Srpen 2011

Pacov - kostel sv. Michaela

31. srpna 2011 v 8:51
Na náměstí Svobody v Pacově stojí pod zámkem děkanský kostel sv. archanděla Michaela. Původní kostel sv. Michaela byl založen ve 13. století. Kostel byl v 2. polovině 14. století přestavěn na dvoulodní gotický kostel s věží na jihozápadním nároží, polygonálně uzavřeným chórem a severní sakristií. V 1. polovině 15. stol. byl přestavěn na nesymetrické dvoulodí. Na počátku 16. století byla loď zaklenuta přetínavými hvězdicovými klenbami. Západní a severní empora v lodi a zbytky malby jsou z počátku 17. století. Přístup do kostela vede z jihu pozoruhodným gotickým portálem upraveným v r. 1737. Zařízení interiéru je ze 17. a 18. století. V lodi je osazen raně gotický žulový náhrobek zakladatele pacovského hradu, Hrona z Pacova z konce 13. století. Další náhrobní desky jsou vsazeny do zdi po obvodu kostela.
Zdroj: www.jiznicechy





































Barokní kaple Panny Marie Sedmibolestné

30. srpna 2011 v 7:57 | Marie |  Cestou necestou
Během výkladu jsme se dozvěděli i pár informací o barokní kapli stojící na západním okraji vsi. Kapli Panny Marie Sedmibolestné nechal vystavit rytíř Jan Kryštof Malovec (držel hrad od roku 1640). Zároveň v ní zřídil i rodinnou hrobku. V současné době kaple pomalu a jistě chátrá, protože se o ní vedou spory mezi církví, státem a krajem Vysočina. Já osobně bych byla proto, ponechat kapli kraji Vysočina. Kaple by se pak mohla stát součástí expozice hradu Kámen.


Při hledání informacích jsem natrefila na pověst, vztahující se k hradu Kámen:

Pověst o třech panách a mrtvém dítěti

Kdysi dávno žil na hradě Kámen nepříliš bohatý šlechtic, který měl tři dcery. Stále se nemohl rozhodnout, kterou z dcer udělá na zdejším panství paní. Tak dlouho se rozmýšlel, až nakonec umřel, aniž by udělal nějaké rozhodnutí. Dvě starší sestry byly chamtivé a hašteřivé, ta nejmladší byla krásná, hodná a navíc chytrá. Proto přišla na nápad, jak spor o vládu na hradě rozřešit. Rozhodly se zasadit tři větvičky lípy (každá jednu). A která z nich bude mít do roka největší stromek, ta bude paní na hradě Kámen. Byla tu však ještě jedna podmínka. Všechny tři sestry musely zůstat do rozřešení sporu pannami. Jak řekly, tak udělaly. Větvičky dvou starších sester po čase uschly, nejmladší se rozvila do nebývalé krásy.

Obě starší sestry té nejmladší záviděly. Měly velikou radost, když zjistily, že jejich sestra porušila druhou část slibu a že už není panna. A co víc?! S mladým, krásným rytířem z nedalekého panství dokonce čekala dítě. Sestry počkaly 9 měsíců. Po této době nejmladší porodila mrtvého synáčka. Krvežíznivé sestry ho zakopaly na kraji vesnice, tam, kde je dnes barokní kaple. Nebohou sestru zaživa zazdily do stěn hradu. Jejich radost z ohavného činu, který jim měl zajistit vládu na panství, však netrvala dlouho. Do roka obě zmizely, neznámo kam. Lidé v okolí praví, že je odnesl čert. Na místě, kam zakopaly nebohého chlapečka, vyrůstá od té doby tráva ve tvaru věnce. Každou půlnoc o úplňku se pak hradem ozývá nářek týrané nejmladší sestry.

































