Březen 2014

Další bedýnka na časopisy

26. března 2014 v 6:30 | Marie |  Ruční práce
Přinesla jsem si z práce další bedýnku na časopisy. Tentokrát jsem na její ozdobení nepoužila ubrouskovou metodu, ale zkusila jsem- alespoň pro mě, něco nového.
Bedýnku jsem ozdobila pomocí lepidla z tavné pistole a barev. Předkreslila jsem si na bedýnku obrázek a na ten jsem pak nanesla lepidlo. Po zaschnutí lepidla, jsem celou bedýnku natřela na bílo. Nakonec jsem ji ještě udělala lehký hnědý nádech.




































Dobronice u Bechyně

24. března 2014 v 9:14 | Marie |  Cestou necestou
Z Bechyně jsme se zajeli podívat ještě do Dobronic, kde mají zříceninu hradu a krásný kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na zřícenině hradu v Dobronicích jsme s Mikym byli již před léty s dětmi. V té době jsem ještě neměla založený blog a tak jsem si myslela, že vám fotografie hradu i kostela ukáži dnes poprvé. Když jsem, ale prohlížela složku s fotografiemi z našeho putování, zjistila jsem, že už jsem vám hrad i kostel jednou ukazovala. Tehdy byl Miky v Dobronicích sám a já si jeho fotografie vypůjčila. Miky vyfotografoval Dobronice v květnu a jeho snímky jsou plné slunce a rozkvétající přírody. Moc se mu povedly i záběry na hrad z protějšího lesa. Na snímkách, které jsem pořídila já, je už znát, že než jsme se k zřícenině hradu dostali, slunce se nám začalo schovávat za obzor a některé snímky, jsou už proto hodně tmavé. Mrkající

Historie Dobronic

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1220 kdy je zmiňován jistý Jan, syn Dobroňův. Kamenný hrad byl postaven na počátku 14. století. Prvním zmiňovaným majitelem je v roce 1322 Diviš z Dobronic. Potomci Diviše drželi hrad až do počátku 15.století. Dalšími vlastníky hradu a vsi byli například Kraselovští z Kraselova, Sedlečtí od Dubu, Malovcové z Malovic. V letech 1455 až 1459 se stal majetkem pánů z Rožmberka, ale ti jej prodali svému purkrabímu na hradě Choustníce Vítovi ze Rzavého. Rodina Vítů ale hrad postupně prodávala až celý přešel do majetku Hozlauerů z Hozlau. Za jejich vlastnictví majetek vzkvétal, mimo jiné založili v hradním hospodářství pivovar. Po Bílé Hoře rodina Hozlauerů o většinu majetku přišla a zbylou část zatížili dluhy. Ty se ale nepodařilo uhradit a proto v roce 1636 propadá zbytek majetku Královské komoře. Vzápětí je ale prodán Ferdinandu Pruggerovi z Greinburku. V roce 1691 pak dcera Ferdinanda Pruggera Anna Jakoba prodává hrad i panství Tovaryšstvu Ježíšovu.Jezuité pravděpodobně na hradě zřizují kancelář panství, ale současně v nedalekých Opařanech budují zámek. Když je v roce 1727 zámek dokončen, stěhují se jezuité tam a hrad je ponechán opuštěný. Ale až do zrušení řádu jezuitů v roce 1773 je uváděn jako pevný. Po roce 1773 znovu připadá pod státní správu do majetku Studijního fondu královské komory. V roce 1792 nechává vrchnostenský správce Františel Halbiger strhávat střechy a vylamovat kvalitnější kameny a prodává je jako materiál. Následně otevřený a částečně rozebraný hrad je ponechán svému osudu a stává se zdrojem materiálu pro okolní vesnice. V roce 1825 kupuje již torzo hradu kněžna Quidobaldina Parrová a pričlenuje zbytky původního panství k opařanskému velkostatku. Teprve v roce 1890 jsou provedeny záchranné práce, aby se hrad nesesunul do řeky. Další pak provádí v letech 1921 až 23 Klub českých turistů. Po znárodnění paarského panství v roce 1948 je hrad ve státní správě a není mu věnována žádná péče. Až v roce 1971 jsou provedeny zabezpečovací práce, bohužel dost neodborně.



