Září 2011

Bílé dýně

30. září 2011 v 18:41 | Marie |  Ruční práce
Jeřabiny, které nám zdobily stolek v obýváku již nevypadaly hezky a tak jsem se pustila do nového tvoření. Inspirovala jsem se některými blogy, kde si děvčata podzimní výzdobu doplňují háčkovanými dýněmi. Dýničky se mi moc líbily a tak jsem si jich také pár udělala. Uháčkovala jsem je v bílé barvě, která se mi líbila jako doplněk k fialové barvě vřesu a červeným růžím z listí.




































Kapky ranní rosy

29. září 2011 v 21:00 | Marie |  Příroda
Na louce u rybníka, jsem ještě udělala pár snímků rosy zdobící lístky totenu lékařského.



















































Pavučiny v trávě

28. září 2011 v 8:45 | Marie |  Příroda
Kolem rybníka mlha odhalila v trávě pavučinové králoství...

































































Mlhavé ráno II

27. září 2011 v 6:34 | Marie |  Příroda
Chvíli trvalo než k nám labutě dopluly a Ťapka už začínala být netrpělivá, čím dál tím častěji jsem pociťovala ono známe trhnutí vodítkem. Loučím se tedy s labutěmi a vydáváme se dál. Obcházím Komoru a ještě jednou se otáčím, abych se na ni podívala z druhé strany. Obraz, který se mi naskytl, byl přesně ten, který vídávám z okna autobusu. Udělám pár snímků a pokračujeme v cestě k dalšímu rybníčku. Přicházíme k silnici, která je v tak brzkých nedělních hodinách nezvykle prázdná, jindy se zde přes hustý provoz nedá přejít, ale dneska zde projíždí jen jedno osamocené auto, přibržďuje a dává nám přednost. Přebíhám s Ťapkou přes silnici, s úsměvem kývám na řidiče hlavou, jako že děkuji. Ještě pár kroků a jsme na místě. I tento rybník je jěště zahalen mlhou....



Pohled od Komory do louky:






Pohled na Komoru z druhé strany rybníka:
























Fotografie od druhého rybníka:



































Mlhavé ráno

26. září 2011 v 7:48 | Marie |  Příroda
K podzimním dnům patří i mlhavá rána, já jako milovník podzimu se na ně těším. Již několikrát jsem během měsíce září jela po noční směně domů a cestou jsem obdivovala valící se bílé chomáče mlhy nad Jordánem nebo u nás nad rybníčkem Komorou. Pokoždé jsem si tak povzdychla, že kdybych nebyla tak unavená vzala bych si fotoaparát a šla se pokusit pár snímků té bílé nádhery udělat. Včera jsem měla volný den. Miky odjel už v pět ráno do práce a já se vzbudila chvíli po šesté hodině, děti ještě spaly a venku pomalu začínalo svítat. Koukla jsem se z okna a nad lesy se v ranním svítání objevil mlžný had vynoucí se nad řekou Lužnicí. Mrkla jsem se na hodinky a řekla jsem si, mám čas, nikam nechvátám, proč to nezkusit. Vemu foťák a půjdu se podíva ke Komoře, třeba se pár sníků podaří. Oblékám se, chvátám. Vím, že tahle podívaná je pomíjivá a nad rybníkem dlouho nevydrží. Kolem mě pobíhá Ťapina, vyskakuje na mě a svým psím pohledem prosí ať ji vemu s sebou. Chvilku váhám, vím že focení a pes na vodítku nejde moc dohromady. Nakonec se k ní skláním a říkám: " Tak pojď, ale budeš hodná, rozumíš." Vesele vrtí ocáskem a já si povzdychnu. Jako by Ťapka tušila, že nemáme moc času, vyběhne a táhne si mě na vodítku, nabírá správný směr a já za ní takřka plápolám. U Komory najednou zpomalí a koukne se na mě, jako by se smála a pohledem říkala: " Tak vidíš, stihly jsme to." Já se na ní usmála a podrbala ji za uchem. Prosím ji o trpělivost, než si udělám pár snímků a slibuji jí, že pak půjdeme hned dál k dalšímu rybníčku, který je od Komory nedaleko. Naskýtá se mi pohled na Komoru ponořenou v ranní mlze z jejíž bílé náruče k nám připlouvají labutě....
















































Blanice - kostel sv. Václava

25. září 2011 v 9:31 | Marie |  Cestou necestou
Poslední fotografie na našem společném výletě s Jaruškou a dědou, jsou pořízené v malé vesničce Blanici, kterou jsme projížděli již cestou na Blaník. Pohled na malý kostel se nám tak líbil, že jsme se u něj na cestě domů zastavili a pořídili pár jeho snímků. Jaruška při zveřejňování těchto snímků psala, že se jí nepodařilo získat žádné informace o tomto kostele. Při svém pátrání jsem dopadla stejně. Jediné, co se mi podařilo o kostele zjistit je, že v roce 1906, byly při jeho opravě objeveny vně kostela vzácné fresky pravděpodobně z 15. stol. a to hlavně na vnější straně presbyteria. Kostel sv. Václava je prastarý filiální gotický kostel, v některých zdrojích nazývaný jako kostel Panny Marie a sv. Václava.

















































Náhrobek, který se mi líbil:








Zátiší na schodech:







Ještě jednou to samé v sépii:




Židovský hřbitov - Mladá Vožice

20. září 2011 v 6:24 | Marie |  Židovské hřbitovy
Na zpáteční cestě nás děda s Jaruškou zavezli ještě na židovský hřbitov u Mladé Vožice. Byla jsem ráda, protože na tomto hřbitově jsme ještě nebyli a mě tedy přibyly další fotografie s touto tématikou do sbírky. Mrkající






























































Odrazy v okně

19. září 2011 v 4:37 | Marie |  Jen tak
Když jsem tak obcházela kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci, abych ho dostala do záběru pěkně celý, všimla jsem si, že se v oknech protějšího domu odráží kostel i s radnicí. S každého místa na chodníku se mi naskytl jiný odraz budov. Natolik se mi obrázky v oknech líbily, že jsem chodila po chodníku sem a tam a fotila jejich odrazy, které se mi v oknech naskytovaly. Zaujata tímto focením, jsem nakonec na celkový záběr kostela úplně zapoměla. Jestli se chcete podívat na jeho snímek, nakoukněte k Jarušce, která ho měla pěkně vyfocený ve včerejším článku.Mrkající



Nejprve odraz cesty vedoucí ke zvonici a kostelu:








Odrazy kostela:























Odrazy radnice a zvonice:




























Načeradec

18. září 2011 v 8:53 | Marie |  Cestou necestou
Když už jedeme na výlet autem, snažíme se najít v blízkosti našeho hlavního cíle, ještě další zajímavosti. Tentokrát Miky pomocí mapy a internetu objevil obec Načedarec, ve které se nachází zajímavá ZVONICE. Zvonice je věžovitá pozdně gotická stavba, která je považována za zbytek tvrze nebo jako součást opevnění kostela na místě bývalé tvrze. Zmínka o ní je poprvé doložena roku 1250. Spodní část věže je z kameného lomového zdiva - pozdně gotická, střední část po odskoku je rovněž z lomového zdiva - kolem roku 1545, vršek zvonice je cihelná nástavba se stanovou střechou - z roku 1818. Zvonice přiléhá k původně renesanční radnici.
Zdroj: http://www.načeradec.cz/
































Pár detailů ze zvonice a Načeradce:














































Velký Blaník - rozhledna

17. září 2011 v 7:29 | Marie |  Cestou necestou
Dnešní rozhledna ve tvaru husitské hlásky není na Velkém Blaníku první vyhlídkovou stavbou. První rozhlednu zde nechal postavit pražský kardinál Schönborn roku 1895. Jednalo se o 20 m vysokou dřevěnou konstrukci. V roce 1936 se však stavba zřítila. Potom roku 1939 rozhodl KČT o postavení nové rozhledny. Projekt vypracoval architekt Alexandr Hanuš. V roce 1940 byla stavba 29 m vysoké věže zahájena a v roce 1941 otevřena, ještě téhož roku byla však uzavřena. Znovuotevřena byla 1944. Po válce byl u rozhledny postaven i otevřený oltář. V roce 1977 byla rozhledna opravena, kdy však již patřila obci Louňovice pod Blaníkem, které patří dodnes.

