Listopad 2011

Vyšívaná a háčkovaná srdíčka

30. listopadu 2011 v 16:19 | Marie |  Vánoce
Loňské Vánoce jsem většinu výzdoby vyráběla pomocí pletení z papíru. Stromečky a věnečky jsem obdarovala snad všechny své známé. Užila jsem si toho natolik, že mě letos pletení z papíru zas tolik neláká. Na mnoha blozích jsme viděla různá srdíčka a všechna se mi líbila, zkusila jsem si jich tedy také pár udělat. Některá jsem vyšila, na jiná jsem uháčkovala srdíčka a kytičky. Vše jsem pak v ruce sešila, takže tvary nejsou moc pravidelné a každé srdíčko je díky tomu trochu jiné. Srdíčka jsem použila na doplnění vánoční výzdoby. Jen tak jsem je položila k svícínkům, na tácek k jiné dekoraci a nebo do misky s oříšky...















Některá bílá srdíčka doplňují svícínky v obývákové stěně:















Tři červená srdíčka jsem dala do misky s oříšky, kterou mám položenou na staré židli. Snímek jsem musela udělat u stěny v kuchyni, protože se mi v obýváku, kde jinak židle stojí, vůbec nedařil:
















Vyšívaný adventní kalendář

29. listopadu 2011 v 19:01 | Marie |  Vánoce
Moje maminka ušila pro naší malou Natálku (mojí neteř) adventní kalendář. Látka, kterou maminka vybrala na kapsičky mi trochu zamotala hlavu s výběrem motivu na vyšití, její vzor se mi zdál vhodný spíš na jaro. Nakonec jsem vybrala jednoduchý obrázek, který jsem vyšila jednobarevně a doplnila ho lístky cesmíny.










Jedna z našich letošních vánočních dekorací:





A dnes už tu máme svátek sv. Ondřeje.

Obrázky do oken

28. listopadu 2011 v 19:55 | Marie |  Vánoce
Jak už je v naší rodině tradicí, strávili jsme první adventní neděli výrobou obrázků do oken. Motivy už jsem měla vybrané dlouho. Dostala jsme od maminka lázeňské oplatky v krabičce na které byl hezký andělíček s vánočním stromkem a zvonečky. Obrázky se mi líbily a tak jsem si krabičku schovala, abychom ji mohli použít coby předlohu. Večer jsme hotové obrázky přilepili na okna, zápálili první svíčku na věnečku, zazpívali si koledy a přečetli pár kapitol z již zmíněné knížky "Už sněží, už chumelí". V aroma lampičce jsme měli skořicový olejíček, který nám krásně vánočně provoněl celý byt.



Zvonky zdobí okno v obýváku:






Dvě okna mají letos stejný obrázek a to anděly, kteří svými trumpetkami míří na okno,které je mezi nimi:








V okně které je uprostřed andělů máme stromeček:







Přeji vám hezký první adventní týden:





První adventní neděle

27. listopadu 2011 v 9:02 | Marie |  Vánoce
Máme tady začátek nejkrásnějších svátků v roce. Už včera, když jsem si prohlížela blogy se to všude hemžilo krásnými adventními věnci ze kterých na mě dýchala ta ničím nenapodobitelná vánoční atmosféra. Mám toto období moc ráda a už teď se těším až si večer zapálíme na adventním věnečku první svíčku, zazpíváme si koledy a přečteme se prvních pár kapitlo z naší oblíbené vánoční knížky - Už sněží, už chumelí.

Přeji vám všem krásnou a klidnou první adventní neděli.















Háčkované čtverečky

25. listopadu 2011 v 6:54 | Marie |  Ruční práce
Dvě malé dečky, které jsem si uháčkovala, jsou dělané podle návodu na čtvereček. Vyzkoušela jsem si uháčkovat různé druhy čtverečků a tenhle jsem si z nich nakonec oblíbila nejvíc. Je nenáročný, vzorek se stále opakuje a asi tak po čtvrté řadě už na háčkování nemusím vůbec myslet, takže si můžu klidně povídat s rodinou a nebo koukat na televizi. Další důvod pro který mám tento čtvereček ráda je, že se z něj dá uháčkovat i mnohem větší čtverec než je v nákresu. Já jsem jeho rozměr také trochu zvětšila a uháčkovala jsem si takto dvě dečky pod svícínky.


Čtverečky - dečky:



Dečky se srdíčkem a svícínkama, pro které jsou určené:







Dečky s kytičkou uháčkovanou pro čajovou svíčku:














A nakonec ještě háčkovaná panenka , která měla být původně andílek Mrkající Smějící se:



Radost za šedesát korun

19. listopadu 2011 v 19:41 | Marie |  Jen tak
Nedávno jsem se byla podívat v bazarech, jestli náhodou neobjevím něco pěkného, co by mi udělalo radost. V prvním bazaru jsem viděla moc pěkný malý proutěný kočárek, vhodný k dekoraci do bytu. Hned jsem si ho také představila v zahrádce na trávníku, jak v něm kvetou červené muškáty. Protože my už ale máme doma věcí dost a jen horkotěžko bych mu vymýšlela místo, a protože o mé mamince vím, že by ho na zahradu nechtěla, kočárek jsem nekoupila. Bylo mi to trochu líto, ale co se dalo dělat. Nemůžu mít přece všechno. V druhém bazaru okukuji spíš hrnky, džbánky, vázy, misky atd. Tady už jsem neodolala a koupila jsem si krásnou zapékací misku za šedesát korun. Doma jsem si do ní nasypala ořechy, které jsem dostala od maminky. Chvíli jsem ji měla takto jako dekoraci na stole, než jsem si našla čas a oříšky vylouskala. Teď je miska prázdná a pěkně uklizená. Ráda bych do ní udělala nějakou dekoraci na Vánoce. Přikládám ještě fotku kapra, kterého jsem si uháčkovala. Vyšel mi trochu jinak než bylo v návodu - chybí mu spodní ploutev. Mě se zdálo, že to kapříkovi zas tolik na kráse neubralo a tak jsem ho nechala tak. Až budu mít trochu času zkusím uháčkovat dalšího kapříka, který už bude mít možná ploutvičky obě dvě.MrkajícíSmějící se
















Další košíky

15. listopadu 2011 v 7:46 | Marie |  Ruční práce
Ještě než se pustím do vánočního tvoření, upletla jsem pár košíků. Jeden je pro maminku na časopisy, druhý pro nás na ovladače od televize atd., třetí malinký košík je pro Aničku na laky na nehty a podobné věcičky. A čtvrtý poslední košík je pro kolegyni z práce, které jsem ho umotala na její přání.


































Růžičkový věneček

12. listopadu 2011 v 8:35 | Marie |  Ruční práce
Tenhle věneček bude vánočním dárkem. Je určený pro manželovu babičku, které jsem zatím z papíru ještě nic neumotala. Tak jen doufám, že jí potěší a udělá radost.




Svatý Martin

10. listopadu 2011 v 10:24 | Marie |  Tradice
Zítra je svatého Martina:
Na den svatého Martina
vesel se všecka rodina, aleluja...









Voják i biskup

Martin byl podle legendy nejprve římský voják, později poustevník a nakonec biskup. Žil ve 4. století. Pocházel z Horní Panonie, tedy území dnešního Maďarska, ale svůj křesťanský život prožil ve Francii. Jeho obrácení na víru způsobilo zázračné vidění. Když jedné chladné noci přijížděl jako důstojník císařského jezdectva do Amiens, potkal v bráně žebráka. Neměl nic, čím by ho obdaroval, sundal proto svůj plášť, rozťal ho mečem a polovinu věnoval promrzlému chudákovi. Následující noci se mu zjevil Ježíš oděný do darované poloviny pláště. Tento okamžik změnil Martinův život. Bylo mu málo přes dvacet let, když opustil vojenskou kariéru, nechal se pokřtít a stal se poustevníkem. V roce 371 byl zvolen biskupem v Tours. Skromný Martin přijal takovou hodnost s rozpaky a zpočátku bydlel dál v chatrči nedalekého kostela poblíž řeky Loiry, kolem níž záhy vyrostla osada mnichů. Později z ní vzniklo známé opatství Marmoutier. Pro skromnost a zbožnost byl Martin oblíbeným biskupem už za svého života, zemřel na konci 4.století ve věku 81 let. Dostal přídomek Martin z Tours.


Patron dragounů

Marin se stal patronem vojáků, hlavě těch jízdních, jako byli později dragouni nebo husaři, ale také ochráncem koní. Za patrona ho považovali i podkováři, zbrojíři, krejčí, rukavičkáři, kloboučníci a mnoho dalších profesí. V lidové víře byl ochráncem domácích zvířat a paradoxně i hus, které na jeho svátek tak často končily na pekáči.

Martinská koleda

Již ze 14. století se dochovala jedna z martinských koled, s níž obcházeli domy ve městech hlavně chudí žáci, ale také městští zaměstnanci a dokonce prý i kat. V té době bylo u nás koledování velmi rozšířené, patřilo ke společenským povinnostem.Po domech chodili i vážení zástupci církve a cechů. Až v husitské době bylo koledování v Praze zakázáno, protože husitští kazatelé tento zvyk zavrhli. Nadále směli koledovat jen žáci, kteří si sami skládali latinské nebo české koledy.

Ale, vy bratři milí, mějtež na paměti,
svatého ščedrotu Martina rytieře
nynie v této mieře-
nechcete-li husi dáti, dejte dva peniaze.

Ač nás darujete, odplatu vezmete,
v králoství nebeském, s Bohem tam bydlíce,
s ním se radujíce
a na věky s anjeli amen zpievajíce.
( úryvek z žákovské koledy)


Martínci

Svátek svatého Martina byl na našem venkově tradičním dnem , kdy se uzavíraly nové smlouvy s obecními zaměstnanci a kdy čeleď měnila svého hospodáře. Časem se k tomu dni přiřadil i jeden z nejoblíbenějších termínů pro podzimní posvícení.
Na venkově i v mladých městech opouštěla čeleď službu a dostávala mzdu za uplynulý rok. Někteří chasníci a děvečky obnovili smlouvu s hospodářem, u něhož pracovali, jiní si šli hledat lepší službu. Ještě před tím to ale museli řádně oslavit. Někdy prý propili svou celoroční mzdu, aniž by se starali o nové místo. Dochovaly se nářky renesančních mravokárců na přílišnou bujnost nezvedených chasníků, nazývaných martínci. Opatření proti jejich řádění obsahuje i řád města Prahy, potvrzený císařem Rudolfem II.
Tehdy nabylo pojmenování martínek hanlivého významu, protože označovalo člověka, který nezřízeně jí a pije a neví, kdy má skončit. Říkalo se, že kdo často "martinkuje", příjde brzy o všechno a stane se nuzákem.

Svatomartinská husa

Připravovat pečenou husu na svátek svatého Martina je velmi starý zvyk. Zpívalo se o ní už v žákovských koledách z 15. století. Spolu s typickým martinským pečivem patřila na stůl všude ve městech i na venkově. Někde se podle tradice martinská husa dělila mezi členy domácnosti podle přesného klíče. Čeledín si mohl například pochutnat na stehně, aby prý hodně běhal. Z obraných kostí se zase věštilo počasí.
Typickým martinským pečivem byly hlavně rohlíky, rohy či podkovy a také buchty, kterými hospodyně obdarovaly odcházející čeleď. V některých krajích se proto tomuto pečivu říkalo vandrovnice. Později, kdy ze všech tradičních martinských obyčejů zbylo jen posvícení s dobrým jídlem a taneční zábavou, převládaly koláče.
Čerpáno z knihy : České zvyky a obyčeje - Alena Vondrušková


Pranostiky

Jaký den svatého Martina, taková bude zima.
Martinův led bude pod vodou hned.
Martin-li se mlhami odívá, mírná zima obyčejně bývá.
Radost Martina je husa a džbán vína.
Přišl k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.
Svatý Martin přijíždí na bílém koni.





Zdroj: www.horse-wallpaper.com

Pečený čaj

6. listopadu 2011 v 15:25 | Marie |  Ruční práce
Pečený čaj je u nás doma velmi oblíbený, je krásně voňavý a chutný. První dávku kterou jsem dělala asi tak před měsícem, už máme dávno vypitou a tak jsem se pustila do další. Tentokrát jsem upekla čaj rovnou z dvojité dávky, aby nám alespoň chvíli vydržel. K základnímu ovoci, kterým je rybíz jsem přidala jablíčka, hrušky a pomeranče. Čaj voní opravdu nádherně a chuť pomeranče, která je v čaji dost výrazná při každém doušku připomíná blížící se vánoční čas. Usmívající se
Kůru z pomerančů, která mi zbyla jsem použila na hvězdičky určené k vánoční dekoraci. K vykrajování používám klasické formičky na cukroví.



RECEPT:
1 kg rybízu, 1kg jakéhokoli ovoce, 5 hřebíčků, 2 lžičky skořice, 1 kg cukru ( já dávám jen 0,5 kg; čaj z 1kg je pro naši rodinu moc sladký), 2 dcl rumu.
Vše dáme na pekáček a necháme asi hodinu péct, občas promícháme. Tak 15 minut před koncem pečení přilejeme rum. Upečený čaj dáváme do skleniček, které po uzavření obrátíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.





Ještě vám ukážu bedýnku, kterou jsem udělala do práce na časopisy. Je to jen obyčejná bedýnka od ovoce, natřená na bílo. Pomocí tavné pistole jsem na ni přilepila kytičky a motýly ze samotvrdnoucí hmoty. Doufám, že se bude děvčatům aspoň trochu líbit.





Nové koše

4. listopadu 2011 v 18:36 | Marie |  Ruční práce
Nevím jak máte u vás doma vyřešné třídění odpadů, ale my jsme ještě nedávno dávali papír i Pet-ky do jedné velké tašky. Jednou za čas jsme vše protřídili odnesli. Já jsem z toho celkem šílela, protože taška byla umístěna na botníku a každou chvíli přetékala. Pokud jsem nedala jasný rozkaz zlikvidovat recyklaci, nikdo si jí ani nevšiml i kdyby už papíry padaly na zem. Vše jsem vyřešila tím, že jsem upletla dva větší košíky, jeden na papír a jeden na Pet-ky. Nedělám si naději, že by jedno z našich dítek šlo odnést recyklaci dříve než jim to řeknu, ale vše bude alespoň pěkně schované v koši pod víkem.MrkajícíSmějící se











Ještě vám ukáži tašku, kterou jsem háčkovala kamarádce z práce, je podobná jako ta moje, akorát si vybrala jiné barvy.Mrkající