Prosinec 2013

Krásné Vánoce

24. prosince 2013 v 5:43 | Marie |  Vánoce




Dnes nastává ten tak dlouho očekávaný Štědrý den...Kdybych měla zhodnotit čas jenž mu předcházel, musela bych upřímně napsat, že pro mne to byla doba plná práce a únavy. Nemyslím tím, že bych doma uklízela tak, aby nikde nebylo ani smítko, ani to že bych běhala po obchodech a snažila se nakoupit co nejvíce dárků a ani to že bychom měli doma napečeno čtrnáct druhů cukroví. Naopak, letos jsem Vánoce pojala velice skromně. Doma máme vyzdobeno svícínky a vánočními drobnostmi, kterých mám tak jako snad každá z nás spousta, v kuchyni na stole voní větvička ve džbánu a v obýváku máme již od neděle nazdobený vánoční stromek...
Předvánoční čas u mě letos vyplnilo zcela moje zaměstnání. V prosinci nám onemocněla kolegyně a tak jsme si rozebraly její směny, pár hodin navíc jsem si vzala také proto, abych mohla s našimi klienty vytvořit nějakou tu vánoční výzdobu a únava a přetažení bylo na světě. A ani o svátcích na tom nebudu líp, dneska mám sice volno, ale hned zítra už jdu na další dvanáctku. Pak mám zase jeden den volna a hned na to mám další tři směny za sebou. Moje povolání je sice krásné, ale někdy hodně náročné.Mrkající
Prosím, neberte to tak že si ztěžuji, to je prostě fakt, se kterým se nedá nic dělat. Smějící se

A i když to možná vyznívá tak, že si letošní Vánoce nijak neužívám musím napsat, že opak je pravdou. Už dlouho jsem si neužívala předvánoční období tak jako letos. Několikrát v těch málo dnech volna jsem měla příležitost projít ozdobeným a rozzářeným městem, v těch chvílích jsem vždy zpomalila a vychutnávala si atmosféru, kterou můžeme prožívat jen v těchto dnech. Nechávala jse na sebe působit rozsvícené stromky, nazdobené výlohy obchodů, úsměvy stánkařů jenž prodávali jmelí a přáli kupujícím "Šťastné a veselé...". Když jsem se vracela po denních směnách z práce, zdvihala jsem hlavu k panelákům a sledovala jsem, kde přibyly v oknech vánoční světýlka. Doma jsme si pak občas zapálily všechny svícínky, do aromalampičky nakapali vánoční vůni a k tomu si pustili pohádku nebo nějaký z našich oblíbených vánočních filmů. Napekla jsem s Aničkou i pár druhů cukroví...





CO JSOU TO VÁNOCE
Třpytka z vánoční ozdoby na tváři mé maminky
a odraz svící v jejích očí
unavený a upřímný pohled mého tatínka
a roztomilé naznačování housliček
rukou mého bratra.


Tuhle kratičkou básničku naspala naše Anička před několika lety po jednom z adventních večerů, který jsme společně prožili. Je pro mě důkazem, že Vánoce jsou časem, který se nedá ničím jiným v roce nahradit. Je to období, kdy spolu toužíme být víc než jindy, abychom si mohli navzájem říct: "Máme se rádi a přejeme si krásné Vánoce a šťastný nový rok."

A tak i já vám všem přeji krásné Vánoce, plné lásky pohody a porozumnění a do nového roku hodně požehnání.












Schwarzenberský znak

5. prosince 2013 v 8:44 | Marie |  Jiné
V Čimelicích i Rakovicích mě zaujal znak Schwarzenberků na tolik, že jsem chtěla vědět, co jednotlivé symboly na znaku znamenají. Mrkající


Schwarzenberský znak

Původně se německý šlechtický rod Schwarzenberků zval páni ze Seinsheimu a jejich vlastním znakem byl stříbrně a modře pruhovaný štít. Po dobytí turecké pevnosti Raab v roce 1598 Adolfem ze Schwarzenberku byl v roce 1599 znak doplněn o hlavu Turka, které havran či krkavec klove oko. Roku 1688 došlo k další úpravě erbu, který byl polepšen o symboly dalších panství. Tři červené špice na stříbrném poli symbolizují panství Sulz, které připojil k panství Ferdinand ze Schwarzenberku sňatkem s Marií Annou ze Sulzu. Hořící větev značí panství Brandis. V srdečním štítu erbu jsou znaky panství Schwarzenberg - věž na černé hoře a Kleggau - tři zlaté snopy. Jako štítonoši se zřídka objevují dva zlatí lvi. Knížecí koruna nad znakem značí knížecí titul.




Rakovice

4. prosince 2013 v 10:20 | Marie |  Cestou necestou

První písemná zmínka pochází z roku 1045, i když zde nejspíše existovalo osídlení již od 5. století před n. l., kdy v oblasti sídlili keltské kmeny. Z doby jejich přítomnosti se dochovaly patrné zbytky hradiště na vrchu Hrad, které bylo obehnáno kamennými valy sloužícími pro obranu. Předpokládá se, že keltské osídlení zaniklo v 1. století př. n. l. Následně oblast osídlili slovanské kmeny přibližně v 9. století.

Pár fotografií z hradiště jsem si zapůjčila od Mikyho, který toto místo navštívil:











V pozadí fotografie je znatelný val:




















Rekonstrukce odkrytého valu:







Historie zámku:

Vzniku zámku v Rakovicích předcházela dlouhá tradice staršího osídlení, již od 15. století př. Kr. Od. 5. století po Kr. bylo Rakovicko osídleno Kelty a od 9. století jsou doložena slovanská sídliště. Rakovice jsou poprvé písemně zmiňovány r. 1045, kdy je král daroval benediktinskému klášteru v Břevnově. V polovině 14. století byly Rakovice největší ze 47 vesnic příbramského panství a dokonce zde stál kostel a fara, které však zanikly za husitských válek. Jedna z usedlostí ve vsi Rakovice byla nápadně větší než ostatní a lze předpokládat, že právě z ní vznikl pozdější zemanský statek. První zprávy o držitelích statku v Rakovicích se objevují ve druhé polovině 14. století. Jednalo se o tzv. manský statek, který majitel (král nebo biskup) propůjčoval svým služebníkům. Prvním doloženým držitelem rakovického statku byl Zachar z Rakovic. Dále se střídali další držitelé a od r. 1405 až do sklonku 15. století patřila tvrz rodu Jezovců z Rakovic. Po r. 1491 nejsou takřka po celé stoleté jakékoli zprávy o tvrzi a lze předpokládat, že v té době byly Rakovice propuštěny z manství. Na konci 16. století se dědička rakovické tvrze provdala za vlastníka čimelického panství Aleše Dejma, po jehož smrti tvrz zdědil jeho syn Petr. Ten patrně vystavěl dnešní jednopatrový dvoukřídlý zámek s chodbovým dvorním traktem a arkádami. v r. 1623 byl Petr Deym potrestán za účast v protihabsburském povstání a byl odsouzen k manství, čili se stal pouhým uživatelem statku a musel králi odvádět každoročně setinu odhadní ceny statku. R. 1627 tvrz i s dvorem vyhořela, Petr Deym nebyl schopen dávky platit, ale až r.1647 se mu podařilo, že ho císař Ferdinand III z manství propustil. Po jeho smrti se vystřídali další majitelé a v r. 1658 tvrz koupil Ladislav Hrobčický z Hrobčic, který ji v letech 1655-1669 přestavěl v podstatě do dnešní podoby, ale ponechal renesanční rozvržení stavby a dvorní arkádovou chodbu.


Po jeho smrti se střídali další majitelé a r. 1714 ho koupil Karel Bohumil, svobodný pán z Bissingenu a na Čimelicích. Bissingenové se z Čimelické tvrze přestěhovali do pohodlnějších Rakovic. Když se ale Karel Bohumil stal krajským hejtmanem Prácheňského kraje, nechal si v letech 1728-1730 vystavět nový reprezentační zámek v Čimelicích a rakovický zámek byl vyhrazen pro vrchnostenské kanceláře a byty panských úředníků. Provázanost obou zámků byla symbolicky naznačena nově vysazeným lipovým stromořadím, které vycházelo z osy vestibulu čimelického zámku a směřovalo přímo k Rakovicím. Mezi stromy bylo umístěno mnoho soch Jana Hammera z Plzně, kterého do Čimelic povolal r. 1736 Karel Bohumil Bissingen. Kolem r. 1730 začal stoupat význam Čimelic na úkor Rakovic, protože císařská silnice byla přeložena z původního směru na Rakovice a Mirotice a nově vedena přes Čimelice. Po r. 1742 zůstávalo čimelické panství v rukou Bissingenů a spřízněných Vratislavů z Mitrovic. Po Josefu Vratislavu z Mitrovic, nejvyšším maršálku Českého království, panství zdědila jeho manželka, která však jeho správu svěřila svému zeti, orlickému knížeti Karlu II ze Schwarzenberga. R. 1850 zdědil panství jeho syn Karel III. ze Schwarzenberga. Za Vratislavů i Schwarzenbergů sídlil v rakovickém zámku vrchnostenský i hospodářský úřad a ústřední účetní kancelář čimelického panství. Zde byl uložen i archiv včetně katastrálních map, který byl bohužel zničen, protože ho v r. 1876 rakovický správce prodal obchodníkovi, aby do něj balil zboží. V rakovickém zámku bylo i vězení, další se nacházelo v čeledníku, blízké hospodářské budově.

R. 1924 proběhla v Rakovicích pozemková reforma, nicméně rakovický dvůr zůstal jako jeden z mála schwarzenberských dvorů v panské režii. Pozemková reforma v r. 1948 rozdělila budovy dvora mezi tři uživatele. R. 1950 zabraly všechny tři usedlosti Československé státní statky, od nichž r. 1951 převzalo půdu i budovy JZD Rakovice. Zámek sloužil kromě jiného jako mateřská škola a k bytovým účelům. Hospodářské budovy přestaly být využívány, takže čeledník je nyní v havarijním stavu. V r. 1993 se rakovický dvůr vrátil do vlastnictví orlických Schwarzenbergů. Od r. 2007 má objekt v nájmu občanské sdružení Berkat, které zde provozuje Komunitní centrum Rakovice.



Zámek a jeho nádvoří:


















































Hned vedle zámku se pásly krásně huňaté ovce:











Čimelice

3. prosince 2013 v 4:54 | Marie |  Cestou necestou
Z Varvažova jsme pokračovali dál do Čimelic, z bohaté čimelické historie vybírám informaci, o které jsem neměla ani tuchy. Marně si vzpomínám jestli nás tuto zajímavost učili při hodinách dějepisu:

"V nedalekém mlýně u Díků byla 11. května 1945 podepsána kapitulace nacistické Schörnerovy armády po střetnutí u Slivice. Zde byla tedy formálně skončena poslední bitva druhé světové války v Evropě.
Německý velitel Pückler ukončil potom svůj život sebevraždou."

Zámek
V r. 1685 koupil Čimelice v dražbě Jan Jindřich z Bissingenu. Jeho syn, dobrý hospodář a uměnímilovný hrabě Karel Bissingen, dlouholetý hejtman Prácheňského kraje, dal blízko tvrze vystavět barokní zámek. Stavbu prováděl v l. 1728 - 1730 stavitel Antonio Canevalle, znak stavebníkův a letopočet jsou v průčelí budovy. Po požáru zámku v r. 1767 byly k postranním křídlům přistavěny vížky.
R. 1782 odkázala vdova po Karlu Bissingenovi hraběnka Apolonie rozená Vratislavová z Mitrovic Čimelice svému bratru hraběti Prokopu Vratislavovi. Ten prodal statek svému synovci hraběti Josefu Vratislavovi, po němž jej zdědila v r. 1834 jeho manželka Gabriela rozená Desfoursová. Gabrielinou dědičkou se stala v r. 1842 její dcera Josefína, jejíž syn Karel Schwarzenberk převzal čimelický velkostatek r. 1850. Jeho potomci drželi Čimelice do r. 1948.
Zámek je trojkřídlá, dvoupatrová budova, jejíž střední část, poněkud ustupující, převyšuje postranní patrová křídla. Pod volnou lodžií s balkónem je dvouramenné schodiště vedoucí před velký sál v patře, který prostupuje dvěma patry a je vyzdoben v barokním slohu. Oba menší sály jsou upraveny v rokokovém stylu druhé třetiny 18. století. Menší změny uvnitř zámku byly provedeny r. 1817 podle plánů pražského architekta J. F. Jondla. Kaplový interiér ztratil původní účel. Od zámku obklopeného anglickým parkem vede stromořadí k nedalekému zámku v Rakovicích.
V zámku byla od r. 1948 umístěna střední průmyslová škola filmová, dnes patří opět Schwarzenbergům, kteří jej za přispění státu postupně rekonstruují.






































Kostel sv. Trojice v Čimelicích je vlastně malým muzeem stavitelských slohů: původní menší kaple, dnešní sakristie, je gotická, klenba a malby chrámové lodi jsou renesanční, oltáře barokní, zpovědnice a chór empírový. Za Wratislavů byl roku 1822 kostel rozšířen, opraven a přistavěna věž s čtyřbokou mansardovou vlašskou čepicí s vikýři. Z vnitřního zařízení je pozoruhodná pozdně gotická socha Madony z poloviny 15. století, bohaté barokní oltáře a křtitelnice, několik cenných starých náhrobníků ze 16. a 17. století, kamenný erb Karla Bissingena a empírová zpovědnice.
Prostoru vedle kostela dominuje rokokové sousoší sv. Trojice.














