Srpen 2014

Háčkované dečky a kytička

31. srpna 2014 v 19:43 | Marie |  Ruční práce
O dovolené jsem také konečně dodělala dvě dlouho rozpracované háčkované dečky:













Uháčkovala jsem si také kytičku - odkvetlou pampelišku. Pameliška se mi nedařila vyfotit, protože jsem fotila za šera a s bleskem, tak prosím omluvte kvalitu snímku:







Usmívající sePřeji vám všem krásný zbytek nedělního večera a zítra pohodový začátek nového týdne.Usmívající se

Bechyně - muzeum

30. srpna 2014 v 9:41 | Marie |  Cestou necestou
Konečeně se mi podařilo probrat se fotografiema z bechyňského muzea. Snímků jsem pořídila s Mikym opravdu hodně, a i přesto že jsem mnohé vymazala, tak jich stále dost zbývá. Zvolila jsem tedy koláže s fotografií, díky kterým se projdeme celým muzem v jednom článku.Mrkající


V městském muzeu je umístěna stálá expozice věnovaná historii Bechyně od doby kamenné do současnosti. Návštěvníci si mohou prohlédnout i různé sezónní výstavy.






V muzeu se projdeme expozicí archelogických nálezů z Bechyně a okolí :








Ukázkou mohylového pohřebiště:







Čeká nás selská světnice, kde si prohlédneme společenské části světnice- tzv.svatý kout a části pracovní kolem kamen. Svatý kout se stolem byl nečestnějším místem ve statku. Zde se scházela rodina k jídlu, také k svěcení nejrůznějších obřadů a zvyků, sem byl zván čestný host. Část u kamen patřila spíše ženám. Zde se připravovaly pokrmy, dralo peří, předlo,zde se sušilo ovoce či dříví na topení a pod.











Exopizice nás zavede také do historie františkánského kláštera:






Prohlédnout si zde můžeme obrazy Jana Norberta, Marie Terezie i bývalých majitelů domu, ve kterém se muzem nachází:






V dalších expozicích najdeme ukázky vývoje města Bechyně a jeho obyvatelů:












Můžeme si zde prohlédnout pečeti dřívějších mistrů- pekařů, kovářů atd;






Své místo zde mají také bechyňské lázně:






Dovíme se o historii Krausovy cihelny:






Prohlédneme si malou keramickou dílnu:






Na vystavených exponátech můžeme jen tiše obdivovat zručnost a nápaditost dřívějších mistrů:











O své historii zde vypráví i bechyňské vodárny, vodaření, ale také včelařství:






Na fotografiích si můžeme prohlédnout stavbu bechyňského mostu:







Své zastoupení zde má i školství. Myslím, že dnešní školáci, by se mohli jet do muzea podívat, na to jak by měl vypadat školní sešit.Mrkající
O takto vzorně vedeném sešitě se mi mohlo u mých dětí jenom zdát.Smějící se





Projdeme i smutným obdobím II.světové války:





A nechybí zde ani ukázka zdoby nedávno minulé:






O tom, že věci vystavené v této expozici nejsou až tak staré, svědčí žlutý hrníček, který mám doma po svém dědovi:






Navštívili jsme zde také právě probíhající vernisáž: Poklady, depoty, obětiny ...





A tímto prohlídku bechyňského muzea končím. Doufám, že jsem vás moc neunavila a že se vám prohlídka muzea, alespoň trochu líbila.Mrkající

Bechyně - rybí kliky

27. srpna 2014 v 5:18 | Marie |  Kliky
Fotky z bechyňského muzea zůstávají zatím stále neprobráné. Tak prozatím alespoň rybí kliky, které jsem v Bechyni objevila.Mrkající




















A příště už snad konečně fotografie z muzea.MrkajícíSmějící se

Bechyně v sépii i v barvě

25. srpna 2014 v 18:29 | Marie |  Cestou necestou
Během naší dovolené jsme opět, letos již po třetí, navštívili město Bechyni. Naším cílem bylo tentokrát bechyňské muzem. Fotografie z muzea jsme zatím nestihla probrat a tak vám ukáži alespoň pár snímků z náměstí, které jsem v Bechyni pořídila.


Původně jsem si myslela, že bechyňské náměstí, které jsem vám ukazovala již v březnu, fotit nebudu. Ale k vyndání foťáčku mě přiměl tento starý automobil, který také rozhodl o tom, že fotografie upravím do sépie:














































A pro milovníky barevných fotografií totéž ještě jednou - v barvě Smějící se:












































Bylinkové pytlíčky

24. srpna 2014 v 18:57 | Marie |  Ruční práce
Končí nám čtrnáct dní dovolené, na které jsem se snad jako každý moc těšila. Vysnila jsem si toulání prosluněnou srpnovou krajinou, sbírání bylin, jezdění po výletech. Užila jsem si všeho, akorát sluníčka bylo málo. Zamračené a nebo deštivé dny jsem trávila popíjením čaje a nějakým tím ručním tvořením. Jednou z věcí, kterou jsem během dovolené dělala, byly pytlíčky na voňavé bylinky vyšívané křížkovou výšivkou. Všechny pytlíčky jsou určené jako drobný dáreček. Některé rozdám hned a jiné už počkají, jako drobný doplněk vánočních dárků.




Bylinková směs do pytlíčků:






Naplněné pytlíčky:






























Přeji vám všem hezký příští týden plný sluníčka pohody.Usmívající se

Lom Svatá Anna

23. srpna 2014 v 7:53 | Marie |  Tábor
Nedávno jsme se šli s Mikym po dlouhé době podívat do lomu na Svaté Anně. K našemu překvapení jsme zjistili, že je z lomu udělaná soukromá přírodní rezervace. Věděli jsme, že část pozemku patří soukromému majiteli a část městu. A také to, že se mezi sebou obě strany nemohou dohodnout. Uniklo nám ale, že se soukromý majitel dal v lomu do práce a vybudoval zde Soukromou rezervaci -Lom Svatá Anna.
Na "Svatou Annu" jsme chodili s manželem rádi už jako děti, vodili jsme sem naše děti, a teď jsi tam občas zajdeme sami. Při naší poslední návštěvě byl lom ještě zarostlý a neupravený - což nám nikdy nevadilo, divokost tohoto kousku země se nám vždy líbila.
Tím nechci říct, že se mi vybudování soukromé rezervace nelíbí, naopak. Svatá Anna zarůstá čím dál víc novými domy a dnes už by málo kdo tušil, že se kdysi jednalo o opuštěné místo s lomem a kapličkou, kam si děti z nedalekých Měšic a táborského sídliště chodily hrát. Vlastně bych chtěla tímto článkem panu Viktoru Mačurovi poděkovat a popřát mu, aby se mu jeho plán uchovat lom podařil. Usmívající se


Cestou na Svatou Annu jsme potkali tohoto hraboše:




O kousek dál jsem vyfotografovala svlačec:






A tady už jsme v lomu na Svaté Anně:






V lomu je všechno pěkně upravené:
















Tůňky které v lomu jsou, poskytnou dostatek možností k rozmnožování žab a jiných vodních potvůrek. Jistě se zde díky tomu najde místo i pro užovky.Mrkající






























Rezervaci zdobí "Duběnka", která má být zároveň jejím symbolem. Duběnku stvořil sochař a malíř Michal Olšiak.




















Pacovský jarmark II

22. srpna 2014 v 8:07 | Marie |  Cestou necestou
V druhé části z jarmarku, jsem vám chtěla ukázat fotografie z dalšího programu, který byl pro návštěvníky připraven. Po dotančení ladných tanečnic přišli na řadu dva mládenci s velkým množstvím bubnů a ti uspořádali hromadné bubnování pod širým nebem. Tak jako byli návštěvníci pozváni k tanci, tak pozvali mládenci návštěvníky k bubnování. O bubny byl velký zájem a za chvilku měli plno. Bubnovali malí i velcí a náramně je to bavilo, jen mě mrzí, že tentokrát jsem nenatáčela.



