Znak obce Dobornice u Bechyně:







Zřícenina hradu Dobronice:




























Pod hradem se nachází mlýn, od kterého je pěkný pohled na zříceninu hradu i kostel Nanebevztetí Panny Marie:














Podívali jsem se i ke zmiňovanému gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který pochází ze 14. století:

























V Dobronicích jsem vyfotografovala také dvě kapličky, kříž a pár pohledů do krajiny:













A z Dobronic se s vámi rozloučím pohledem na napodobeninu zříceniny hradu, kterou jsme našli v jedné dobronické zahrádce:




Bechyně - kostel sv. Michala

21. března 2014 v 4:20 | Marie |  Cestou necestou
Kostel sv. Michala

Kostel před severní městskou hradební zdí nechal postavit v letech 1667-1670 Jan Norbert ze Šternberka. Přestože se nedochovalo jméno stavitele, je pravděpodobné, že jím byl Antonio de Alfieri, který v té době působil v nedalekém Táboře a v Týně nad Vltavou.

Stavba představuje jednu z nejstarších raně barokních centrál u nás. Základnu tvoří loď, na níž severně navazovalo polokruhovité kněžiště a symetricky k jihu byl umístěn kůr a hlavní vchod. Východně a západně od presbytáře byly přistavěny dva pětiboké prostory, z nichž jeden sloužil jako sakristie. Vně byl kostel plasticky zdoben dekorativními výstupky ve stěně - pilastry a římsou; v bočních stěnách lodi byla umístěna polokruhová okna. Loď byla překryta cihlovou střechou, na jejímž vrcholu byla situována osmihranná, plechem pokrytá lucerna s opěrkami. Na původ pořizovatele stavby ukazuje šternberská hvězda nad vchodem. Partie průčelí byla na horní hraně zvýrazněna menší štítovou přístavbou s bočními hranolovými věžemi, které byly překryty jehlancovými plechovými helmicemi. Základní výzdobou interiéru tvořily původně tři oltáře. Kostelní zvony byly sňaty a odvezeny za první světové války a nahrazeny novými až roku 1925.

Přilehlý městský hřbitov přestal plnit svoji funkci od r. 1966 a nový hřbitov byl situován mimo město. kromě toho je nedaleko od kostela sv. Michala druhý - židovský hřbitov, zajímavý především výtvarným provedením náhrobků, z nichž některé pocházejí z druhé pol. 17. století.

(Města ČSSR, ČTK-Pressfoto, 1987) - ZDROJ























































Na hřbitově u kostela sv. Michala je znát, že se zde přestalo pohřbívat v roce 1966. Náhrobky proto nebyly obnovovány novými - modernějšími a díky tomu je hřbitov plný litinových křížů. Získává tím zvláštní až trochu strašidelnou atmosféru.


























Rozmanitost litinových křížů se mi zdála neuvěřitelná, malá ukázka:




















Podle křížů na náhrobcích si myslím, že zde byli pohříbavaní hlavně lidé katolického vyznání. Tento kalich na knihách je důkazem, že i zde je pohřben alespoň jeden protestant.






A tímto prohlídku Bechyně končím, příště se podívám do nedalekých Dobronic u Bechyně.

Bechyně - synagoga

20. března 2014 v 6:14 | Marie |  Cestou necestou
Židovský hřbitov a synagoga

Židovské obyvatelstvo je v Bechyni doloženo od počátku 16. století. Většina obyvatel byla soustředěna v tzv. Židovské ulici (dnes Široká ul.), při městských hradbách, kde byla r. 1872 - 1873 postavena klasicistní židovská modlitebna - synagoga, podle plánů stavitele Karla Hamera, s novorománským průčelím. Synagoga je dnes využita jako Muzeum turistiky, na ženské galerii je expozice židovských obcí v Bechyni a okolí: Týně nad Vltavou, Bernarticích, Zběšičkách, Stádleci, Kolodějích nad Lužnicí, Neznakově a Veselíčku.

Židovský hřbitov leží SZ od náměstí, vně původních městských hradeb, v dnešní Michalské ulici. Byl založen v první polovině 17. století. Dochovaly se zde hodnotné náhrobky renesančního a barokního typu, nejstarší je datován rokem 1687.