Na závěr jedno krásné čimelické srdíčkové okno:




Vánoční strom na táborském náměstí

1. prosince 2013 v 22:24 | Marie |  Vánoce
Před dnešním koncertem sourozenců Ulrychových a jejich skupinou Javory, jsme se prošli s Mikym vánočně rozsvíceným Táborem. A protože táborské divadlo O.Nedbala je nedaleko náměstí, zašli jsme se podívat i na náš vánoční strom.










Letos máme pod stromem dokonce i betlém:





























A tomu, kdo jen trochu zná sourozence Ulrychovi, nemusím vůbec říkat, že dnešní koncert byl úžasný zážitek.Usmívající se



Začíná nám advent

1. prosince 2013 v 8:30 | Marie |  Vánoce






Advent
Advent zahrnuje období čtyř týdnů před štědrým dnem. Křesťané se během tohoto období připravují na příchod Mesiáše.Během adventního období by měli věřící lidé dodržovat půst, chodit pravidelně do kostela, zachovávat střídmost v jídle a pití. V adventní době se nesmělo tancovat, zpívat a nekonaly se žádné zábavy.Lidé, ale postní pravidla často porušovali. Do církevního adventu lidé připojili také své zvyky a obyčeje, které často navazovaly ještě na pohanské obřady spojené se zimním slunovratem.
V dřívější době byla doba adventu využita na opravu nářadí, vyrábělo se ze dřeva, připravovali si šindel na opravy střech ...Především, ale zpracovávali úrodu. Ve stodolách se mlátilo obilí a ve světnicích ženy předly len nebo draly peří.Při tzv. Přástkách se obvykle sešly v jedné chalupě a při práci si vyprávěly a zpívaly. Hostitelka vždycky připravila pohoštění. Přádek se zúčastňovali i muži, kteří se připojovali k zábavě.
V součesné době se křesťanská tradice adventu znovu proplétá s lidovými zvyky , tradicemi a zábavou. Pro všechny znamená adventní čas především přípravu na vánoce.V mnoha městech se stalo tradicí rozsvěcení vánočních stromů, pořádání vánočních trhů, zpívání koled a vyrábění adventních dekoračních předmětů.






Adventní věnec:
Adventní věnec tvoří hezkou předvánoční dekoraci. V dnešní době si lidé často zdobí věncem i dveře. Správný adventní věnec má mít, ale čtyři svíčky a pokládá se na stůl a nebo zavěšuje za stuhy ke stropu.Každá ze čtyř svíček symbolizuje jeden adventní týden..První adventní neděli zapálíme jednu svíčku a necháme jí chvíli hořet. Druhý týden se už zapalují dvě, pak tři a nakonec všechny čtyři svíčky najednou.Symbolizují tak že kruch se uzavřel a za dveřmi je Štědrý den..Pro věřící plamínky svíček znamenají, příchod Krista, který zvítězí nad temnotou.
( Čerpáno z knihy: Lidové zvyky a obyčeje.)






Včera jsem si udělala s Mikym malou procházku do Sezimova Ústí I a II, aby jsme se podívali na rozsvícené vánoční stromky. Venku bylo docela teplo a my jsme spolu šli ruku v ruce, povídali si a užívali si začínajícího předvánočního období. Bylo nám krásně. Večer jsme si zapálili první svíčku na adventním věnečku a protože je u nás na návštěvě přítel naší Aničky, vyměnili jsme naš tradici zpívání koled a předčítání z knížky "Už sněží, už chumelí ", za koukání se na film s vánočním tématem. Večer proběhl v klidu a pohodě. A jestli se ptáte, proč jsme nepočkali se zapálením svíčky až na dnešek, tak vám hned odpovím. Dnešní první adventní neděli jdu s Mikym do divadla na Vánoční koncert Petra a Hanky Ulrychlových. Už se moc těším. Usmívající se













































Ještě jsem koukala do e-meilu a i na blog Věrky, žu už jí přišly dárečky, které jsem pro ni vyrobila v rámci Vánoční výměny pořádané Ajkou. K vyrábění dárků jsem zvolila stejně jako loni věneček a vyšívaný obrázek. Mrkající