Listopad 2012

Humpolec - kliky, dveře, okna

30. listopadu 2012 v 5:14 | Marie |  Kliky
I na tomto výletě, jsem obdivovala krásu klik, dveří a oken. Usmívající se




















































2x11 + Vánoční výměna + ještě jednou 11

29. listopadu 2012 v 8:09 | Marie |  Jiné
Ráda bych poděkovala Janě - "Klubíčka pro radost" a Marušce "Majunka blog" za přizvání do jedenáctkové hry. Vím, že už proběhla na spoustě blozích, na některých již dokonce dvakrát až třikrát. Jen těžko bych tedy hledala někoho, kdo se jedenáctek, ještě nezúčastnil. Snad mi proto prosím prominete, když nezvolím další jedenáctkovou řadu blogerek, kterým bych hru poslala. MrkajícíUsmívající se



Odpovědi na otázky od Jany:


1. Chtěla bys vrátit čas ?
Někdy ano. Naší Aničce bude příští měsíc osmnáct a já se teď často vracím ve vzpomínkách do chvil, kdy byla malé miminko v postýlce. Koukám se na ní a říkám si jak je to možné, že už jí bude osmnáct let.Vím, že čas nezastavím ani nevrátím, a že je to tak správné. Přesto si ale říkám, že ty dětské roky mých dětí mi nějak rychle utekly. Takže možná né vrátit, ale občas malinko zpomalit.MrkajícíSmějící se

2. Co Tě nejvíc nabíjí energií ?
Volný čas. Chvíle kdy si můžu sama určovat co právě chci dělat.

3. Jaké jídlo máš nejraději ?
Asi zapečené brambory.

4. Jak si představuješ ideální dovolenou ?
Samozřejmě s rodinou a bez telefonu, aby mi nemohli zavolat z práce, že někdo z mých kolegů onemocněl a já mám vzít jeho směny.

5. Kdyby jsi dostala na výběr - hory nebo moře ?
Já sama jsem pro hory, ale vzhledem k tomu, že jsme děti nikdy nevzali k moři tak bych asi vybrala moře. Ale když tak o tom přemýšlím, tak jak tu naši rodinku znám, všichni by se shodli na tom, že než k moři, tak raději společně v zimě na hory. Takže hory.Smějící se

6. Co Ti udělá radost ?
Cokoliv, jsem člověk, který se raduje z maličkostí.

7. Jakou kytku máš nejraději ?
Nedokážu říct. Když si představím letní rozkvetlou louku, tak nedokážu říct, že je kopretina hezčí než zvonek, zvonek hezčí než kohoutek nebo žlutící se pryskyřičník. Mám ráda všechny květiny. Kdybych, ale měla napsat, kterou mám nejraději bylinu, tak je to heřmánek. Když ho sbíráte za pravého poledne, tak jsou jeho kvítka jako malá hřejivá sluníčka. Heřmánkový čaj je lahodný a velmi uklidňující a to nemluvím o jeho mnohostraných léčivých učincích.Usmívající se

8. Jaká je Tvá nejoblíbenější barva ?
Modrá, která může úplně klidně přejít do fialové.Smějící se

9. Máš raději Vánoce nebo Velikonoce ?
Vánoce - jsou romantičtější.

10. Máš ještě další koníčky kromě ručních prací ?
Knihy, fotografování a toulání se přírodou.

11.Čím jsi chtěla být jako malá ?
Matně si vzpomínám, že jako hodně malá jsem chtěla být učitelkou, později pak zahradnicí, ale to mi rodiče vymluvili.


Odpovědi na otázky od Majunky:


1. Tvé oblíbené jídlo?
Zapečené brambory.

2. Která ruční práce je tvá nejoblíbenější?
Všechny, které zvládám. Mám období kdy stále pletu z papíru, mám období kdy háčkuji a tak dále. Ruční práce střídám podle nálady a ročního období, ale vždy se ke všem ráda vracím.Mrkající

3. Tvůj oblíbený film?
Mám ráda české filmy a český humor. Ráda se také dívám na filmy, který mají nějakou myšlenku - něco co nás přinutí se zastavit a zamyslet, jako například film Pošli to dál, nebo Americká krása.