Těšili jsme se na prohlídku židovského hřbitova v Bechyni. Hřbitov byl bohužel zamčený a klíče k němu zapůjčují pouze na Městském úřadě, kde už bylo také zavřeno.
Vyfotografovala jsem, alespoň jeden snímek z venku. Na snímku je vidět jak je židovský hřbitov přistavěn k městským hradbám.





A protože je tentokrát snímku málo, přidám navíc ještě jedny rozkvetlé krokusy, které jsem vyfotila v Bechyni na náměstí:Mrkající



Bechyňská duha

19. března 2014 v 4:49 | Marie |  Cestou necestou
Bechyňská duha

Toto romantické jméno si vysloužil bechyňský most - a zcela právem. Svým devadesátimetrovým rozpětím a výškou třicet osm metrů nad hladinou Lužnice skutečně připomíná oblouk duhy, kterou slunce zapomnělo v lužnickém údolí. Objevil se často také na filmovém plátně, o jeho stavbě byl dokonce natočen dokumentární snímek. Nejkrásnější pohled na "duhu", rozkročenou nad břehy Lužnice, je ze zámeckého parku nebo klášterní zahrady na okraji strmého skalnatého srázu.

Až do roku 1928 měla Bechyně pouze jediný most, a sice lávku a posléze železný most v Zářečí (objevil se mimo jiné například ve filmu Karla Kachyni Zlatí úhoři, ve scéně, kdy gestapo zatýká hostinského "Rozvědčíka" v podání Radoslava Brzobohatého). Zářečský most má však pouze dva metry širokou vozovku a přestal vyhovovat nárůstu dopravy. 11. září roku 1924 proto zadali zástupci města vypracování kompletního projektu dr. ing. Eduardu Viktorovi, s návrhem, aby most překračoval Lužnici v nejužším místě skalnatého údolí, a vyřešil tím zároveň prodloužení nedávno vybudované elektrické dráhy až do města.

15. listopadu 1925 začala stavební firma Hlava a dr. Kratochvíl se stavbou. Na stavbě pracovalo na 400 osob, z toho 14 montérů a strojníků, 17 kovářů a zámečníků, 56 tesařů a kolářů, 30 betonářů a zedníků, zbytek tvořili ostatní dělníci různých oborů. Most byl hotov v létě roku 1928, slavnostní zahájení provozu připadlo na desáté výročí vzniku naší republiky, 28. října.

Dva železobetonové obloukové pásy o rozpětí 90 metrů a vzepětí 38 metrů nesou spolu s rámovými stojkami mostovku o celkové délce téměř 225 metrů. Most má šířku 8,9 metru a slouží zároveň pěší, silniční i železniční dopravě. Je z něho nádherná vyhlídka na město i do údolí Lužnice.






























Bechyně - klášter,kostel Nanabevzetí Panny Marie

18. března 2014 v 3:27 | Marie |  Cestou necestou
Klášter

Gotická, trojkřídlá budova kláštera, položená vysoko na skále nad údolím Lužnice, pochází z přelomu 15. a 16. století. Byla postavena na místě původní stavby z let 1281-1284, zničené za husitských válek v letech 1426 a 1428. Původně byl klášter minoritský, později františkánský. Františkáni opustili klášter v roce 1428, po obsazení Bechyně husity. V říjnu roku 1491 byl zpustošený klášter částečně opraven, s povolením krále Vladislava Jagellonského a papeže Inocence VIII. sem byli opět uvedeni františkáni (tento řád zde zůstal až do roku 1950). Vzápětí byl obnoven také kostel Nanebevzetí Panny Marie, což dodnes připomíná datace (1491) v presbytáři chrámu.

Kostel je dvoulodní (přes 42 m dlouhý), na severní straně k němu přiléhá komplex klášterních staveb, budovaných od roku 1501. Samotný konvent je trojkřídlá jednopatrová stavba s ambitem obcházejícím čtvercový dvůr.

K dalšímu poškození kláštera došlo v průběhu třicetileté války, v roce 1619 byl kostel vypleněn švédskými vojsky. Při této události došlo k tzv. Bechyňskému zázraku, který z kostela Nanebevzetí Panny Marie učinil jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst (v současnosti se zde konají dvě poutě - hlavní na slavnost Nanebevzetí Panny Marie a menší na sv. Václava). V roce 1725 dala hraběnka Marie Terezie Šternberková přestavět kvůli množství poutníků původní barokní kapli na jižní straně kostela (z r. 1673), kaple tím získala neobvyklý osmiboký půdorys.

Komplex kláštera s kostelem je velmi cennou památkou, dochoval se zde nejhodnotnější a zároveň nejrozsáhlejší soubor prostorů se sklípkovou klenbou v českých zemích (obě lodi kostela, kapitulní síň, kaple sv. Karla Boromejského, ambit, západní předsíň a sakristie). Vzácný je rovněž interiér a mobiliář. K nejstarším památkám náleží pozdněgotická nástěnná malba v podkruchtí z období kolem roku 1520, představující Poslední soud. Barokní kůr pochází z roku 1634. Hlavní, bohatě zdobený oltář je z roku 1780, je na něm umístěna socha Ukřižovaného z druhé poloviny 16. století a pod ním Pieta z konce 15. století (viz. Bechyňský zázrak). Rovněž pět bočních oltářů je velmi hodnotných, obrazy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského z let 1664 - 1665 bývají připisovány Karlu Škrétovi, obraz sv. Ludvíka je dílem Michala Václava Halbaxe z doby po r. 1700. V interiéru je možné nalézt renesanční náhrobky Ladislava a Jana ze Šternberka, Johany Švihovské z Riesenburku a Kryštofa ze Švamberka. Z období renesance pochází také zajímavá kropenka v podobě kmene s propletenými suchými větvemi a socha Piety, umístěná ve výklenku s tepanou mříží na jižní straně presbytáře.

V klášteře dnes sídlí Základní umělecká škola, jejíž pedagogové založili v 90. letech občanské sdružení Klášter, které pořádá v historických prostorách této památky kulturní akce - divadla, koncerty, výstavy apod. Prohlídky interiérů kláštera a kostela zajišťuje bechyňské informační centrum.




































































Pohled z klášterní zahrady dolů n a řeku:













Bechyně -kostel sv. Matěje

17. března 2014 v 4:41 | Marie |  Cestou necestou
Bechyňský kostel sv. Matěje je situován na hlavním bechyňským náměstí T.G.Masaryka.

Stavba byla vybudována patrně na přelomu 13. a 14. století. V letech 1613-1615 byla provedena přestavba hrazená majitelem panství Adamem ze Šternberka a hejtmanem Ondřejem Holušickým. Tehdy byla vystavěna 36 m vysoká věž a v interiéru kůr. V roce 1740 dostal kostel barokní úpravu, nad presbyteriem byl vyzdvižen štít a věž dostala cibulovitou báň.

Kostel se netradičně do náměstí otvírá svým presbyteriem. Jde o gotické síňové dvojlodí s přetiboce zakončeným presbyteriem doplněným opěráky. Kousek vedle presbyteria je situována kostelní věž. Presbytář je sklenut síťovou klenbou s profilovanými žebry. Zhruba 21 m dlouhá loď se lomenými okny pak klenbou křížovou s hřebínkovými žebry. V přízemí pětipatrové věže je situována sakristie.

Zařízení v interiéru pochází ze 16. až 18. století. Hodnotnou památkou je cínová křtitelnice s figurálními reliéfy (1555), obraz Klanění králů namaloval Cornelius de Vos (1620-1630). Zbytek vybavení je pak převážně barokní.

Věž kostela kde se až do 50. let 20. století nacházel hlásný je přístupná veřejnosti.






















































Bechyně

16. března 2014 v 10:31 | Marie |  Cestou necestou
Dějiny města Bechyně

Podle pověsti Bechyni založila kněžna Libuše, která zdejší území věnovala kněžce ze své družiny Bohyni. Od Bohyně není daleko k Bechyni, praví pověst. V minulosti byl na Bechyňsko dokonce kladen i domnělý hrob kněžny Libuše.

Ať už je počátek města zahalen rouškou tajemství, pravdou zůstává, že se Bechyně záhy stala významným správním centrem oblasti označované "provincia Bechin" a zůstala jím od raného středověku až do poloviny 18. století. Jejími vlastníky byli zřejmě již od prvopočátku pražští biskupové, sídlilo zde arcijáhenství, na hradišti vznikl první kostel zasvěcený sv. Jiří.

Ve druhé polovině 13. století přešla Bechyně do majetku krále, biskup Jan III. z Dražic ji prodal Přemyslu Otakaru II. Vyrostl zde královský hrad, roku 1281 byl založen minoritský klášter. Samotné město si však muselo na svůj zrod ještě několik desítek let počkat - až do období vlády krále Jana Lucemburského.

V průběhu středověku změnila Bechyně několikrát majitele, od významných šlechtických rodů, jakými byli Šternberkové nebo Bechyňové z Lažan, až po moravského markraběte Jošta. V průběhu husitského nutí bylo město několikrát vypáleno a obsazeno Tábority. Teprve po bitvě u Lipan roku 1434 bylo panství navráceno Lažanským, kteří je opět prodali rodu Šternberků.

Politicky vlivní páni ze Šternberka, zastávající významné úřady u královského dvora, se zasloužili o markantní rozvoj města. Obnovili klášter vypálený husity a uvedli sem řád sv. Františka. Vybudovali klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěli a rozšířili hrad a jejich erbovní znamení - šesticípá hvězda - se objevilo na řadě architektonických památek. V roce 1530 nastoupila v držení bechyňského majetku další významná česká šlechta - páni ze Švamberka. Za jejich vlády dosáhlo panství svého historicky největšího rozsahu.

Bezesporu nejpopulárnějším vlastníkem bechyňského panství se stal poslední rožmberský vladař Petr Vok. Koupil Bechyni 26. června roku 1569, o rok později z ní učinil své hlavní sídlo a přenesl sem svůj dvůr. Za Vokova panování žila Bechyně čilým společenským ruchem. Tradiční historky o Petrově nákladném životě, tajuplných alchymistických dílnách, třinácti komornicích a v neposlední řadě i velkých dluzích, se staly součástí místních lidových vyprávění a pověstí. Petr Vok honosně přestavěl hrad na velkolepý zámek, který se stal roku 1580 svědkem jeho svatby s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Připomínkou této události jsou dnes historické průvody městem .

Bechyňské vladařství skončilo Vokovi smrtí jeho bratra Viléma roku 1592. Petr přesídlil do Krumlova a Bechyni poté získal již do třetice rod Šternberků, kteří zde zůstali až do počátku 18. století, kdy jejich jihočeská větev vymřela po meči. Poslední z rodu, Marie Terezie, se v roce 1715 provdala za říšského hraběte Jana Leopolda z Paaru. Paarové zasáhli do dějin Bechyně na více jak dvě stě let. Rozšířili zámecký komplex a v jeho okolí vytvořili anglický park. Přinesli do města první průmysl.Věhlas si získala knížecí továrna na výrobu kamen a keramických předmětů, založená roku 1875. Pomineme-li drobnou řemeslnickou výrobu, založila tím dlouholetou tradici bechyňské keramiky.


Ve čtvrtek 13.3.2014 jsme společně s Mikym, Jaruškou a Kájou podnikli další kratičký výlet do okolí Tábora. Tentokrát bylo naším cílem městečko Bechyně, ležící asi 30km od Tábora.
Prohlídku Bechyně začínám fotografiemi náměstí T.G.Masaryka a domů stojících na náměstí i v jeho blízkém okolí.
































































Čelkovický hřbitov

13. března 2014 v 4:40 | Marie |  Tábor
Příměstská část Čelkovice

Kdy byly Čelkovice založeny není zcela doloženo, ale do roku 1307 patřili biskupství pražskému. Poté zakupuje obec i s přilehlými pozemky Jindřich I. z Rožmberka a nejdříve jí připojuje k Příběnicům. V roce1437 postoupil Oldřich II. z Rožmberka vesnici obci Táborské.

V 16. století zde bylo již 15 usedlostí. Tzv. "Lucinovský dvůr", ve vsi, byl v letech 1680 - 1682 v držení Viléma Fellnera z Feldeggu. Část vesnice a okolí zakoupil také Václav Perger z Rozenvertu, který zde v roce 1702 zemřel. Po jeho smrti synové Jan a František ( v roce 1708 ) prodali ves opět městu Tábor.



Zdroj orázku MAPY.cz




Hřbitov

Je umístěn jižně od centra Tábora (Žižkova náměstí), na jižním konci Čelkovic, na kopci směrem k obci Větrovy. Je odtud hezký pohled na celou oblast Čelkovic a dokonce na samotný Tábor - ulice Na Parkánech, atd. Původně byl společný pro Horky a Větrovy. V roce 1921 byl hřbitov postaven obyvateli těchto oblastí, a tak každé popisné číslo podle své vykonané práce na tomto díle vykoupilo si část hřbitova. Po pravé straně brány na hřbitov je umístěna lavička. Hřbitov byl nedávno nově opraven - nová omítka je patrná na zdech hřbitova i zde umístěných budovách. Ke hřbitovu vede cesta lemovaná lípy a jiným lesním porostem, kousek před hřbitovem je spleť polních cest, které vedou do různých směrů. Okolí hřbitova je podivuhodně klidné, tiché, ačkoliv je poměrně blízko Tábora, ale přitom obklopené malebnou krajinou. Nutno říci, že je odtud krásný výhled na město.





































Hned u hřbitova stojí tento křížek:





Nakonec ještě jedno ohlédnutí za Táborem a už se za doprovodu měsíce vracíme s Ťapkou domů:








Tábor od Babí hory

12. března 2014 v 14:03 | Marie |  Tábor
Hned za Babí horou se začne rýsovat pohled na Tábor...






....a když popojdete po cestě ještě o kousek dál, odhalí se vám jeden z nejhezčích pohledů na město.









U cesty mezi dvěma lipami stojí staronový kříž:






































Díky ještě neolistněným stromům, byl pěkně vidět i hrad Kotnov s kostelem sv. Jakuba:











A o kousek dál se odkryje i pohled na v dálce stojící klokotský klášter:









A příště ještě pár fotografií z Čelkovického hřbitova, kolem kterého jsem šla.Mrkající

Krajina v okolí Babí hory

11. března 2014 v 15:30 | Marie |  Tábor
Včera jsem se šla projít s naší Ťapinou na Babí horu, která je nedaleko našeho sídlišitě. Cestou tam jsem přemýšlela o tom, že snad v každé části naší země se u měst či obcí nachází nějaká ta "Babí hora". Když jsem byla malá jezdila jsem na prázdniny k babičce do západních Čech, kde jsem společně s babičkou chodila na Babí horu sbírat byliny. Jako malá jsem si myslela, že se tak těmto, né přiliš vysokým kopcům říká "Babí hora", právě proto, že tam chodily ženy sbírat byliny. Ale tak to asi nebude, proč se však tyto kopce s tímto pojmenování nachází po celé naší zemi opravdu netuším. Zkoušela jsem to najít na internetu, ale bohužel jsem nic nenašla. Jen další "Babí hory". Mrkající



Hned na začátku procházky, jsem našla v trávě zapomenutou botu. Líbila se mi a tak jsem ji vyfotografovala:












Pohled na řeku a na bývalý lom kolem kterého chodíme, když jdeme k rodičům na zahrádku:













A tohle už je naše Babí hora a její okolí:







































Pohled na Babí horu z druhé strany:









V trávě jsem pozorovala motýla, jak se vyhřívá na sluníčku:






Od Babí hory je krásný výhled na Tábor, ale to až příště.Mrkající

Osvětlený klokotský klášter

10. března 2014 v 18:51 | Marie |  Tábor
Z oken našeho domova pro seniory je moc hezký pohled na klášter v Klokotech, často se na něj dívám. Moc hezky vypadá za slunného odpoledne a ještě víc se mi snad líbí, když zapadá slunce, anebo v noci, kdy je uměle nasvícen. Už dlouho mě lákalo, zajít ke klášteru večer a zkusit ho vyfotografovat. Velkou motivací k tomu, abych se ke klášteru večer konečně vypravila, mi byly i články u Frypata, když nám ukazoval nádherné snímky nočního Slavkova u Brna. Nemám bohužel stativ a tak mnoho snímků ze včerejšího večera skončilo v koši. Pár se mi jich, ale docela podařilo a tak se můžete podívat, jak ten náš klokotský kostelík vypadá pěkně za tmy.Mrkající







































Pár jarních

6. března 2014 v 8:43 | Marie |  Příroda