Borotín

4. února 2014 v 6:34 | Marie |  Cestou necestou
Cestou z Chotovin jsme se ještě zastavili u zříceniny hradu Borotín:









Z historie Borotína

Borotín patří mezi nejstarší obce Táborska a již ve 12. století je dokladován jako majetek mocného jihočeského rodu Vítkovců. Jedna z větví tohoto rodu - páni z Landštejna - vybudovala na nedalekém skalním ostrohu nad potokem Tismenicí strážní hrad. Ten plnil důležitou funkci na staré zemské cestě z jižních Čech přes Borotín, Mezno a Miličín dále na sever k Praze. Ve stejné době jako hrad, tedy někdy začátkem 14. století, byl založen i borotínský kostel zasvěcený původně sv. Maří Magdaléně. Samotný Borotín vznikl patrně jednorázovým založením na místě původní nevýznamné vísky.

Roku 1333 byl Borotín povýšen na městečko. Z konce 14. století pocházejí doklady o tom, že Borotín měl právo útrpné a Šibený vrch západně od Borotína připomíná místo, kde stávala šibenice. Osudy Borotína v době husitských válek byly ovlivněny blízkostí Tábora. Mikuláš z Borotína byl od roku 1426 jedním z táborských hejtmanů, ale později od Táborů odpadl, a ti pod vedením Prokopa Holého počátkem května 1434 několik dnů hrad neúspěšně obléhali. Kolem roku 1446 se Borotín stal majetkem rytířského rodu Malovců z Malovic. Dodnes je připomíná jejich rodový znak, který se stal městským znakem Borotína. Naprostou zkázu znamenala pro Borotín třicetiletá válka. Nejen Borotín, ale i celé široké okolí byly několikrát vypáleny a vypleněny. Opuštěn byl i hrad, který v době obléhání Tábora koncem roku 1620 vypálilo císařské vojsko.

K rozmachu městečka došlo v první čtvrtině 18. století. Byla obnovena fara, pořádání výročních trhů, školní vyučování a sníženy robotní povinnosti. To již tvořil Borotín součást lobkowiczkého panství. Městečko znovu silně utrpělo v dobách neúrody a hladomoru v letech 1772-1774, jeho vývoj negativně ovlivnily četné požáry, z nichž ten největší v únoru 1863 zničil kostel, faru, školu a 44 stavení. V roce 1880 žilo v Borotíně více než 1000 obyvatel. Městečku se však vyhnula železnice, hlavní silnice a jakýkoliv rozvoj průmyslu. V té době také započal pokles počtu obyvatel.





Maloval - Dražan


Hrad Borotín - zříceniny gotického hradu


Východně od obce Borotín leží na ostrožně nad rybníkem zříceniny gotického hradu, jedna z mnoha zastávek Karla Hynka Máchy a kulisy natáčení pohádky "Honza málem králem" z roku 1976. Autobusem se k němu můžete dopravit do zastávky Borotín - Starý zámek nebo přímo z Borotína půlhodinovou procházkou. Přístup ke zřícenině umožňuje odbočka ze silnice Tábor - Praha v Sudoměřicích vlevo, směr na Sedlec-Prčice. Vlaková zastávka je v Sudoměřicích u Tábora, od hradu vzdálená asi dva kilometry. Pěší turisty přivede do Borotína trasa modré značky z Jistebnice (asi 10 km), nebo žlutá značka ze Střezimíře, případně z Balkovy Lhoty. Přímo k hradu vede i trasa červené značky z Tábora (asi 17 km).


