nyní nacházeli kulaté bíllé hlavičky plné něžných jemných padáčků...




































Uvnitř kaple sv. Máří Magdalény

5. června 2011 v 8:15 | Marie |  Cestou necestou
V kapli bylo ten den moc hezky. Slunce, snažící se prostrčit svoje paprsky okny, tvořilo krásnou hru světla a stínu. Oltář je sice trochu omšelý, ale značně využívaný nejen k bohoslužbám. Poutníci kteří navštívili toto místo, obdarovali Boha nebo Bohy svými dary. Na oltáři byly k nalezení mince, sáček čaje nebo šnečí ulita. Rozmanitost darů mě potěšila, líbila se mi neformálnost tohoto oltáře. Každý zde mohl pokleknout a poděkovat po svém....
Aniž bych to tušila, vrátili jsem se na toto místo hned o týden později. Měli jsem s Mikym dovolenou a využili jsem ji k pokračování ve svém putování. Navázali jsem tedy tam, kde jsme v Jitebnici skončili - u kaple sv. Máří Magdalény. Počasí nám, ale tentokrát moc nepřálo. Od rána se po obloze honily dešťové mraky, které nás zastihly právě u kaple. Využili jsme tedy možnosti schovat se před deštěm pod její střechou. Miky zkoušel jaká je v kapli akustika. Natočila jsem ho přes fotoaparát a tak si jeho zpěv můžete poslechnout také.
Ale abych také napsala kam naše další putování směřovalo. Naším cílem byl židovský hřbitov, který leží kousek od Jistebnice u malé vesničky Zvěstonín.











































.