Leden 2012

Nová Cerekev - kostel

31. ledna 2012 v 8:57 | Marie |  Cestou necestou
V sobotu jsme si po dlouhé době udělali s manželovo rodiči výlet. Jaruška nás pozvala, ať se jedeme s nimi podívat na kostel a synagogu v Nové Cerekvi. Kromě Nové Cerekve jsme se zajeli podívat ještě na poutní místo na vrchu Křemešníku a cestou domů jsme navštívili vodní tvrz v obci Sudkův Důl. Ti kteří navštěvují blog u mě i u Jarušky, uvidí v nejbližší době na obou blozích takřka totožné záběry. Jaruška začala se zveřejňováním fotografií z našeho výletu již včera a já jí budu pomalu a jistě kráčet v patách.MrkajícíSmějící se



Zajímavosti sepsané z mnoha písemných záznamů několika generací novocerekvických občanů:


Nová Cerekev leží na Českomoravské vysočině, 12 km od Pelhřimova. Za stara též nazývaná Cerekev biskupská. Nová Cerekev byla pravděpodobně založena roku 1224 biskupem Pelhřimem.
V blízké Moravči byl zřízen toleranční kostel Helvétské Confese, kam byli přiděleni evangelíci, hlásící se po vydání tolerančního patentu k této církvi, tehdy asi 400 osob. O tom, že byly ve starých dobách u kostela vedeny matriky, svědčí poznámka, že je psal kolem r. 1680 Kašpar Řivnáč - kantor. Původní kostel byl dřevěný a zván tehdy "cierkev". Od toho přeneseno jméno na obec a ta nazývána Cerekví. Kdy vznikl dřevěný kostel, známo není. Jak dokazují průzkumy přízemní věže ze 14. století, je to nejstarší dochovaná část původního kostela.
V roce 1760-65 připadly statky Nová Cerekev a Čížkov hrabatům Voračickým. Jedno z hrabat Voračických, majitel statků Nová Cerekev a Čížkov a po něm pozůstalá vdova Antonie Terezie, vybudovali pravděpodobně v letech 1750-60 kostel v nynější podobě, bez věže. Popud k tomu byl asi následující: Jednou, když bylo mimořádně laciné obilí, nakoupil ho hrabě výhodně velké množství a brzy prodal s mnohonásobným ziskem. Rozhodl se, že za tento vysoký výtěžek dokončí a zkrášlí stavbu kostela. Avšak v jedné z listin jsem se dočetla, že ani jeho pozůstalá manželka Antonie Terezie nemohla pro vysoké náklady stavbu kostela dokončit. Jiný zápis praví, že katolický kostel byl dostavěn v r. 1758 za hraběnky Antonie Terezie. Adam Voračický z Paběnic na Prčicích zřídil v kostele rodinnou hrobku, kterou dal obnovit říšský hrabě a císařský komorník pan František Helfrid Voračický, jak dokazuje latinský nápis na náhrobním kamenu.
V roce 1790 potkalo městys Nová Cerkev velké neštěstí. V č. p. 145, v místech bývalé Kartáčovány, stávala v 18. století. "Flusárna" žida Gabriela na výrobu louhu (hydroxidu), a právě při vaření potaše (drasla) došlo k požáru, při kterém shořela celá východní část osady včetně kostela a farní budovy. Ze čtyř krásných zvonů, které se před požárem nalézaly na věžích, mohly být ulity pouze tři. Značným přičiněním občanů dostal kostel záhy nové zvony z tvrdého dřeva, ale byl pokryt pouze šindelem.
V roce 1822 postihlo městys Novou Cerekev neštěstí znovu, a to ještě větší. Dne 4. června kolem druhé hodiny odpoledne neopatrností novocerekvického občana Antonína Štědrého (č. p. 16) vypukl značný požár, dle jedné zprávy - při škvaření sádla. V krátké chvíli zachvátil střechu kostela, věž se zvony, faru, školu a 99 domů spolu se stájemi a stodolami se obrátilo v prach a popel. Plameny šlehaly tak, že nejen všechna okna v kostele popraskala, ale i všechen majetek a zboží do kostela uschované, padly plamenům za oběť.
O život přišlo pět dospělých osob a tři děti. Přes okamžité přispění a pomoc sousedů při hašení a za pomoci mnoha lidí se podařilo zachránit jen 17 domů. Brzy po požáru přišly lijavce, kdy se zřítily četné komíny a zdi. Dobročinné přípěvky, které vynesly sbírky konané v naší vlasti, pomohly občanům znovu zbudovat kostel i své příbytky.
Další majitel tohoto panství Rokos (letopočet není uveden) dal vybudovat pilíře a oblouky pod klenbami (kopulemi) kostela. Také jej dal stáhnout železnými tyčemi. Majitel Rokos byl důstojníkem a měl mimo těchto statků také statek Pavlov a dům v Pelhřimově, ve kterém bydlel.
Další majitel Václav Schulz bydlel v Nové Cerekvi, kde byla také úřední kancelář. Vybudoval zámek v Čížkově. Po Václavu Schulzovi přešly statky na hraběte Auersperga. Ten dokončil čtvrtou kopuli (klenbu) kostela a z velkého nedokončeného chóru udělal nynější menší.
Katolický kostel je zasvěcen anglickému patronu, biskupu a mučedníku 12. století, svatému Tomáši Becketovi z Canterbury, jehož pohnutý život a hrdinná smrt byly zpracovány mnoha umělci. Je to snad jediný kostel v Čechách zasvěcený tomuto patronovi. Plán ke stavbě byl vzat podle kostela sv. Jakuba v Praze. Od té doby se pouť slaví na svátek sv. Jakuba koncem července.
ZDROJ: Mgr. Libuše Hodíková





























































Sněhové

30. ledna 2012 v 6:21 | Marie |  Příroda
Tyto fotografie jsou ještě pořízeny na naší středeční procházce. Snímky pocházejí z různých částí Tábora. Některé jsou z parku od kostela sv. Jakuba, jiné ze zahrad kolem kterých jsme šli a další jsou fotografované v okolí Jordánu.
































































Ploty, okna, kočka

29. ledna 2012 v 6:29 | Marie |  Tábor
Během naší procházky po Táboře jsem vyfotografovala několik plotů, na kterých se mi líbil napadaný sních. Ke svým snímkům jsem přidala i dvě okna, která už jsem fotografovala v létě. I tady mě k zopakování záběru přiměl sníh, který se zachytil na okeních rámech a moc jim slušel. A na konec ještě snímek bílé kočky, která na nás zvědavě pokukovala ze žebříku.Mrkající










































Střechy v barvě

28. ledna 2012 v 5:52 | Marie |  Tábor
Slibované obrázky táborských střech v barvě...






































Přeji vám všem krásnou a pohodovou sobotu a neděli.

Střechy ze starého města v sépii

26. ledna 2012 v 16:55 | Marie |  Tábor
V historické části Tábora je spoustu krásných zákoutí a uliček. I když tato část města není moc velká, můžete zde chodit hodiny a hodiny a neustále se vám budou naskýtat nové a krásné pohledy na uličky a jejich domy. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla zachytit Tábor pod sněhovou pokrývkou, vybírala jsem si pro své záběry hlavně střechy. Mám ráda fotografie upravené v sépii a tyto záběry se mi k sépiové proměně zdály vhodné. Dnes vám je tedy ukáži upravené a příště pro srovnání dám snímky v barvě.Mrkající






















































Tábor ve sněhu

25. ledna 2012 v 16:39 | Marie |  Tábor
Dneska jsem měla den volna, který jsem využila k povinné pravidelné provintivní prohlídce. Ti kdo chodí do práce i na noční vědí, že se na tuto prohlídku musí pravidelně každý rok a není před ní úniku. Asi jako každý chodím k lékařům nerada a když takovouto návštěvu musím strávit ještě svůj jediný den volna, bývám docela dost otrávená. Naštěstí, jsem ale byla u doktorky první a tak jsem tuto nepříjemnou část dne měla rychle za sebou. K lékaři mě doprovodil Miky, který měl dnes také volno, s tím, že se po prohlídce projdeme po městě a obstaráme nějaké nákupy. Na dnešek nám v Táboře napadalo opět trochu sněhu a tak jsme si s sebou vzali i foťák a prošli se spolu po starém městě. Mám staré město moc ráda a pokaždé když se procházím v jeho uličkách říkám si jak je u nás pěkně. Zasněžená táborská zákoutí a střechy domů lákala k cvakání spouště. Vybírám pár záběrů s dnešního dne, nedivte se prosím, že na některých fotografiích jsou tmavé mraky a na jiných svítí sluníčko, protože přesně takto si s námi dnes u nás nebe hrálo, chvíli jasno-chvíli zataženo.MrkajícíSmějící se































































Ráda bych poděkovala Jarmilce, Martince a Pétě za to, že mi poslaly ocenění, moc mě potěšilo. Děvčata, děkuji.Usmívající se




Posílám ho dál vám všem, kteří tvoříte své blogy s láskou a potěšením. Všechny blogy, které navštěvuji, navštěvuji ráda nejen pro krásné nápady, nádherné výtvory, dobré mlsání či úžasné fotografie, ale i proto, že se na vás milé blogerky těším. Jsem zvědavá, jak se máte a co pěkného napíšete. Když otvírám vaše stránky, je to jako bych se s vámi sešla u dobré kávy u které si popovídáme o tom co je kde nového a jak jde život..... Usmívající se

