Leden 2014

Rybaření na pískovnách

31. ledna 2014 v 3:52 | Marie |  Na rybách
Jak už jsem se zmiňovala v úvodním článku z Veselkých pískoven, mým a Jeníkovým cílem dvou dnů u jezer bylo rybaření. Oba dva jsme se těšili namslaní vidinou nejméně čtyřkilového kapra....Smějící se Na ryby jsme se řádně vybavili - doplnili jsem výbavu o třpytky, splávky,ocelová lanka, návazce na boilies, nakoupili krmivo s různými příchutěmi, červíky, játra pořídili žížaly. Spokojeni s výbavou jsme se vydali k jezeru. Našli jsme si místečko, kde jsme se rozhodli prožít dva dny u rybářských prutů, plni očekávání velkého úlovku.
Nebudu vás napínat, žádná obří ryba se nám na nachystané rybí pamlsky nechytila. Přesto to byly krásné dva dny strávené u vody, kdy Jeník chytil neuvěřitelných 70 ryb. Všechny měly podmíru až na jednoho cejna, kterého jsme také pustili zpět do vody. Díky zakrmování se nám podařilo nalákat hejno malých karasů, kteří se chytali na háček jeden za druhým. Chytili jsme i nějakého cejna, kapříka a plotici, karasové ale jasně vyhrávali.Mrkající



Ráno u vody bylo zahalené do mlhy:



























U vody jsme v ranních mlhavých hodinách byli sami:











Na téhle sérii fotografií je vidět jak rybaření nakonec chytlo i Mikyho. Na prvním snímku zleva je vidět jak Miky zakrmuje pomocí praku, na druhé s Jeníkem hodnotí kam krmivo dolétlo. Třetí snímek zachycuje Jeníka jak vytahuje chycenou rybku a Miky si chystá podběrák. Čtvrtá fotografie ukazuje Mikyho jak loví rybu podběrádkém a na páté už zvědavě nakukuje do podběráku, cože se nám to chytlo. A na šesté už Jeník drží v rukou malého karese.Smějící se

















Mlhavé ráno se nám proměnilo v krásný sluneční den. Ani se nám nechtělo ukončit naše rybaření a jet domů.














Písečný přesyp u Vlkova

30. ledna 2014 v 12:27 | Marie |  Cestou necestou
Zatím co já jsem se s Jeníkem chystala na rybolov, Miky nás opustil a šel se podívat na Písečný přesyp, který byl nedaleko od nás. Fotografie, které dneska zveřejním jsou tedy jeho dílem.MrkajícíSmějící se




Písečný přesyp u Vlkova či Pískový přesyp u Vlkova je unikátní přírodní rezervace jižních Čech. Jedná se o vátý písek s dunami a výskytem vzácných pískomilných rostlin. Území je vyhlášeno od 21. května 1954 jako přírodní rezervace s rozlohou 0,8 ha.
V oblasti je možné pozorovat jedno z mála míst v jižních Čechách, kde se vyskytují váté písky nepokryté vegetací. Vítr transportuje nezpevněný písčitý materiál, který tvoří duny. Písčité vrcholky vystupují 4 až 6 metrů nad okolní krajinu a jsou dobře viditelné i zdálky.
Nachází se na severozápadním okraji CHKO Třeboňsko přibližně 4 km jihojihovýchodně od Veselí nad Lužnicí poblíž železniční trati č. 226 Veselí nad Lužnicí - Třeboň v těsné blízkosti jižního břehu Vlkovské pískovny. Kolem přírodní rezervace vede žlutá turistická cesta.


Za stromy je vidět počínající písečný přesyp:














Fotografie z přesypu:














































