Dveře, okna, zrcadlo

29. srpna 2011 v 6:14 | Marie |  Cestou necestou
Nevím, kolikrát už jsem to na svém blogu psala, ale mám ráda fotografie dveří, oken, židlí, klik atd. I na hradě Kameni, jsem pár snímků pořídila. Nevyfotila jsem sice ani jednu kliku, fotku židle také žádnou nemám...,.ale pár snímků dveří a oken jsem udělala. K těmto záběrům, jsem tentokrát vyfotila i zrcadlo, které se mi líbilo.











































Prohlídka hradu Kámen II

28. srpna 2011 v 6:38 | Marie |  Cestou necestou
Ráda bych Vám k jednotlivým pokojům napsala nějaké informace. Bohužel než jsem se k těmto fotografiím dostala, většinu toho co nám slečna průvodkyně povídala jsem zapoměla. Tak aspoň hodně stručně: Expozice se týká bydlení a životního stylu v devatenáctém a na počátku dvacátém století na panském sídle hradu Kámen. Mnohem více zajímavostí se můžete dočíst u Jarušky.

Hradní kaple:












Rytířský sál:






















Knihovna:



















Obytná místnost s kamny, které váží skoro 2 tuny. Do pokoje je údajně nosili po částech a zde je teprve sestavili dohoromady :























A ještě jeden z pokojů, který jsme si prohlédli:























Součástí prohlídky hradu je i známá expozice jednostopých historických vozidel:





















Prohlídka hradu Kámen I

27. srpna 2011 v 4:29 | Marie |  Cestou necestou
Hned v první místnosi, kterou jsme si prohlédli byla vystavena maketa hradu:





























V další místnosti byly staré hodiny a zazděný prevét:

















Pohled z hradeb a okolí Kamene

26. srpna 2011 v 4:26 | Marie |  Cestou necestou
Pohled z hradeb:

























Skály v okolí hradu:






























Kámen

25. srpna 2011 v 7:46 | Marie |  Cestou necestou
Naše cesta pokračovala z Černovic k hradu Kámen. Naposledy jsem na Kameni byla jako malá holka se svými spolužáky na školním výletě. Jediné co jsem si z vnitřku hradu pamatovala byla místnost s exponáty motocyklů. Na prohlídku hradu jsem byla zvědavá a musím říct že mě vůbec nezklamala. Nejen, že jsme měli velmi milou průvodkyni, která o historii hradu vyprávěla velice pěkně a poutavě, ale i samotná prohlídka místnosí je velice pěkná a zajímavá.


Historie objektu:

První zmínka o hradu Kámen, který musel vzniknout nedlouho předtím, pochází z roku 1316, kdy se připomíná Nemír z Kamene. Další zpráva o Kameni se váže ke Zdíkovi z vladyckého rodu Tluksů z Vokova. Tluksové vlastnili Kámen s malou přestávkou až do roku 1437. Za Jindřicha z Ziegelheinu byl v letech 1356 - 1366 přestavěn hradní palác. Roku 1437 koupil Kámen Purkart ze Žirovnice. Za něj se na Kameni konala roku 1450 schůzka Jiřího z Poděbrad s Oldřichem z Rožmberka, na níž uzavřeli mír. Roku 1456 postoupil Purkart ze Žirovnice hrad Trčkům z Lípy a od té doby se jeho majitelé rychle střídali. Kolem roku 1523 koupil Kámen Petr Malovec, jehož potomci jej drželi až do počátku 18. století. Jan Kryštof Malovec nechal hrad roku 1673 přestavět barokně. Po Malovcích se v držení Kamene střídaly různé cizí - převážně německé - rody. Mezi nimi vynikl Václav Enis z Atteru (skotského původu), který nechal hrad v letech 1860 - 1870 pseudogoticky přestavět. Roku 1948 byl hrad Kámen zestátněn a roku 1964 se stal majetkem města Pelhřimova. Dnes se nachází ve vlatnictví kraje Vysočina.




Nejprve pohled na Kámen zvenku:




















































Židovský hřbitov - Černovice

24. srpna 2011 v 8:29 | Marie |  Židovské hřbitovy
My s Mikym jsme především těšili na židovský hřbitov, který se v Černovicích nachází. Ke hřbitovu se dá z Černovic dojít krásně po turistické značce. Cestička která vede přímo ke vstupní vrátkům hřbitova je lemovaná pomníčky věnovanými obětem holocaustu.


Židovský hřbitov Černovice

Židovský hřbitov byl založen před rokem 1695 (údajně kolem poloviny 17. století) pro rodiny z Černovic, Nové Včelnice a Kamenice nad Lipou. Dnes se na hřbitově nachází asi 300 náhrobků od první poloviny 18. století až do 30. let 20. století. V listopadu 2002 byl před rekonstruovanou márnicí odhalen památník obětem nacismu a v márnici malá expozice týkající se dějin místní židovské komunity.
Zdroj:www.castles.cz































































Na ostatní fotografie z hřbitova se můžete podívat v GALERII.

Lesopark - Černovice

23. srpna 2011 v 8:02 | Marie |  Cestou necestou
Lesopark se nachází hned naproti zámku. Sluníčko hřálo, kluci měli chuť na svačinu a tak jsme si udělali parkem malou procházku:
























































Černovice

22. srpna 2011 v 7:25 | Marie |  Cestou necestou
Náš další výlet jsme opět podnikli společně s Jaruškou. Cílem naší cesty byl hrad Kámen a protože nás vezl děda autem, rozhodli jsme se trasu ještě prodloužit o Černovice a Pacov. Začali jsme v Černovicích:

Městečko a letovisko Černovice je na rozhraní jižních Čech a Českomoravské vrchoviny, 13 km jižně od Pacova, na křižovatce cest do Tábora, Jindřichova Hradce, Soběslavy a Kamenice nad Lipou. Zámek je na jižním okraji obce a dostanete se tam z náměstí jižním směrem po Dobešovské ulici.

Nejstarší písemná zmínka o Černovicích je záznam popisu pražské arcidiecéze v letech 1344-1350 pořízený z podnětu arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Obec na důležité křižovatce obchodních cest byla již před r.1323 městem a ještě ve 14.stol. za pánů z Hradce získaly městský znak, který jim později polepšili Rožmberkové. Černovice byly významným tržním střediskem, což měly potvrzené řadou privilégií. Jejich poloha byla také příčinou častých přepadů, loupení a následných požárů. Majiteli Černovic byli významné šlechtické rody, ze kterých nejdéle v letech 1322-1597 rod Vítkovců, a větev pánů z Rožmberku 233 let. Pravděpodobně na místě jednoho z mlýnů, nebo snad i tvrze postavili v r.1640 bratři Paradisové své panské sídlo, zámek s terasou otevřenou na východ(nyní severní křídlo), zahradou a parkem. V r.1716 zdědil zámek v Černovicích Karel Josef Voračický z Páběnic. K zámku patřily zahrada a pivovar v Černovicích, městečko Černovice, 14 vsí a 8 dvorů. V r.1721 koupil panství hrabě František Karel Kinský, který v r.1723 získal také sousední statek Markvarec. Za Kinských byl zámek rozšířen o jedno křídlo a most ozdoben sochami sv.Václava a sv.Jana, později přemístěnými na most v Pršíně. Jeho syn Josef Jan Kinský prodal rozšířené panství v r.1760 hraběti Františku Adamu Šternberkovi. V r.1800 připojily k panství Chvalkov a v r.1803 prodal celé panství hraběnka Marie Anna Šternberková, hraběti Vincenci Zessnerovi ze Spitzenbergu. R.1814 dal Vincenc Zessner k zámku naproti pivovaru přistavět krátké křídlo. V r.1823 získal zámek kníže Jindřich Eduard Schönburg, který zahájil v r.1841 podle plánů stavitele z Jindřichova Hradce, Josefa Schafera klasicistní přestavbu, která je zachovaná i dnes. Před zámkem byla dokončena parková úprava a zparku zřízena obora se třemi alejemi Bílou(Italskou), Černou a Modřínovou, přiléhajícími k zámku. Kníže Jindřich Eduard Schönburg řídil i po revoluci v r.1848 bývalé panství, rozšířené o Červenou Lhotu, jako trojdílný velkostatek. R.1873 odkoupil černovický velkostatek Antonín Veith, který v r.1881 prodal Černovice hraběnce Amálii Reichenbach-Lessonitzové. Dědictvím přešel statek v r.1912 Löwenstein-Wertheim-Freudenbergům, kteří jej drželi až do r.1945. Zámek byl upraven pro sociální ústav péče o mládež a nyní je zde Diagnostický ústav sociální péče a Základní speciální škola a Praktická škola. Z bývalé obory je vybudován přístupný pěstěný lesopark.
Zdroj: www.turistika.cz



Zámek:







Kostel povýšení svatého kříže:











Fotografie z Černovic:




























Chlístov

21. srpna 2011 v 8:02 | Marie |  Cestou necestou
Z Myslkova jsme se vydali zpět do Chlístova, odkud jsme jeli autobusem ještě do Nadějokova ke Kačence na návštěvu. Z Nadějkova bohužel žádné fotografie nemám, protože se nám obloha zatáhla a spustil dlouhý vytrvalý déšť. V Chlístově nám sluníčko ještě přálo, a protože jsme měli čas, trochu jsme se po Chlístově porozhlédli. Kromě Božích muk a pěkné chaloupky, které jsem zde vyfotila, stojí za zmínku zdejší autobusová zatávka, na kterou nás upozornila Kačenka. Většinou do zastávkových domků nenakukuji, tady by to ale by velká škoda. Vnitřek zastávky je totiž polepen obrázky a popisy, týkajících se Chlístova a okolí.


























































Myslkov

20. srpna 2011 v 7:24 | Marie |  Cestou necestou
Od kamenů, už jsme se vraceli přes vesničku Myslkov. Tady jsme si udělali přestávků a v místní hospodě si dali malé občerstvení. V Myslkově jsem fotila hlavně okna. Vyfotila jsem i zvoničku. Tyto zvoničky zde najdete takřka v každé vesnici. Já je, ale většinou nefotím, protože na mě působí smutně. Tentokrát jsem pár snímků udělala a to hlavně, kvůli talířkům, které byly u ní položené.





























































Veletín

19. srpna 2011 v 15:23 | Marie |  Cestou necestou
V úvodním článku jsem psala, že se Obětní kámen a dolmen nachází u Myslkova. To je pravda. My jsme k nim šli, ale druhou stranou přes Veletín. Tuto cestu vybrala Kačenka, protože věděla kudy od Veletína ke kamenům jít. My jsme se Kačence rádi přizpůsobili, vědomi si toho, že je lepší jít na jistotu s průvodkyní, než hodiny bloumat v kopcích a marně hledat. Milé bylo i vyprávění Kačenky k vesničkám, kterými jsme procházeli. Snad o každé z nih věděla něco zajímavého. O Veletínu, nám například řekla, že místní majitel hospody zde pořádá každý rok festival, na kterém můžete vidět vystoupení amatérských divadel, nebo si poslechnout muziku od některé z kapel účastnících se festivalu.


























Veletínská Boží muka:



















Kameny, které jsme potkali cestou

18. srpna 2011 v 7:46 | Marie |  Cestou necestou
Tomu kdo má rád velké kameny, mohu jenom vřele doporučit, aby navštívil okolí Nadějkovska, Myslkova, Chlístova atd. V těchto končinách stáčí udělat pár kroků do lesa a můžete si být jisti, že na nějakého toho kamenného velikána narazíte. O tom se již zmiňuji v našem putování k Čertovu břemenu. I tady tomu tedy nabylo jinak. Nádherné kameny jsme potkávali během celého naší cesty. Kameny nás okouzlovaly nejenom svojí velikostí, ale i tvary a místy na kterých stály.




























































