Duben 2012

Hezké čarodějnice

29. dubna 2012 v 18:57 | Marie |  Jiné
Přeji vám všem pěkné čarodějnické rejdění o filipojakubské noci
a ještě hezčí políbení pod rozkvetlým stromem na 1. máje. Mrkající Smějící se









Borkovická blata

27. dubna 2012 v 8:02 | Marie |  Cestou necestou
Já nevím jak to při vašem toulání po naší zemi prožíváte vy, ale já to mám asi takto. Jsou místa která se mi líbí a jsem ráda, že jsem se na ně mohla podívat. A jsou místa, které se mi vpíšou do duše. Některé z těch míst na mě hluboce zapůsobí smutkem, kterých z nich čiší, jako například zničené mohylové pohřebiště na kopci Chlumu nedaleko Sepekova ,anebo svojí krásou, která vás uchvátí a naplní, mezi ně patří Borkovická blata. Na blatech se mi moc líbilo už loňské léto, kdy jsme se zde byli podívat. Letošní jarní návštěva blat, kdy jsme se šli podívat i na tůně které jsme minulý rok vynechali, na mě zapůsobila mnohem mocněji. Blata byla v dubnovém slunečném dni opravdu nádherná a tůně odrážející modrou oblohu s plujícími obláčky se za zpěvu ptáků tiše ve své síle a kráse jarního probuzení vpisovala do mé duše. Miky při pohledu na borkovické tůně řekl: "To je tak krásný, až to ve mě tichne." a měl pravdu. Pohled na přírodu, která se po dlouhém zimním spánku probouzí k novém životu je úžasný. Tůně naplněné vodou, která dává vláhu rostlinám, zelenající se lístky stromů, něha sasanek ukrytých v hájku, žluté hlavičky podbělů připomínající slunko, zpěv a poletování ptáků chystajících se hnízdit, probuzená užovka na lovu, nezkušená malá zmijka vyhřívající se na slunku uprostřed cesty. To všechno je síla jara, před kterou uvnitř nás všechno tichne...



























































































Jestli se chcete podívat na všechny fotografie z blat, můžete nahlédnout do GALERIE.

Dráchov

24. dubna 2012 v 7:22 | Marie |  Cestou necestou
Tento týden máme s Mikym dovolenou a hned její první včerejší den jsme využili k dalšímu společnému výletu s Jaruškou. Naším hlavním cílem byla Borkovická blata, na kterých jsme se byli podívat už jednou o loňských prázdninách. Tehdy jsme se dohodli, že se na tohle krásné místo podíváme ještě jednou na jaře, abychom viděli kvést rojovníky bahení. Pravdou je, že duben se sice již počítá do jarních měsíců, ale na květy rojovníků je to přeci jenom příliš brzy. Přesto, ale bylo na blatech rásně, ale o tom až zítra. Dnešní fotografie z našeho výletu jsou z malé obce Dráchov, ve které jsme se zastavili, abychom se zblízka podívali na kostel sv. Václava a starobylou tvrz, kterou v Dráchvě mají. V kostele sv. Václava právě probíhají restaurátorské práce a my měli to veliké štěstí, že nám ochotní restaurátoři nabídli prohlídku kostela u vnitř. Samozřejmě jsme nabídku přijali a do kostela nahlédli.MrkajícíUsmívající se


Něco málo z historie:

Dráchov dostal jméno po svém zakladateli, který se jmenoval Drach. Vesnice leží na strmém návrší na levém břehu řeky Lužnice.
Nejvyšší dominantou tohoto místa je určitě kostel. Byl původně gotický, prvně si ho připomínáme v roce 1353. V 16. století byl barokně přestavěn a vedle kostela vyrostla i nová věž. Uvnitř nalezneme fragmenty gotických nástěnných maleb z doby kolem poloviny 14. století a jsou nazvané "Poslední soud". Kostel je zasvěcen sv. Václavovi a je vybaven pseudogotickým zařízením. Při kostelu je fara, ke které náleží i vesnice Borkovice, Čeraz, Čejnov a Řípec.U vsi je i bývalý poplužní dvůr knížete Paara. Nad tímto statkem stojí stará sýpka, bývalá tvrz pánů dráchovských. Kdy přesně byla tato tvrz založena není známo. Jelikož Dráchov bezprostředně sousedil s dnes již neexistujícím hradem Svákov nad Soběslaví a se starobylou obchodní cestou, vedoucí tudy přes Lužnici na jihovýchodní pomezí Čech, bude se vznik této osady datovat do dávných dob. Je to určitě nejstarší osada v bývalém řečickém panství. Kostel je původu také starobylého, i když první psané zprávy o dráchovské faře jsou ze 14. století.





Kostel sv. Václava:



















V kostele sv. Václava:


































Dráchovská tvrz:
















A na závěr ještě pár detailů z rozpadajícího se býváleho dráchovského JZD:




























Svatá Rozálie II

23. dubna 2012 v 6:05 | Marie |  Cestou necestou
Okolí kostela sv. Rozálie je lemováno nádhernými lípami. Na kmeni jedné z nich je udělaný malý oltář.





