Ještě pár zimních

22. ledna 2012 v 19:59 | Marie |  Příroda
Tak jsem poslední dobou v nějakém časovém presu a nic nestíhám. Tento týden jsem měla plný směn s jedním dnem volna a i příští týden to nebude o moc lepší. A když už to volno mám, tak ho strávím běháním po doktorech. Už se těším až budu mít příští týden za sebou a jen doufám, že budu mít únor trochu pracovně volnější. Těším se, až si do vyšiji rozdělaný obrázek, ráda bych se pustila do nějakého háčkování a to nemluvím o tom, že mám po Vánocích úplně prázdnou krabičku na papírové ruličky. Nápadů na tvoření bych měla dost, ale zatím bohužel opravdu není čas.
Sahám tedy ještě do archívu pro pár snímků z minulé neděle, kdy u nás napadlo, jak už jsem psala v minulé článku, trochu sněhu. Mrkající
Všem Vám přeji krásný a pohodový příští týden, ať Vám větrné a deštivé počasí nekazí náladu, vždyť už se blíží konec ledna a než se nadějeme pokvetou nám venku první jarní kytičky.Usmívající se











































Stopy ve sněhu

19. ledna 2012 v 17:54 | Marie |  Jen tak
Ze soboty na neděli u nás napadlo trochu sněhu, dopoledne svítilo sluníčko, které lákalo k procházce. Anička ani Honzík nebyli proti a tak jsem vzali Ťapinku a šli se projít. Vzhledem k tomu, že byla neděle dopoledne, kdy většina maminek vaří sváteční oběd, potkali jsme venku jenom pár pejskařů a jednu mladou rodinku, která také neodolala sluníčku a bílé nadílce. Díky tomu, že bylo venku tak málo lidí, sníh ještě nebyl tolik pošlapán a na cestě byly krásně vidět stopy osamělých chodců, cyklistů či bobařů. Stopy se mi líbíly, a tak jsem si je vyfotografovala.Mrkající

























Dečka od Marcelky

13. ledna 2012 v 16:03 | Marie |  Jiné
Nedávno jsem se zúčastnila souteže o krásné háčkované dečky na blogu Marcelky. Soutěž nebyla nijak těžká, stačilo napsat komentář a Marcelka s Markem pak pomocí kutálejícího kaštánku vylosovala výherce. Měla jsem opravdu radost, že se kaštánek zakutálel i na kartičku s mým jménem a chtěla bych tímto Marcelce ještě jednou poděkovat. Dečka mi přišla poštou už včera, ale k tomu abych vám ji ukázala jsem se dostala až dnes. Marcelka přidala k hlavní výhře ještě hezkou háčkovanou kytičku a moc pěkné srdíčko ze samotvrdnoucí hmoty. Dečka, kytička i srdíčko hned našli své místo u květů hortenzií, které jsem si nasušila v létě a myslím, že jim to tam moc sluší.










Háčkované čepice

7. ledna 2012 v 18:38 | Marie |  Ruční práce
Vánoce nám utelky jako voda a i nový rok se nedá zastavit a už nám z něj uběhlo několik dní. Chtěla bych vám všem poděkovat za krásná přání k Vánocům i do nového roku. Zpětně mohu napsat, že jsme si celý vánoční čas užili a samotný Štědrý den se nám díky tomu, že jsme měli s Mikym oba dva volno opravdu podařil. Celý den probíhal v naprosté pohodě, večer jsme si u stromečku zazpívali koledy, rozbalili dárky a bylo nám všem spolu moc dobře. Mezi svátky jsme oba museli chodit do práce, ale stihli jsme i pohádky, návštěvy u rodičů a jedno posezení s naším dlouholetým kamarádem. Našli jsem si čas na zahrání našich oblíbených her, mlsali jsme cukroví a užívali si sváteční atmosféry, kterou Vánoce přinášejí. Přiznám se, že jsem během této doby zanedbávala blog a moc na něj nechodila. Teď už se, ale všechno vrátilo do normálu, děti mají za sebou týden školy a já se začínám opět věnovat svým oblíbeným činnostem. Jednou z nich je i blog. Těším se, že postupně projdu všechny vaše blogy a podívám se, co mi všechno uteklo. Další z mých oblíbených činností je háčokvání. Tentokrát jsem se pustila do háčkování čepic. Honzíkovi jsou totiž všechny jeho čepice malé a v obchodě se mu žádná čepice nelíbila. Jeho touhou bylo mít skáčkařskou čepici. Abych to vysvětlila, SKA je druh hudby a její posluchači se vyznačují tím, že nosí černé oblečení, které je doplněné černobílými čtverečky. A protože originál čepice stojí přes třista korun a dá se objednat jen přes internet, tak že s poštovným bych za ní dala necelých 500kč, vyrazila jsem tedy do obchodu, koupila klubíčko bílé a černé vlny a dala se do práce. První čepici jsem uháčkovlala úplně jednoduchou, moje maminka těmto čepicím říká "BLBEČEK", nevím sice co ji k tomu vede, ale převzala jsem to od ní a říkám jim tak také. Honzík byl spokojen a vyslovil přání že bych chtěl mít stejnou čepici jako má Anička, ale opět ve stylu SKA. Tak jsem se znovu pustila do díla, s tím že jsem synka upozornila, že výsledek je značně nejasný. Nakonec se dílo podařilo a o čepici projevil zájem i Miky. Dokoupila jsem tedy dvě klubka černé vlny a uháčkovala ještě jednu.
A tady už jsou hotové výsledky a ukázka SKA hudby: