Říjen 2011

Zahrádka

31. října 2011 v 16:51 | Marie |  Cestou necestou
Tak tohle už je poslední článek z Želiva. Celý ten víkend, který jsme zde prožili byl moc pěkný. Svatba maldšího bratra byla víc než vydařená, užili jsme si i procházky po místních památkách. Líbil se mi Želivský klášter a jeho okolí, stařičký dub i kalvárie nad obcí. Ze všeho nejvíc se mi, ale líbila malá zahrádka kolem které jsme každý den chodili.Usmívající se






























Želiv - Kalvárie

29. října 2011 v 13:38 | Marie |  Cestou necestou
Nad Želivem se nachází Klavárie, ke které jsme se šli podívat poslední den našeho pobytu v této pěkné obci. Cesta k ní vede mezi chalupami, kolem kaple, po lesní cestě se musí vystoupat do kopce a pak už jen kousek přes louku, kde se vám naskytne krásný pohled nejen na Kalvárii, ale i na samotný Želiv.



Kalvárie focená z obce:






Jedna z chalup, kolem kterých jsme šli:















Kaple pod Kalvárií:
























Kalvárie:





















































Pohled na Želiv:













Želivský klášter:







Hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla:






Honzík v potoce

27. října 2011 v 6:28 | Marie |  Jen tak
Vím, že se tyto fotografie tématicky do dnešního sychravého počasí nehodí, ale jsou pořizovány během našeho pobytu v Želivu a tak se mi je nechce vynechávat. Hned vedle našeho hotelu " Na Kocandě", kde jsme byli ubytování, tekl potok. Popravdě vůbec nevím jak jsem jmenoval a tak nějak si myslím, že je to jedno. V tom potůčku se hned první den cákaly malé děti, tak ve věku 5 až 7 let. Zálibně jsem se na ně s Honzíkem koukala a protože jsme si s Honzíkem dost povahově podobní, věděla jsem na co oba myslíme. Usmívající se Povídám Honzíkovi : "Paráda, viď? Taky bych se šla brouzdat vodou." Honzík odpověděl přesně jak jsem očekávala: "Já taky."Smějící se Netrvalo dlouho, my jsme se ubytovali, sluníčko ještě stálo svítilo a náš dvanectiletý chlapec se naprosto spokojen brouzdal v potoce....Mrkající



Na Kocandě- zde jsme byli ubytováni.





































Honzík v potoce:





































Želiv - klášterní mlýn

23. října 2011 v 9:15 | Marie |  Cestou necestou
Mlýn, který je součástí hospodářského zázemí želivského kláštera, je doložen až k roku 1680, avšak nelze vyloučit jeho středověký původ. V letech 1939-1942 byla k pohonu mlýna instalována turbína, která sloužila též jako elektrárna pro celý želivský klášter včetně velkostatku. Od roku 1977 je bývalá mlýnská budova opuštěna a dnes je v havarijním stavu.
ZDROJ: http://www.dedictvivysociny.cz/














































Žižkův dub

20. října 2011 v 19:31 | Marie |  Cestou necestou
Nedaleko Želivského kláštera roste nádherný veliký Žižkův dub zvaný také Želivský.

Žižkův dub:

Dub letní (Quercus robur) stojí u rybníka nedaleko premonstrátského kláštera. Obvod kmene je cca 7 m a výška 24 m. Kolik set let u kláštera stojí se těžko odhaduje, prý víc jak 500. Je to nejstarší dub na okrese Pelhřimov. Kdyby mohl mluvit a my lidé mu rozuměli, určitě by vyprávěl mnoho z dějin kláštera, který byl založen benediktiny kolem roku 1139 a později osídlen premonstráty. Podle pověsti klášter neušel pozornosti husitských vojsk, a tak jednoho dne léta 1424 sledovali řádoví bratři spolu s opatem malý oddíl husitského vojska, který se utábořil nedaleko kláštera. Na dobití pevného kláštera jich bylo příliš málo a na to, aby se báli klášterní čeledě jich bylo zase moc. Když se opat dozvěděl, že hlavní husitské vojsko v okolí nikde není, poslal pro pomoc do hornické Jihlavy a tehdejšího Německého Brodu. Pomoc dorazila a začala se šikovat proti husitskému oddílu, když v tom se začal po okolí rozléhat zpěv husitského chorálu a z lesa se vynořovaly houfy jízdních i pěších, které se ihned začaly šikovat proti překvapeným jihlavským a německobrodským, které zahnaly na útěk. V klášteře na nic nečekali a kdo měl ruce a nohy, utíkal také. A právě pod dubem se prý zastavil Jan Žižka a řídil počínání vojska. Želivský klášter byl poškozen, ale nebyl srovnán se zemí jako mnoho jiných. Říká se, že jej Žižka ušetřil ze vzpomínky na husitského kněze Jana Želivského.
ZDROJ: http://zelenesrdce.blog.cz


































































Z okolí kláštera

19. října 2011 v 7:48 | Marie |  Cestou necestou
V areálu Želivského kláštera najdete spoustu krásných zákoutí a pohledů které lákají k zmáčknutí spouště fotoaparátu. Vybírám pár snímků na kterých jsou taková místa, která zaujala mě.Mrkající


































































Trčkův hrad

14. října 2011 v 7:06 | Marie |  Cestou necestou
V minulém článku je zmínka o tom, že součástí Želivského kláštera je i Trčkův hrad, který v roce 1559 přistavěli Trčkové, tehdejší majitelé panství.























































Za minulého režimu byl areál želivského kláštera součástí psychiatrické léčebny pro alkoholiky. Natáčel se tu i film Dobří holuby se vracejí. Poslechněte si ústavní píseň zpívanou před schodištěm Trčkova hradu.



Želivský klášter

11. října 2011 v 20:07 | Marie |  Cestou necestou
Venku je opravdu nevlídno, od rána fouká vítr a sem tam spadla i nějaká ta kapka. Na chvíli se pokoušelo sluníčko prorazit mezi mraky, ale svůj boj nakonec prohrálo. Vítr přihnal mraky ještě šedivější. Nakoukla jsem tedy do archivu, jestli tam nemám nějké zapomenuté fotografie a zjistila jsem, že tam mám plnou složku fotografií z úplného začátku prázdnin, kdy jsme jeli do Želiva mému mladšímu bratrovi na svatbu. Pár dní se tedy budu toulat ve svých článcích po Želivu a jejím okolí. Pro dnešek začínám jak jinak než želivským klášterem.


Želivský klášter

Klášter byl založen spolu s klášterním kostelem Narození Panny Marie v první polovině 12. století na vysokém ostrohu obtékaném ze dvou stran říčkami Želivkou a Trnavou. Původně zde sídlil mužský řád benediktinů, který byl však záhy vypuzen a nahrazen premonstráty. Z jejich řad vyšel i známý husitský kazatel Jan Želivský. Koncem 12. století byl ze Želivi osazen i milevský klášter. V letech 1420 a 1424 husité klášter dobyli a zničili, ještě do poloviny století se jej však podařilo alespoň částečně obnovit. V roce 1559 si vystavěli v areálu Trčkové, tehdejší majitelé panství, goticko-renesanční sídlo zvané Trčkův hrad. Do správy premonstrátů se klášter vrátil až koncem 16. století. V století 17. proběhly barokní úpravy kláštera G. A. Maggim (dokončené 1688). Po požáru v roce 1712 byly budovy obnovovány G. Santinim, který také provedl opravu kostela ve stylu barokní gotiky. Začátkem 20. století se klášter dočkal ještě novorenesančních úprav.
Zdroj: www.turistika.cz









































































Vřes a dýně

8. října 2011 v 8:29 | Marie |  Ruční práce
Ráno když jsem se probouzela byla venku ještě tma. Jak taky jinak, je tady podzim se vším co k němu patří, na parapety oken bubnuje svojí podzimní píseň déšť. Mě to ale nevadí. Mám ráda tyhle šedivé deštivé dny. Nastává doba, kdy budeme všichni doma, budeme si vařit do obří konvice výborný citrónový čaj, vezmeme do rukou knížky, vyndáme ze skříněk stolní společenské hry....A mám ještě jeden důvod proč mi tyhle uplakané podzimní dny nevadí. Přicházejí většinou během října a jejich šeď nám jasně a neomylně naznačuje, že se blíží zima a s ní Vánoce.... Dneska mám volno, těším se až si vyndám všechny časopisy s vánoční tématikou, které mám a nakouknu do nich, abych načerpala inspiraci ke tvoření. Já vím, na začátku října zní řeči o Vánocích trochu šíleně. Ale řekněte sami, copak vy na ně už občas nemyslíte? MrkajícíUsmívající se
Vrátím se ale k dnešnímu článku, jehož název zní : "Vřes a dýně." Do Vánoc nám ještě nějaký ten čas přeci chybí, a tak dekorace u nás doma je ještě stále podzimní. Od maminky jsem dostala okrasné dýně, které letos poprvé vypěstovala na zahrádce. Dala jsem si je do kuchyně na stůl. Na stolek v obýváku jsem si vytvořila vřesové zátiší.
























Košík a klobouk

4. října 2011 v 17:32 | Marie |  Ruční práce
Pustila jsem se opět do pletení z papíru a vytvořila jsem košík, který bude v chodbičce umístěn na botníku a mé nepořádné děti si do něj budou odkládat šátky, šály a čepice. Alespoň tak si to představuji. MrkajícíSmějící se A pro radost jsem si upletela klobouk. K jeho ozdobení jsem použila květy nasušené během léta.Usmívající se