Prosinec 2012

Šťastné a veselé Vánoce

23. prosince 2012 v 8:02 | Marie |  Vánoce




Tím nejkrásnějším dárkem k Vánocům, není, co se zlatem třpytí. Je to úsměv, láska, pohlazení. Nad takový dar žádný není! Krásné Vánoce a hodně štěstí v novém roce 2013 přeje Vám všem
Marie












Vánoce v kuchyni

20. prosince 2012 v 21:08 | Marie |  Vánoce
Zatímco v obýváku máme vánoční výzdobu spíš do třpytiva, do kuchyně jsem zvolila lidovější styl. Na stole máme malou ošatku s oříšky, kterou dozdobují vyšívané oříškové skořápky a bílý stromeček ušitý z hvězdiček podle Marťuli, jejíž blog je plný nádherné vánoční atmosféry. V konvičce jsou modřínové větvičky a vše zatím dozdobuje malý svícínek. Ten na Štědrý den vystřídá větší svícen, který zapálíme až při štědrovečerní večeři.



























V létě jsme malovali a já nechala až do teď zdi v kuchyni úplně holé. Až vánoční čas mě přiměl k tomu, abych obnovila jejich výzdobu. Na jednu ze zdí jsem zavěsila žebřík, který byl původně určený, jako prolízačka pro našeho potkánka. Ten si ho, ale nikdy neoblíbil a tak jsem ho využila jako jednu z dekorací.

































Ty to dvě postavičky jsem si letos koupila v Kauflandu, moc se mi líbily a nebyly drahé. Vyrobila jsem si k nim stromek ze skořápek pistácií a zdobí stěnu v obýváku.







Tak a to už je z mého letošního tvoření opravdu vše. Přeji vám hodně sil a dobré nálady do posledních pár předvánoční dní.



Věnečky a háčkovaná dečka

16. prosince 2012 v 11:22 | Marie |  Vánoce
Vánoční čas snad v každé z nás, vyvolává touhu zkusit si vyrobit nějakou novou dekoraci, kterou by jsme si vyzdobili naše domky a bytečky. Já jsem letos s vánočním tvořením opatrná a než se do něčeho pustím tak na tím dlouze přemýšlím. Není to tím, že by mě ruční práce tohoto ražení omrzely, to vůbec ne. Spíš mě k tomu nutí množství dekorací, která už jsem za léta nastřádala. Na některých, už se pomalu a jistě podepisuje čas a je tedy nutné se s nimi rozloučit. Problém je ale v tom, že ke každému z nich mám citový vztah - nějakou vzpomínku a není pro mě lehké, je jen tak vyhodit. A tak je všechny ukládám a schovávám a vánoční věcičky se nám doma hromadí a hromadí. Přesto jsem to ani letos nevydržela a něco málo vytvořila.




K prvním dvěma věnečkům, které jsem udělala, mě motivovala knížka od Lucie Dvořákové - Oroginální věnce a přírodní dekorace. Tato kniha je plná krásných nápadů a obrázků. Já jsem měla povoleno do ní jen krátce nahlédnout, protože knížku mi vybral Ježíšek k Vánocům a prý to tedy budu muset bez ní vydržet až do vánoční nadílky. Ach jo! Přesto jsem si dva nápady stihla zapamatovat a hned je vyzkoušela. Pro vás, které také rády tvoříte vkládám odkaz na internetové stránky Lucie Dvořákové - www.originalvyrobky.cz






















Třetí věneček, který jsem dělala, je vyrobený z ořechových skořápek:










Kromě věnečků, jsem také dokončila další háčkovanou dečku:












Přeji vám všem krásnou a pohodovou třetí adventní neděli. Usmívající se


Poslední střípky z vánoční výstavy

12. prosince 2012 v 4:36 | Marie |  Vánoce
Z vánoční výstavy mi zbylo ještě pár snímků, které bych vám ráda ukázala. Usmívající se


Hned u prvních dveří vás přívítá obrovský Mikuláš:







V koutě u dveří se krčili roztomilí čertíci:
















V jedné z vitrínek se krásně třpytily tyto červené ozdoby:







A na závěr ještě větvička ve váze, plná krásných korálkových andělíčků:






















Vánoční výstava II

10. prosince 2012 v 7:32 | Marie |  Vánoce
Dneska se vracím k vánoční výstavě na které jsem se byla podívat minulý čtvrtek. Kromě krásných soch ze dřeva a místností s betlémy, je zde letos poslední ze tří vystavovaných místností zaměřena na ukázku modrotisku a stále více oblíbeného starého umění vytlačovaných perníků.