Odrazy korun stromů v oknech kostela:














Ten den kvetly v trávě u studánky sněženky:







Cestou do Bernartic, odkud jsme jeli domů, jsme natrefili na smírčí kříž:












Svatá Rozálie I

21. dubna 2012 v 19:24 | Marie |  Cestou necestou



































Studánka s léčivým pramenem:


































Borovany

17. dubna 2012 v 4:47 | Marie |  Cestou necestou
Naším dalším cílem byla obec Borovany, přes kterou jsme šli ke svaté Rozálii.

Borovany jsou zmiňovány již v roce 1219 jako vladycké sídlo. Zprávy o vsi ze starších dob jsou ale velmi kusé a neúplné. Zdá se, že Borovany patřily původně k Bernartickému panství a jen jednou, před 16.stoletím, se staly samostatným statkem. Proto byl osud Borovan často spojen s osudy Bernartic.
Roku 1399 po smrti Kunráta z Bernartic se jeho dva synové - Buzek a Petr- nazývali vladyky z Borovan. Právě oni tady pravděpodobně vystavěli pevné tvrze. Po husitských válkách patřil borovanský dvůr majiteli Bernartic Mikuláši Krchlebovi, ves patřila Podolcům z Podolí.
Roku 1477 koupil Burjan z Lažan Bernartice a spojil Borovany pod jednu správu. Od poloviny 16.století byl borovanským pánem Adam Bechyně z Lažan, který postavil třetí tvrz. Jeho vnuk Oldřich prodal Borovany v roce 1623 řádu jezuitů. Když přešel borovanský statek do držení jezuitů, obsahoval borovanský dvůr, pivovar, mlýn, ovčín, vápenici, polovinu Bernartic se dvěma krčmami, Rakov a poplužní dvůr v Podolí.
Za třicetileté války ( 1618-1648) obec velmi trpěla.
V pamětní knize bernartického kostela je zápis, že roku 1620 byli všichni sedláci v Borovanech zabiti od vojáků, protože se jim postavili na odpor se zbraní v ruce. Jejich statky pak zůstaly dlouho pusté. V soupisu z roku 1657 stojí, že "skoro celá obec leží pustá a zkažená". V polovině 17.století žilo v šesti chalupách 26 osob, dalších deset patřilo ke dvoru a 5 osob ke mlýnu. O sto let později bylo ve vsi 11 usedlostí, z toho 4 chalupníci, 2 hospodáři a 5 sedláků. Měli na 80 ha polí, téměř 100 ha pastvin a 17 ha lesa. Pro všechny byla robota stanovena na 148 dní v roce.

Tvrze
V Borovanech stávaly tři tvrze.
Na místě, kde se dnes rozkládá ves, stávala na výšině nad Borovanským rybníkem tvrz. Byla zbořena teprve roku 1867, když stavení s celým statkem vyhořelo. Při bourání zdí byl objeven výklenek uvnitř zdiva, kde byla nalezena zazděná lidská kostra.. Nález vyvolal tehdy velký rozruch. Podle odborníků náležela kostra mladému děvčeti, které se stalo obětí středověké pověry a bylo při stavbě zazděno do základů, aby se tvrz stala nedobytnou a pevnou. Když byla tvrz rozbourána, byly na jejím místě vystavěny dva statky. Na místě staré budovy stojí usedlost čp.29.
Tam, kde ústí Borovanský potok do Borovanského rybníka, je vysušený rybník Hrádek. Na obou stranách u rybníka stávaly ve 14.století dvě tvrze. Menší stávala na skalnatém ostrohu západně od kostela sv.Rosalie a jmenovala se Hrádek. Byla dobře opevněna rybníkem, hlubokým příkopem i valem. Tvrziště má rozměry asi 15 m délky a 6 m šířky. Kusy cihel, škváry a popel, které zde byly vykopány, potvrzují, že hrádek kdysi shořel. Podle tvaru tvrze se usuzuje, že byla založena buď ve 13.století nebo nejpozději ve 14.století. Ale už v 16.století bylo tvrziště zarostlé lesem a této výšině i rybníku se již tehdy říkalo na Hrádku.
Na druhé straně rybníka nad samotou zvanou Hrádecký, stávala druhá tvrz. Na západní straně byla chráněna rybníkem, na ostatních stranách byla obehnána hlubokým a širokým příkopem, opevněným dřevěnou ohradou. Délka tvrze činila asi 25 m, šířka asi 15 m. Na vyšší části tvrziště stávala asi věž.


Velký borovanský rybník:


































Boží muka postavená ve zdi:

































Kromlech u Burkováku

16. dubna 2012 v 16:55 | Marie |  Cestou necestou
Na kromlech, který se nachází pod horou Burkovák jsme se byli s Mikym podívat již 19.března. K tomu abych se s vámi podělila o zveřejnění fotografií z tohoto výletu se bohužel dostávám až dnes. Ten den nebyl naším cílem pouze tento kromlech, ale také malá obec Borovany přes kterou jsme šli k léčivé studánce Svaté Rozálie. Přiznám se, že ještě nemám ani všehny fotografie z tohot výletu zpracované, ale snad se mi podaří vyšetřit čas na jejich úpravu a postupně vám je ukáži.
Dnes tedy pár fotografií kromlechu, který u Burkováku vznikl v roce 2010 zásluhou Věry Michalcové, Veroniky Palukové, Pavla Kozáka a dalších nadšenců.





































































Pozdrav ze zahrádky

11. dubna 2012 v 19:06 | Marie |  Flora
Dneska jsem zaběhla na chvíli k rodičům na zahrádku, kde jsem pro vás vyfotila pár rozkvetlých kytiček.Usmívající se



























Hezké Velikonoce....