Písečný přesyp u Vlkova

Písečný přesyp u Vlkova je lokalitou nacházející se kilometr severozápadně od obce Vlkov u Veselí nad Lužnicí. Pískový přesyp byl v roce 1954 zapsán mezi zvláště chráněná území.
Tato písečná duna zabírá plochu o rozměrech 80×60 metrů a nad terénem se tyčí do výšky čtyř metrů. Je dosud velice dobře zachovaná a stabilizovaná, přesto se na volných místech udržuje jemně žlutý pohyblivý písek, na němž při větru vznikají zřetelné čeřiny.
Vlkovský písečný přesyp není v kraji největší, ale je zaručeně nejznámější. Není ani nejstarší, ale hodně starý je. Vznik duny sahá až do doby ledové. Vědci se zatím nedopátrali skutečného údaje, takže jedni uvádějí pozdní dobu ledovou, druzí starší holocén, neboli nejmladší geologické období, které začalo koncem poslední doby ledové. Tedy 10 000 - 8500 let před naším letopočtem.
Jisté je, že tato nejznámější písečná duna vznikla navátím písku z Lužnice a že v podmínkách CHKO Třeboňsko, která se řadí mezi významné mokřady, je výjimečná. A pro běžného občana také nepřehlédnutelná, i když vstup na ni není povolen.
Tato lokalita je také významnou přírodní rezervací, která je domovem vzácné flory i fauny. Rostou zde vzácné suchomilné rostliny a žijí teplomilné druhy blanokřídlého hmyzu. Brzy na jaře tu kvetou porosty kolence Morisonova, roste tu kostřava vláskovitá i drsnolistá, paličkovec šedavý a další pískomilné rostliny. Ze živočichů jsou vidět volné kolonie velké samotářské včely Andrena vaga, různé druhy kutilek a hrabalek a zjištěn byl i výskyt teplomilné mouchy Trixoscelis marginella. V píscích probíhá vývoj larvy vzácného listokaza Anisoplila villosa a doma je tady i slíďák Arctosa perita.

Veselské pískovny

29. ledna 2014 v 7:33 | Marie |  Cestou necestou
21.8. - 22.8 2013 jsem prožila s Mikym a naším Jeníkem dva dny u Veselských pískoven. Veselské pískovny jsou v seznamu rybářských revírů pro Jižní Čechy, takže mojí a Jeníkovou touhou bylo si v pískovnách zarybařit. Miky pro rybolov zas tak nadšený není, takže bylo jasné, že já s Jeníkem budu sedět u rybářských prutů a on se bude toulat po okolí. Jak naše rybaření na pískovnách dopadlo vám ukáži později. Nejdříve jsem vyhledala něco málo informací o pískovnách a vybrala pár snímků od jednoho z jezer u kterého jsme rybařili.




Naučná stezka Veselské pískovny

Krásná procházka v chráněné krajinné oblasti za Veselskými pískovnami. V CHKO a Biosférické rezervaci Třeboňsko se na 240 ha rozprostírá území Veselských pískoven. Hledat je můžete mezi městy Veselí nad Lužnicí a obcemi Horusice a Vlkov. V oblasti se nachází pět od sebe oddělených štěrkových jezer, které zde vznikly po těžbě štěrkopísku v letech 1952 - 1986. Naučná stezka je dlouhá přes sedm kilometrů, na 14 zastaveních s informačními tabulemi, Vás postupně seznámí s výskytem jedinečných a chráněných druhů rostli a živočichů. Asi nejzajímavější a nejcennější částí stezky je chráněná lokalita Pískový přesyp u Vlkova. Jedná se o necelý hektar pouště s jedinečnou flórou a faunou.


Celkový pohled na pískovny jsem si zapůjčila:


ZDROJ - obrázku



Jezero, u kterého jsem s Jeníkem dva dny rybařila:






















































































































Dynín

27. ledna 2014 v 7:59 | Marie |  Cestou necestou
Naše poslední zastavení na výletě do Borkovických blat bylo v malé obci Dynín:


O Dyníně

V písemných pramenech je vesnice Dynín poprvé uváděna již v roce 1341. Petr z Rožmberka tehdy odkázal části vsi dominikánskému konventu v Sezimově Ústí. Dynín tvořil spolu s Bošilcem a Ponědraží základ první državy pánů z Rožmberka v této části jižních Čech, ze které po přikoupení okolních vsí vzniklo malé panství se střediskem v Dolním Bukovsku. Za třicetileté války byl Dynín zcela zpustošen a vypálen. Až po roce 1660, kdy třeboňské panství, a tedy i Dynín, získali Schwarzenberkové, přicházejí na dynínské pozemky noví hospodáři. Po r. 1850 se Dynín stal součástí tehdy nově vytvořeného lomnického okresu. V obci proběhly první volby do obecního zastupitelstva, z nichž vzešel první starosta. V r. 1923 byl Dynín úředně přejmenován. Z dřívějšího názvu Dinín vznikla dodnes používaná podoba Dynín.
Největší stavební událostí v letech první republiky byla stavba školní budovy. Stavební práce začaly na jaře r. 1923 a za neuvěřitelně krátkou dobu, již na svatého Václava téhož roku, byla škola slavnostně vysvěcena. Největší zásluhy na zřízení školy v Dyníně měl podle záznamů obecní kroniky František Sojka z čp.1, po roce 1905 poslanec zemského sněmu, pozdější ředitel okresní hospodářské pojišťovny v Lomnici nad Lužnicí a první předseda dynínské místní školní rady.
Část budovy školy byla po roce 1990 z důvodu nízkého počtu dětí přestavěna na Obecní hospodu a společenský sál, v části zatím zůstává i nadále mateřská škola, jejímž zřizovatelem je Obec Ševětín.
V Dyníně vzniklo v r. 1952 jednotné zemědělské družstvo a postupně se sloučilo s JZD ve Lhotě, Bošilci a Neplachově. Činnost družstva změnila nejen vzhled krajiny, ale i obce. Vznikly nové hospodářské stavby, jako kravín, sušička obilí, drůbežárna a administrativní budova. Dynínský zemědělský areál se po dokončení v 70. letech stal jedním z nejrozsáhlejších na Českobudějovicku. Při železniční stanici byl postaven nový závod na výrobu stavebních izolačních hmot. V Dyníně sídlí obecní úřad a do katastru obce náleží ještě sídelní jednotka Lhota.
V roce1990 byla obec Dynín vyhlášena obcí s chráněnou památkovou zónou. Nacházejí se zde památkové objekty, na seznamu nemovitých kulturních památek je zapsána např. zemědělská usedlost čp. 25. K dalším významným památkám náleží romantická novobarokní kaple Sv. Václava, kapličky na okraji Dynína a pomník padlým v I. světové válce.





































V Dyníne se v době naší návštěvy konala jarní prořízka stromů:












A akorát se chystali na vztyčení májky:

















Kdybych se před dvěma lety na výlet do Dynína lépe připravila, věděla bych,že budova stojící za novobarokní kaplí sv. Václava, je bývalá škola. Významná stavba Dynína postavená za první republiky. Určitě bych nelenila a šla si školu vyfotografovat pěkně celou.Mrkající


Novobarokní kaple sv. Václava:





































A to už je z nezveřejněných fotografií z Borkovických blat a okolí v dubnu 2012 opravdu vše. Při prohlížení archivu jsem zjistila, že takto zapomenutých fotografií, je tam uloženo víc. A tak se pokusím, jak mi čas dovolí, je postupně prohlédnout, upravit a zveřejnit.Mrkající

Bošilec - boží muka

25. ledna 2014 v 4:29 | Marie |  Boží muka
Přímo v Bošilci jsem si vyfotografovala boží muka, stojící hned za slavným mostkem. Jeden jejich záběr už je vidět na fotograii v článku Bošilec. A protože se mi celkový pohled přes most na boží muka a kostel sv. Martina líbil, použiji ho ještě jednou.Mrkající





















Další boží muka jsme fotografovala jen kousek za Bošilcem:


















Fotografiemi božích muk se s Bošilcem loučím a příště už se podíváme do Dynína.Usmívající se

PS:"Všimli jste si na první a druhé fotografii, rozkvetlé trnky v pozadí a něžných kvítků pampelišek v trávě u božích muk ? "
Ještě ani nenapadl pořádný sníh a já už se začínám těšit na jaro.Usmívající se

Bošilecký rybník

24. ledna 2014 v 8:28 | Marie |  Cestou necestou
Historie rybníka

Bošilecký rybník je velmi starý, v písemných pramenech se uvádí rok založení 1355. Za husitských válek byl rybník pobořen a zpustl, avšak podle smlouvy mezi Oldřichem z Rožmberka a Janem Malovcem z Pacova z roku 1430 byl opět obnoven. Stalo se tak na náklady Malovce, který poté rybník osadil rybami. Oldřich z Rožmberka mu zato slíbil, že při prvním výlovu dostane Malovec tolik ryb, kolik nasadil a o zbytek se měli oba podělit rovným dílem.

V roce 1520 byl Bošilecký rybník velkým stavitelem Štěpánkem Netolickým propojen se Zlatou stokou, a tím s celou soustavou rybníků třeboňského panství.

Bošilecký rybník byl často letněn. Když byl rybník v létě bez vody a zarostlý trávou, využívali hospodáři z Bošilce i Dynína dno rybníka k pasení dobytka nebo trávu sekali. Toto právo využívat část bošileckého rybníka, zvanou "chobot" měli potvrzenou dynínští hospodáři od roku 1527 Janem z Rožmberka. Protože nebyla jasně vytyčená hranice, kde se může pást dobytek dynínský a kde bošilecký, vznikaly mnohé spory. Proto musely být na počátku 17. století (v roce 1606) za osobní účasti Petra Voka z Rožmberka do dna rybníka zasazeny hraniční kameny, které jednou provždy určily rozsah práv obou sousedících vsí. V průběhu třicetileté války Bošilecký rybník zpustl, byl však brzy opět obnoven.

Na počátku 19. století hrozil opět Bošileckému rybníku zánik, protože správci třeboňského panství jej chtěli přeměnit v pole. Od tohoto úmyslu naštěstí ustoupili. Podle zákona o normalizaci vodních ploch byl u hráze rybníka v roce 1908 zasazen kovový sloup s vyznačením maximální možné výše vodní plochy (zabránění zaplavení pozemků přiléhajících k rybníku). V roce 1923 přešel rybník z majetku Schwarzenberků na stát.














Bošilecký rybník je rájem pro vodní ptactvo. Dvě malé šedivé tečky v málo olistněných větvích, patří kvakošům nočním:




















Nad hladinou rybníka se každou chvíli proletěla volavka:










































Bošilec

23. ledna 2014 v 9:53 | Marie |  Cestou necestou
Dneska se vracím do dubna roku 2012, kdy jsme podnikli výlet na Borkovická blata a jejich blízkého okolí. Tenkrát jsem se, dnes už si nevzpomínám proč, nedostla k tomu, abych vám ukázlala fotografie z Bošilce a Dynína, který jsem na tomto výletě také navštívili. Dnes se k těmto snímkům vrácím a vytahuji je z archivu, abych se o ně s váma podělila:



Bošilec je obec ležící v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji, zhruba 6 km jihozápadně od Veselí nad Lužnicí a 25 km severovýchodně od Českých Budějovic. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 206 obyvatel. Nachází se zde Bošilecký mostek, známý z lidové písničky. Bošilec je od roku 1990 vyhlášen vesnickou památkovou zónou.
V rozsáhlé rovině jižně od Veselí nad Lužnicí je vklíněna mezi rybníky Horusický a Bošilecký obec Bošilec, která patřívala Rožmberkům. Obec i s okolím je začleněna do CHKO Třeboňsko.
Přes svou nevelkou rozlohu vešla do širšího povědomí svým mostkem přes výpusť Bošileckého rybníka, který je opěvován v žertovné lidové písni "Na tom bošileckym mostku", která vznikla v dobách, kdy se sem panstvo z Třeboně jezdilo bavit a mimo jiné i hrát vrhcáby, čili kostky.
Významnou historickou památkou je kostel sv. Martina. Prošel mnoha stavebními úpravami, při nichž byl objeven letopočet 1210. V 18. století byla do jeho interiéru umístěna rokoková kazatelna z postříbřeného dřeva, která má podobu mohutné velryby. Byla sem přenesena ze zrušeného kostela sv. Barbory v Třeboni.
K obci neodmyslitelně patří Bošilecký rybník, který je v písemných záznamech uváděn už ve 14. století. Svou rozlohou přesahující 200 ha patří na Třeboňsku k jednomu z největších a navíc má, podle odborníků, nejlepší výnosy ryb. Roku 1520 jej Štěpánek Netolický napojil Zlatou stokou na soustavu rybníků Třeboňského panství.

Bošilecký kostel sv. Martina:

























































Kostel sv. Martina fotografovaný z hráze rybníka:







Vyfotografovala jsem si o most, který proslavila známá píseň "Na tom bošileckým mostku...":


Příběh z Bošileckého mostku

Kdysi stávala u výpusti z rybníka hospoda. Říkalo se ji "knížecí", protože se do ní jezdilo bavit panstvo z Třeboně. Tehdy patřilo k oblíbeným kratochvílím panstva i hraní vrhcábů čili kostek. Při hře občas došlo na pěsti. Jednou se takhle sepraly dvě slečny a vznikl z toho popěvek, který situaci jasně líčí:

Na tom bošileckém mostku
Hrály si dvě panny v kostku
Hrály hrály hrály
Až se obehrály
Shodily se s mostku…

Místní odhadují, že k události mohlo dojít někdy v 19. století. Původní knížecí hospoda dnes už nestojí, na jejím místě vyrostla jiná. Pamětníci vyprávějí, že v jejím stropě bývala zaražená kudla a na ní zvoneček, který se rozezvonil, když někdo v lokále lhal. Dnes už nefunguje ani tato hospoda, v jejích prostorách je obecní úřad.








Pohled z mostku na boží muka a kostel:






Příště se podíváme na Bošilecký rybník.