Rozhledna je postavena na samém vrcholu Velkého Blaníku, ve výšce 638 m n.m.

Z rozhledny je možné vidět obec Louňovice, město Vlašim, Voticko, Mladovožicko a např. Českomoravskou vrchovinu. Za dobré viditelnosti je možno vidět na jihu i Šumavu a Novohradské hory. Na sever je možno spatřit i věž pražské Svatovítské katedrály.
Zdroj: http://rozhledny.kohl.cz/


Vyfotit celou rozhlednu není vůbec jednoduché. Okolo ní rostou krásné vysoké stromy a prostor na kterém se rozhledna nachází není tak velký, aby se dalo poodstoupit a udělat celkový záběr. Nezbývalo tedy, než různě podřepávat či polehávat.MrkajícíSmějící se






























Výstup na rozhlednu. Když se dobře podíváte, uvidíte v Honzíkově obličeji, že se mu stoupání k výšinám pranic nelíbí.




Pohled z rozhledny. S jistotou mohu říci, že jediným záběrem o kterém vím na co se koukám je hned ten první. Vidíme horu Malý Blaník.

















Rozhledna se na samém vrcholku pohupuje pod náporem větru. Musím říct, že když se s vámi začne naklánět ze strany na stranu, je to pěkně nepříjemný pocit. Myslím, že se nám všem ulevilo, když jsme po sestupu dolu, stanuli třesoucíma se nohama na pevné zemi.Smějící se

Rytíř a Veřejová skála

16. září 2011 v 7:40 | Marie |  Cestou necestou
Z Louňovic nás děda popovezl k úpatí hory Blaník. Tady jsme opustili autíčko a vydali se pěkně po svých delší trasou, která se vine okolo celé hory až k jejímu vrcholu. Tato cesta má tu výhodu, že zaprvé není tak náročná, jako přímý výstup k rozhledně a zadruhé vás zavede k Veřejové skále. Veřojová skála, která je podle legendy branou do nitra bájného kopce, je nádherná a určitě stojí zato si kvůli ní cestu na Blaník prodloužit.


Nejprve Velký Blaník z dálky:




Rytíř ve stráni blanické hory:









Veřejová skála, kde podle pověstí spí rytíři:























Blanický rytíř namalovaný na skále:





Pohled ze skály:











Záběry z okolí skály:





















Louňovice pod Blaníkem

15. září 2011 v 8:58 | Marie |  Cestou necestou
V úterý jsme si udělali s Jaruškou další společný výlet. Tentokrát jsem se vydali na Velký Blaník. Na této hoře jsme už kdysi byli, ale nikdy jsme nenavštívili Veřejovou skálu, které se zde nachází. Inspirováni dokumentem Magické hory, kde Květa Fialová objímá tuto skálu a vyzývá blanické rytíře, aby už kluci konečně vstali, že nastal čas, vydali jsme se i my toto bájné místo navštívit. Cestou jsme se krátce zastavili v Louňovicích pod Blaníkem, aby jsme si koupili turistickou známku a prohlédli kostel Nanebevzetí Panny Marie a zámek, který se zde nachází. Moc pěkné snímky kostela i zámku má ve včerejším článku Jaruška. Nechtěla jsem se opakovat velmi podobnými záběry z Louňovic a tak výbírám opravdu jenom pár snímků, které se mi líbily.