4. Když se blíží ty Vánoce, tak se zeptám - vaše tradiční štědrovečerní menu je?
U nás kromě mě nikdo nejí kapra, takže naše štědrovečerní menu je vývarová polévka, řízek a salát.Smějící se

5. Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá?
Jak už jsem odpovídala Janičce, jako hodně malá učitelkou, později zahradnicí. Ani k jednomu nedošlo.Smějící se


6. Máš doma nějaké zvířátko?
Zvířátek máme několik - andulku Andulku, morče Lumpíka, šneky Sašu a Lexu a pejska Ťapku.

7. Jakou lidskou vlastnost nemáš ráda?
Asi zlobu a závist - zdá se mi, že obě tyto vlastnosti zatemňují rozum.


8. Co Tě dokáže rozveselit?
Lidi s dobrou náladou.

9. Sbíráš něco (ubrousky, medvídky, známky, pohlednice - cokoliv)?
Už dávno ne. Co máme dvě děti, přenechávám sběratelské vášně jim.Smějící se

10. Tvé oblíbené roční období?
Mám ráda všechny. Dlouhá léta jsem milovala nejvíc podzim, pro jeho barevnost. Ale poslední dobou se přistihuji, že se čím dál tím raději v létě vyhřívám na sluníčku.Mrkající


11. Co nosíš raději - sukni nebo kalhoty?
Kalhoty, zdají se mi pohodlnější a můžu si sednout kam chci a kdy chci. Přesto, ale stále zastávám teorii, že šaty a sukně dodávají ženám jistou čistě jemně ženskou eleganci. Usmívající se




Vánoční výměna

K odpovědím na otázky přidám ještě fotografie dárečků, které jsem v rámci "Vánoční výměny", pořádané Janičkou, vyrobila pro Ilonku. Ilonka, už dárečky dostala a tak vám mohu ukázat, co jsem pro ni vyrobila. Už samotné vyrábění mi přinášelo radost, kterou pak zvýšilo ještě to, že se oba dárečky Ilonce líbily. Usmívající se


Pro Ivetku, jsem upletla a nazdobila papírový věneček:







Jako druhý dáreček jsem zvolila křížkovou výšivku s vánočním motivem:







Ještě jednou 11:

Ještě než jsem stačila článek zveřejnit, přizvala mě k dalším jedenácti otázkám ještě Fialka. Fialko, potěšilo mě, že jsi si na mě ve výběru dalších jedenácti blogerek, které mají ve hře pokračovat, vzpoměla. Usmívající se Doufám ale, že se na mě nebudeš zlobit, když pouze odpovím na tvoje otázky a už ve hře nebudu pokračovat dál. Mrkající


Otázky a odpovědi po třetí MrkajícíUsmívající se:


1.Ze které strany obejmeš přítele kolem ramen, když smutek má?
Jsem levák, takže bych řekla že z leva. Ale jinak si myslím, že z té strany po které by mi zrovna stál.

2. Která barva je ti blíže bílá nebo fialová?
To záleží na tom Fialko, čeho se tyto barvy týkají. Když si vemu fialku jako kytičku, tak mám raději ty hodně fialové než bílé, které u nás taky kvetou. A třeba u pivoňek se mi zase moc líbí, když kvetou bíle. A taky asi záleží na tom, jakou mám zrovna náladu, teď se mi právě zdá, že bílou.MrkajícíSmějící se

3. Jak vnímáš svítání?
Jako začátek něčeho nového.

4. Den nebo noc?
Mám ráda obojí, ale líp se cítím ve dne, protože jsem děsný strašpytel.Smějící se

5. Jak vnímáš hladinu řeky?
Pro vodu mám velkou slabost, asi že jsem narozená v rybách. Dokážu se na hladinu dívat nekonečně dlouho, vnímám její energii, ráda ji hladím dlaněmi a povídám si s ní. Voda, ať už stojatá nebo tekoucí i v podobách kapek deště, mě uklidňuje a naplňuje radostí. Mám z ní pocit života.

6. Co je pro tebe volnost?
Chvíle, kdy mě netíží žádné povinnosti. To si pak můžu užívat svoje vlastní touhy, přání a myšlenky.

7. Věříš na sny?
Ano. Myslím si, že nám dokáží dostat na povrch, to co je ukryto někde hluboko v nás.

8. Novodobý nebo starobylý styl?
To je těžké, protože se mi zdá, že současný novodobý styl je hodně zaměřený na ten starobylý.Smějící se

9. Co ti dává virtuální svět?
Spoustu nových přátel, kterých si moc vážím. A také chvíle odpočinku i poznání.

10. Cestování lodí nebo letadlem?
To záleží na vzdálenosti.

11. Baví vás to?
Ano, všechny položené otázky mě vedly k přemýšlení nad sebou samou a to někdy není vůbec špatné.Mrkající

Humpolec - kostel sv. Mikuláše

28. listopadu 2012 v 6:31 | Marie |  Cestou necestou
Kostel sv. Mikuláše se připomíná roku 1233. Goticky byl vystavěn asi ve 3. čtvrtině 13. století. V letech 1721 až 1722 přestavěn ve slohu barokní gotiky zřejmě dle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tehdy asi upraven i půdorys kostela do dnešní podoby, přistavěna sakristie, vytvořena nová barokně gotická okna, kostel zaklenut a věž zvýšena a osazena bání. Roku 1895 kostel novogoticky upraven dle plánů J. Martina stavitelem J. Blechou. Byl zřízen hlavní portál, helma věže, střecha se sanktusníkem a rozšířena kruchta. Kostel znovu restaurován v letech 1936 až 1937.

Popis stavby


Kostel je směsí rané gotiky, barokní gotiky a novogotiky. Je vystavěn na půdorysu kříže s dlouhým pětiboce uzavřeným kněžištěm. V ose kostela je za kněžištěm připojena šestiboká sakristie. Příčná loď s pětiboce uzavřenými kaplovými prostory. Věž stojí před západním průčelím podél lodi. Novogotická helma věže má v rozích čtyři vysunuté konzolové arkýře. Zevně má kostel opěráky a vysoká barokně gotická hrotitá okna bez kružeb. Hlavní portál novogotický. Kněžiště sklenuto třemi poli barokně gotické křížové klenby a v závěru paprsčitě žebry. Triumfální oblouk je hrotitý s hrubým klínovým profilem. Boční kaple u příčné lodi opatřeny šestidílnou žebrovou klenbou. Boční prostory příčné lodi sklenuty křížovou žebrovou klenbou. Sakristie sklenuta šestidílnou klenbou s lomenými pásy a v placce v křížení s barokní freskou Posledního soudu. Na čelních obloucích bočních kaplí nástěnné malby od J. Filipa. Figurální okna z let 1907 až 1912. Zařízení kostela je převážně novogotické. Na věži je veřejnosti přístupná vyhlídka.
ZDROJ: Wikipedie





























Vyhlídková věž:

Cesta do věže vede po 115 schodech do výšky 30 metrů. Během cesty vzhůru se můžete zastavit ve třech mezipatrech a prohlédnout si výstavy týkající se historie města i kostela, cesta vede i kolem dvou zvonů, závaží věžních hodin a hodinového stroje. Celková výška věže je 55,3 m.











































Pohled z věže na sídliště, kde bydlí můj bratr:




A ještě pohled z věže na kopec v dáli, kde se nachází hrad Orlík:



Humpolec

26. listopadu 2012 v 3:56 | Marie |  Cestou necestou
Letošní léto pro mě bylo hodně náročné a to jak fyzicky, tak psychicky. Díky tomu jsem nebyla ani schopná probrat se fotografiemi z prázdnin. Díky dovolené, kterou jsme měli v listopadu, jsem si na prohlédnutí a výběr prázdninových fotografii, udělala čas. Na jeden den jsem si zabrala PC a prohlížela jsem, mazala a upravovala fotky.
Na dovolené jsme byli pouze na pár dní u mého mladšího bratra v Humpolci. V kratičké době, jenž jsme ho navštívili, jsme si stihli prohlédnout akorát část Humpolce, židovský hřbitov, nedaleké Skalní moře a hrad Orlík. Zajeli jsme se také podívat do jihlavské ZOO.
Vím, že už je dávno po prázdninách a tématicky se do tohoto ročního období fotografie nehodí. Přesto si ale říkám, že město Humpolec a jeho okolí je moc pěkné, a byla by škoda, vám ho trochu díky nim nepřiblížit. Mrkající





Humpolec je město v kraji Vysočina situované jihovýchodně od Prahy a přibližně v polovině cesty po dálnici D1 mezi Brnem a hlavním městem. Humpolec byl založen na začátku 13. století a statut města získal přibližně o sto let později. V Humpolci se narodil antropolog Aleš Hrdlička, spisovatel a překladatel Jan Zábrana a undergoundový spisovatel a antikomunista Ivan Martin Jirous. V nedaleké obci Kaliště se narodil skladatel Gustav Mahler.

První písemná zmínka o vsi je z r. 1178, kdy ji král Přemysl daroval Soběslavovi II. Komu předtím patřil, není známo. Prvním známým držitelem města je tedy řád německých rytířů, dále to byl do r. 1325 želivský klášter a poté křižovníci s červenou hvězdou. Velmi významně se do historie zapsal r. 1233, ke kterému se vztahuje první písemná zmínka o kostelu sv. Mikuláše založeného želivskými premonstráty. Po Bílé hoře r. 1620 se město stává konfiskátem a dostává se do rukou cizí šlechty - pánů ze Somlsu, ale ani tím se postavení Humpolce nijak nezměnilo. Ve 13. - 15. století tu nabyla na významu těžba stříbra a od 15. stol. Tradiční soukenická výroba. Zdejší heslo "500 let oblékáme svět" není jen reklamní slogan, ale kus historie a slávy Humpolce. V 19. století mělo město již natolik rozvinutou soukenickou výrobu, že zaměstnávala na 2 000 lidí a městu se začalo říkat "Český Manchester".

Mezi významné pamětihodnosti města patří např.: farní kostel svatého Mikuláše, hřbitovní kostel sv. Jana Nepomuckého, židovský hřbitov, Synagoga - U Vinopalny 492 a pamětní deska nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi. Humpolec je proslaven hlavně Hliníkem, který zde má své HLINÍKárium, které bylo otevřeno 22. září 2006 za přítomnosti Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Nedaleko HLINÍKária se nachází park Stromovka s pamětní deskou Hliníkovi (odhalena 8. září 2002). Asi 1 km od centra města se nachází zřícenina hradu Orlík.

ZDROJ: Wikipedie
































Bývalá synagoga:





Při procházce po Humpolci, jsme navštívili také Hliníkárium, muzeum neexistujícího Hliníka z filmu Marečku podejte mi peru.








































Svatá Kateřina

25. listopadu 2012 v 6:03 | Marie |  Tradice






Řekla Káča Barce- nechme toho tance…


Svátek sv. Kateřiny býval ještě nedávno ve znamení tanečních zábav, zvaných kateřinské, při nichž měly přednost ženy. Tzv. ženské právo znamenalo, že o celou organizaci, občerstvení i nájem hudby se staraly ženy, samy si také vybíraly tanečníky a partnery. A to celý den a celou noc až do rána, kdy se vše vracelo do obvyklých kolejí.
Kateřinské zábavy a plesy bývaly v roce poslední, protože za několik dnů začínal advent, doba předvánočního půstu, kdy se podobné akce nemohly konat. A tak si lidé chtěli ještě naposled užít zpěvu tance a zábavy. Kdysi se den sv. Kateřiny oslavoval ještě rozpustileji, s obchůzkami v maskách, divadelními scénkami, někde i nadílkou. I v nich hrály ženy hlavní roli.




Trest za moudrost

Podle legendy byla Kateřina krásná křesťanka, která nad to vynikala moudrostí a výřečností. Pocházela z bohaté alexandrijské rodiny v Egyptě, který byl tehdy součástí Římské říše. Do vězení se dostala za to, že vyzvala císaře, aby se zřekl pohanství a přestoupil ke křesťanské víře. Byla postavena před sbor učenců a filozofů, kteří ji měli v jednoho Boha rozmluvit. Místo toho však byli sami obráceni ke křesťanství. Za to je dal císař okamžitě upálit a Kateřinu předal katovi. Běžné mučení ji však nezlomilo, proto pro ni sestrojili speciální nástroj s koly a ostrými železnými hroty po obvodu, které ji měly rozdrásat tělo. Uhodil však blesk, provazy se přetrhly a celý stroj se rozpadl. Rozzuřený císař nechal tehdy Kateřinu raději setnout mečem. Podle datování legendy šlo buď o Maximiana, nebo spíše o Maximianova syna Maxentia.
To se stalo kolem roku 307, kdy byli křesťané nemilosrdně pronásledováni a popravováni. Krátce nato, v roce 313 za dalšího císaře Konstantina, bylo křesťanství povoleno a zrovnoprávněno s ostatními náboženstvími. Z Kateřiny se stala mučednice, jejíž tělo přenesli podle pověsti andělé do kláštera ležícího vysoko na hoře Sinaj v Palestině. Ve skutečnosti to však nebyli andělé, ale mniši. Klášter sv. Kateřiny existuje na Sinaji do dnes a navštěvují ho tisíce poutníků.



Patronka univerzit


Příběh o krásné a vzdělané mučednici byl populární ve středověku. Sv. Kateřina byla jako patronka v oblibě zvláště v dobách křižáckých tažení do Svaté země. V rytířském světě patřila k předním světicím hned za Pannou Marií. Velmi si jí oblíbil také Karel IV; který jí dokonce na Karlštejně nechal postavit kapli se stěnami vykládanými drahými kameny.
Díky vítězné diskuzi s padesáti pohanskými filozofy, které obrátila na křesťanství, se Kateřina stala ochránkyní učenců a studentů. Řada univerzit a knihoven si ji zvolila za patronku. Již středověku je například patronkou filozofie na pařížské Sorbonně, právě jako na Univerzitě Karlově v Praze. Zároveň je ochránkyní panenské čistoty jeptišek i ostatních žen, zvláště v Anglii, Francii a Belgii. Kromě toho je Kateřina patronkou přadlen, kolářů a vozků, brusičů nůžek, knihtiskařů a mlynářů, někde ji uctívají také holiči a chirurgové. Většina těchto profesí zachází s nástroji, které jsou symboly jejího mučení - s kolem a mečem.

Kateřinské zábavy

S legendou o sv. Kateřině souvisí zákaz práce o jejím svátku se vším, co měla kola, ať už to byl mlýn, povoz či kolovrat. Týkalo se to samozřejmě i přadlen, které tak měly víc času na přípravu tanečních zábav.
Poslední taneční zábava před adventním půstem bývala hodně veselá. Konala se buď na svátek sv. Kateřiny, nebo o několik dnů dříve na svátek sv. Cecílie, patronku muzikantů (22. Listopadu). Bývalo zvykem, že se při této zábavě tanečnice symbolicky loučily se svým partnerem, a to většinou malým dárkem. Mohla to být květina, zdobené pečivo anebo speciální pečivo zvané vrkoč. Jeho základem bylo těsto a na něm různá velká a složitá konstrukce z dřevěných špejlí s navěšenými sladkostmi, rozinkami, sušeným ovocem a dalšími ozdobami. Podobný vrkoč, ale mnohem větší a nazdobenější, dostávala v průběhu masopustu jako odměnu při ukončení přástek nejlepší přadlena.

ZDROJ: (České zvyky a obyčeje -ALENA VONDRUŠKOVÁ)










Vrkoč jsem sice na svatou Kateřinu nepekla, ale zkusila jsem klukům upéct alespoň trdelník.Mrkající






Pečený čaj

24. listopadu 2012 v 6:08 | Marie |  Jiné
Na pečení letošního čaje jsem se chystala již delší dobu, ale nějak nebylo kdy. Stačil mi ale týden dovolené a mám umytá okna, vyrobeno pár vánočních dekorací a také upečený čaj.MrkajícíUsmívající se






















A ještě vám ukáži svícínek, který jsem si koupila v Milevsku za 40 kč.












Milevsko - park Bažantice

23. listopadu 2012 v 8:24 | Marie |  Cestou necestou
K milevskému klášteru se prochází parkem, který je plný krásných stromů, ty byly také ten den největší motivací k tomu, abych vyndala fotoaparát.
Bažantnice

Jedná se o park s tímto názvem. Nachází se poblíž kláštera, ke kterému náleží. Původně byl v těchto místech les a rybník, který obklopoval klášter. Vysušením rybníka a spojením s lesem byly položeny základy budoucího parku. O založení parku se zasloužili mniši z kláštera. Les se původně jmenoval Bažantnice, odtud příbuzný název. Kromě parkové úpravy se zde nachází i žulové plastiky a sochy. Jedná se díla z mezinárodních sympozií, která se zde konají.
ZDROJ: Wikpideie

































































































A ještě jednu fotografii vám ukáži. Toto pozvání na kofolu jsem vyfotografovala přes okno vlaku.
Moc se mi líbilo:







No řekněte, nezašli byste si také na jednu?MrkajícíSmějící se

Milevsko - kostel sv. Jiljí

22. listopadu 2012 v 8:53 | Marie |  Cestou necestou
Hned vedle kláštera roste krásná památná lípa a za ní stojí kostel sv. Jiljí okolo něhož se nachází hřbitov.

Kostel sv. Jiljí

Uprostřed současného hřbitova stojí kostel sv. Jiljí, v původní románské podobě šlo o jednolodní stavbu s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7 m x 9 m. Na objekt navazovala věžovitá, dodnes zachovaná stavba s emporou v 1. patře. Tato empora byla přístupná po schodišti v síle zdiva. Podle archeologického výzkumu A. Hejny a stavebně historického průzkumu D. Líbala lze původní románský kostel datovat do poslední třetiny 12. století. Od svého vzniku do založení kláštera sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska. To dosvědčuje mimo jiné i empora (tribuna) ve věžovité stavbě, ze které velmož sledoval bohoslužby. Podle četných analogií z celých Čech stávaly vlastnické kostely v areálu velmožského sídla, a tak lze předpokládat sídlo Jiřího z Milevska poblíže kostela. Po založení kláštera začal sv. Jiljí plnit funkci farního kostela, zatímco chrám Panny Marie v klášterním areálu sloužil potřebám řeholníků.

Kolem roku 1400 byl kostel výrazně goticky přestavěn. Při této přestavbě byla velká část původního románského kostela zbourána. V presbyteriu se nachází architektonicky velmi cenná, gotická síťovaná klenba tzv. milevského typu s později domalovanými renesančními nápisy a erby. O významu tohoto architektonického článku svědčí i smlouva z roku 1407 o výstavbě klenby v kostele sv. Víta v Českém Krumlově podle milevského vzoru. Samotná loď je plochostropá s původními trámy dendrochronologicky datovanými do let 1445/1446.

V roce 1785 byla funkce farního kostela přenesena do chrámu Panny Marie a kostel postupně chátral. Z bezpečnostních důvodů byl uzavřen až do roku 1883, kdy se o jeho obnovu přičinil strahovský opat.

Z nejstarší fáze je dodnes zachována takzvaná zvonice v západní části kostela. Kamenná věž má obdélníkový půdorys a je ze žulových kvádrů. V horní části jsou patrné dvě řady románských okének se sloupky.

V současnosti slouží kostel jako smuteční síň. K tomuto účelu byl v 80. letech 20. století rozsáhle upraven. Při této příležitosti proběhl také archeologický výzkum A. Hejny.

Vchod do chrámu je z jižní strany, vysokým, zaklenutým vstupem. Vlastní kostel měří na délku přes 23 metrů, šíře je přes 11 metrů a výška je 15,5 metrů.

ZDROJ: Wikipedie



Lípa a její stín:








Kostel sv. Jiljí:

























Milevsko - Premonstránský klášter

21. listopadu 2012 v 16:34 | Marie |  Cestou necestou
Minulý týden jsem jela s manželem do Milevska, naší Aničce na rodičovskou schůzku. Vyjeli jsme o dost dřív, abychom se měli čas po Milevsku truchu podívat. Toto městečko jsem navštívila již po několikáté a v domění, že už jsem vám fotografie z něj ukázala, při našich návštěvách jsem už nikdy moc nefotografovala. Minulá středa byla mezi pošmournými dny, ale výjimečně slunečná a k fotografování přímo lákala. Doma jsem pak chtěla porovnat snímky, o kterých jsem si myslela, že už jsem vám je ukázala a vybrat jich jen pár, na ukázku toho jak bylo v Milevsku opět pěkně. K mému překvapení jsem však zjistila, že jediné fotografie, které jsem vám z Milevska ukázala, byly z masopustu. Mám tedy co napravovat. Tentokrát nemám snímků moc, fotografovala jsem pouze okolí kláštera. Příště se ale polepším a ukáži vám i záběry z města.





Klášterní most

Cesta do milevského kláštera vedla po dřevěném mostě, ale ten po protržení rybníka při povodni v roce 1840 už nebyl obnoven. Přes Milevský potok byl postaven nový kamenný most. Byl postaven v 19. století. Má dva oblouky, na něm je postavena socha Jana Nepomuckého. Tato socha byla přenesena z původního mostku.

Premonstrátský klášter

Byl založen roku 1184 až 1187. Jedná se o nejstarší klášter na jihu Čech. Založil jej pán Jiří z Milevska. Na jeho výstavbě se podílel i budoucí opat Jarloch se svými řeholníky. Čtyři roky po jeho založení klášter vyhořel. V době husitských válek byl klášter zničen. Současný opat kláštera veškeré cennosti ukryl na Příběnice, ale po dobytí tohoto hradu, došlo ke zničení i těchto cenností.

V 15. století jej vlastnili Rožmberkové, po nich Švamberkové. Kryštof ze Švamberka klášter v 16. století prodal pánům z Hodějova.

Za jejich působení byl klášter částečně opravován, byla obnovena hráz rybníka , byly vytvořeny nové příkopy a hradby. Zvláštní péče byla věnována důkladnějším zpevněním hrází rybníka.

Po Bílé Hoře byl pánům z Hodějova zkonfiskován majetek, včetně Milevského kláštera. Klášter byl zpustošený a okolní vesnice opuštěné a podle slov kronikáře v Milevsku vše zelo chudobou, bídou a lidským pláčem.

Císařským rozhodnutím byl klášter přidělen premonstrátskému klášteru na Strahově. Opět začíná další snaha o znovuobnovení původní slávy kláštera. Za císaře Josefa se museli premonstráti vrátit do Prahy, ale přes vše se jim podařilo, že byl klášter přidělen ke klášteru Strahovskému.

Hlavní branou z roku 1885 se vstoupí na nádvoří. Po pravé straně je budova bývalé latinské školy. Jednalo se o nejstarší školu v kraji.

Chrám Navštívení Panny Marie

Naproti bráně je děkanský chrám Navštívení Panny Marie. Jde o třetí největší románský chrám v Čechách. Jedná se trojlodní chrám. Ve 13. století byl raně goticky přestaven, pozdější přestavba byla v 19. století novorománská. Nyní je po celkové rekonstrukci.

Má štíhlou siluetu se dvěma věžemi a je postaven ze žulových kvádrů. Vchod do chrámu je v románském stylu. Vstupní brána a hradební zeď jsou zbytky opevnění. Délka chrámu je 56 metrů, šířka je přes 17 metrů a výška od podlahy ke klenbě je 14 metrů. Hlavní loď je od postranních oddělena arkádovými pilíři. Síla zdiva v kostele je okolo 1,5 metru. Chrám byl založen souběžně s klášterem.

K východní části je připojena sakristie Původně to býval malý kostelík, kde se konaly pobožnosti, před vystavením chrámu. Jedná se o nejstarší budovu z roku 1187. Tato raně gotická kaple nese též název Opatská kaple sv. Markéty.

K jižní straně kostela jsou připojeny budovy klášterního konventu. Jsou též novorománské, stejně tak budova sakristie a části ambitů. Konvent má uzavřený čtvercový tvar, uprostřed bývala zahrada. Nesla jméno Rajská. Dnes je konvent přístupný veřejnosti. V jeho areálu jsou vystaveny archeologické nálezy z města, kláštera a dobová platidla.

Budovy děkanství, konvent, oltáře, obrazy a i hrobky byly poškozeny za husitů.

Na druhém klášterním nádvoří býval pivovar, cukrovar a hospodářské budovy.
ZDROJ: Wikipedie











































































Háčkované dečky podle DORKY

7. listopadu 2012 v 18:33 | Marie |  Ruční práce
Blížící se vánoční čas mě přiměl k tomu, abych si vyndala svoji sbírků časopisů s různými motivy na vyrábění. Mezi časopisy s vánoční témtikou, kterých mám nejvíc, jsem objevila i staré vydání DORKY. Některé z vás si jistě tento časopis pamatují. Byl plný rad, nápadů a návodů, doplněný pěknými fotografiemi. V době kdy jsem si tyto časopisy kupovala jsem ještě neháčkovala a tak jsem návody na háčkované výtvory přecházela bez povšimnutí. Tentokrát jsem ale při prohlížení časopisů každou dečku obdivovala a hned okukovala jak je návod na ní složitý. Několik deček se mi zalíbilo opravdu moc. Ale protože se blíží vánoční čas a já se také přihlásila do "Vánoční výměny" u Janičky na blogu, budu muset háčkování deček odložit až na dobu povánoční. Prozatím jsem uháčkovala alespoň dvě hodně jednoduché. Mrkající














Levandulové srdíčko za 39 kč z Levných knih. Udělalo mi velkou radost.Usmívající se