Bedýnky na časopisy

21. ledna 2014 v 4:52 | Marie |  Ruční práce
V neděli jsem měla volný den, využila jsem ho k tomu, abych si vyrobila nové bedýnky na časopisy. Do košíku, který jsem si na časopisy upletla z papírových ruliček, asi před dvěma lety, se mi už žádné časopisy nevešly. Pomalu a jistě se mi na něm začala tvořit další hromada časopisů. Bylo tedy potřeba vymyslet kam s nima.
V práci děvčata z kuchyně vyhazovaly prázdné bedničky od ovoce a mě se moc zalíbily. Dvě jsem si vzala domů, natřela na bílo, dozdobila ubrouskovou metodou a úložný prostor na časopisy byl na světě. Bedýnky jsou pěkně velké, takže mi bude zase chvíli trvat než je obět naplním. Mrkající





















Okna, dveře, kliky

20. ledna 2014 v 4:40 | Marie |  Dveře a okna
Dveře s klikou z Týna nad Vltavou:











Dveře vyfotografované v Prácheňském muzeu:














Písecké dveře:






















Další krásné dveře jsem objevila ve Stráži nad Nežárkou:


























Kliky z Pelhřimova:


















Klika z obce Pluhův Žďár:









Klika z hradu Zvíkov:








Tato klika pochází z Rakovic:










A tuto kliku už jsem kdysi fotografovala, pochází z kostela Panny Marie Sepekovské:










Sepekov

19. ledna 2014 v 8:28 | Marie |  Cestou necestou
Náš výlet na hrad Zvíkov jsme ukončili kratičkým zastavením v obci Sepokov, kde mají krásný kostel zasvěcený Panně Marii Sepekovské.


Kolik na nebi hvězdiček jest k spočtení,
kolik vedle nich místeček jest k spatření,
kolik jest v ohni jiskřiček a plaménků,
kolik jest drahých perliček a kaménků,
tolikrát buď pozdravena,
a ode všech zvelebena,
Matičko sepekovská.
Zdrávas, zdrávas,
zdrávas Maria!









Panna Maria Sepekovská

"I ukázalo se znamení veliké na nebi: žena sluncem oděná, pod jejímiž nohami byl měsíc, a na její hlavě byla koróna z dvanácti hvězd." (Zj 12,1)

Panna Maria Sepekovská je vyobrazení Panny Marie Assumpty. Ta je umístěna zpravidla ve zlaté aureole, ve světelné prstencové koróně, která obkružuje její tělo. Pod nohama Panny Marie je srpek měsíce často s tváří hada či ďábla, což znamená, že Panna Maria triumfuje nad temnotami dědičného hříchu svým panenstvím. Panna Maria je zobrazována s triumfální korunou z dvanácti hvězd a s atributem křídel, nebo je stejně jako v našem případě vynášena do nebes pomocí andělů. Vyobrazení Panny Marie Assumpty představuje jednak postavu stojící s dítětem nebo bez dítěte. Sepekovská Panna Maria drží v rukou malého Ježíška. Jde o střední část pozdně gotického oltáře, který vznikl kolem přelomu 15.-16. století. Na bočních křídlech pak byla malba sv. Máří Magdaleny a sv. Barbory.



Kostel Jména Panny Marie

Strahovský opat Marian Hermann rozhodl o postavení celého sakrálního areálu. Roku 1730 byl položen základní kámen chrámu, jehož architektonický návrh nese stopy K. I. Dientzenhofera. Již roku 1733 byl kostel dokončen. 26. září byl do něho slavnostním způsobem přenesen Milostný obraz Panny Marie Sepekovské. Druhý den nato byl pak kostel za přítomnosti světícího biskupa Jana Rudolfa, hraběte Šporka vysvěcen ku cti Jména Panny Marie. Sepekovský chrám byl obehnán ambitem se čtyřmi kaplemi. Celá práce byla dokončena roku 1767. V roce 1769 byla vystavena zvláštní zakládací listina opatem Františkem Dallerem a strahovským konventem.

Kostel Jména Panny Marie v Sepekově je oválná stavba, vytvořená ve slohu vrcholného baroka, doplněná ambity, které mají čtyři brány v osách a v rozích čtyři kaple, zaklenuté kopulemi s lucernami. Kaple jsou zasvěceny sv. Linhartovi, sv. Augustinovi, sv. Norbertovi a sv. Janu Nepomuckému. Jednolodní kostel je zaklenut kopulí s lucernou. K lodi kostela přiléhá pravoúhlý presbytář se sakristií a souměrně v ose je vysunuta chrámová předsíň s věží. Ve výklencích věže je umístěna socha Immaculaty - Panny Marie, sv. Jakuba a sv. Vavřince. Pro zaklenutí kostela byla užita valená klenba.

Vnitřní freskovou výzdobu vytvořil P. Siard Nosecký. Freska znázorňuje mocnou přímluvu Panny Marie, je rozvržena do čtyř skupin. První, směrem k presbytáři, znázorňuje bohaté sloupoví kolem brány, k níž pospíchá zástup. Nad obrazem se vznášejí andělé nesoucí nápis: Patens coeli janua (Otevírající se brána nebeská). V pravé části je nápis Fulgens stella maris - Portus naufragorum (Zářící hvězda mořská - Přístav trosečníků). Vyobrazení znázorňuje loď zmítanou bouří. Nápis na levé straně Dulcis spes reorum (Sladká naděje viníků) se vztahuje k vyobrazení vězňů, kteří jsou naplněni radostí ze zbavení hříchů a pout. Nápis v části nad vchodem do kostela Salus infirmorum (Uzdravení nemocných) upozorňuje na kněze, spěchajícího se svátostí oltářní k nemocnému.V pozadí je zobrazena věž sepekovského kostela. Andělé, nesoucí nápisy, hledí do kopule k obrazu Neposkvrněné Panny Marie.

Další freskou nad presbytářem je vyobrazení Panny Marie na trůnu, kolem se scházejí zástupci jednotlivých stavů. Český nápis říká: Já mne milující miluji. Nástropní freskou nad kůrem kostela je vyobrazení Panny Marie jako ochránkyně premonstrátského řádu s nápisem: Domina candidissimi ordinis (Paní nejbělostnějšího řádu).

Interiér kostela je kompletně dochován v barokním stylu. Některé jeho části pocházejí z benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském Hradě a kostela sv. Benedikta na Starém Městě pražském.
ZDROJ















































































Boží muka z okolí hradu Zvíkov

18. ledna 2014 v 6:50 | Marire |  Boží muka
Do tohoto článku vložím fotografie všech božích muk, která jsme během našeho putování po okolí hradu Zvíkov nafotografovala.

Začnu božíma mukama vyfotografovanýma přímo u cesty k hradu Zvíkov:


Tento obrázek je z knihy "ZDĚNÁ BOŽÍ MUKA V JIŽNÍCH ČECHÁCH" - od Pavla Hájka:











Další jsem vyfotografovala v obci a za obcí Varvažov:










































A na konec boží muka z Oslova, která rád maloval Mikuláš Aleš a nejen on:
























Tento obrázek malovaných oslovských božích muk, jsem si zapůjčila z knihy "ZDĚNÁ BOŽÍ MUKA V JIŽNÍCH ČECHÁCH" - od Pavla Hájka:


Oslov

17. ledna 2014 v 7:18 | Marie |  Cestou necestou
Je na čase, abych se vrátila k našemu poslednímu výletu na hrad Zvíkov, který jsme společně s Jaruškou podnikly ještě v loňském roce. Jestli si dobře vzpomínám, skončila jsem prohlídkou v obci Rakovice, odkud jsme už vyjížděli na zpáteční cestu k domovu. Miky nám navrhl, aby jsme si ještě kousek zajeli do obce Oslov, kde jsou boží muka, která si prý oblíbyl Mikuláš Aleš a často je maloval. Samozřejmě jsme s Jaruškou byly hned pro.
Snažila jsem se najít o Oslově nějaké informce, ale jediná trochu rozsáhlejší zmínka je na Wikipedii:

Oslov je středně velká vesnice v Jižních Čechách v okresu Písek. Spolu s vesnicemi Svatá Anna a Tukleky tvoří obec Oslov. Nachází se asi 8 km vzdušnou čarou severovýchodně od Písku na silnici vedoucí ze Záhoří na Zvíkovské Podhradí, na silnici spojující Tábor a Březnici. První písemná zmínka pochází z roku 1226.
V Oslově se nachází několik chalup a statků, kostel s farou, obchod a několik hospod. Své jméno dostala obec podle vyprávění po oslech (lidová etymologie vysvětlující tvar vzniklý ze jména Oslav). První zmínka o obci pochází ze 14. století.


První písemné zmínky o vesnici jsou z roku 1226, ves má středověký původ. V tomto roce byla vesnice připojena k hradu Zvíkov. Býval zde biskupský statek, který biskup Daniel v 12. století - 13. století daroval klášteru premonstrátek. Farní kostel je doložen od 14. století. Ves zůstala součástí zvíkovského panství, posléze orlického. Roku 1654 zde bylo vedeno 7 osazených usedlostí ( 4 selské a 3 chalupnické ) jedna usedlost byla pustá.