7. dubna 2012 v 21:11 | Marie |  Velikonoce


Vejce pěkně malované,
též mazance vypékané,
řehtačky a mrskanice
i štamprlka slivovice,
tak se svátky jara slaví,
ať jste veselí a zdraví.






Velikonoce

6. dubna 2012 v 4:40 | Marie |  Velikonoce
Nevím jak je to možné, ale je tomu už druhý rok, co absolutně nezvládám žádně větší velikonoční přípravy. Snad je to tím, že touto dobou už se u nás v práci začínají vybírat dovolené. Snad tím, že nám do toho ještě chřipkový virus přepadnul pár kolegyň, které musely nastoupit do pracovní neschopnosti a nám do už tak plných směn přibyly další. A nebo je to tím, že na mě dolehla jarní únava a já mám poslední tři týdny pocit, že jenom přežívám. Na mnoha blozích jsem obdivovala krásné velikonoční tvoření i dekorace. A i přes obdiv, který ve mě všechny ty nádherné výtvory vyvolaly, jsem se nepřinutila nic ze všech těch motivů vyzkoušet. Nakonec jsem vyrobila jen jeden pletený věneček a byt skromě vyzdobila kraslicemi a drobnými dekoracemi, které mám přes rok pečlivě uschované v krabicích.MrkajícíUsmívající se


























Hrníčkový plot a starý vůz

4. dubna 2012 v 4:52 | Marie |  Cestou necestou
Již včera jste mohli vidět hrníčkový plot, který se nám v Brandlíně líbil u Jarušky. A i když vím, že fotografie jsou takřka jak přes kopírovací papír, tak vám je ukáži také. Navrch přidám ještě pár snímků starého vozu, který mi v Brandlíně padl do oka. Mrkající




























































Zámek - Brandlín

2. dubna 2012 v 13:29 | Marie |  Cestou necestou
Z Tučap jsme se vydali do nedaleké obce Brandlín, ve které se nachází malý zámeček nesoucí stejné pojmenování jako obec. O jeho exsistenci jsme dočetli na internetu, při pátrání po tom, co bychom mohli ještě v okolí pramene Dobrá voda navštívit. Bohužel a nebo bohu dík, je zámeček stále ještě v rekonstrukci a tak jsme jen těžko hledali záběry na kterých by nebylo vidět rozestavěné staveniště.


Zámek Brandlín byl původně samostatným deskovým statkem s tvrzí, když nejstarším známým držitelem byl Beneš z Brandlína, který zemřel před rokem 1381. Dalšími významnými majiteli byli Olbramové Brandlínští ze Štěkře, kteří tvrz počátkem 16.století přestavěli na renesanční. Později byla tvrz přestavěna na zámek v barokním slohu. V 18 století patřil zámek Klášteru Zlatá Koruna, následovaly barokní úpravy. Poslední úpravy jsou známy z let 1934 a 1958. Nyní se zámek postupně rekonstruuje a stává se po dlouhé době přístupný veřejnosti.
V dolní části zámku se nachází zámecká krčma, kde můžete posedět v příjemném prostředí s pohledem na krásné klenby a erby všech původních majitelů.
V prvním patře vzniká expozice rytířského sálu, kde naleznete historické objekty a jejich repliky, včetně sbírky zámeckých hodin.
Z venku si můžete prohlédnout zachovalé renesanční sgrafity, zajímavě řešené je východní průčelí, které stojí za shlédnutí.
Zámek Brandlín leží v Jižních Čechách ve středu vesnice Brandlín, která se nachází přibližně 8 km severovýchodně od Soběslavi a 8 km severozápadně od Plané nad Lužnicí.
ZDROJ: http://www.zamekbrandlin.cz/








































































Tučapy - boží muka

1. dubna 2012 v 9:43 | Marie |  Cestou necestou
Přímo v Tučapech mají moc pěkná boží muka se sv. Václavem. Přiznám se, že jsem si nebyla stoprocentně jistá tím, že se jedná o mužskou postavu. Chvíli jsem si dokonce říkala jestli se náhodou nejedná o babičku Václava - svatou Ludmilu. Miky mě ale z mého omylu rychle vyvedl. Neboť postava na obraze má sice mírně klenutá prsa a jemný dívčí obličej, v rukou ale drží praporec, štít s orlicí a na hlavě má knížecí korunu. Všechny tyto věci jsou typickými atributy sv. Václava. Ale posuďte sami jestli by jste na první pohled v zobrazené ostavě hledali muže.MrkajícíSmějící se