Červenec 2011

Cestou na Čertovo břemeno IV

31. července 2011 v 7:03 | Marie |  Cestou necestou
V minulém článku jsem psala o velkém možství kamenů, které se v této oblasti nacházejí. Dost často se stává, že kameny zarostou do kořenů stromů. Cestou jsme viděli zbytky vyvaleného starého stromu, který ve svých kořenech jeden vrostlý kámen stále měl....




































Cestou na Čertovo břemeno III

30. července 2011 v 20:11 | Marie |  Cestou necestou
Krajina v okolí Nadějkovska, kde se nachází Čertovo břemeno je plná kamenů. Potkáváte je takřka na každém kroku, od malých až po obří. Na některé z nich si Honzík s chutí vylezl. Fotografií jsme udělali hodně, ale bohužel díky tmavým místům a zatažené obloze se málokterá povedla.....




























Cestou na Čertovo břemeno II

30. července 2011 v 8:31 | Marie |  Cestou necestou
S Mikym jsme pozorovali jak se příroda pomalu a jistě začíná oblékat do podzimního kabátku. Na stromech dozrávají jeřabiny, ostružiny se zbarvují do černa, na polích se vlní dozrálé obilí. I přes první známky nastávajícího podzimu, který podle keltského kalendáře začíná srpnem, nás provázela cesta plná nádherný barev a květů...




















































Cestou na Četovo břemeno I

29. července 2011 v 5:21 | Marie |  Cestou necestou
Počasí jsme měli ten den střídavé, slunce se střídalo s celkem slušně zataženou oblohou. Nám to náladu ale nekazilo. Kráčeli jsme si krajinou, povídali si, smáli se a kochali se... Fotografií jsem cestou udělala jako vždycky hodně, tak že je zase rozdělím na několik částí. Začnu třeba domky, okolo kterých jsme procházeli.
















































Chlístovské menhiry

28. července 2011 v 8:08 | Marie |  Cestou necestou
Tento týden nám začala dovolená, na kterou už jsme se s Mikym opravdu těšili. Hned v pondělí jsme vzali tužku, papír a mapu a začali plánovat, co který den podniknem. Výletů jsme si naplánovali několik a já jsem zvědavá jestli opravdu na všechny vyrazíme. Včera jsme uskutečnili první výlet. Trošku jsme váhali s cílem naší cesty. Miky chtěl, abych se s ním šla podívat na chlístovské menhiry a já se chtěla po letech opět podívat na Čertovo břemeno. Na konec jsme se dohodli, že vše spojíme v jedno. Do Chlístova jsme se dovezli autobusem. Odtud už jsme šli pěšky k menhirům, na Čertovo břemeno a z něj pak po silnici do Jistebnice, kde jsme nasedli na autobus a jeli domů.
Vracím se, ale k prvnímu cíli naší cesty. Chlístovské menhiry - je to asi rok, co se k těmto kamenům vydal Miky sám. Vzpomínám, že fotografie menhirů, které tenkrát Miky udělal na mě nepůsobily zrovna nejlépe. Ani mě tehdy nemrzelo, že jsem s ním nebyla. Dokonce jsem řekla, že k těmto menhirům nepojedu. Rok se s rokem sešel a já se nechala přemluvit. Honzík s Aničkou jeli samozřejmě s námi a já můžu s klidným svědomým říct, že nikdo z nás nelitoval. Chlístovské menhiry jsou krásné kameny, které si zaslouží naší úctu a lásku. Celý problém proč na některé z nás můžou působit negativně, není podle mě v kamenech, ale v tmavém a stinném místě na kterém se nacházejí. Když jsem se kamenů dotýkala, cítila jsem jak jsou chladné - studené. Napadlo mě, jak by jim udělaly dobře sluneční paprsky. Nechat se tak trochu prohřát - to jsem si v duchu říkala, když jsem se kamenů dotýkala rukama. Celý les v okolí kamenů byl tmavý a tak trochu strašidelný. Všude rostly houby - hadovky smrduté. Jejich nepříjemný zápach se linul lesem. Mezi stromy jsme nacházeli rostlinky vraního oka. Prostě krásné čarodějnické místo....


Chlístovské menhiry:



























Kamenná zídka nad strání v lese:






Kamenný kůň:







Vraní oko:
















Hadovka smrdutá:







Menhir u Vesce

20. července 2011 v 7:36 | Marie |  Cestou necestou
Na zpáteční cestě jsme si všimli menhiru, který stojí hned před vesnicí. Děda nám ochotně zastavil a tak jsme pořídili ještě poslední snímky z našeho kamenného putování.



































Skalní brána

15. července 2011 v 14:49 | Marie |  Cestou necestou
Skalní brána byl náš poslední cíl výletu. Tady už se nám začalo počasí pomalu kazit, sem tam se na obloze objevil šedivý mrak. Skalní brána je schovaná v malém hájku, takže vzhledem k počasí a jejímu umístění nejsou fotky moc kvalitní. Snad to, ale nebude vadit.







































Boží muka - Vesec

14. července 2011 v 6:07 | Marie |  Boží muka
I na tomto výletě jsem měla štěstí a do mé sbírky přibyla další boží muka. Objevili jsme je náhodou, když jsme si spletli cestu ke Skalní bráně. K fotografiím božích muk, přidávám i snímky domku, který jste již také viděli u Jarušky.









































Andělský kámen - sépie

13. července 2011 v 4:35 | Marie |  Cestou necestou
Od Husovy kazatelny naše cesta pokračovala dál směrěm k Vesci. Naším dalším cílem byla Skalní brána, která se u této vesničky nachází. Cestou tam jsme jeli kolem Andělského kamene, který se nachází za vesnicí Kovářov. O tom, že se zde tento kámen nachází se Miky dočetl v mapě. Doufala jsem, že se na internetu dovíme autora sochy anděla, ale bohužel nikde jsme tyto informace nenašli. Fotografie jsem opět dala do mé oblíbené sépie. Barevné jsou k náhledu v GALERII a nebo u Jarušky.






































Husova kazatelna II

12. července 2011 v 7:40 | Marie |  Cestou necestou
Viklan Husova kazatelna opravdu vyniká mezi ostatními kameny, i když sama za sebe musím napsat, že mi ostatní kameny byly vnitřně nějak bližší. Miky s Honzíkem si na Husovu kazatelnu vylezli. Honzík potvrdil údaje o velikosti mísy, která je na viklanu, tím že se do ní pohodlně posadil. Vybírám opět jenom několik snímků. Na ostatní snímky pořízené na tomto přírodním posvátném místě se můžete opět podívat v GALERII.


Husova kazatelna

Husova kazatelna je chráněná přírodní památka za obcí Petrovice v okrese Příbram.

Jedná se o dvoumetrový kamenný viklan. Nachází se mezi spoustou ostatních kamenů, ale nedá se přehlédnout. Je největší a je to jediný viklan. Jeho rozměry jsou 2 metry na výšku, 3 metry délky a na šíři měří 1,8 metrů. Ostatní kameny jsou klasické a v různých velikostech. Tento viklan má nahoře jakoby vyhloubenou mísu o rozměrech 80 a 60 cm. Zde podle pověstí stával kněz při kázáních k lidu. V nejstarších dobách zde mělo docházet k obětem.
Podle pověstí na něm kázal Jan Hus.
( Zdroj - WIKIPEDIA)




























Husova kazatelna I

11. července 2011 v 6:24 | Marie |  Cestou necestou
Od Vrškamene nás děda popovezl k dalšímu viklanu Husově kazatelně. Tady nás čekalo milé překvapení. Mysleli jsme si, že zde najdeme osamocený viklan a místo toho se nám naskytl pohled na kamenový ráj. Kolem Husovy kazatelny je spusta velkých kamenů. Postupně jsme si je všechny obešli a prohlédli. Honzík vylezl snad na všechny kameny na které to šlo. Na jednom z nich se mu podařlilo jako správnému klukovi udělat "skoba" na kraťasích. Dneska vybírám fotografie okolních kamenů u Husovy kazatelny, na některých z nich byly misky vymleté vodou. Údajně z těchto misek druidové věštili budoucnost, Honzík si to u jedné z nich hned vyzkoušel.

































Věštící Honzík s Mikym:












Z Petrovic k Vrškameni v sépii i v barvě

8. července 2011 v 6:48 | Marie |  Cestou necestou
Cestou k Vrškameni jsem vyfotila Pannu Marii, které byla na mostě přes který jsme šli. Zalíbily se mi i květiny, které svojí krásou zdobily ploty a vlčím mákům kvetoucím na kraji pole se nedalo odolat. Zkusila jsem fotky dát do sépie, pro srovnání hned přidávám i ty barevné.

































































Vrškámen

7. července 2011 v 4:33 | Marie |  Cestou necestou
Vrškámen
Geologické podloží zdejší oblasti tvoří středočeský pluton, rozsáhlé těleso hlubinných vyvřelin, především žul a granodioritů. Tyto horniny již v třeti horách hloubkově zvětrávaly. V té době se subtropické podnebí severní polokoule začínalo ochlazovat. Počátkem čtvrtohor nastává doba ledová. Severní Evropu popkrývá ledovec, jehož okraje v dobách meziledových roztávají a obrovské spousty vod intenzivně rozrušují kamenné masívy. Produktem těchto erozních pochodů jsou velké žulové balvany, které se vynořily nad zemský povrch - pevná jádra - zbytky původně rozsáhlejších bloků.
Tak vznikl také balvan Vrškámen, který představuje největší viklan ve Středočeském kraji. Viklanem nazýváme balvan, který volně spočívá na podloží, takže se jím dá pohybovat. V případě Vrškamene by bylo třeba vyvinout značnou sílu, protože dosedá na podloží velikou plochou.
( ZDROJ )


Vybrat pouze pár fotografií Vřškamene je pro mne opravdu problém. Nevím jestli mám vybírat fotografie s Honzíkem a Mikym jak si na obří kámen vylezli a nebo raději snímky bez lidí na kterých vyniká krása tohoto velkého viklanu. Vyberu od obojího a kdo bude mít chuť podívat se na zbylé fotografie může nakouknout do GALERIE.





































Petrovické chalupy a kostel

6. července 2011 v 7:43 | Marie |  Cestou necestou
Kostel svatého Petra a Pavla

Kostel je dominantou na náměstí. Tento původně gotický kostel je písemně zmiňován už v roce 1350. Gotické prvky lze nalézt v žebroví v presbytáři a na jižní straně na portále. Později byl kostel pod jezuitským vlivem barokně přestavěn.

Věž v průčelí měla původně tři zvony, ale za světové války byly dva roztaveny a na věži zbyl pouze jeden zvon. Nesl název sv. Barbory. Roku 1925 byla uspořádána sbírka na nové zvony. Zvon sv. Petra nese nápis o dárcích a byl ulit v Praze. Zvon sv. Pavla má nápis "Válka vzala - láska dala." a také nese podpis tvůrce.

Věž byla postavena roku 1777. Roku 1934 při požáru shořel hlavní oltář. Vyřezával jej mistr řezbář Sittler. Podle zachráněných zlomků byla zhotovena věrná kopie. Obraz, který byl v kostele a došel také k úhoně při tomto požáru, maloval malíř Šmíd z Bechyně.
(Zdroj - WIKIPEDIA)

Kromě kostela jsem v Petrovicích vyfotila ještě dvě chalupy, které se mi líbily.





















































Petrovice

5. července 2011 v 8:04 | Marie |  Cestou necestou
Ještě před koncem školního roku jsme si s Honzíkem, Mikym a jeho rodiči udělali výlet po "Kamenech". Na tenhle výlet jsme jeli v pohodlí dědečkova auta, což bylo fajn protože jsme toho ,díky rychlému přesunu z místa na místo, hodně stihli. O tomto výletu jsme už s Mikym uvažovali delší dobu, ale bez auta nám bylo jasné, že bychom všechny "Kameny" za jeden den, díky špatným autobusuvým spojům nestihli, a že bychom se museli do okolí Petrovic jěště několikrát vracet. Děda nás ochotně popovážel a my si užívali. Fotografie z tohoto putování jste nedávno viděli u Jarušky na blogu, snad vám tedy nebude vadit, když velmi podobné snímky zveřejním i já.
Výlet jsme začali v obci Petrovice, kde jsme zaparkovali auto, abychom se podívali k nedaleko ležícímu Vrškameni. Hned v Petrovicích nás uvítal krásný dům porostlý psím vínem, kostel a moc pěkný obecní úřad. Fotografií jsem udělala spoustu, takže to budu brát pěkně postupně. Pro denšek třeba obecní úřad a dům zarostlý psím vínem.



Historie Petrovic:

První písemná zmínka o Petrovicích je z roku 1219. Záhy po založení osady stál v Petrovicích kostel, který se r. 1350 připopmíná mezi farními v děkanátu vltavském. V roce 1386 založil Petr z Petrovic jménem svým a jménem strýce Všecha z Petrovic kapli sv. Václava pod zvonicí, která stojí opodál kostela.
V 16.století byly Petrovice majetkově rozděleny na tři části - k Zahrádce, k Orlíku a k majetku pánů z Rožmberka. Od roku 1953 vládl panstvím petrovickým Jindřich Doudlebský z Doudleb, který se také psal podle nového sídla "seděním na Petrovicích". V roce 1601 koupil velkou část Petrovic rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Zemřel asi r. 1604 a je prý pochován v Obděnicích, kde má svůj náhrobek a jehož rodu patřily do r. 1628.
Do roku 1644 patřily Petrovice Rytterům z Grosotynku, dále Jindřichu Ferdinandovi Hlaváčovi z Vojenic (do r. 1649). Od roku 1650 náležely Petrovice Přibíkovi Jenšíkovi z Újezda a jeho manželce Lidmile Kateřině, roz. z Talemberka. Tito manželé vynikali jako horliví katolíci. Přibík Jeníšek založil v Březnici kolej jezuitskou, na vydržování koleje věnoval 22.000 zl. rýn. tím způsobem, že postoupil jezuitům statek petrovický. Tak jezuité z Březnice stali se od r. 1650 majiteli Petrovic. V nedalekých Krašovicích si jezuité zřídili nové sídlo, při němž měli kapli a hospodařili tu.
V r. 1666 koupili od jezuitů březnických Petrovice. Nutno spravedlivě přiznat, že zdejší jezuité byli mírnou a shovívavou vrchností a vzornými hospodáři. V posledních letech 17. století přeložili své sídlo z Krašovic do Petrovic. Vystavěli si tu dvě rezidence. Jednou z nich, jíž se říkalo velká rezidence, je nynější zámek, kde sídlí obecní úřad. Druhá, zvaná malá rezidence stojí na náměstí poblíž kostela. Je to jednopatrové stavení, z jehož taškové střechy uprostřed vysoko ční zděná věž, přikrytá baňatou, šindelovou střechou a ozdobená v rozích z každé strany dvěma palisandry.
V rukou jezuitů zůstaly Petrovice plných 123 let až do roku 1773, kdy císař Josef II. zrušil jejich řád, zvaný Tovaryšstvo Ježíšovo. Petrovice se dostaly studijnímu fondu, který poplužní dvory rozprodal selským lidem. Petrovický statek s jezuitskou rezidencí koupil r. 1806 svobodný pán Jan Václav Bechyně z Lažan, od něj r. 1812 svobodný pán Arnošt Fleissner z Ostrovic, v r. 1813 hr. Jiří z Oppersdorfu. Potomci hr. Jiřího z Oppersdorfu prodali statek rytíři Vladimíru Zhorskému ze Zhorze a z Kronberka, který pojal za manželku Odonu, roz. Dohalskou z Dohalic. Zhorský nově upravil zámek r. 1887 a přistavěl k němu po stranách hranaté a zubatým cimbuřím zdobené věže.
Po smrti Zhorského r. 1893 zdědila statek vdova Odona Zhorská, která jej v r. 1910 rozprodala zdejším zemědělcům. Ponechala si lesy, rybníky a zámek s parkem. Bývalou "malou" rezidenci jezuitskou koupil místní obvodní lékař MUDr. Jos. Abraham a přestavěl ji v r. 1935 zevně i uvnitř na moderní obytný dům. Do Petrovic přísluší domovským právem rodina známého českého loutkáře Štaubrta, který s loutkářem Kopeckým býval šiřitelem pěkných divadelních her po našem venkově. V Krbcově hostinci čp. 16 se narodila 11.června 1805 Anna Chadimová, provdaná Slezáková, vynálezkyně polky.
Petrovice byly 23.prosince 1898 povýšeny na městys a byl jim přidělen městysový erb: "Na modrém damaskovaném štítu leží křížem přes sebe dva zlaté klíče. Na hořejším okraji štítu spočívá stříbrná koruna zděná s pěti zuby".
V Petrovicích je od r. 1869 poštovní úřad, četnická stanice byla zřízena v r. 1880. První vodovod na pitnou a užitkovou vodu z lučních pramenů poblíž Mandelce byl vybudován v r. 1901, v r. 1974 napojen nový zdroj od Týnčan. Elektrický proud byl do Petrovic přiveden v r. 1932, nová mateřská škola byla dána do provozu r. 1978, v r. 1980 otevřeno nové nákupní středisko Jednota na náměstí, v r. 1981 byla dokončena nová požární zbrojnice, v r. 1990 dána do provozu čistička odpadních vod, v roce 2001 zahájila provoz nová "protiradonová" škola. Od roku 1990 dochází k výraznému rozvoji soukromého podnikání. Obchodní síť a síť služeb doznává potřebného rozšíření. V Petrovicích a Týnčanech je postavena pila. Téměř každá služba je nyní na petrovicku dostupná.

"Použitá literatura Sedlčansko, Sedlecko a Voticko - Čenek Habart"









































Dům porostlý psím vínem:












Lilie

4. července 2011 v 8:23 | Marie |  Flora
Na záčátku minulého týdne ještě venku krásně svítilo sluníčko. Mým dvoum školákům už skončily povinnosti, protože ve školách se kromě odevzdávání učebnic už nic nedělo. A tak jsme pomalu najeli na prázdninový provoz. Přestali jsme zápasit s časem, který nás jinak během celého roku honí a vydali se za babičkou a dědou na zahradu s tím, že půjdeme domů až se nám opravdu bude chtít. Na zahradě bylo nádherně. Babičce tam kvete spousta kytek, dozrávají ji maliny a na keříkách se červenal zralý rybíz. Anička s Honzíkem se odevzdaly radovánkám v podobě vzájemného se polívání vodou a my jsme se pustili do sbírání rybízu. Doma jsem pak z něj udělala marmeládu. Kromě rybízu jsem si domů přinesla i pár fotografií květin...






























Přeji vám všem pěkný první prázdninový týden.