Památky
Jihozápadně od obce se nachází přírodní rezervace Výří skály u Oslova a na západ od obce další rezervace Krkavčina.
Na severním okraji obce se nachází kruhovitá omítnutá, bíle natřená boží muka z poloviny 17. století, která v červnu 1996 strakonický inženýr Pavel Pavel posunul o 9 metrů západněji. Tato barokní boží muka jsou vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
Výklenková kaple v obci z 1. pol. 18. století u staré cesty vedoucí do Tuklek je zasvěcená Čtrnácti svatým pomocníkům.
V Seznamu kulturních památek v okrese Písek je vedený kostel svatého Linharta, který se nachází uvnitř návsi. Masivní kostel obdélníkového půdorysu byl původně obklopený hřbitovem. Do zdiva věže byl vsazený raně gotický portálek, patrně dílo zvíkovské stavební huti. Kostel byl barokně upraven roku 1778.
Před kostelem svatého Linharta se v ohrádce nalézá kamenný kříž, který nese dataci 1912.
Proti kostelu svatého Linharta, před domem čp. 5 je pomník padlým v světové válce. Kamenný pomník má vpředu reliéf plačící ženy a tento nápis: VZPOMÍNKY ZANECHALI NÁM, PŘÍKLAD DALI SVĚTU, POPEL DĚJINÁM. Jde o dílo sochaře J. Bílka z roku 1926.
V severozápadním části návsi se nalézá klasicistní budova fary s branou do dvora.
Lichoběžníková náves je z východní, západní a jižní strany lemovaná venkovskými usedlostmi. Ze staveb lidové architektury v obci je v Seznamu kulturních památek v okrese Písek vedená brána venkovské usedlosti u čp. 64 v severní části návsi. Klenutá brána spojující obytná a hospodářská stavení je nejasného stáří. Jedná se o bývalý areál vrchnostenského hospodářského dvora. Nejstarší stavbou je budova renesanční sýpky, na kterou navazují další přístavby. V tomto hospodářském dvoře byly v 2. pol. 20. století přistaveny další zemědělské stavby. Další hodnotnou stavbou lidové architektury je usedlost čp. 4 na návsi. Hospodářská budova ve štítě nese dataci 1858, mezi klasicistním domem a výměnkem je půlkruhová brána s vraty. V roce 1994 bylo vyhlášeno ochranné pásmo na soubor kulturních památek v Oslově.
U místního hřbitova, který se nachází vlevo u komunikace 138 z obce ve směru na Písek, je památník odboje na paměť 21 občanů z Oslova a z okolí popravených nacisty v roce 1943. Pomník byl vybudován v roce 1973 na místě původního pomníčku z roku 1946.
U silnice ve směru na Zvíkovské Podhradí se v lesíku poblíž rybníka Dejmov nalézá kamenný kříž se zdobným podstavcem.
Další kříž se nachází nedaleko od obce SV směrem, v polích. Je na něm umístěno modré turistické značení.
U komunikace 138 se v polovině vzdálenosti mezi Oslovem a Vlastcem nalézá drobný kříž. Na jeho kamenném podstavci jsou patrné stopy pro uchycení pamětní desky, která v současnosti chybí.

Když si tak pročítám kolik mají v Oslově památek a námětů k fotografování, opět lituji, že jsem se nesháněla o těchto informacích ještě před naším výletem.
Já jsem totiž bohužel vyfotografovala pouze kostel sv. Linharta a boží muka, kvůli kterým jsme do Oslova jeli.

Kostel sv. Linharta:

















































A příště již zmíněná boží muka.Mrkající

Gramofón z muzea v Týně nad Vltavou

15. ledna 2014 v 9:15 | Marie |  Jen tak
Tento gramofón se mi v týnském muzeu velmi líbil. Už když jsem ho fotografovala, tak jsem si říkala jak by asi těmto snímkům slušela moje oblíbená sépie.
Snímky vám ukáži v barvě i sépii a vy sami si vyberte, které se vám líbí víc. Já jsem samozřejmě pro sépii.Mrkající


Nejprve gramofón v barvě:


















A teď sépie:














Začátek roku 2014

12. ledna 2014 v 20:51 | Marie |  Jiné
Dneska je již 12. ledna roku 2014 a já musím napsat, že začátek tohoto roku zatím u nás není moc šťastný. Miky prodělal angínu (dnes dobral antibiotika), Anička prodělala zánět močových cest a zítra jde na kontrolu, není si jistá, jestli nedostane ještě jedny, prý to ještě není úplně ono. Já jsem nastydlá, tak že sotva funím.MrkajícíSmějící se
Nejhůř, ale je na tom naše Ťapinka, která měla již delší dobu problémy s pomočováním. Poslední dobou jsme z toho byli dost zoufalí, neboť jí moč unikala takřka neustále. Znamenalo to pro nás stále vytírání, praní a opakované čistění gauče.
U zvěrolékaře jsme byli naposledy v listopadu, kde se chudák malá pomočila i v ordinaci, ale doktor i přes prohlídku, řekl, že je vše v pořádku a že máme přijít, když se její problémy s močením zhorší.
Problémy se zhoršily, a to natolik, že jsme se rozhodli naštívit veterináře znovu. Mysleli jsme si, že se Ťapce vrátil zánět močových cest, který asi před dvěma lety prodělala a že je tentokrát mnohem horší.
Náš zvěrolékař měl pracovní dobu v pátek pouze do deseti hodin dopoledne a nám tedy nezbylo ( oba jsme byli v práci), než požádat dědu, aby nás odvezl k našemu kamarádovi, který vlastní soukromou veterinární ordinaci a pracovní dobu má každý všední den až do 18.00 h.
Dnes musím říct:"Ještě, že tak." Kamarád Ťapku, prohmatal, hned udělala ultrzvuk a zjistil, že našeho milého psíka trápí v močovém měchýři obří kámen. Na operaci šla ještě v pátek večer po šesté hodině. Vše prý proběhlo bez problémů a naše Ťapinka se ještě týž večer vezla domů s tím, že nás děda vezl v sobotu i neděli na kontrolu. Dnes dostala Ťapka už antibiotika v prášcích, do teď jí je aplikovali injekcemi, a na další kontrolu máme jet až v pátek. Zatím vypadá velice dobře. Je na ní sice vidět, že jí bříško bolí, hodně odpočívá, ale už opět krásně udrží moč a jen během noci jí sem tam něco unikne. Ale i to by snad mělo úplně vymizet.


Ťapinka má přes bříško tričko, aby si nemohla lízat pooperační ránu:





O tom, co si myslím o našem bývalém vetrináři se nebudu raději vyjadřovat. Podívejte se sami jak obří kámen v břiše naší Ťapiny přehmátl. Pro porovnání velikosti jsem vedle něj položila slepičí vejce:






A ještě se vám musím s něčím pochlubit. Na dokončení Ťapinčiný operace jsme čekali u Mikyho babičky, která také velice ráda háčkuje, šije a plete. A i přes to, že v loňském roce oslavila osmdesátiny, je neustále velice činorodá a stále něco kutí. U babičky jsem dlouho nebyla a tak jsem měla co obdivovat, její současnou tvůrčí náplní je háčkovní polštářů. Má jich doma již několik hotových a nadšeně mi ukazovala další rozháčkovaný. Hned mi tři vybrala, abych si je vzala domů, že prý je nikdo jiný nechce a ona že má v plánu udělat ještě aspoň další tři. A tak jsem si z kratičké návštěvy odvážela tři nádherné polštáře, které jsou pro mě vzácné nejen pečlivostí s kterou jsou uháčkovány, ale hlavě tím, že jsou od ženy, které si velice vážím pro její životní postoje a moudrost, kterou v sobě má.






Polštáře se mi líbily nejen barevnou kombinací, kterou babičky vybrala, ale nadchly mě i tím, že jsou z každé strany jiné:




Je po Vánocích...

7. ledna 2014 v 8:08 | Marie |  Vánoce
Je po Vánocích a já se teprve dnes dostávám k tomu, abych vám ukázala naše výtvory, kterými jsme si to společně s klienty o Vánocích v našem domově pro seniory vyzdobyli. Mrkající
Náměty pro tvoření čerpám ze svých vlastních nápadů a nebo hledám v časopisech a na internetu. Některé díla mohou být trochu složitější, jiná naopak jenoduchá tak aby odpovídlala zručnosti klientů.

Posuďte sami jak se jim výzdoba jejich současného domova povedla:


Na fotografiích obrázků z nástěnek jsem zabarvila jména klientů, kteří obrázky tvořili:

























Nechyběl ani Mikuláš s čertem a andělem:






Vánoční větve:












Výzdoba v prostorách átria:












Vánoční strom s vyřezávaným betlémem:










A na závěr sněhuláci, ze kterých měli klienti asi největší radost: