Hrad Zvíkov

27. listopadu 2013 v 8:39 | Marie |  Cestou necestou
Jen co se mi konečně podařilo zpracovat fotografie z Červené Lhoty a ještě starší fotografie z výletu za Kamenickou lipou, už se vydala naše věrná výletová čtyřka (Jaruška, Kája, Miky a já) za dalším poznáváním našich krajů. Jaruška vybrala jako cíl našeho dalšího putování hrad Zvíkov. Udělala mi tím velkou radost, protože na tomto hradě jsem ještě nikdy nebyla a už dlouho jsem toužila spatřit Zvíkov na vlastní oči. Počasí jsme včera měli již příjemně zimní, občas sluníčko, občas mraky, sem tam nám poletoval sníh a na teploměru rtuť klesla mírně pod nulu. Nám to ale nevadilo, vybavili jsme se čepicemi, šálami i rukavicemi a Miky dokonce uvařil do termosky černou kávu.MrkajícíSmějící se Takto vybaveni, jsme odhodlaně i natěšeně nasedli do auta a vyjeli za naším dalším putováním.







Historie hradu Zvíkova je od počátku spjata s královským rodem Přemyslovců. První krok k založení pravděpodobně uskutečnil Přemysl Otakar I. (1197-1230), který roku 1226 vyměnil tzv. oujezd Oslovský, patřící do majetku kláštera v Doksanech, za šest jiných vesnic. Získal tak do vlastnictví i skalnatý ostroh, na kterém byl hrad vybudován. Zvíkov patří k nejpřednějším stavbám české středověké světské architektury. Nejprůkazněji je historie postupného budování doložena za vlády Václava I. (1230-1253). Roku 1234 musel být již hrad zčásti vystavěn, protože je v písemných pramenech uveden jako jeho purkrabí Konrád z Janovic. Král Václav I. často a rád pobýval na Zvíkově. Když v červenci 1247 mladý kralevic Přemysl Otakar zdvihl proti svému otci odboj, zůstal Václavovi I. věrný pouze hrad Zvíkov spolu s Loktem a Mostem. Na Zvíkově také Václav I. přijal poselstvo odbojného syna a české šlechty, vedené pražským biskupem Mikulášem, a dal je uvěznit ve věži. V další výstavbě hradu pokračoval jeho syn Přemysl Otakar II. (1253-1278), který šťastně zvolil za purkrabího Hirzu, jehož jmenoval na Zvíkov roku 1250. Tehdy začala na Zvíkově hlavní výstavba tzv. královského paláce a opevnění. Stavební huť budující Zvíkov pracovala zároveň i na dalších stavbách v královském městě Písku a v Myšenci.

Roku 1306 vymřel rod Přemyslovců po meči a hrad byl podstoupen Jindřichu z Rožmberka. Největší slávu získal hrad za vlády Karla IV.(1346-1378), který jej dal důkladně opravit a rád v něm i pobýval. Do dostavby hradu Karlštejna sloužil Zvíkov i jako dočasné útočiště korunovačních klenotů. Ztrátou této výlučnosti klesl význam Zvíkova jako předního královského hradu a ten začal často měnit majitele. V zástavním držení se vystřídaly především dva mocné rody - páni z Rožmberka a páni ze Švamberka.

V husitských válkách byl hrad roku 1429 obléhán Tábory (v té době byl hrad v držení císaře Zikmunda), nebyl však dobyt. Roku 1437 získal hrad opět Oldřich z Rožmberka, vůdce katolické šlechty. Charakter královského hradu si Zvíkov udržel až do třetí třetiny 16. století, kdy byl prodán pánům ze Švamberka (v roce 1575 byl zanesen prodej Maxmiliánem II. do Desek zemských). Švamberkové provedli na chátrajícím hradě rozsáhlé renesanční úpravy, které však původní charakter stavby nenarušily. Vynikající pevnostní systém hradu umožnil odolávat útočníkům i za třicetileté války. Teprve během roku 1622 se zvíkovská posádka vzdala přesile a hrad byl císařským vojskem vyrabován a zpustošen.

Roku 1623 získali hrad Eggenberkové a po jejich vymření roku 1719 přešel do vlastnictví Schwarzenbergů. Po rozdělení rodu na dvě větve (1790) přešel Zvíkov do vlastnictví mladší (tzv. sekundogeniturní) větve, zastoupené maršálem Karlem I. Schwarzenbergem, sídlícím na blízkém Orlíku. Teprve tehdy bylo přistoupeno k rozsáhlým zajišťovacím pracím: nejdříve byla opravena kaple a zachráněny pozdně gotické malby, ale stav zdiva královského paláce byl již natolik špatný, že se roku 1829 zřítila Nová brána, poté následoval sesuv části paláce nad řekou. Proto byla po roce 1880 zahájena rekonstrukce královského paláce i hradeb. Původní kamenné prvky mají lehce narůžovělou barvu a jsou od nově vsazených částí snadno rozeznatelné. Práce byly ukončeny na přelomu 19. a 20. století a Zvíkov se stal opět skvostem českého stavitelského umění. Hrad zůstal majetkem Schwarzenbergů do roku 1948.

Písecká brána a hláska:


































Z pověstí hradu Zvíkov

O Zvíkovském raráškovi se vypráví už od roku 1597. Tehdy se prý na nejstarší části hradu, na takzvané Markomance, prováděly stavební práce. Pracující dělníci, kteří zde prováděli své řemeslo, byli ale z nějakého důvodu vyhnáni z hradu zlým duchem. Rarášek straší o půlnoci v korunní síni. Ovšem díky této příhodě zdědil jméno Zvíkovský rarášek i jeden z alkoholických nápojů, který se dříve vyráběl. Jeho chuť prý byla "hořká jako život a sladká jako hřích".
Jedna z pověstí také praví, že ten kdo se odváží přespat v hradní věži, do roka zemře.
Další pověst vypráví o tajné chodbě, která vedla z hradu. Chodba vede na Svatou Annu, do gotické kaple z 13. století, která se nachází poblíž obce Oslov. Tou se mohli obránci hradu v případě nebezpečí dostat ven . Ale má to jeden háček. Cesta je hlídaná dvěma psy s ohnivýma očima.
Další pověst se týká Markomanky. Tu měli postavit v 1. století př. n. l. kmen Markomanů z Porýní. Ti putovali na Šumavu - Gabretu - a cestou plenili.
Pověst o vzniku názvu Zvíkova. Dcera praotce Čecha se zamilovala, ale otci se její milý nelíbil a vyhnal je z domu. Šli cestou necestou podél Vltavy, až došli na místo, kde se jim zalíbilo. Postavili si zde obydlí. Začas se vydal praotec Čech na lov jelenů a v lese potkal dvě překrásné děti, které ho dovedly za svou matkou. V té poznal svou dceru. Nechal jim na tom místě postavit dřevěný srub a podle toho, že si tam zvykli, jej pojmenoval Zvykov, a tento název se zkomolil.

Královský palác a kaple sv. Václava:






Nejstarší část hradu - věž Markomanka:





Kaple sv. Václava a pohled na hradby:





Hláka a hradby:





Červená věž:





Pohledy do oken v hradbách:





A ještě naposledy hláska a Písecká brána:

 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 27. listopadu 2013 v 8:49 | Reagovat

Maruško, zrovna jsem v mailech a probírám se novými blogovými články, protože nikde jinde se nezobrazují a vidím, že přibyl i ten tvůj.
Taky už jsem přebrala fotky, ale zjišťuji, že jsi nafotila spoustu snímků, které vůbec nemám a to je to kouzlo našich společných výletů, protože se moc ráda na naše výlety dívám tvýma očima. :-D

2 Jarka Jarka | Web | 27. listopadu 2013 v 8:51 | Reagovat

Doprkýnka, ale teď nevidím ani svůj právě napsaný komentář, už se z toho blogu picnu. :-?

3 otavínka otavínka | Web | 27. listopadu 2013 v 9:24 | Reagovat

Před chvílí jsem četla povídání o Zvíkově u Jarky. Určitě jste jely spolu. Stejný výlet, stejná pohoda a krásné počasí. Tvůj text se více blíží textu, který jsem kdysi uměla nazpaměť, když jsem provázela jako studentka o prázdninách po Zvíkově. Vidět tajuplný hrad po sezóně je pěkné. Díky za vzpomínku. Krásné fotky!

4 Jarmila* Jarmila* | Web | 28. listopadu 2013 v 2:53 | Reagovat

Maruško, krásně jsi popsala historii hradu a pověst o raráškovi. :-)
Udělala jsi v areálu hradu moc pěkné fotky. Přálo vám i počasí, přestože byla zima. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama