Týn nad Vltavou - muzeum III

18. května 2013 v 6:57 | Marie |  Cestou necestou
Dnes se naposledy vracím k muzeum v Týně nad Vltavou. Poslední a snad nejhezčí expozicí tohoto muzea jsou loutky:

EXPOZICE SVĚT LOUTEK
Kulturní historie města Týna nad Vltavou je spojena se jménem nejznámějšího českého lidového loutkáře Matěje Kopeckého, který 3. července 1847 zemřel v blízkých Kolodějích nad Lužnicí a je pohřben na týnském hřbitově.
Nejstarší část expozice "Svět loutek" v muzeu tvoří vzácné historické loutky lidových loutkářů z rodu Dubských. Loutky Tomáše Dubského /1874 - 1965/ pochází z první poloviny 19. století, jsou 60 cm vysoké. Vytvořil je známý řezbář loutek Mikoláš Sichrovský z Mirotic. V roce 1912 loutky T. Dubského odkoupila T.J.Sokol pro své loutkové divadlo. Když byly v roce 1944 věnovány muzeu, staly se základem zdejší loutkářské sbírky. K souboru loutek patří také rukopisy starých loutkových her, z nichž některé vydal Jaroslav Bartoš v publikaci: "Komedie a hry českých lidových loutkářů". Další část expozice je věnována amatérskému loutkovému divadlu, které se v Týně hrálo od roku 1910. Jsou v ní zastoupeny loutky, které muzeum získalo, když v roce 1980 ukončil loutkářský soubor "Matěj Kopecký" svoji činnost.
Vedle loutek neznámých řezbářů a výtvarníků jsou v expozici zastoupeny loutky řezbářů Jana Votočka a Jaroslava Peigera /obou z Týna nad Vltavou/, loutky z hračkářské dílny Alexandra Plešnera /rovněž z Týna/ a maňásky z loutkářské výrobna p. Hainzla z Koloděj nad Lužnicí, maňásky vyráběné podle návrhů vltavotýnského rodáka Otto Rödla /1903 - 1983/, pedagoga, hudebního skladatele, profesora DAMU, kterému učarovalo zejména maňáskové divadlo.
Nechybí ani známá loutka vltavotýnského Zinduláka Pošvejce /místní obdoba Spejbla/, který kriticky a humorně glosoval události ve městě. Loutky jsou ve vitrínách instalovány tak, aby tvořily alespoň náznakem scény ze známých pohádek. Expozici doplňuje sbírka plakátům fotografií a diplomů, které týnští loutkáři získali z přehlídek, jichž se zúčastnili.
Zajímavou částí expozice je sál s loutkami, kde si děti mohou zahrát loutkové divadlo. Dospělým divákům je určen průřez historií českého loutkového divadla s přihlédnutím k umělcům, kteří se ve svých dílech inspirovali vzpomínkami na loutkové divadlo svého dětství.


















































Portrét Matěje Kopeckého:




Matěj Kopecký byl synem loutkáře Johanese Kopeckého, proto také do školy chodil jen krátce. Jeho cesta k loutkařině však byla klikatá a dlouhá. Jako šestnáctiletý se stal z vůle svých rodičů poddaným malého panství Lažanského na Blatensku. Odtud odešel do Prahy, kde se vyučil hodinářem. Po vyučení se oženil v Miroticích s Rozálií Holzäpfelovou[2] a po vzoru svého tchána se stal trhovcem. V roce 1798 byl povolán na vojnu, odkud byl propuštěn až v roce 1809. Z poslední vojenské kapitoly svého života se vrátil jako vojenský vysloužilec - invalida. Pokračoval v obchodnickém životě (obchodoval mj. s knoflíky a velbloudí srstí), ale už zájmově provozoval loutkové divadlo.
V roce 1819 se rozhodl pro loutkářský život a podal si žádost ke krajskému úřadu v Písku o propůjčení jednoroční licence "K provozování mechanických představení". Tu musel poté každoročně prodlužovat.
V Kvíčalovské chalupě v Miroticích (Rybářská ul. čp. 112) žil v letech 1795 až 1836. Pak se přestěhoval do Přečína (místní část Vacova u Strakonic). Zde pokračoval v provozování loutkářských představení.
Poslední měsíce svého života prožil v Kolodějích nad Lužnicí u svého přítele Václava Šonky, kde také zemřel. Byl pochován v Týně nad Vltavou.
Měl 15 dětí, dospělosti se dožilo jen šest. Tři z nich - synové Josef, Václav a Antonín - se také věnovali loutkářství.
 


Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 18. května 2013 v 7:56 | Reagovat

Moc zajímavé! Pěkně to mají naaranžováno! Děkuji. :-)

2 Jarka Jarka | Web | 18. května 2013 v 8:21 | Reagovat

Maruško, nevím, jak tobě, ale mě ještě v archivu zbylo docela hodně hezkých muzejních fotek, které by stály za zveřejnění. Kdyby mi to nebylo hloupé, ještě bych jeden článek sfoukla. Už jsem ale postoupila na tvrz. :-D  ;-)

3 Katka Katka | Web | 18. května 2013 v 11:47 | Reagovat

Jaká to musela být láska k divadlu....cesta k němu tak složitá a dlouhá....a nakonec naplněná.

4 Blanka Blanka | Web | 18. května 2013 v 14:42 | Reagovat

Loutky jsou krásné!
Moc se mi líbí.Jsou krásně vypracované do detilů,moc pěkně se na ně dívá.Myslím,že i tahle část exemplářů mezea by se mi moc líbila

5 Jarmila* Jarmila* | Web | 18. května 2013 v 15:28 | Reagovat

Expozice loutek je asi z celého muzea nejhezčí. Loutky jsou krásně vypracované. :-) Jen princezna na druhém snímku má trochu baňatý nos. :-D
Maruško, přeji hezký víkend. :-)

[2]: Jaruško, klidně ještě muzeum ukaž. :-)

6 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 18. května 2013 v 22:53 | Reagovat

Maruško čert a kašpárek, samozřejmě i král, královna a princezna. To by nebylo celé loutkové bez nich, vše jsem důkldně prošla, zda některý nebyl opomenut. :-)

7 Marie Marie | Web | 19. května 2013 v 6:34 | Reagovat

[1]: Loutek mají v expozici mnohem víc, ani jsem je všechny nevyfografovala. ;-)  :-)

[2]: Jaruško, také si myslím, že můžeš dodatečný článek z týnského muzea klidně ještě udělat. ;-)  :-)

[3]: Katko, i mě příběh Matěje Kopeckého dojal. Ale jeho touha se vyplatila, nejenže cestu loutkařství si zvolili pro svůj život i jeho synové. Ale i jeho další potomek Jindřich Kopecký. Včera jsem to zjistila v píseckém muzeu. :-)

[4]: Blanko, také si myslím, že by se ti v týnském muzeu líbilo. ;-)

[5]: Jarmilko, svým baňatým nosem mě právě princezna zaujala. ;-)  :-D

[6]: Maruško, máš pravdu divadlo bez kašpárka, čerta a prinzezny ...To by nebylo to pravé. ;-)  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama