Jindřichův Hradec - sloup Nejsvětější Trojice

14. února 2014 v 8:14 | Marie
Jindřichův Hradec pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice něco málo k historii

materiál: architektonické články pilíře žula, figury mušlový vápenec

Píše se rok 1760 a Jindřichohradečtí měšťané vznášejí podnět městskému zastupitelstvu, že by ve svém městě na náměstí rádi uvítali sousoší Nejsvětější Trojice.
Městská rada na své schůzi dne 28. května téhož roku schvaluje podnět k postavení sousoší a také žádá vrchnost Prokopa Vojtěcha hraběte Červína o povolení ke stavbě. Přesněji žádají Červína o to, aby byla milostivě povolena stavba nové sochy na náměstí a přenesení pranýře na jiné místo, na kteréžto povolení je třeba čekat.
Jenže o povolení však bylo potřeba požádat také pražskou arcibiskupskou konzistoř.
To učiňuje po více než roce dne 17. září 1761 jindřichohradecký probošt Šimon Antonín Jandera, jež ve své žádosti píše: "V tomto neblahém válečném čase, když zde působí i četná jiná podvratná zla, zavázala se městská rada města Jindřichova Hradce spolu s celou obcí, že k vyprošení nadmíru žádoucího míru v naší vlasti, k rozmnožení slávy Nejsvětější Trojice a ke zvětšené úcty ke svatým nejen."
Konzistoř odpověděla již 27. září 1761, záměr Hradeckých pochválila a povolení ke stavbě "sloupu čili sochy ke cti Nejsvětější Trojice" udělila, přičemž vrátila dvě přílohy, které byly k žádosti přidány a to plánek stavby a přislíbení od města, že bude na věčné časy vždy uchovávat v dobrém stavu tuto stavbu. Bohužel se ani jedna z přiložených příloh nedochovala.
Sousoší nakonec nepostavilo město, ale jediný měšťan a to "zbožný Ondřej Bayer", jak to mimochodem ohlašuje nápis na samotné památce., tj. poštmistr a bývalý správce armádního polního proviantu Ondřej Josef Bayer. Povolání donátora mimo jiné vysvětluje také to, proč se na sousoší nachází nepříliš obvyklý světec sv. Expeditus, patron pošt, druhým, také méně obvyklým světcem je pak patron Jindřichova Hradce sv. Hypolit.
Jidřichohradecký kronikář Josef Šťěpán Claudius, z jehož zápisů vychází veškerá další literatura ve svých rukopisných dejinách Hradce o stavbě trojičního sousoší píše: "Roku 1764 se začalo se stavbou velkého sousoší na náměstí. Dne 9.července téhož roku právě nově zvolený magistrát vytáhl do výšky sousoší Nejsvětější Trojice, měšťanské dcery sochu Nanebevzetí Panny Marie, opět magistrát sochu svatého Hipolyta a studenti, měšťané a jejich synové ostatní světce a celek byl 30. listopadu 1766 slavnostně posvěcen panem proboštem Šimonem Antonínem Janderou."
Který sochař sloup Nejsvětější Trojice zhotovil není přesně doloženo, ale je více než pravděpodobné, že to byl Dačický sochař jménem Matěj Strahovský, který Ondřeji Bayerovi zhotovil další městu zaplacenou sochu Ukřižovaného na mostě přes Vajgar. Tato informace je vzata z městského archivu, který je dodnes dochovaný.
Bayerovi byl také následně dán příspěvek od města a to 50 zlatých na uhrazení nákladů se stavbou sousoší, dále se usneslo, že má být svěřena uzavřená krabička člověku, který bude s touto krabičkou po městě obcházet měšťanstvo a k tomu, co se vybere bude z obecní pokladny přidáno 50 zlatých.
Dle informací z publikace, kterou napsal Josef Novák z roku 1901 se uvádí bez udání pramene, že sousoší stálo celkem 1828 zlatých, ve svých dalších studiích věnované Jindřichovu Hradci již tento údaj nezmiňuje.
Na náměstí do té doby byly dvě velké kašny, jedna malá, druhá velká. V zimě byla polovina náměstí neschůdná kvuli ledu a tak se dne 20. května 1826 podává návrh městskému zastupitelstvu na zboření obou těchto kašen a postavení jedné okolo sousoší. Městská rada souhlasí i s částkou 1149 zlatých za postavení této kašny s dalšími spojenými náklady. Při příležitosti pořízení kašny byly také zřejmě od sousoší bylo odstraněno 12 sloupků s řetězy, které byly přesunuty před takzvanou promenádou. (Dnešní park naproti městskému úřadu)
V roce 1863 je socha v zuboženém stavu a na opravu nejsou peníze, stav sochy se dostává do podvědomí lidí a jako první krok k zaplacení opravy se ve prospěch opravy pořádají divadelní hry, Když nebylo žádné vyhlídky, že by se tímto způsobem socha opravila, pořádá pravnučka Josefa Bayera sbírky k sehnání opravy sochy, nakonec se nějaké peníze podařilo vybrati. Probíhalo očištění soch, očišťování sloupu, doplnění pochroumaných soch a pozlacení. Práce byly dohotoveny k sv. Václavu. Celkový náklad na opravu sochy činil 1977 zl. 65 kr.
V roce 1903 dal spolek Vesna odstranit kašnu okolo sloupu. Socha právě opravená před 30 lety tímto spolkem vyžaduje opět úpravy. K tomuto rozhodnutí se dochází na usnesení výboru Vesny. V dokumentu "Ohlasy od Nežárky se doslova píše: "Zřízení vodovodu jest roubení pod kašnu u sochy této zbytečné, proto vzala Vesna na sebe odstranění ohrady této okolí umělecké této ozdoby náměstí opraviti."
O odstranění kašny se jedná na schůzi zastupitelstva 14. dubna 1902, kde spolek Vesna žádá o povolení úpravy místo kašny zde chce nahradit vkusným upravením spodní části sochy, k čemuž svolení obecního výboru jednomysně přistupuje.
Během jednání dal mezitím roku 1902 spolek Vesna provést drobnější opravné práce.
Zpravuje náš o tom účetní kniha spolku, která uvádí, že tohoto roku bylo zaplaceno 97 k 40h.
Předseda spolku Vesna poté 12. února 1903 požádal městskou radu o udělení stavebního povolení "ku zřízení podstavce sochy na náměstí" K odstranění kašny a úpravě podnoží sousoší došlo již krátce poté, nepochybně ještě v roce 1903. Ve zprávě o další valné hromadě spolku Vesna konané 6. ledna 1904 se jen konstatuje, že úpravy sousoší stály 3200 K.
Další oprava sousoší byla provedena v roce 1916. Iniciátorem této opravy byl Josef Novák, místní dopisovatel vídeňské Centrální komise pro ochranu a zachování uměleckých a historických památek, a oprava probíhala s vědomím českého zemského konzervatorátu. Oprava sousoší stála celkem 1591 K. Byla zaplacena celkem za účasti spolku Vesna, občanů, sbírky a mimořádných darů.
Další opravy proběhly v roce 1939, kde městská rada přijala nabídku Františka Tomaska na oboustranné pozlacení měděných paprsků na sousoší sv. Trojice za 1900 K.
Před opravou sousoší byla vydána zpráva uveřejněná 22. září 1939 v tisku, jejímž autorem je Jan Muk a v níž se praví: "Sousoší sv. Trojice v posledních letech povážlivě chátrá, kámen sochy černá, občas na schodech pod sousoším objevily se odpadlé prsty nebo menší součástky soch, minulý týden však odpadla celá ruka i s ramenem od sochy sv. Jiří a místo ní zeje čerstvá rána."
Po několika měsících sbírání příspěvků spolek Vesna oznámil 17. dubna 1940 městskému úřadu, že by celá oprava sousoší stála 18 000 K, oprava dolní polovičky pak pouze 12 000 K. Spolek k tomu dodává, že vybral již 8 000 K a ze svého jmění je ochoten přidat dalších asi 4 000 K a dotazoval se, zda-li město přispěje také. Město přislíbilo svou účast a tak se s opravami započalo.
Opravy provedl sochař Zentner spolu s místním sochařem Neubaerem.
Restaurační práce provedené téhož roku si vyžádaly 24 459,75 K.
Další opravy byly potřeba především díky nepozornosti a zlomyslnosti vandalů.
Pro detailnější informace odkazuji na knihu Mariánské,Trojiční a další světské sloupy a pilíře v jihočeském kraji info v bibliografické citaci.
ZDROJ - PAVEL ŠRAMHAUSER


















































































U sloupu Nejsvětější Trojice, byly zbytky ledových soch:










 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 14. února 2014 v 8:50 | Reagovat

Uf, teda Maruško, ty jsi zase dala dohromady informací. Ale četlo se to úplně samo, okolo toho sloupu se dělo věcí! Obeznámena s jeho historií, teď na něj koukám úplně jinýma očima. Jako vždy jsi pořídila parádní fotky a když jsi vzpomenu, jak jsi měla zmrzlé ruce, zasloužíš si pochvalu a 1*. :-)  ;-)

2 ajka ajka | Web | 14. února 2014 v 14:26 | Reagovat

Pěkné čtení ;-) a jasně že fotky taky :-)

3 Jarmila* Jarmila* | Web | 14. února 2014 v 15:00 | Reagovat

Maruško, musím pochválit krásné fotky a povídání. :-)
Poštmistr Bayer musel být bohatý člověk, když si troufl financovat tak velkou stavbu.
Řekla bych, že je sloup o něco málo honosnější než ten v Olomouci.

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. února 2014 v 15:08 | Reagovat

Líbí se mi to zlato na sochách a pak ty ledové sochy. :-)

5 Blanka Blanka | Web | 14. února 2014 v 23:36 | Reagovat

Ledové sochy ,nebo jejich zbytky jsou překrásné.A moc se mi líbí i ty opravené fasády domů v pozadí :-)

6 Marie Marie | Web | 16. února 2014 v 1:36 | Reagovat

[1]: Jaruško,snímky jsem musela dost ze světlovat a stejně se mi zdají hodně tmavé a nevýrazné. Doufám, že se mi jednou podaří nafotografovat sloup lépe. ;-)  :-)
Článek, který jsem našla se mi také líbil. Je tak pěkně napsaný, že jsem projistotu tentokrát, kromě odkazu n stránky, kde jsem ho našla, uvedla i jméno autora - pana Pavla Šramhausera. :-)

[2]: Ajko, díky. :-)

[3]: Jarmilko, to asi ano a kromě toho musel mít Jindřichův Hradec také rád, když se rozodl stavbu sloupu zaplatit. :-)

[4]: Intuice, mě se líbily i sochy, ale v podmračené obloze se mi nepodařilo udělat takové záběry, jaké by jsem chtěla. ;-)

[5]: Blanko, ledové sochy jsem viděla poprvé a taky se mi líbíly. Vypadaly jak kdyby byly ze skla. ;-)  :-)

7 Hanka Hanka | E-mail | Web | 18. února 2014 v 21:19 | Reagovat

Sloup se fotí dost špatně. Měla jsi dobrý nápad vyfotit ho z boční ulice. Máš moc pěkné záběry, zvlášť detaily, ty jsou parádní, Maruško. :-)
Ledové sochy jsou úžasné, i když z nich už moc nezbylo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama