Březen 2012

Tučapy - židovský hřbitov

31. března 2012 v 8:09 | Marie |  Židovské hřbitovy
Od Dobré vody jsme se vydali do Tučap, kde jsme se chtěli podívat na židovský hřbitov. Hřbitov leží na okraji obce, asi půl kilometru od návsi, na břehu Černovického potoka. Na hřbitov je volný přístup přes bývalou márnici. Při prohlídce hřbitova jsem byla překvapená jak je celý porostlý břečťanem. Břečťan rostl úplně všude, na zemi, na zdech hřbitova, na stromech a některé náhrobky jím byly natolik zaroslé, že tvořily jakési břečťanové kopule. Za pošmournějšího počasí by na mě takto zarostlý hřbitov působil celkem strašidelně.
Na zadní, pravděpodobně starší části hřbitova břečťan nerostl, v suché loňské trávě se všude na povrch draly mladé lístky lesních jahod. Tato část hřbitova se mi líbila mnohem víc než ta břečťanová.



Něco málo z historie:
Židé v Tučapech jsou doloženi v druhé polovině 17. století. Rozlehlý hřbitov byl založen před rokem 1713. Dochováno je cca 300 náhrobků barokního a klasicistního typu, nejstarší z roku 1737. Poslední pohřeb se zde konal cca v roce 1937 (v roce 1930 v obci žilo už jen 11 Židů). Hřbitov byl restaurován v 70. letech 20. století a roku 1979 byla opravena čtvercová márnice.
(zdroj: Blanka Rozkošná, Pavel Jakubec: Židovské památky Čech, Era 2004)



Márnice přes kterou se chodí na hřbitov:



































Břečťanová část hřbitova:










































Fotografie z druhé části hřbitova:

































Fotografií jsem na hřbitově pořídila zase hodně a jen těžko se mi mezi nima vybírá, tak jestli se chcete podívat i na ostatní můžete nakouknout do GALERIE.

Boží muka u Dobré vody

30. března 2012 v 6:16 | Marie |  Boží muka
Nedaleko Dobré vody jsem si s Jaruškou vyfotila další boží muka do mé sbírky.

Boží muka se nazývá drobná stavba nejčastěji ve tvaru sloupu nebo pilíře, někdy krytá stříškou. Občas bývá název boží muka používán také pro krucifix situovaný ve venkovním prostoru. Mají symbolizovat sloup, u nějž byl z rozhodnutí Pontia Pilata bičován Kristus. Boží muka se nacházejí na návrších, rozcestích či v místech, kde někdo zahynul. Často bývají obklopena památnými stromy.

Nejstarší boží muka se snad začala vyskytovat již před 14. stoletím. Od 14. století se objevují kamenná gotická boží muka, z nichž se zčásti též kvůli husitskému obrazoborectví dochovala jen některá (např. na Českobudějovicku a Českokrumlovsku). Největší rozšíření božích muk pak patří období baroka a první republiky.

Po řadě pozemkových reforem, zejména pak po zcelování menších polí do rozměrných honů v rámci kolektivizace v 50. letech 20. století, se z volné krajiny vytratily jednoznačné identifikátory konkrétních míst. Zachovaná boží muka společně s památnými stromy představují důležité orientační body nejen pro turisty, ale hlavně pro majitele a správce pozemků.


Tvarosloví a materiál

Jak už bylo zmíněno v úvodu, první boží muka byla pravděpodobně dřevěná. Jedná se především o 14. a začátek 15. století. Z této doby se však žádná nedochovala. Později od 15. století se již začínají tesat z kamene (v jižních Čechách ze žuly). Tento trend pokračuje až do období baroka, kdy bývá na horní partii umísťován železný kříž. Od poloviny 18. století můžeme též datovat první zděná a omítnutá boží muka, i když některá mohou být i starší.

Standardní boží muka z období gotiky jsou tvořena třemi částmi. Jedná se o patku, dřík a hlavici, které bývají někdy vytesány z jednoho kamene, ale daleko častěji se skládají z jednotlivých dílů spojených jako lego.

Patka
Patka je nejspodnější část božích muk, připomínající sokl. Bývá nejčastěji obdélníkového tvaru s ohlazenými stěnami. Vrchní hrany patky mohou být různě zkoseny. Podzemní část patky se pozná podle toho, že není opracována.

Dřík
Na patku navazuje, většinou poměrně dlouhý dřík (1,5-2 m). Je užší než patka, opět obdélníkového tvaru, přičemž postranní hrany jsou zkoseny. Setkáváme se i s dříky v podobě spirály a později též válce. Dřík může na sobě nést reliéfy různých znaků, nápisy či data (ta nemusí ale vždy odpovídat stáří božích muk).

Hlavice
Hlavice je zakončení této malé sakrální stavby. Jedná se o různě tvarovanou boudičku s nikami, na jejímž vrcholu může být kamenný křížek. Hlavice mohou být různě zdobené s různými rostlinnými motivy. Pokud se uvnitř hlavice nachází soška, bývá většinou novějšího data. Pokud došlo v průběhu let k ulomení kamenného křížku, byl nahrazen kovovým. V průběhu baroka byly též ulomené hlavice nahrazovány jinými sochařskými dílky či kříži s Ježíšem Kristem.
Zdroj: Wikipedie




























Dobrá voda

29. března 2012 v 6:40 | Marie |  Cestou necestou
Z Janova jsem pokračovali dál k Dobré vodě. Zde je kromě léčivého pramene Dobrá voda, také postavená kaple Čtrnácti svatých pomocníků. S takovýmto pojmenování jsem se setkala poprvé a tak jsem si o čtrnácti pomocnících vyhledala nějaké informace:





Čtrnáct svatých pomocníků je skupina svatých uctívaných společně v římskokatolické církvi, protože se mělo za, že jejich přímluva byla obzvláště účinná, především proti různým nemocem. Skupina Pomocníci v nouzi vznikla ve 14. století poprvé v Porýní, především jako důsledek epidemie (pravděpodobně mor) později známé jako Černá smrt.Jméno Svátek Patron
Akátius (Acacius) 8. května proti bolestem hlavy
Barbora 4. prosince proti horečce a náhlé smrti
Blažej 3. února proti nemocem krku a pro ochranu domácích zvířat
Kateřina Alexandrijská 25. listopadu proti náhlé smrti
Kryštof 25. července proti moru a nebezpečí na cestách
Cyriak (Kyriak) 8. srpna proti pokušení, v hodině smrti
Diviš (Dionýsius) 9. října proti bolestem hlavy
Erasmus 2. června proti zažívacím nemocem
Eustach 20. září proti rodinným neshodám
Jiří 23. dubna patron skautů, pro zdraví domácích zvířat
Jiljí 1. září proti moru, dobrou zpověď, a invalidy, žebráky a kováře
Markéta Antiochijská 20. července po dobu porodu, a pro ochranu před démony
Pantaleon (Panteleimon) 27. července lékařů, proti rakovině a tuberkulóze
Vít 15. června proti epilepsii, bleskům a pro ochranu domácích zvířat
Obrázek a text zdroj: Wikipedie




Kaple Čtrnácti sv. pomocníků:














































Pramen Dobrá voda:





































Památná lípa v Janově

28. března 2012 v 7:34 | Marie |  Cestou necestou
Včera jsme si opět udělali s Mikyho rodiči výlet. Tentokrát byl naším cílem léčivý pramen Dobrá voda, židovský hřbitov v Tučapech a zámeček Brandlín v Brandlíně. Cestou k Dobré vodě jsme projížděli obcí Janov. V Janově jsem byla s Mikym před dvěma lety, kdy jsme spolu šli z Rybovy Lhoty do Myslkovic. V Janově mají krásný starý kostel, který jsem vzhledem k tomu, že už jeho snímky mám, nefotografovala. Cílem mého foťáčku byla památná lípa kterou zde mají a opravená socha Jana Nepommuckého.






























Socha sv. Jana Nepomuckého, je moc pěkně opravená na její stav před dvěma lety se může podívat zde.















Velikonoční výstava III

27. března 2012 v 6:19 | Marie |  Velikonoce
A ještě pár fotografií z výstavy:













































Velikonoční výstava II - pohledy

25. března 2012 v 16:13 | Marie |  Velikonoce
Součástí výstavy byla i ukázka pohlednic s velikonoční tématikou:


































Velikonoční výstava I

23. března 2012 v 6:53 | Marie |  Velikonoce

Blíží se Velikonoce a já jsem jako každý rok navštívila Velikonoční výstavu a jako vždy jsem se nezklamala. Fotografie z Velikonočních výstav vám budu ukazovat již potřetí. A protože se mnohé velikonoční výtvory staly již tradiční součástí výstav, bude letošní výběr z fotografií poněkud skromnější.







































Bechyňská Smoleč

22. března 2012 v 4:07 | Marie |  Cestou necestou
Od Černýšovických jalovců jsme se vydali do Bechyňské Smolče, zde už jsem udělala jenom pár snímků kaple sv. Floriána a nejbližších chalup v jejím okolí. Na podrobnější prozkoumání této obce už nám nezbýval čas, protože nám hrozilo, že nám ujede vlak. MrkajícíSmějící se





























Mohyly a jalovcová rezervace

21. března 2012 v 4:30 | Marie |  Cestou necestou
Ze Sudoměřic u Bechyně jsme pokračovali směrem k Bechyňské Smolči odkud jsme měli jet domu, naším cílem bylo navštívit cestou mohyly a jalovcovou rezervaci. Mohylové pohřebiště leží na vrcholu pískového návrší s názvem Žlutá hora. Sestává z padesátipěti relativně dobře dochovaných mohyl v řadách západovýchodního směru. Podle nalezené keramiky lze mohyly datovat do 9. století, takže patří našim slovanským předkům. Nedávno byl na mohylách vysázený nový borový les, který většinu z nich zakrývá hustým maldým porostem. Část pohřebiště však dosud zarostlá není a tak jsme mohli obdivovat dobře viditelné homole, kterým na kráse dodával ještě bílý písek na jejich povrchu, který se leskl v paprscích slunce.











































Černýšovické jalovce

Důvodem ochrany je porost více než 300 exemplářů starých jalovců, které rostou pod dráty vysokého napětí, kde je vymýcený les z důvodu ochrany elektrického rozvodu. Paradoxně tak přírodní památka je závislá na lidské činnosti, kdy k jejímu vzniku posloužilo vykácení lesa, což svědčí právě porostu jalovců. Vznikl tak největší jalovcový porost v prostoru jižních Čech. Vlivem lidské činnosti tak docházelo k odstraňování i všech pozdějších náletových dřevin, takže zde mohly jalovce snadno růst. Nicméně v době největšího růstu jalovců byla vlhká pastva, takže i hospodářská zvířata pomáhali konzumací konkurentů jalovcům v žití. V poslední době ale dochází k tomu, že jalovce zde stárnou a usychají a nerodí se nová populace i přes to, že jalovce zde plodí. Pravděpodobně je to způsobeno silným splavem živin z okolních polí, které jalovcům nesvědčí.
Zdoj: www.turistika.cz







































Sudoměřice u Bechyně - kostel Všech svatých

20. března 2012 v 4:37 | Marie |  Cestou necestou
Cestou od lípy jsme procházeli kolem kostela Všech svatých, který je v Sudoměřicích na návrší uprostřed vsi. O kostelu jsou písemné záznamy již z roku 1348. V roce 1828 je původně gotická stavba kostela přestavěna do dnešní podoby.

























































Sudoměřice u Bechyně - lípa

17. března 2012 v 6:03 | Marie |  Cestou necestou
Minulou sobotu 10.3. jsme si s Mikym udělali malý výlet. Vypravili jsme se vláčkem "Elinkou" , jak se u nás říká vlakovému spojení směr Tábor - Bechyně, do Sudoměřic u Bechyně. V této obci jsme se chtěli podívat na lípu, jejíž stáří je 200 let, obvod kmene je 364cm, výška 20m a šířka koruny je 13m. Zajímavostí u této lípy je její povalený kmen, který leží asi 1m nad zemí a je podložen zídkou.










































































Váhy a háčkované košíky

15. března 2012 v 18:57 | Marie |  Ruční práce
Dneska jsem se byla podívat po delší době v bazaru a přinesla jsem si odtud staré váhy. Doma jsem je pak podrobila řádné očistě a našla jim místo na parapetu v kuchyni. Vahám bohužel chybí misky na vážení. Mě to ale až tak nevadí, protože už když jsem je kupovala, tak jem věděla, že na místo misek příjdou květináče s hyacintama. Mrkající






















A ještě vám ukáži dva háčkované košíky, které jsem nedávno dokončila. Oba košíky příjdou na bílou poličku do koupelny, barva kterou jsem pro ně zvolila by měla ladit ke koupelnovému závěsu vínové barvy.











Náhrobek za kostelem

14. března 2012 v 6:08 | Marie |  Jen tak
Poslední snímky, které vybírám z našeho společného výletu s Jaruškou, jsou fotografie starého náhrobku, který se nachází za kostelem sv. Petra a Pavla v Chotovinách.





































































Chotoviny - kostel sv. Petra a Pavla

11. března 2012 v 7:43 | Marie |  Cestou necestou
Chotoviny a okolí byly zřejmě osídleny již ve starších dobách. Svědčí o tom nálezy kamenických sekyrek a bronzových kroužků a náušnic. V okolí kostela byl v roce 1921 odkryt hrob patřící zřejmě prvním křesťanům z 9. - 12. století.

Farní kostel sv. Petra a Pavla stojí na nejvyšším místě 559 m nad mořem. Původní dřevěný kostel byl zřejmě postaven kolem roku 1000 - vzhledem k nálezu zvonu s letopočtem 1010. Zděná stavba byla postavena v gotickém slohu ve 14. století pány z Rožmberka. Nynější podoba je od poslední přestavby v letech 1781-86.

V pamětní farní knize je zaznamenána pověst o založení kostela. Kostel měl být postaven prý vystaven na protějším vršku směrem k Sedlečku. Co za den bylo vystavěno, druhý den stálo na místě nynějšího kostela. Když se to po tři dny opakovalo, byla stavba u Sedlečka zastavena a kostel na novém místě bez základů, tímto zázračným způsobem započatý, dostavěn. Pověst byla oživena při stavbě věže, kdy bylo zjištěno, že kostel skutečně nemá základy.

V husitských dobách byl kostel spolu s farou pobořen a zpustl. Teprve roku 1645 dal tehdejší pán na Chotovinách a patron kostela Mikoláš Aleš Víta ze Rzavého pobořený kostel obnovit. Větších oprav se kostelu dostalo v polovině 18. století za faráře Herolda, kdy byla přistavěna věž. Za majitele panství kardinála Migazziho byl kostel v letech 1781-86 přestavěn. Původní gotický sloh tehdy téměř zmizel. Gotické prvky presbytáře jsou patrny na půdě kostela.

Na levé straně presbytáře je původní gotický svatostánek.

Další oprava byla provedena roku 1823 již novým majitelem panství Janem Nádherným, který přistavěl ke kostelu rodinou hrobku v empírovém slohu.

Hlavní oltář má obraz od Felixe Lejchera z Vídně.
Na levém postraním oltáři je obraz Matky Boží ze 13. století, který kostelu daroval kardinál Migazzi z vídeňské obrazárny. Nyní je zde umístěna kopie, zatímco originál je umístěn v Národní galerii v Praze.
Na pravém oltáři je obraz sv. Jana Nepomuckého.
Další významnou památkou jsou kazatelna a křtitelnice z 18. století.


Pohled na kostel od kaple Panny Marie:







Kostel sv. Petra a Pavla:




































Hrobka rodu Nádherných:








Sochy v okolí kostela:
























Vana

10. března 2012 v 6:37 | Marie |  Jen tak
Pro nadšence, kterým by nestačilo si ve vytékajícím pramenu ze Zázračné studánky omýt obličej či se z pramenu napít, zde mají připravenou vanu plnou vody. Takže kdo chce, může si dopřát celkovou léčivou koupel. Usmívající se
Dělám si samozřejmě legraci. Vana sice stojí nedaleko kapličky, ale slouží zde jako napajedlo. I když, kdo ví? MrkajícíSmějící se































Přidávám ještě pár fotografií tajícího sněhu, který ležel v okolí vany. Fotografie jsou bohužel hodně tmavé, chybí jim sluníčko.





















Chotoviny - kaplička Panny Marie

9. března 2012 v 4:37 | Marie |  Cestou necestou
Od dubů jsme se vydali k nedaleké kapličce zasvěcené Panně Marii, kteerá je postavena u Zázračné studánky. Podle pověsti viděli dva mladící ve studánce zrcadlit se Pannu Marii, od té doby se považuje voda ve studánce za léčivou. Vypráví se, že se ke studánce vydala slepá dívka ze Sudoměřic, které se po vymytí očí léčivou vodou opět vrátil zrak.
































































Duby v Chotovinách

8. března 2012 v 4:48 | Marie |  Cestou necestou
Z Radvanova nás děda zavezl ještě do Chotovin, kde nás lákalo k návštěvě několik objektů, které jsou zde k vidění. Hlavím cílem pro nás bylo stromořadí dubů jejiž stáří je odhadované od 150 do 300 let.
Duby patří mezi nejmohutnější stromy tohoto druhu ve správním území.Stromy byly již v roce 1940 uvedeny v Soupisu starých památnýchstromů a stromořadí na Táborsku Dr. Hnízdem. Obvod kmenů činili 295 - 415 cm, dva duby byly již tehdy vyhnilé a ostatní stromy zdravé. Za památné strmy celkem vyhlášeno 14 stromů ze 16 rostoucích; dva nevyhlášené stromy jsou duby letní o obvodu kmena 125 a 136 cm rostoucí v podúrovni a prorůstající do korun sousedních stromů. Hřiště je v současné době nevyužívané a navazující na něj luční zemědělské prostory; sousední komunikace jsou v ochraném pásmu a v zimním období jsou udržovány inertním posypem. Původně bylo v r. 1973 10 stromů, v r. 2002 byl počet rozšířen na 14 stromů, čímž jsou chráněny všechny perspektivní stromy v předmětném stromořadí.
Čerpáno z knihy: PAMÁTNÉ STROMY TÁBORSKA - PETR KLÍMA























































Ústějovská lípa

7. března 2012 v 8:07 | Marie |  Cestou necestou
U Ústějovské lípy jsem se opravdu zdržela. Místo je to tak krásné, že jsem fotografie zde pořízené rozdělila na tři části. První byla z celkového pohledu na kapličku s lípou a povídání o nich, druhá část byla z interiéru kapličky a třetí dnešní bude věnována lípě samotné.
Ústějovská lípa si jistě zaslouží náší úctu a obdiv, stačí se u ní na chvilku zastavit, položit ruku na její spadlý vrásčitý vykotlaný kmen. Pohladit její dneska už do stromu vzrostlou větev. Trošku mě mrzí, že jsme navštívili lípu v době, kdy se teprve začíná pomaloučku probouzet ze zimního spánku. Ráda bych ji někdy viděla v době kdy kvete a její korunou se nese bzučení včel.
Zklamáním pro nás bylo, že ti jenž s láskou opečovávají kapličku si z dutiny třista let starého kmene vytvořili odpadkový koš na odkládání plastových kelímků od vyhořelých svíček. Milým překvapením naopak bylo, že se náš dědeček, Mikyho tatínek, projevil jako ekologický aktivista a kmen lípy nám pomohl vyčistit. Nasbíranou tašku "bordelu" sám pak odnesl a já mu tímto DĚKUJI.Usmívající se























































Ústějovská lípa - kaplička

5. března 2012 v 6:30 | Marie |  Cestou necestou
Dalším cílem naší cesty byla Ústějovská lípa, která se nachází pod kopcem Větrákem.




Ota Bubeníček: Ústějovská lípa





Stáří lípy se odhaduje na 300 let a v roce 2005 se umístila na třetím místě v celostátní anketě Strom roku. V roce 1942 byl původní kmen lípy při vichřici rozlomen a povalen. Z povaleného, do tvaru koryta vykotlaného kmene vyrůstá nová větev v podobě kmene. Po obou stranách původního kmene rostou z kořenů výmladky, které jsou již statnými stromy a dohromady vytvářejí malebnou skupinku. Krása této skupinky je podtržena vedle stojící prostou venkovskou kapličkou Panny Marie, která byla postavena roku 1812 Danielem Krchem na místě dřívější dřevěné.
O založení tété původní kaple vypráví pověst zaznamenaná J.Wimmerem (1996- 2003).
V Ústějově žili manželé s jedinou dcerkou. Ta jednoho dne vážně onemocněla. Nepomáhaly rady ani lektvary bab kořenářek a když ani zaříkávání nezlepšilo dívčin stav, byl přivolán lékař z Mladé Vožice. Ten dívku vyšetřil a šetrně rodičům sdělil, aby se připravili na nejhorší. Trudné myšlenky tížily nešťastného otce, když příští den oral pole a přitom se vroucně modlil k Bohorodičce, aby, až se vrátí domů, dcerku ještě zastihl. Najednou ucítil, jak pluh na něco narazil. Uviděl, jak ze země kouká rám nějakého obrazu, ze kterého se line neobyčejný jas. Po vyproštění ze země zjistil, že je na něm zobrazena Panna Marie. Když ho doma ukázal nemocné dívce, stáhla po něm ruce a stal se zázrak- nemoc jako by z ní spadla a cítila se zdráva. Vděční rodiče pak na místě nálezu nechali postavit kapličku o do ní zázračný obraz uložili. Jak běžela léta, kaplička několikrát vyhořela, ale obraz zůstal nedotčen. Po jednom požáru ale záhadně zmizel, a když se nenašel ani po čase, byla do kaple dána jeho kopie. Pryč jsou doby, kdy sem mířila četná procesí. Sláva zdejších poutí skončila v roce 1952. Pokusy o jejich obnovení v roce 1967 byly neúspěšné.
Zajímavostí je, že za okupace kaplička posloužila partyzánům jako dočasný úkryt zbraní. Byla také častým cílem procházek kardinála Josefa Berana, který byl nedobrovolně internován v blízkém Radvanově. Rád zde tvořil mistr Ota Bubeníček a další výtvarníci.
Strom byl již v roce 1940 uveden v Soupisu starých památných stromů a stromořadí na Táborsku Dr. Hnízdem. Obvod kmene tehdy ještě nerozlomeného a nepovaleného kmenu byl 519 cm.
Čerpáno z knihy: PAMÁTNÉ STROMY TÁBORSKA - PETR KLÍMA



Pohled na kapličku s lípou z kopce Větráku:














Ústějovská kaplička
(z podání své babičky zaznamenala Marie Říhová z Pohnánce)


Jak bílý úsměv v lesní stráni
přivítá stěna kapličky,
červená střecha krov jí chrání
a kolem kveou slzičky.

Letitá lípa před ní stála,
hluboko stlelá ve kmenu,
při jedné bouři dokonala,
však jiná roste z kořenů.

Je místem známím po okolí
z dob vále, běd a násilí,
zvlášť za milé, co byli v poli,
tu ženy často prosily.

Teď světlé ticho po všem splývá,
jen mušky bzučí v přeletu
a Madona se tklivě dívá
dál z obrazu a ze květů.

Ó naděje, kdo zná tvou sílu,
tvou útěchu a smírný hlas,
snad najde v tobě klid, chuť k dílu
a tíhu žítí rád nese zas.











































Větrný mlýn na Větráku

4. března 2012 v 4:24 | Marie |  Cestou necestou
Zbytky větrného mlýnu u Radvova najdeme na dnes již zalesněném vršku kopce Větrák v nadmořské výšce 954m. Z rozhlasového rozhovoru Romany Kostohryzové s pamětníkem Václavem Slabým jsem se dozvěděla, že v jedné z mladovožických kronik psaných Josefem Beránkem se uvádí, že byl pravděpodobně postaven v letech 1790 - 94 za Františka Josefa Vratilava z Mitrovic na Radvánově. Větrný mlýn mlel na mladovožicku obilí, len a řepku do roku 1848. Činnost mlýnu byla údajně zastavena díky mlynáři ze sousední obce Horní Kouty, který měl podplatit stárka větráku, aby se přičinil o jeho zatavení. Potom si prý z větráku zakoupil mlecí kameny, které mu sloužily ještě mnoho let.
Z tohoto větrného mlýna v Radvanově se dochovaly pouze obvodové zdi do výšky 6 m na několika místech silně pobořené. Vnější průměr stavby je 8,7 m a tloušťka zdí u paty jeden metr. Směrem nahoru se síla zdí zmenšuje dvěma římsami o 12 cm na vnější straně a to vžy po 2 metrech výšky. Na stavbu byl použit lomový kámen a cihly na klenby a ostění.
Památková správa měla po prohlídce v 60. letech 20. století navrhnout zbytky mlýna jako chráněný objekt, neboť konstrukce mlýna je velmi důkladná. Mlýn však chátrá a do jeho konce už zbývá jen velmi málo času.

ZDROJE: http://www.rozhlas.cz/cb/cestování
http://www.povětrník.cz/



Podle fotografie mlýna z Brušpeku si můžeme udělat představu jak mohl větrný mlýn na Větráku vypadat. Fotografii jsem si zapůjčila : ZDE







Fotografie pořízené z našeho výletu: