Červen 2012

Boží muka u Příčov

30. června 2012 v 8:03 | Marie |  Boží muka
Správně bych měla pokračovat v našem výletě fotografiemi ze skanzenu, ale protože jich mám příliš mnoho a nebyla jsem zatím schopná se jimi prokousat, skanzen zatím vynechám.
Dneska vám ukáži krásná Boží muka u Příčov, na která jsme natrefili cestou k větrnému mlýnu.






































Tvrz ve Vrchoticích

26. června 2012 v 7:59 | Marie |  Cestou necestou
V pátek 15. června jsme si udělali jeden z dalších společných výletů s Jaruškou a Kájou. S ukázkou fotografií z tohoto výletu se Jaruška pomalu a jistě blíží do cíle a já jako vždy se k nim dostávám s vekým zpožděním a naše společné putování teprve rozjíždím.
K naplánování trasy, kterou jsme podnikli, mě přiměl reklamní zapalovač, na kterém byla fotografie radnice v Sedlčanech. Budova radnice na mrňavém obrázku vypadala nádherně a já ji zatoužila vidět na vlastní oči. Trvalo mi rok, než jsem přesvědčila Mikyho, abychom se na sedlčenskou radnici jeli podívat. Myslím, že k podniknutí tohoto výletu Mikyho nepřiměly samotné Sedlčany, ale hlavně trvze, větrný mlýn a skanzen, které jsme navštívili cestou.
Naše první zastávka byla u tvrze v obci Vrchotice.
Fotografie z výletu mám tentokrát černobílé i barevné. A to proto, že jsme našemu synkovi koupili fotoaparát ve kterém je možné nastavit si program na černobílé fotografie. Pro mne, jako pro milovnici starých fotografiích, bylo lákavé si od synka foťáček zapůjčit a vyzkoušet si ho. MrkajícíUsmívající se


Historie tvrze

V písemných pramenech se připomíná k roku 1370 tehdy je poprvé zmiňováno jméno vladyky Bohuňka Vrchoty z Vrchotic. Rod Vrchotů vymřel po meči okolo roku 1530. Dalšími vlastníky se stali páni z Loutkova. Po nich se střídají Bechyňové z Lažan a Lažanští z Bukové. Někdy v této době je původně gotická tvrz přestavěna na renesanční sídlo. V roce 1613 získává Vrchotice pán ze sousedních Mitrovic. Začíná úpadek tvrze, je opuštěná, nikdo se o ní nestará a rychle chátrá. V 17. století se v písemných pramenech uvádí jako pustá. Kolem roku 1700 je část tvrze zbořena. V druhé polovině 20. století slouží k potřebám místního zemědělského družstva. V roce 1989 ji koupila firma Forest-Fish, která chce tvrz opravit a využít jako své sídlo.
Tvrz dnes

Do dnešní doby se zachovala obdélná patrová budova k níž přiléhá mohutná hranolová věž z lomového kamene se čtvercovou nástavbou. Věž má stanovou střechu krytou šindelem.

Interiéry tvrze jsou nepřístupné.



























































Ochmýřená krása

23. června 2012 v 9:50 | Marie |  Flora




























Pivoňky

22. června 2012 v 6:31 | Marie |  Flora
Pivoňky jsem fotografovala na zahrádce u maminky asi před 14 dny. Dneska už je většina z nich bohužel odkvetlá.
























U těchto fialových kytiček neznám název, mám je ale moc ráda. Mamince kvetou na zahrádce v nádherných kobercích.











Kliky

21. června 2012 v 12:43 | Marie |  Kliky
Na výletě s Kačenkou jsem také pořídila tři nové kliky do mé sbírky.


Klika z kapličky na Čertových kanapíčkách u obce Níkovice:







Klika od dveří kostela Všech svatých v Kovářově:












A ještě jedna klika, která pochází od branky kovářského židovského hřbitova:





Konve

20. června 2012 v 6:30 | Marie |  Jen tak
Tyto konve jsem vyfotografovala v Kovářově u kostela Všech svatých. Pohled na ně se mi líbil a už při fotografování jsme věděla, že budu snímky upravovat do barvy sépie. A protože vím, že většina z vás má raději fotografie barevné, ukáži vám snímky v barvě i v sépii.Mrkající


































Židovský hřbitov - Kovářov

19. června 2012 v 7:31 | Marie |  Židovské hřbitovy
Poslední zastávkou našeho výletu byl židovský hřbitov v Kovářově. Informacích o hřbitvě jsme našla jen velmi málo. Snad jen tedy, že hřbitov má velikost 2 090 m2 a založen byl v první polovině 19.století. Na hřbitově se v současné době nachází 120 náhrobních kamenů, které pokrývají pouze jednu čtvrtinu celého prostranství.







Pohled na hřbitov přes zeď:









Rozbořená márnice:







Hřbitovní část s náhrobky:








Tam kde se nenacházejí náhrobky, je loučka, která pomalu zarůstá barvínkem:





















































A na závěr snímek běláska, který si mezi náhrobky popíjel šťávu z kakose:







Kovářov - kostel Všech svatých

18. června 2012 v 8:29 | Marie |  Cestou necestou
Od Čertových kanapíček jsme se vydali na zpáteční cestu přes Kovářov, kde jsme se chtěli podívat na židovský hřbitov. Cestou ke hřbitov jsme si prohlídli kovářovský kostel, který je zasvěcený Všem svatým.


Kostel Všech svatých

Kostel leží v severozápadní části návsi. Původ tohoto kostela je datován do konce 13. století.[3] První známý farář byl Svaněk, který zde působil do roku 1365. Od roku 1350 byl kostel částečně ve vlastnictví milevského kláštera a částečně okolního panstva, předtím patřil vltavskému děkanátu. Během husitských válek se zde udrželi pouze katoličtí faráři, tak tomu zůstalo i po jejich skončení, kdy v Kovářově působili kněží z Milevského kláštera. Kostel měl vlastního faráře až do 17. století. Tehdy byl chvíli zcela bez kněze, poté zde působili kněží z okolí. Až ke konci 17. století získal Kovářov vlastního faráře, který měl na starosti zároveň i farnosti Kostelec nad Vltavou a Předbořice, tento stav zůstal dosud.

Kostel je postaven v gotickém slohu s četnými barokními přestavbami. Nejvíce gotických prvků se zachovalo v presbytáři, který je umístěn tradičně na východní straně. Nad ním se vypíná gotické klenutí do výšky 8,5 metrů, na šířku měří 6,8 m. Lomený vítězný oblouk mezi presbytářem a lodí je vyzdoben malbou s motivy evangelistů, podobně byl vyzdoben i presbytář, dnes jsou však malby zabíleny.

Věže kostela jsou barokní z roku 1712, vyšší je 27 metrů vysoká, stojí na západní straně kostela. Síla zdiva je zde 1,5 metru. Menší, měděná, se nachází nad presbytářem.

Chrám má obdélníkový půdorys. Na délku měří 14,4 m, na šířku 9,8 m a na výšku 7 m. Sakristie stojí severně od presbytáře na místě, kde bývala kaple sv. Kateřiny.

V podlaze jsou ukryty náhrobky, většinou žulové, nápisy na nich nejsou z velké části čitelné. Kostel obklopuje hřbitov zasvěcený nejsvětější trojici. V horní části brány na hřbitov je obraz Krista s nápisem "Já jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mne, byť i umřel, živ bude".
Zdroj: WIKIPEDIE












































































Tyto dveře nemají s kostelem nic společného, ale protože jsou fotografované v Kovářově přidávám je k tomuto článku:






Čertova kanapíčka

17. června 2012 v 7:09 | Marie |  Cestou necestou
Od Kněze nás Kačenka popovezla autem do malé vesničky Níkovice u které se nachází kemnný útvar Čertova kanapíčka s krásně opravenou kapličkou. Chtěla jsem vám ke kamennému útvaru i kapličce najít nějaké informace, ale bohužel tentokrát bylo moje pátrání marné. Nezjistila jsem dokonce ani to, komu je kaplička u Čertových kanapíček zasvěcena.
Přesto, ale můžu toto krásné místo k návštěvě vřele doporučit.

V tomto háječku se nachází kaplička i s kanapíčky:



























Misky v kamenech, anebo že by stopy po kopytech?


















Na téhle fotografii je vidět jak je takové čertovské kanapíčko veliké:







Dveře a okno kapličky:









Kněz u Hrazan

15. června 2012 v 7:05 | Marie |  Cestou necestou
Naším dalším cílem, byl skalní útvar Kněz, který se nachází u obce Hrazany. Už z minulé zkušenosti jsme věděli, že pokud člověk nemá přesný popis cesty anebo alespoň pořádnou mapu, může se hledání protáhnout na nekonečné prolézání strání a kopců s nejasným výsledkem.
Tentokrát jsme ale měli štěstí, protože jsme hned za prvním kopcem na nějž jsme vylezli, potkali místního drvoštěpa, který nám ukázal cestu. Poslal nás mezi břízky, přes louku a pak že máme jít ouvratí, což nikdo z nás nevěděl co je, a budeme tam. Vydali jsme se tedy na cestu. Prošli jsme okolo jediné břízky, kterou jsme viděli, prodrali se mlázím na louku a pak jsme si v takovém malém loukovém zákoutí řekli, že to by asi mohla být ta ouvrať a ta jsme jí prošli přímo do dalšího lesa. Miky zajásal, protože se nám brzy mezi stromy ve stráni ukázal skalní útvar - Kněz.

Pro ty, kteří stejně jako my, nevědí co je ouvrať:
Úvrať (lidově ouvrať nebo souvrať) je část zoraného pole, která je zorána kolmo na převládající směr orby. Pokud se pole orá podélně, úvrať se nachází vždy na koncích této podélnosti, jde o místo, kde se při orbě obracel pluh. Podle zvyku bývá 2 až 10 metrů široká. Úvrať brání odplavování půdy.
Zdroj: Wikipedie


Všude v okolí Nadějkova a ostatních obcí jsou kopce plné kamenů:




Kříž, kolem kterého jsme šli:







Skalní útvar Kněz:















Stráň kolem Kněze se nazývá Kamenné moře:





























Ringval Květuš

14. června 2012 v 8:20 | Marie |  Cestou necestou
Naše první zastávka byla v obci Květuš, kde jsme si prohlédli místní ringval.

Ringwallsinseln (ringval) je německý název pro nevelké kruhové zemní objekty s centrálním ostrůvkem obkrouženým vodním příkopem a nevysokým hliněným valem. V Německu i v Čechách bylo těchto záhadných kruhů nejasného původu a účelu nalezeno už mnoho desítek. Ringvaly byly situovány většinou na okrajích staroslovanských vesnických areálů. Jejich původ bude tedy zřejmě v ranném středověku. O účelu se zatím vedou spory. Někteří se domnívají, že jde o jakési pozůstatky opevnění, zbytek sídla šlechtice, nebo útočiště pro případ napadení osady. Jiní však namítají, že malé ostrůvky o obvyklém průměru 10 - 20m., by byly pro tyto účely jen málo vhodné. Pravděpodobnějším se jeví názor, že ringvaly jsou pozůstatkem kruhových svatyní. Ani tato varianta však nelze ničím konkrétním podložit. S velmi originálním řešením záhady přišel český archeolog Zdeněk Buchtele, který si všiml, že mnoho ringvalů se nachází v lokalitách, jejichž místní název je spojen se včelami (např. Včelnice, Včelná, Včelí pastva či Včelí zahrada. Podle Zdeňka Buchteleho mohly ringvaly starým Slovanům sloužit jako místa pro chov včel, která byla před divokou zvěří, zejména medvědy, chráněna vodním příkopem a valem s palisádou. Včel a medu si naši slovanští předkové velice vážili. Ještě počátkem minulého století bylo vcelku běžné oznamovat obřadně včelstvu smrt hospodáře. Včela byla vnímána jako dar bohů. Říkávalo se : "Včela, z božího čela!" Včely, včelí plásty a tzv. včelí cesty byly také častým motivem při zdobení kraslic.
ZDROJ: Miky - Moje-kniha-stínů
















































Výstava v Nadějkově

13. června 2012 v 8:58 | Marie |  Cestou necestou
Včera jsme si, asi tak po roce, opět udělali společný výlet, s naší kolegyní a kamarádkou Kačenkou do okolí Nadějkova. Přiznám se, že jsem se na tento společně strávený den těšila, protože Kačenka je pohodářka a toulání s ní jako rodačkou stojí zato.
Naše putování jejímž cílem byl skalní útvar Kněz u Hrazan a Čertovy kanapíčka u Níkovic, začalo v Nadějkově prohlídkou výstavy " Kříže a kapličky v okolí Nadějkova." Výstava bývá v úterý zavřená, ale Kačenka byla tak hodná, že nám zabezpečila vypůjčení klíčů a prohlídku tímto umožnila.
Výstava byla plná pěkných fotografií křížů a kapliček. K většině z nich byla napsaná i legenda, která je s nima spojená. Duchovní atmosféru ke kapličkovému tématu doplňovaly zapůjčené exponáty z místního kostela. Mezi nimi byla například korouhev sv. Václava, sošky sv. Františka z Pauly, sv. Marie Bolestné, anebo stará i novodobá Madona s Jezulátkem v náručí, kněžská roucha, sádrové odlitky vyrobené podle starých nalezených kachlí či staré formy na výroby hostií.