Červenec 2014

Jesenice-z přírody v okolí křížové cesty

13. července 2014 v 17:23 | Marie |  Cestou necestou
Pohled do krajiny:
























Tesařík obecný:





Zlatohlávek tmavý:




Soumračník razavý:









Modrásek, ale nevím přesně jaký:




Vikev ptačí:






Soumračník rezavý:












Asi babočka jilmová:





Hálka na šípkové růži způsobená žlabatkou růžovou:




Jesenice -křížová cesta

6. července 2014 v 6:45 | Marie |  Cestou necestou
Než se vydáme na prohlídku křížové cesty, ráda bych se ještě zmínila o význambé osobnosti této obce - Antonínu Legovi

Kromě vlastních zakladatelů a majitelů Jesenice, kteří se zasloužili o vznik a rozkvět naší obce, je třeba zdůraznit
přínos mimořádné osobnosti, jakou byl bezpochyby páter Antonín Lego, který v Jesenici působil v letech 1882 - 1901.
Díky němu se zachovalo mnoho zpráv o minulosti naší obce a okolí, které by jinak byly zcela zapomenuty.
Antonín Lego vynikal jako horlivý včelař, spisovatel a sběratel lidových písniček a pověstí. Byl dovedným řezbářem, vyzdobil oltáře v kostele, vyrobil a zdokonalil mnohé včelařské potřeby.
Od něho pochází hůl na setí akátového semene, která je ve sbírkách Okresního muzea v Sedlčanech, dymák na studený kouř, držeň, rojochyt a medomet.
Publikoval v různých časopisech a napsal např., "Pastýřské melodie", "Staročeská svatba" a zejména "Paměti farní osady jesenické", které si přál vydat tiskem, ale náhlá smrt mu tento úmysl překazila.
Zemřel v roce 1901.
Jeho bratr František Lego, ředitel měšťanské školy Jindřichově Hradci, daroval rukopis okresnímu muzeu
v Sedlčanech, které zařídilo, aby "Paměti" vycházely nejprve ve zvláštní příloze časopisu "Hlasy z Povltaví".
Později byla vydána i kniha.

Obec Jesenice nezapomněla na významnou osobnost Antonína Lega a v roce 2001, u příležitosti stého výročí jeho úmrtí,
uspořádala vzpomínkovou slavnost, spojenou s odhalením pomníku na jeho počest.
Pomník je dílem jesenického občana Josefa Skalického.
Slavnosti se zúčastnil Msgr. kardinál Miloslav Vlk, který také celebroval mši v kostele Nejsvětější Trojice.
Na památku této významné události byla v obci zasazena lípa - " Strom milénia."
Slavnostní odhalení pomníku pátera Antonína Lega
dokumentuje v samostatném odkazu fotogalerie " Msgr. kardinál Miloslav Vlk."





Křížová cesta



Křížová cesta v Jesenici pochází dle informací z dostupných materiálů (farní kronika) z roku 1836. Opravována byla v roce 1913 na podnět hospodáře Františka Písaříka z Radče. Oprava, spočívala v narovnání křížů a odstranění mechu z povrchu křížů. Před každým křížem byl zřízen stupeň. Do nejvyššího kříže byla zasazena kovová svítilna.
V roce 2004 byl v zastupitelstvu obce schválen návrh na opravu Křížové cesty na kopec Kalvárii, která byla v zapomnění a zasluhovala opravu. Oprava spočívala v ošetření kamenných křížů, odstraněni mechu a napuštění zpevňovačem. Dva hodně poničené kříže byly zhotoveny nové. Torza poničených křížů jsou uloženy do zemně pod prvním křížem. Opravu křížů provedl Josef Skalický z Jesenice. Na kříže byly zhotoveny obrázky podle námětů dětí základní školy v Jesenici, které zobrazují poslední cestu Ježíše Krista. Obrázky namaloval na měděné podklady Zdeněk Šťovíček ze Sedlčan. Místní občané se podíleli na drobných terénních úpravách a vyčištěni kopce Kalvárie od náletů a křoví. Křížová cesta byla slavnostně vysvěcena o posvícení v Jesenici dne 12.září 2004. Jesenická Křížová cesta má 17 křížů, což nebývá zvykem (většinou jih bývá 16) a určitě stojí za to ji navštívit.



Křížová cesta u Jesenice na kopec Kalvárie začíná:



















































Pohled na křížovou cestu z druhé strany s krásným výhledem do krajiny:







Z jednoho místa byla od kříže vidět i věž kostela v Jesenici:





























































































































A tady už přicházíme na Kalvárii:

















Vím, že jsem tentokrát použila opravdu hodně fotografií. Křížová cesta na mě velmi zapůsobila a já jsem vám ji chtěla, alespoň přes snímky, co nejvíce přiblížit. Mrkající







Jesenice

2. července 2014 v 18:40 | Marie |  Cestou necestou
O historii obce v širších souvislostech máme cenné zprávy díky významné osobnosti, kterou byl
páter Antonín Lego.

Dávno tomu …..
Archeologické nálezy dokazují, že osídlení Jesenice sahá velmi hluboko do historie. Nálezy popelnic pod farou, zbytky pohanských pohřebišť na farské zahradě a v blízkém okolí u Bolechovic, obětní mísy
na vrchu Dvořáček a nedaleká hora Stříbrná s "Velkým" kamenem, kde se v pohanských dobách patrně konávaly soudy i nález bronzového kopí na Zvěřinci jsou přesvědčivými důkazy.

K založení Jesenice přispěla pravděpodobně příznivá poloha u potoků, hojnost lesů a úrodná půda.
Název vznikl nejspíše ze staroslovanského jasen (jasný). Jesenice patřila původně ke hradu Zvěřinci, který byl postaven na místě osady Zvěrhost. Hrad, z něhož se do současné doby nedochovalo téměř nic, stával na stejnojmenném horském hřbetu ve výšce 540 m n. m. Prvním majitelem hradu byl Mareš ze Zvěřince, který dal postavit již v roce 1350 kostel v Jesenici. Roku 1471 převzal Zvěřinec Oldřich Růt z Dírného, ale usadil se v Jesenici na stráni nad Novodvorským potokem, kde měl i poplužní dvůr. Zvěřinec byl opuštěn a pustl.
Růtové vlastnili Jesenici až do první poloviny 16. století, kdy ji prodali spolu s dalším majetkem
Janu Kalenicovi z Kalenic na Nedrahovicích. Jako před tím Zvěřinec, přestala být i Jesenice panským sídlem.
Ani Kalenicové Jesenici dlouho nevlastnili a prodali ji rodu Černínů, z nichž se stal patrně nejznámějším
Diviš Černín.

Diviš Černín

Černínové pocházeli z rodu Drslaviců a náleželi k nejstarším šlechtickým rodům v Čechách.
Vynikali oddaností k českým panovníkům a zastávali mnohé důležité hodnosti ve správě země.
Diviš Černín se narodil v roce 1565 v Nedrahovicích jako jedno ze sedmi dětí Jana Černína. Po vzoru svého otce dosáhl Diviš velmi dobrého postavení, stal se mimo jiné hejtmanem kraje vltavského a později hejtmanem pražského hradu. Tato funkce se mu stala osudnou. Se souhlasem nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka vpustil 23. května 1618 do hradu bojovně naladěné zástupce českých stavů, kteří poté vyhodili z oken místodržící Viléma Slavatu, Jaroslava Bořitu z Martinic a sekretáře Filipa Fabricia. Diviš Černín nebyl účastníkem povstání, náboženstvím byl katolík a přesto byl ve víru následujících událostí uvězněn a 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze jako jeden ze 27 českých pánů. Adam ze Šternberka potrestán nebyl.
Pozoruhodné je, že popravě byl přítomen Divišův bratr Heřman, bezmezně oddaný katolickým Habsburkům a zastávající významné postavení. Svému bratru nepomohl. Diviše Černína neopustil jeho věrný sluha Podlaha, který s pomocí vdovy Divišovo tělo i s useknutou hlavou převezl do Jesenice. Zde byl Diviš Černín pohřben do rodinné hrobky pod dlažbou předsíně kostela. Nad vchodem byl zasazen Černínův znak a nad ním napsán text z Druhé Knihy Mojžíšovy: "Nepřibližuj se sem, zuj obuv s noh svých. Nebo místo, na němž stojíš, země svatá jest". Při přestavbě kostela v roce 1799 se zhroutila část klenby presbytáře na hrobku a zasypala ji.
(Dnes je do zdi kostela zasazena deska, jejíž nápis oznamuje, že na místě Divišova hrobu se nechal z úcty pohřbít vlastenecký kněz Antonín Lego, jehož novodobá Socha zdobí nyní vstup do areálu bývalého hřbitova).
Majetek Diviše Černína byl zabaven a dostal se do vlastnictví Polyxeny z Lobkovic, která později panství odkázala svému synu Václavu z Lobkovic. Od roku 1637 byl celý majetek včetně Jesenice trvale připojen k rozsáhlému panství chlumeckému a sdílel jeho osudy.

Další zajímavosti z historie

Ale vraťme se ještě k dávnější historii. Souběžně se založením kostela v roce 1350 byla zřízena fara a při faře později patrně i škola, jak píše v "Pamětech a památkách farní osady Jesenické" páter Antonín Lego.
Za panování Karla IV. i po něm bývali dosazováni na vesnické školy i bakaláři vysokého učení pražského. Vzdělávání osadníků a zejména členů rozvětvených rytířských rodin v rozlehlé jesenické osadě je doloženo vzácnou písemnou památkou - učebnicí pro mládež z roku 1535, sepsanou knězem Benešem Optatem z Telče, v té době učitelem v Náměšti. Učebnice je vybavena tzv. syntaxí, tj. návodem, jak se má správně překládat z latiny do češtiny. Ovšem "škola" je pro tehdejší místo a způsob vyučování poněkud nadnesený pojem.
Podle jednoho ze záznamů: "…až do r. 1864 byla škola v nájmu, kde v malých, tmavých a vlhkých místnostech mučeny byly dítky i učitelé. Zatopilo-li se v zimě, nemohly tam dítky pro kouř vydržeti, netopilo-li se mrzly."
Až v roce 1864 se podařilo v Jesenici postavit novou školu, nejprve dvojtřídní, v roce 1887 již pětitřídní.
Ve školním roce 1907 - 1908 navštěvovalo školu v Jesenici 283 dětí !
V roce 1932 byla zde zřízena měšťanská škola !

















Na zdech kostela je spousta náhrobních kamenů:






















































































Historie kostela Nejsvětější trojice

Nejvýznamnější památkou v Jesenici je, kostel Nejsvětější Trojice založený v roce 1350.
Původně měl skromné rozměry a podobal se velké, čtvercové, goticky sklenuté kapli.
Okolo roku 1386 byla ke kostelu přistavěna chrámová loď a výklenky postranních oltářů
byly vyzdobeny freskami. Kostel se v původní podobě nedochoval.
Roku 1617, kdy Nedrahovice a Jesenici vlastnil Diviš Černín z Chudenic, byla ke kostelu přistavěna věž, klenba presbytáře a částečně i loď byla ozdobena malbou s biblickými výjevy.
Diviš Černín tehdy netušil, že bude o čtyři roky později popraven a jeho tělo pochováno v hrobce
pod dlažbou předsíně. Kostel však časem zchátral tak, že nemohl být ani zachován, ani opraven, a tak byl
v dubnu 1799 z větší části zbourán.
Klenba presbytáře se zhroutila na hrobku Diviše Černína, prorazila ji a zasypala. Při přestavbě byl nalezen ve stropě nad oltářem husitský misál se zápisem z roku 1583, opatřený dřevěnými deskami.
Podle očitých svědků tehdejší farář Hanousek prohlédl tuto památnou knihu, vložil ji do bedny a nechal ji opět zazdít. Již v říjnu 1799 stál kostel nový.
Ze staré budovy byla ponechána věž a část severního a jižního zdiva chrámové lodi.
Ve věži visely původně tři zvony, dochoval se však jen jeden, zato ten nejcennější, ulitý v roce 1550
zvonařským mistrem Tomášem Jarošem Brněnským.
Z osadních sbírek byly do nového kostela postupně zakoupeny varhany, nový dubový oltář
a křtitelnice na způsob oltáříku, sochy sv. Václava a světců Prokopa a Anežky Přemyslovny,
postranní oltář se sochou Panny Marie Lurdské a nová kazatelna.
Všechny řezbářské práce na oltářích, křtitelnici a kazatelně umělecky provedl zdarma
místní farář Antonín Lego.




Kačenčiny růže

1. července 2014 v 5:57 | Marie |  Flora
Ještě než se vydáme dál z Nadějokva na společný výlet, který jsme s Kačenkou podnikli, ukáži vám jak krásné Kačence kvetou růže.Mrkající



















A příště už se podíváme do malé obce Jesenice.