Z HISTORIE HRADU


V historických pramenech se hrad poprvé uvádí k roku 1356 v predikátu Vítka z Borotína, který pocházel z jedné z větví nejmocnějšího jihočeského rodu Vítkovců, pánů z Landštejna, a který je i možným zakladatelem hradu. V držení jeho potomků zůstal pak hrad ještě téměř celé století. Jeho potomci Jan a Heřman byli přívrženci Husova učení a významnými postavami doby, Heřman z Landštejna a Borotína byl 16. října 1423 na Svatohavelském sněmu dokonce jako zástupce kališníků zvolen do dvanáctičlenné zemské vlády.
Další majitel hradu, Mikuláš z Landštejna a Borotína, byl od roku 1426 rovněž jedním ze spojenců a hejtmanů táborské strany. Roku 1434 se však moudře rozhodl přejít k umírněné koalici, čímž si 21. května 1434 vysloužil obležení Borotína táborským vojskem. Prudké počáteční zteči hrad odolal a na dlouhodobé obléhání neměli Táboři ve svízelné politické situaci ani pomyšlení. Od Borotína odtáhli ku Praze a do středních Čech, kde byla o několik dní později, 30. května, u Lipan vybojována jedna z rozhodných bitev, předznamenávající konec polních vojsk. Když se po klamném manévru rožmberských nechali sirotci vylákat a otevřeli vozovou hradbu, pronikl do ní vyčleněný jízdní oddíl, v němž kromě jiných bývalých táboritů nacházíme i Mikuláše z Borotína. Ten také prodal hrad Borotín před rokem 1446 svému spolubojovníku od Lipan Janu Malovcovi z Pacova.
Hrad poté mizí z písemných pramenů až do počátku 17. století, kdy jej roku 1613 potomek Jana Malovce Pavel prodává Kryštofu Vojkovskému z Milhostic. Jeho synové se zapojili do stavovského povstání a odplatou jim byl hrad i dvůr vypleněn a vypálen. Po bělohorské porážce byl Vojkovským hrad s dvorem, pivovarem, městečkem Borotínem a příslušnými vesnicemi konfiskován a prodán jako "zámek starý řečený Borotín" 16. března 1623 Polyxeně Lobkovské z Pernštejna. Ještě v témž roce se v další zprávě hrad popisuje "toho jest toliko jméno a zdi bez krovu zbořené, dvůr všechen spálený".
Paní Polyxena připojila Borotín ke svému jistebnickému panství, jehož osudy sdílel až do 20. století. Po dvou staletích v lobkovickém držení prodal Ferdinand z Lobkovic roku 1829 jistebnické panství železářskému podnikateli Janu Nádhernému z Prahy, který byl o devět let později povýšen do šlechtického stavu s přídomkem "z Borutína". Posledním majitelem panství z tohoto průmyslnického rodu byl v polovině 20. století Konstantin svobodný pán Nádherný z Borutína. Po roce 1948 se svými potomky emigroval, potomci žijí v Rakousku a Kanadě
V průběhu dalších staletí byly chátrající budovy hradu rozebírány na stavební materiál pro domky okolního obyvatelstva stejně jako na výstavný barokní dvorec v místě bývalého předhradí. Zejména západní část jádra výrazně poškodila těžba kamene. Ještě v polovině 19. století byly zbytky zdiva hradu mnohem výraznější, jak ukazují i kresby a rytiny v dílech F.A. Hebera a A. Sedláčka.








































BAROKNÍ HOSPODÁŘSKÝ DVŮR BOROTÍN

KULTURNÍ PAMÁTKA

Barokní hospodářský dvůr (zvaný Starý zámek) v Borotíně u Tábora je kulturní památkou rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 28.7.2003 (spisová značka Č.j. 9660/2001). Důvodem pro zapsání mezi kulturní památky je mimořádný urbanistický význam objektu: "... tento typ osově symetrické trojkřídlé dispozice s čelní vjezdovou branou (bez významnějších mladších přestaveb) se dochoval již velmi ojediněle. Lze tedy konstatovat, že areál hospodářského dvora Starý zámek patří mezi nejvýznačnější stavby svého druhu v jihočeském regionu a z hlediska své urbanistické polohy zřejmě nemá obdoby". Dnešní, v podstatě barokní dvůr má pozdně středověké nebo renesanční jádro. Přelom 18. a 19. století vtiskl dvoru klasicistní tvář, jehož součástí je kromě vykrajovaných štítů také červeně malované členění vnějších fasád.

HISTORIE OBJEKTU

Barokní hospodářský dvůr v Borotíně je situován naproti zřícenině středověkého hradu zvaného Starý zámek, po kterém podobně přijímá přídomek Starý zámek. Poprvé je dvůr uváděn roku 1557, kdy zaujímá místo, kde bývalo hned od založení hradu neopevněné předhradí s hospodářskými budovami. Nadále plnil funkci poplužního dvora, po vypálení hradu a jeho následném opuštění v roce 1620 zůstává jako samostatně fungující hospodářská jednotka v majetku rodu Lobkowiczů, kteří roku 1829 prodali hrad i se statkem baronům Nádherným. Po pozemkové reformě v roce 1923 se zde vystřídalo mnoho majitelů i nájemců, přičemž potomkům posledních majitelům byl objekt vrácen v restitučním řízení. Ti jej následně prodali a střídání dalších majitelů, kteří na objektu neprováděli ani základní udržovací práce přivedlo statek k jeho stávajícímu havarijnímu stavu.
























Pověst

Pramáti rodu Borotínů (Berta Vítkovcová z Borotína) se těžce prohřešila proti cti rodu (byla nymfomankou) a následkem toho jí stihla krutá kletba: Po své smrti musela nahá bloudit hradem a jeho okolím tak dlouho, dokud nevymře její poslední potomek. Světoznámý rakouský divadelní dramatik, Franz Grillparzer (1791 - 1872), použil tuto legendu pro svoji divadelní inscenaci ve Vídni pod stejným názvem "Pramáti" (Die Ahnfrau). Vítkovcové z Landštejna (předtím "z Borotína"), vymírají Mikulášem z Landštejna (v legendě a v divadelní inscenaci Franze Grillparzera vystupuje jako "Jaromír z Borotína" - tedy osoba historicky neexistující). Tento poslední člen rodu byl 1460 omylem zavražděn v lese nedaleko Bejšova. Legenda končí slovy: "Teprve nyní smrtí posledního Borotína byla kletba z pramáti sňata, takže se mohla uložit do rakve k věčnému spánku".
 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 4. února 2014 v 8:24 | Reagovat

Maruško, moc se mi líbí ty dobové snímky, jak obce, tak samotného hradu. Byl velký a byl krásný. Škoda, že se nedochoval v lepším stavu. Taky je prima pohled na hrad od rybníčku, na Borotíně už jsem byla podruhé, ale dolů jsem ještě neslezla. 8-O  :-) Zajímavé jsou i informace o hospodářských budovách a jen doufám, že je nečeká stejný osud, jako hrad...

2 Frypat Frypat | E-mail | Web | 4. února 2014 v 20:31 | Reagovat

Další skvělá reportáž :-)
Borotín mám ve svém trasovníku,ale je to od nás přeci jen z ruky.Jsem rád,že se tam můžu podívat alespoň takhle :-)

3 Marie Marie | Web | 5. února 2014 v 4:57 | Reagovat

[1]: Jaruško, při hledání informací o Borotíně, jsme viděla několik záběrů na hrad, fotografovaných přes rybník v létě. Odraz hradu na vodní hladině vypadal moc pěkně. Tak třeba až pojedeš v létě kolem, tak také sejdeš k hrázi rybníka, protože takový snímek za to stojí. ;-)  :-)  :-D

[2]: Patriku, to samé si říkám já, když si prohlížím tvoje fotografie - "Škoda, že je to tak daleko." :-(  ;-)  :-D
O to víc, ale oceňuji, možnost prohlížet si na blozích fotografie lidí, kteří se také rádi toulají a fotí. ;-)

4 Jarmila* Jarmila* | Web | 7. února 2014 v 16:54 | Reagovat

Maruško, krásná fotoreportáž s historickými údaji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama