Červenec 2013

Jemčina zámek

16. července 2013 v 4:40 | Marie |  Cestou necestou
Z Lomnice nad Lužnicí je to k našemu prvnímu cíli - zámku Jemčina malý kousek. Autem jsme tam byli coby dup. Už první pohled na zámeček s kašnou v popředí se nám moc líbil. Přes bránu jsme nakoukli do zámeckého parku. Cestičky v něm mají vysypané kamínky. Travnaté plochy nezdobí květiny, ale stromy. Zámek Jemčina je přístupný a já s Jaruškou jsme byly celé natěšené na jeho prohlídku.




Historie zámku:

Na místě zámečku byl roku 1673 hrabětem Janem Jáchymem Slavatou vystavěn hřebčinec. Po vymření Slavatů získal panství Jindřichův Hradec, do kterého tehdy Jemčina spadala, v roce 1691 Heřman Jakub Černín. V roce 1747 za Vojtěcha Prokopa Černína pak byla v bezprostřední blízkosti hřebčince zahájena výstavba loveckého zámečku. Za architekta byl vybrán Anselm Lurago. V letech 1757-1760 prošel dalšími úpravami, stejně jako zahrada. V letech 1766-1770 došlo k přistavění postranních křídel, takže vznikl čestný dvůr. Na zámku pak byla postavena 19 metrů vysoká kaple sv. Jana Nepomuckého, která pro svou freskovou výzdobu představuje nejcennější část zámku. Na ní se podíleli štukatér Carlo Bossi a malíř Quirin Jahn z Prahy. O sestavení varhan se postaral Josef Horák z Dačic. V roce 1772 přibyly u příjezdové cesty sochy sv. Šebestiána a sv. Thecly jako poděkování za ochránění před koňským morem.

V roce 1790 prošel zámek a zámecký park přestavbou, kdy se jej Jan Rudolf Černín rozhodl přizpůsobit štvanicím a parforsním honům. Velké finanční prostředky si vyžádala úprava obory, která byla rozdělena na 33 rovnoběžných alejí, které protínalo 22 příčných alejí. V době největší slávy hřebčince zde chovali 64 klisen, 8 hřebců a smečka čítající 160 psů, kteří byli cvičeni a chováni ve zdejším psinci. O přípravu honů se zde staral lesmistr Jiří Wachtel, jehož zápisky posloužili Aloisi Jiráskovi jako předloha pro Záhořanský hon. Dne 26. července 1822 se přes oboru přehnala vichřice následně význam zámku upadal. Roku 1923 se majitelem zámku stal stát, od něhož jej v roce 1950 získala Československá armáda, která do něj umístila raketovou základnu. V majetku armády zůstal do roku 1991. V roce 2002 začali nový majitelé s rekonstrukcí a už v roce 2003 došlo ke zpřístupnění pro veřejnost. V květnu 2004 pak došlo znovu k vysvěcení zámecké kaple.
Zdroj: WIKPEDIA



Nejprve pár snímků zámku z venku:





























Pár snímků kašny, která se mi moc líbila:





















Lavičky u kašny mě zaujaly svým rybím motivem:













A příště, jen co mi výjde zase chvíle času, se podíváme do zámku. Mrkající

Kolence

9. července 2013 v 7:29 | Marie |  Cestou necestou
Z Lomnice jsme popojeli jen kousek a už jsme Káju brzdili, aby nám zastavil u pěkné kapličky v Kolenecích. Chtěla jsem ke kapličce najít nějaké bližší informace, ale to se mi bohužel nepodařilo. Tak aspoň pár informací o obci:



Obec Kolence
Mladší Kolence (lidový název Kolenec) jsou poprvé zapsány v roce 1378. Jméno vzniklo ze stejného pomístního zázvu "kolenec" (rod střední), zdrobněliny podstatného jména koleno. Označovalo pravděpodobně malý záhyb polní cesty, ale podle jihého vysvětlení má svůj původ v hojně zde pěstované pícnině kolenci, všeobecně tu nazývané "špergl". Vesnice vznikla kolem svobodného dvora a tvrze, do níž se obyvatelsvo v případě nouze sbíhalo. Podobné tvrze byly v každé dědině, kolenecká však byla zvláště významná, protože byla tvrzí pomezní. Posádka tvrze byla posilou hraničních stráží a v době klidu upravovala okolí lesů, stavěla mosty a stezky a prováděla opevňovací práce na tvrzi, nebo také zakládala po okolí nové dědiny. Kromě zemského panovníka neměli kolenečtí původně jiné vrchnosti, byli tedy svobodní. Jejich povinnost spočívala v hájení zemských hranic a v úpravě stezek.

Pohled na rybník u kterého kaplička stála:

























Toto už jsou snímky kapličky, kvůli které jsem Káju zastavili. Stála pod lipami a venku bylo pod mrakem, takže její snímky jsou bohužel hodně tmavé.

































Lomnice nad Lužnicí

7. července 2013 v 6:27 | Marie |  Cestou necestou
Letos nám na společné výlety s Jaruškou přeje, tento který jsme podnikli v pátek 5.6. byl již, jestli dobře počítám byl čtvrtý. A doufám, že ne poslední. Mrkající
Tentokrát jsme se vydali na cestu od Tábora směrem na Třeboň. A i když je Třeboň krásné město, nebyla naším hlavním cílem. Ke shlédnutí jsme si vybrali dva zámky, který leží tímto směrem. Prvním je zámek v Jemčině a druhým zámek ve Stráži nad Nežárkou - kde sídlila slavná zpěvačka Ema Destinnová. K oběma zámkům se jede přes malé městečko Lomnice nad Lužnicí, kde jsme se na chvíli zastavili, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem bylo, že jsme si s Jaruškou chtěly vyfotgrafovat kostel sv. Václava, který zde mají. A druhým byla oprava světla u auta, které nám nesvítilo a na nějž nás upozornila policejní hlídka, číhající u silnice. Kája se tedy statečně pustil do opravy a my se vydali na prohlídku Lomnice.




Vývoj jména
Lomnice nad Lužnicí leží v malebné rybniční krajině a vznikla pod stejnojmenným hradem, který je poprvé doložen v přídomku jejího majitele Oldřicha z Lommnice již roku 1265. Jméno má původ v názvu potoka, nad kterým leží a jenž je zmiňován již roku 1367 (Lomnicze rivulus). Je odvozeno ze staročeského přídavného jména lomná, tj. voda lomozná, hlučná nebo představující mnohokrát lomený potok. Od konce 18. století (1789) je přidáván neshodný přívlastek - nad Lužnicí, ačkoliv řeka je od města vzdálena 2,5 km.





Začínáme náměstím:







Popis městského znaku
Znakové privilegium města Lomnice nad Lužnicí se nedochovalo. Prvotně mělo na své pečeti snad jen čtyřhrannou třípatrovou věž provázenou po stranách liliemi. Vilém z Landštejna přidal koncem 14. století stříbrnou růži nad střechu věže. Oficiální popis dnes užívaného znaku: "Na červeném štítě stojí čtyřhranná třípatrová stgříbrná věž, viditelná ze dvou stran. V přízemí má směrem k levé straně bránu a v patrech okna na obě strany. Střecha je sedlová, černá se zlatými makovicemi. Po obou stranách věže je po jedné zlaté lilii a nad věží je stříbrná pětilistá růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky."


Při hledání informací o Lomnici nad Lužnicí, jsem našla moc pěkné zpracování její historie PhDr. Václavem Ramešem. Vzhledem k tomu, že je článek opravdu rozsáhlý nezkopírovala jsem ho a ponechávám na něj pouze odkaz - ZDE. Dílem pana PhDr. Václava Rameše jsou i informace o vzniku názvu města a popisu městského znaku, které jsem zde zveřejnila.




Z jednoho náměstí jsme přešli hned na druhé a to na Václavké náměstí. Důkaz o tom, že v Lomnici mají svůj vlastní "VÁCLAVÁK" má na svém blogu Jaruška, která si vyfotografovala ceduli s názvem náměstí. Já jsem zmáčkla spoušť fotoaparátu pouze na dům, který byl zřejmě kdysi školou, a na němž se mi líbila podobizna J.A. Komenského.









Na Václavském náměstí se nachází také námi hledaný kostel Sv. Václava:

Kostel sv. Václava v Lomnici nad Lužnicí byl založen v roce 1359 Vilémem ml. z Landštejna (vyšehradský probošt a nejvyšší kancléř Českého království) původně jako hradní kaple Božího Těla a sv. Petra a Pavla. Z této doby pochází dodnes jeho gotický půdorys, s rozvrhem lomené a parabolické křížové klenby presbytáře s opěráky. Strop lodi byl zřejmě podobně jako dnes plochostropý, pravděpodobně s dřevěným trámovým stropem.
Za Oldřicha z Rožmberka byla hradní tvrz zbořena (1459) a zachována zůstala pouze kaple, která i v pozdějších dobách, de facto do současnosti, musela odolávat nepřízni osudu (jako požáry města a války nebo i úřední rozhodnutí). Potřebné opravy kaple zajišťovala především obec, která objekt kostela s vybavením dokonce raději koupila v dražbě v roce 1787 do "tichého" vlastnictví, neboť byl v rámci "josefinských reforem" byl navržen ke zrušení.
Rozsáhlejší úpravy kostela byly zřejmě uskutečněny po třicetileté válce, která způsobila ve městě značné škody. Uváděna jsou data 1635 nebo 1645. V té době bylo změněno původní zasvěcení na zasvěcení sv. Václavu. Vybavení kostela novými oltáři z dílny českobudějovického stolaře a řezbáře J. M. Schwarzmaiera bylo městskou radou zadáno roku 1658.
Začátkem 19. st. se plánovala zásadní oprava kostela dle stavitele Spiesse. Současně však byla "úředně" zvažována i jeho demolice nebo adaptace na špitál či jiné využití pro účely obce (sýpka, požární zbrojnice). V roce 1834 proběhly nejnutnější opravy udržovacího charakteru. K řádně opravě došlo až v r. 1862. Provedlo se vyzdvižení nového krovu nad presbytářem, rozsáhlejší opravy omítek, nové okenní rámy a dveře, nová dlažba. Tehdy byla patrně stavebně propojena předsíň se sakristií při jižním průčelí, včetně vložením schodiště na emporu s varhanami.
V dalších let nebyl kostel významněji opravován a v roce 1953 byl konstatován jeho "bědný stav". V roce 1957 byly snahy obce o jeho opravu ukončeny konstatováním, že kostel "jako živý církevní objekt není památkově chráněn".
Teprve na počátku 90. let, v podstatě v době, kdy byl již na kostel vydán demoliční výměr, na základě intervence lomnické veřejnosti byla provedena oprava střechy jako jeho nejnutnější záchrana. Současně byla snesena přístavba při jižním průčelí a snížena sakristie o oratoř.
V roce 1999 bylo obcí zadáno vypracování projektové dokumentace na zásadní opravu a rekonstrukci objektu kostela včetně barokního oltáře a varhan pro výstavní a koncertní účely. Současně byly obcí provedeny terénní úpravy přiléhajícího prostoru Václavského náměstí včetně nasvětlení kostela.
Slavností otevření opraveného kostela proběhlo 28.10.2005 a od té doby jsou v obnovené gotické kapli organizovány koncerty a výstavy.


















Od náměstí jsme se vydali ještě k božím mukám, které jsme zahlédli z auta. Místní starousedlík nám zdělil, že socha sv. Floriána, kterému jsou muka zasvěceny, není původní. Jedná se prý o napodobeninu, kterou vytvořil místní umělec, na jehož jméno jsem se zapomněla nezeptala. Původní Florián byl bohužel ukraden.Zamračený








Než jsme si všechno obešli, prohlédli a nafotili, stihl Kája opravit auto. A tak jsme mohli spokojeně nasednout a pokračovat dál.MrkajícíUsmívající se

Židle

5. července 2013 v 8:38 | Marie |  Židle
Tyto fotografie židlí jsem získala při prohlídce Horní tvrze v Kestřanech:























Židle v sépii:

















Od 16. června...

3. července 2013 v 16:14 | Marie |  Na rybách
Od 16. června se podle rybářského zákona můžou lovit dravé ryby. Většina rybářů se na tento den těší, neboť nastává období štik, candátů, bolenů, sumců atd. I my jsme s Jendou tento den vyrazili k vodě s nadějí, že ulovíme naší první štiku. Nebudu vás napínat - nepodařillo se. 16. června jsme chytili akorát pár okounů, a ještě jednu malou rybičku - ježdíka. Když Jenda vytáhl ježdíka na břeh, byla jsem z něj velmi překvapena. Ježdík je malá rybka, která na nás ježila své ostnaté ploutve a snažila se nás zastrašit. Moc se mi líbil, škoda že jsme ho museli hned zase pustit.

Fotoaparát jsme měli jako vždy sebou a tak si můžete tuto neobvyklou rybku prohlédnout alespoň na fotce:







Pár snímků okouna:






Nebyli jsme u vody sami. Našim známým se poštěstilo chytit 59 cm dlouhého bolena. Jenda neodolal a vzal si ho na chvíli do ruky:







Od 16. června jsme byli na rybách ještě několikrát a našimi úlovky se stávali především cejni:








Až včera měl Jeník štěstí. Nechytil sice štiku, ale radost z rybaření mu přinesl i tenhle krásný 45 cm velký candát:








Né všechny rybaření v naší rodině baví. Anička se s námi při lovu ryb tak nudila, že si našla v potoce šnečka, který si tam seděl uprostřed vody na kameni. Hrdě si ho nosila na ruce s pocitem zachránkyně a krmila ho trávou.MrkajícíSmějící se