MODROTISK
Modrotisk je tradiční lidová tkanina, která sloužila k ženskému odívání, později jako ženský krojový oděv. Řemeslná výroba modrotisku je náročná. Tkanina (100% Ba) se nejprve naškrobí, usuší a mandluje. Na takto připravenou tkaninu se dřevěnou formou nanáší rezerva.
Formu je nutno k látce přikládat velmi pečlivě, jednak proto, aby se dobře obtiskla, jednak z hlediska řazení vedle sebe, neboť okraje motivů se nesmí překrývat ani tvořit mezery. Pro usnadnění tisku mají formy v rozích malé hřebíčky, které se přikládají vždy na obtisk z předchozího položení formy. Modrotiskařské formy jsou dřevěné desky o rozměrech asi 25×30 cm. Skládají se ze dvou základních dílů: díl se vzorem, který je nejčastěji vyřezáván do hruškového dřeva a druhý díl s držadlem z nějakého měkkého dřeva, který je nalepen na díl se vzorem. Motivy nejstarších forem byly vyřezány pouze do dřeva. V průběhu 19. století se vzory začaly obohacovat o jemější motivy, takže řezba byla doplňována různými nýtky, plíšky a hřebíčky z mosazi. Některé novější formy mají motiv vyroben pouze z mosazných plíšků, bez řezbářských prvků.
Tradiční technologie modrotisku:
Dřevěné formy se vzory se namáčí v barvě a tisknou na plátno.
Po zaschnutí rezervy (popu) se tkanina barví za studena v lázni, jejímž základem je indigo.
Poslední fází výroby je důkladné praní, ustalování ve slabém roztoku kyseliny sírové, máchání, sušení a mandlování.
V současné době se modrotisk používá v moderním odívání, ve výzdobě interiérů, vyrábí se ubrusy, prostírání, polštáře, jehelníčky a pod.
V českých zemí nyní pracuje a vyrábí modrotisk pouze firma Arimo, spol. s r.o. výroba konfekce a modrotisku ve Strážnici a malá dílna rodiny Danzingerů v Olešnici.
Firma Arimo navazuje na téměř stoletou tradici barviřské rodiny, založenou v roce 1906 panem Cyrilem Jochem. V barvířském řemesle pokračoval jeho syn František Joch do roku 1951, kdy bylo komunistickou vládou zakázáno soukromě provozovat řemesla. Po vzniku ÚLUVu v roce 1954 vznikají snahy o záchranu uměleckých řemesel a pan František Joch zpravoznil modrotiskovou dílnu v jejím rámci. Po jeho smrti v roce 1974 převzal dílnu jeho syn František ml., který pracoval se svým otcem od roku 1958 a vyučil se u něj barvířskému řemeslu. V roce 1978 přistoupil ÚLUV k výstavbě dvoupodlažní výrobní budovy o rozměrech 36×16 metrů, která byla otevřena v roce 1982 a zde se dále pokračuje ve výrobě modrotisku.
V roce 1992 si podal František Joch spolu s bratrem Sávou privatizační projekt na odkoupení výrobní budovy. V roce 1993 byla budova odkoupena a výroba modrotisku se vrátila rodině Jochů. Při zahájení Dnů evropského dědictví 2004 v Táboře byl Františku Jochovi udělen titul Nositele tradice lidových řemesel v oboru tradiční modrotisk. Titul je udělován řemeslníkům, kteří uchovávají ohrožené řemeslné technologie.














VYTLAČOVANÝ PERNÍK


Perník má prastarou historii a je významně spjatý s kulturními dějinami lidstva. První zmínka o perníkářích a perníku v Čechách, jeho výrobě a prodeji je z roku 1335. Kromě mouky a vysoce kvalitního medu je při přípravě perníku velmi důležité koření. Koření dodává perníku chuť a každý mistr perníkář měl svou vlastní recepturu. Tuto recepturu uchovával ve velké tajnosti a předával ji jen svému nástupci. Ze středověkých receptur je nám známo až 90 druhů vzácných bylin a koření přidávaných do perníku. Názvem perník se medové pečivo označuje od doby, kdy se jehochuť začala upravovat pepřem. (Latinsky pepř - piper.)
Dříve měl perník mnohá využití. Používal se například jako ozdoba příbytků, často se také strouhal jako sladidlo do kaší nebo byl podáván jako zákusek, který se pro svoji tvrdost musel nejdříve namáčet v horkém nápoji. V dnešní době je ale ručně vytlačovaný perník vnímán především jako výtvarné dílo s bohatou symbolikou, připomínající nám barvitou historii lidstva anebo jako dekorace, která dokáže provonět naše obydlí.

Motivy perníků:
Původní formy perníků jsou bezesporu umělecká díla a odráží se v nich tehdejší společenský i náboženský život. V motivech se objevují bohaté ornamenty, řemeslné profese, zdobená roucha, podoby světců, portréty panovníků, i milostné výjevy.

Dítě v peřince
Jde o jeden z univerzálních námětů rozšířených v celé střední Evropě. Perníky s motivem dítěte v peřince byly od 19. století oblíbeným darem k narození dítěte nebo ke svatbě. Sloužily ale také jako vánoční či novoroční symboly, nebo plnily úlohu dětské hračky.

Kominík
Patří k tradičním námětům perníkářských výrobků. Nečastěji bývá zobrazován v pracovním oděvu s kuklou na hlavě, žebříkem a štětkou. Kominík svou prací pomáhal chránit dům před požárem, a tak se doposud věří, že nosí štěstí.

Kohout
Již od dob antiky je kohout nositelem erotického symbolu. Význam tohoto symbolu se přenesl i do perníkových forem. Tímto perníkem se odpradávna obdarovávaly osoby, kterým jsme chtěli naznačit svou náklonnost.

Vejce
V mnoha kulturách je vejce symbolem plodnosti, života a vzkříšení i důležitým velikonočním symbolem. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti.

Srdce
Jednoznačný symbol lásky. Perníkové srdce z jarmarku nebo z pouti bylo častým darem z lásky, jejž si mezi sebou vyměňovali mladí lidé. Bylo také darem k zásnubám či svatbě.

Medvěd s basou
Medvěd je již od starověku vnímán jako heraldický symbol síly. Ve vyobrazení s basou může tento motiv znázorňovat propojení síly a umění, spíše však jde o zábavné světské vyobrazení cirkusové kultury.

Husar na koni
Husar se v posledním období perníkářské výroby stal symbolem pro perníkářství. Husar byl v očích venkovského obyvatelstva svobodný, nemusel pracovat na poli a při svých vojenských taženích poznal kus světa. Byl dárkem, jejž dostávali chlapci jako upomínku z jarmarku nebo jako dárek k Vánocům, podobně jako děvčata dostávala perníková miminka v peřince nebo srdce.

Sv. Mikuláš
Svatý Mikuláš je nejčastěji znázorňovaným světcem na perníkářských formách. V lidové tradici je sv. Mikuláši přisuzována štědrost, schopnost ochrany a pomoci v nesnázích, která je dokládána legendami ze světcova života. Z těchto legend také pramení představa sv. Mikuláše jako štědrého ochránce dětí, který rozdává štěstí a bohatství.

Jelen
Jelen byl jedním z trofejních zvířat, na něž byly pořádány hony. Z loveckých scén se tak mohl dostat i na perníkářské formy, ostatně i na nich bývá někdy zobrazen se šípy v boku nebo pronásledován psy. Další skutečností je, že jelen byl od pradávna považován za zvíře, jež se dožívá velmi vysokého věku. Na základě této interpretace může motiv jelena symbolizovat přání dlouhého zdraví a života.

Kníže / kněžna
První náměty těchto motivů pocházejí z období baroka. Náměty dam a kavalírů v bohatých kostýmech byly oblíbené u venkovského obyvatelstva, možná proto, že se alespoň skrze obrázek na perníku mohli ztotožnit s vyššími společenskými vrstvami. Dětem takové postavy zase mohli připomínat pohádkové hrdiny.

Judita
Motiv tohoto perníku zobrazuje biblický výjev statečné Judity držící hlavu vojevůdce Holoferna, která podle legendy svým lstivým činem zachránila město Betúlii a celý židovský národ.
ZDROJ:http://www.ceskykrumlovoriginal.com/





















Od včerejšího večera u nás sněží, všechno je přikryté bílou peřinou. Přeji vám všem, ať vám napadaný sníh v předvánočním období přináší hlavně radost a potěšení.




Druhý adventní večer - opět v pátek

8. prosince 2012 v 8:35 | Marie |  Vánoce
I druhou adventní neděli jsme museli přizpůsobit naší práci a posunout ji opět na pátek. O druhé adventní neděli bývá naší zvykem zdobení perníčků. Ale protože, jak se tak zdá, letos u nás bude díky naší práci všechno jinak, rozodli jsme se zdobení perníčků odložit na jindy a pozměnit program. V rámci druhého adventního večera jsme se šli podívat na nazdobený a rozsvícený Tábor a vánoční strom, který máme na náměstí. Sváteční nálada tohoto času, nás také přivedla k myšlence, že bychom večerní procházku Táborem, mohli společně zakončit návštěvou čajovny.
Jak už jste viděli u Jarušky, letos máme v Táboře vánoční strom poněkud pokřivený. Rozvícený a osvětlený okolními lampami pod tmavou noční oblohou nakonec nevypadá zas tak špatně a dokonce si troufám říct, že mu to i sluší. Venku byla pěkná zima. Já s Honzíkem jsme zkoušeli zachytit noční náměstí našimi foťáčky. Brzy nám ale byla zima a naše prsty začínaly být natolik prokřehlé, že jsme nemohli ani pořádně mačkat spoušť. Ukončili jsme tedy prohlídku Tábora o něco dříve než jsme měli v plánu a šli se schovat do příjemného prostředí čajovny, kde nám bylo u voňavého horkého čaje moc hezky.




























Honzík, měl ze svých fotografiích radost, a tak i když jsou takřka totožné pár jeho záběrů vám ukáži:


























Přeji Vám všem krásné prožití druhé adventní neděle.














Vánoční výstava I

7. prosince 2012 v 7:05 | Marie |  Vánoce
Rok se s rokem sešel a v Táboře právě probíhá další Vánoční výstava. Ten kdo navštěvuje můj blog již delší dobu ví, že mám tyto výstavy ráda a snažím se každý rok se na ni podívat. Letos bych vám ji obzvlášť doporučila, protože kromě tradičních betlémů, jsou zde také vystavovány krásné řezbářské práce Tomáše Štolby. Vystavuje zde především postavy z biblických příběhů. Kromě klasického spodobnění Josefa a Marie s Ježíškem, zde můžete shlédnout také Jidáše, Petra a mnohé další. Všechny jeho řezbářské práce, které jsem měla možnost si na výstavě prohlédnout se mi moc líbily.






Tomáš Štolba
- narozen 1965 v Praze
Řezbář Štolba navazuje osobitým způsobem na tradice českého lidového řezbářství. Originální stylizací tvarů a řešením barevnosti svých prací tyto tradice překračuje. Svou dráhu řezbáře započal po roce 1990 tvorbou loutek z lipového dřeva. Vznikaly tak série postav z pohádek a bajek, určené nejen pro představení loutkových divadel, ale i pro galerie nebo často pro konkrétní sběratele marionet z celého světa. Těžištěm Štolbovy tvorby jsou plastiky, které polychromuje olejovými barvami. Nejčastěji zpodobňuje postavy biblického světa s jejich atributy, betlémy pro galerie i sběratele. Dále vyřezává figury určené pro konkrétní místa (výklenky - např. náměstí v Prachaticích), na objednávku do veřejných i soukromých prostor. Tomáš Štolba svá díla vystavuje v českých i zahraničních galeriích. Podílel se i na větších realizacích, např. vyřezal soubor třiceti figur šlechtického rožmberského dvora pro stálou expozici na zámku v Bechyni, nebo betlém určený pro kostel v Dobré Vodě u Českých Budějovic.


















































Malá ukázka z vystavených betlémů.




























Vánoční výměna II

5. prosince 2012 v 6:35 | Marie |  Vánoce
Ráda bych vám ukázala nádherné dárečky, které mi včera přišly poštou od Majunky. Majunka je pro mne vyrobila v rámci Vánoční výměny, o které už toho bylo tolik napsáno a za niž vděčíme Janě. Velmi si dárků od Majunky vážím. Už jen proto, že jsem pro ni vlastně úplně neznámý člověk a přesto jsem Majunce stálo za to, aby si dala s vytvořením dárků tolik práce. Všechny její dárečky jsou krásné a opravdu se mi moc líbí a moc ti za ně Majunko děkuji.Usmívající se



Vyšívaný obrázek :






Krásná vyšívaná srdíčka:







A ještě přání krásných Vánoc se stromečkem:






MAJUNKO, MOC TI ZA KRÁSNÉ PŘÁNÍ HEZKÝCH VÁNOC I VŠECHNY DÁREČKY OD TEBE DĚKUJI.Usmívající se






Pro všechny, kteří mají radi Vánoce a také pro všechny šikulky, které se zúčastnily "Vánoční výměny" a s láskou a radostí vyráběly dárečky pro druhé. A hlavně také pro Janu, která tuhle úžasnou vánoční akci zorganizovala.



Humpolec skanzen Zichpil II

4. prosince 2012 v 3:52 | Marie |  Cestou necestou
Toleranční kostel - historie

Dne 18.5.1785 byl položen základní kámen kostela na Zichpili a v říjnu téhož roku byla stavba jednoho z prvních tolerančních kostelů v Čechách hotová. Toleranční kostely nesměly mít navenek ráz kostela, nesměly mít zvony, vchod nesměl být z hlavní ulice, okna musela být čtyřhranná a kostel nesměl mít věž. Humpolečtí zakončili obdélníkovou loď půlkruhovou apsidou a zaklenutím okna. Avšak během stavby (26.8.1785) přišlo nařízení hospodářského úřadu a okenní tabulky musely být dodatečně zarovnány zdivem, aby okna byla čtyřhranná. Teprve při opravě koncem 40. let 19. stolení mohla být zazdívka odstraněna a obnoveno zaklenutí oken, kolem nichž byly udělány šambrány. Při této opravě byl také proražen nový vchod v průčelní zdi a stal se tak vchodem hlavním, původní vchod, jak přikazovaly toleranční předpisy, z boční strany od fary, zůstal jako vedlejší. Celá průčelní stěna byla nově upravena. Byla členěna dvojicemi plastrů s čabrakovými hlavicemi, uprostřed byl umístěn hrotitě uzavřený portál a nad ním okno s šambránou. Nad oknem pod štítem byl napsán citát z Bible a pod ním vepsány chronografické nápisy: "Pod berlou císaře Josefa II. Zaskvělo se světlo z nebe vysokého, že i staré skály přinášely ovoce svěcené Kristu Spasiteli". Trojúhelníkový štít,jímž bylo průčelí zakončeno, byl rozdělen další římsou a jeho dolní část byla rovněž rozčleněna dvojicemi pilastrů s čabrakovými hlavicemi. Uprostřed nich bylo oválné okno s šambránou. V této podobě zůstal kostel dodnes. Střecha byla původně zřejmě kryta došky, které byly při opravě koncem 40. let 19. stol. nahrazeny štípaným šindelem. Vnitřek kostela byl prostý - plochý tmavý dřevěný strop, cihlová podlaha, u průčelní stěny dřevěná kruchta, u východní stěny mezi apsidou a lodí kazatelna, v apsidě oltář, v lodi na kruchtě lavice. Původní prozatímní oltář byl r. 1814 nahrazen oltářem s postranními brankami, který se zachoval dodnes. V r. 1810 byly zakoupeny od třešťského varhanáře Pohana varhany a umístěny na kruchtě. Kostel byl slavnostně vysvěcen v neděli 9.10.1785. Postavení kostela sbor značně posílilo - přistoupilo k němu 53 nových členů. Poté, co byl na Českém městě postaven nový chrám, sloužil toleranční kostel převážně jako kostel pohřební. Po vzniku sboru Církve československé v Humpolci mu propůjčil evangelický sbor toleranční kostel k používání. Českoslovenští v něm konávali bohoslužby až do r. 1961, kdy si koupili a pro své bohoslužebné potřeby upravili synagogu. Potom opět až do r. 1975 sloužil jen pro pohřební shromáždění a to jak církve českobratrské evangelické tak i československé husitské. Od r. 1976 se konaly pohřby v nově postavené smuteční síni u hřbitova a kostel zůstal od té doby nevyužit.






































Na všechny fotografie, které jsem udělala v tomto malinkém, ale moc pěkném skanzenu, se můžete podívat ZDE.

Humpolec - skanzen Zichpil I

3. prosince 2012 v 6:21 | Marie |  Cestou necestou
Měli jsme štěstí, při návštěvě Humpolce se nově otvíral skanzen Zichpil. Jedná se snad o nejmenší skanzen, který jsme kdy navštívili. Skanzen tvoří dvě budovy - Nápravníkovo stavení č.p. 338 a toleranční kostelík. Obě dvě stavení jsou moc pěkná a stojí za prohlídku. Dnes vám ukáži fotografie z Nápravníkova stavení.



"Čtvrť" Zichpil spolu s Židovským městem je lokalita, která se nalézá v Humpolci mezi Horním náměstím a hřbitovem. Židé se v Humpolci "za městem" začali na tomto místě usazovat koncem 17. století. Pojmenování lokality "Zichpil" je však prokazatelně starší, ale souvislá zástavba se zde nenalézala. Roku 1785 zde byl vystavěn dodnes unikátně zachovalý toleranční kostelík, který je prohlášenou nemovitou kulturní památkou. Souvislá zástavba zde začala vznikat právě v téže době tj. od 80. let 18. století, a to především v souvislosti s Josefínskými reformami. Proces zastavění byl dokončen v prvních desetiletích 19. století. Situace je dobře patrna na mapách 3. Vojenského mapování a Císařského otisku. Jednalo se o menší roubené, částečně roubené i zděné domky (téměř) bez hospodářského zázemí pro chudé obyvatelstvo - drobné řemeslníky, námezdní síly apod.


Nápravníkovo stavení č.p. 338

Z tohoto období pochází i č.p. 338. Jedná se o poloroubený přízemní domek se zděnou částí kolem černé kuchyně a bočním zděným přístavkem chlívku. Světnice je roubená se zděným průčelím do ulice a rozdělená dodatečnou příčkou. Pod světnicí se nalézá valený sklípek, do kterého se chodí schůdky z předsíně. Stropní trámy jsou zároveň vaznými trámy krovu, strop - jednoduchý fošnový záklop. Krov je jednoduchá hambalková soustava se střední vaznicí, střecha sedlová s polovalbou na jižní straně, kde se zachovalo prkenné bednění štítu. Krytinu tvořil šindel, na kterém je několik vrstev lepenky.
S datací objektu nám výrazně pomáhá dendrochronologiský průzkum, který dokáže z podkorních let dřeva, na použitých dřevěných prvcích stavby, určit přesně rok zkácení stromů z kterých byla vytesána např. konkrétní krokev střechy či stropní trám. Vzroky odebrané z tohoto objetu prozrazují, že jeho převážná část vznikla na samém konci 18 st. tedy v tetech 1793-1794 a dostavba pak po roce 1840.
















Poslední majitelé domku:

































































Černá kuchyně:







Záchod:






Půdní prostory:





























První adventní večer byl v pátek

1. prosince 2012 v 4:20 | Marie |  Vánoce
Né, nechci vás svým nadpisem nijak plést a ani v něm není chyba. U nás doma jsme si udělali první adventní večer již v pátek, a to protože jdeme oba v neděli do práce a vrátím se až pozdě večer. Nechtěli jsme sebe ani děti o společné zapálení první svíčky na adventnímu věnečku připravit a tak jsme ho přesunuli na pátek. MrkajícíUsmívající se
A jaký že byl ? Pěkný, jako vždy. Při zapálené svíčce jsme si zazpívali koledy, popovídali si a při tom popíjeli horkou čokoládu. Naše děti už jsou velké a tak jsme jako součást večera společně plnili pytlíčky do adventního kalendáře. Okna jsme nazdobili novými vystřihovánkami, a i když nemám byt ještě úplně dozdobený, musím říct, že se nám náš první večer vydařil. Bylo nám spolu dobře, večeru vládla pěkná předvánoční nálada....
Přeji vám všem, abyste se o víkendu alespoň na chvíli stačili zastavit, zápalili si svíčku a užili si počínající vánoční čas.