Kostel na Nanebevzetí Panny Marie:














Erb Jana Bedřicha z Valdštejna:








Dveře focené na nádvoří zámku:














Věneček se srdíčky

14. září 2011 v 18:52 | Marie |  Ruční práce
Tento týden máme s Mikym dovolenou a tak jsme jí využili i k beztarostné procházce městem. Prošli jsme se po obchodech i bazarech a nakoukli také do květinářství. V jednom z nich jsem si koupila srdíčka, kterými jsem dneska dozdobila, již dříve upletený věneček.




Strašidelné podzemí

13. září 2011 v 8:36 | Marie |  Cestou necestou
V létě jsme se s dětmi podívali do táborského Strašidelného podzemí. Nejdřív jsem si myslela, že už jsou naše děti na takovéto akce přeci jenom velké, ale Strašidelné podzemí je moc pěkně udělané, takže si to i naši výrostci hezky užili. Mrkající A my s nima. Sem tam se ozval výkřik, sem tam se ozavalo: " Fuj, to je hnusný!" Největší úspěch mělo asi temné zákoutí, ze kterého se z nenadání objevily čísi ruce a nečekaně na vás sáhly. Naše hodné a milé děti, mě tam samozřejmě poslaly, aby si užily, jak jejich maminka, která nic netuší, jelikož si všechny ty potvůrky prohlížela důkladně a pomalu kdesi vzadu, zaječí na celé kolo. A že jsem ječela.Smějící se















































Jeřabiny a šípky

12. září 2011 v 7:51 | Marie |  Ruční práce
Všude kolem nás už jsou nepřehlédnutelné známky podzimu. Nejen, že nastalo září a děti nám začaly opět chodit do školy, ale čím dál tím víc se začíná proměňovat i příroda kolem nás. Jeřáby už mají několik týdnů své koruny ozdobené zralými jeřabinami a u cest nás již z dálky zdraví svými červenajícími se plody šípky. I na listech stromů sleduji jejich začínající proměnu, ta je ale opravdu teprve v počátcích. Na jejich barevnou rozmanitost si budeme muset ještě pár dní počkat. A protože mám podzim ráda, utrhla jsem si pár jeřabin, abych si z nich vytvořila podzimní dekoraci do obýváku.

















Ke krásně oranžovým jeřabinám, přidávám ještě pár snímků šípků:



















Klobouk k svátku

11. září 2011 v 7:49 | Marie |  Ruční práce
Včera jsme byli popřát mojí mamince k svátku. K této příležitosti jsem jí kromě lístků do divadla, které od nás dostala, vyrobila ještě nový klobouk. Dozdobila jsem ho růžičkami ze stuh, které jsem se naučila na blogu Paní z kopce .


















Z hmyzí říše

10. září 2011 v 4:42 | Marie |  Fauna

Včela:



Jakási pestřenka:





Pestřenka hrušňová:




Babočka paví oko:











Babočka kopřivová:






Babočka paví oko:




Kobylka zelená:












Kytky

9. září 2011 v 14:54 | Marie |  Flora
Tohle léto jsem se k fotografování květin a motýlů moc nedostala. Buď bylo pod mrakem a mě se fotit kytky s šedou oblohou nechtělo a nebo bylo hezky a já byla v práci. Vlastně jsem si fotografování kromě našich výletů moc neužila. Tak vybírám aspoň něco z toho mála, co se mi za léto nastřádalo. Dneska vyberu pár kytičkových a zítra něco málo z říše hmyzu.


Denivka:





Kopretiny:






Růže:


























Ocúny:



Další růžičky

8. září 2011 v 7:52 | Marie |  Ruční práce
Háčkování růžiček mě bavilo, tak jsem si jich také pár udělala. Upletla jsem si k nim i košík z papíru, abych je měla do čeho dát.






Srdíčková lavička

7. září 2011 v 6:31 | Marie |  Jen tak
Srdíčkovou lavičku jsem vyfotila na našem společném výletě s Jaruškou v Soběslavi u Nového rybníku. Fotografie jsou dost tmavé, slunce se nám tou dobou ještě schovávalo za mraky, ale snad to nevadí. Mrkající