Obětní kámen a dolmen

17. srpna 2011 v 17:05 | Marie |  Cestou necestou
Během dovolené jsme také uskutečnili již dlouho plánovaný výlet k Obětnímu kameni a dolmenu, který se nachází nedaleko vesničky Myslkov. Na tento výlet s námi šla i naše kamarádka a kolegyně z práce Kačenka. Kačenka pochází z Nadějkova, což je nedaleko cíle našeho výletu, a protože se také ráda toulá krajem, byli jsme rádi, že nám to konečně vyšlo a že můžeme jít na tento výlet společně. Miky se na společný výlet těšil i proto, že Obětní kámen i dolmen se již dvakrát pokoušel najít sám a ani jednou se mu to nepoštěstilo. Spoléhal tedy na naší průvodkyni Kačenku, která obě tato místa již navštívila. Autobusem jsme se dovezli do vesničky Chlístov a odtud se vydali na naše další putování tímto nádherným krajem. Ráno jsme sice měli pod mrakem, ale bylo teplo a to nám stačilo. Cesta příjemě ubíhala, měli jsme si stále o čem povídat a na co koukat. Šlo se nám hezky, až do chvíle než jsme začali stoupat přes pastvinu do zalesněného kopce, kde se nachází Obětní kámen. Při přechodu přes pastvinu jsme měli štěstí, krávy se zrovna pásly někde jinde. Přiznám se, že se mi ulevilo. Představa, že prchám do poměrně strmého kopce před zvědavým stádem krav mě vůbec netešila. Hned za pastvinou začal les, ve kterém jsme měli najít chatku nad kterou by kámen měl být. Naštěstí jsme vylezli kousek od ní a Obětní kámen jsme pak během chvilky našli.































Miska na Obětním kameni :






Od Obětního kamena jsme se vydali dál k dolmenu. Tahle část cesty byla poměrně náročná, protože jsme se prodírali vysokou travou a ostružiním. Přesto jsme šťastně i když s nějakými těmi škrábanci došli až k dolmenu.














V dolmenu:














Z dolmenu:








Zvláštní uchytka na skalní stěně připomínala držátko v automobilu:












Komárov

17. srpna 2011 v 7:17 | Marie |  Cestou necestou
Poslední vesničkou, kterou jsme navštívili byl Komárov. I odtud vybírám pár snímků, i když vím, že jsou si domy za všech vísek dost podobné. Do článků jsem nedala všechny fotografie, takže kdo má chuť se podívat na všechny snímky může nakouknout do GALERIE.









































Klečaty

16. srpna 2011 v 9:08 | Marie |  Cestou necestou
Klečaty, jsou stejně tak krásné jako Záluží. I zde se můžete otočit jakýmkoliv směrem a naskytne se vám pohled na pěkná stavení.









































Zálší

15. srpna 2011 v 21:39 | Marie |  Cestou necestou
Další vesničkou bylo Zálší. Zde mají kostel spojený z místním zámečkem. Kostel byl hezky opravený, zatímco zámek na svoji rekonstrukci teprve čekal. Kromě pěkného kostela a domků, jsme v Zálší na návsi v místním rybníčku chytli užovku. Tedy, Miky chytl užovku, kterou schovanou v rákosí, objevil Honzík.




























































Mažice

15. srpna 2011 v 6:18 | Marie |  Cestou necestou
Po prohlédnutí blat, jsme se jeli ještě podívat do několika vesniček, ve kterých se nacházejí domy ve stylu selského baroka. Tou dobou už nám svítilo slunce, takže chaloupky vypadaly ještě malebněji.



























Mažická - boží muka

















Borkovická blata - těžba

14. srpna 2011 v 19:56 | Marie |  Cestou necestou
Borkovická blata jsou asi nejznámější díky těžbě rašeliny, která se zde konala nejdříve ručně a později pomocí strojů. Někeré stroje jsou zde ponechány a je možné prohlédnout si je pěkně zblízka. Honzík si vše samozřejmě prolezl a co mohl také vyzkoušel.