Bubeníci bubnovali tak dlouho a tak nadšeně, že nám nachvíli vybubnovali sluníčko.Smějící se
Pohled na prosluněný trh od rozradostěných bubeníků:





Od bubnů se přešlo opět hned k tanci. Své představení nám ukázaly břišní tanečnice ze skupiny Thoraya. Ani tentokrát jsem nenatáčela, pouza fotila a moc mě to bavilo. Fotoaparát jsem si nastavila na sport a byla jsem zvědavá, jak se mi podaří zachytit rozevláté šátky tanečnic:






























Břišními tanečnicemi se s "Pacovským jarmarkem" rozloučím. Program na jarmarku pokračoval dál dlouho do noci, ale my jsme se už rozhodli jet domů. Od rána nám byla přece jenom zima a doma čekali pejsci na vyvenčení.
Ještě vám ukáži dvě formičky na vytlačovaný perník, které jsem si na jarmarku koupila. Jedna stála 90 korun a já z nich měla vážně rádost. Už se těším, až je vyzkouším.Mrkající










Pacovský jarmark I

21. srpna 2014 v 7:59 | Marie |  Cestou necestou
Když jsme přicházeli na pacovské náměstí, z protější strany od kostela sv. Václava akorát vycházel za zvuku bubnů malý průvod, který svým vyvoláváním zval na trh. Před kostelem sv. Michala se na chvíli zastavil. Pánové na chůdách předváděli své umění ohánět se ve výšinách praporem a ozbrojení mládenci nás několikrát ohlušili výstřely ze svých zbraní, vše za stálého doprovodu bubnů.
















Po ukončení představení se průvod vydal dál městem a my jsme se šli mírně nahluchlý podívat na trh. Stánků sice neměli mnoho, ale u každého bylo něco zajímavého a pěkného. Nefotografovala jsem zblízka, tak pouze pár celkových záběrů:







Zblízka jsem vyfotgrafovala akorát tuto ukázku z včelího úlu:






Po prohlédnutí stánků, jsme si šli poslechnout historickou kapelu Dei Gratia:






Veselé vyhrávání přilákalo k tanci členy skupiny Táborští kupci:









Shlédli jsme i ukázku dobových tanců, kterou nám předvedla děvčata z taneční skupiny Sideria:






Děvčata si k tanci přizvala kolem stojící muže i mládence:






Program byl moc pěkný a pár snímků z jarmarku ještě mám. Do jednoho článku by jich bylo mnoho a tak jsem je rozdělila na dvě části. Příště tedy, ještě jednou na jarmark.Mrkající

Pacov - kostel sv. Michala a kostel sv. Václava

20. srpna 2014 v 7:51 | Marie |  Cestou necestou
V Pacově jsme byli poprvé v srpnu v roce 2011. Tenkrát jsme zde navštívili židovský hřbitov a obdivovali kostel sv. Václava u zámku, který byl v rekonstrukci. Tentokrát byl naším hlavním cílem "Army-Schop", na který se kluci moc těšili a kde měli bohužel zavřeno a "Pacovský jarmark", který se konal v areálu zámeckého parku.
Než se na jarmark podíváme ukáži vám pár fotografií kostela sv. Michala a kostela sv. Václavas, který vypadá po provedené rekonstrukci moc pěkně.


Kostel sv. Michala

Původní kostel sv. Michala byl založen ve 13. století. Kostel byl v polovině 14.století na dvoulodní gotický kostel s věží na jihozápadním nároží, polygonálně uzavřeným chórem a severní sakristií. V 1. polovině 15. století byl přestavěn na nesymetrické dvoulodí. Na počátku 16.století byla loď zaklenuta přetínavými hvězdicovými klenbami. Západní a severní empora v lodi a zbytky malby z počátku 17.století. Přístup do kostela vede z jihu pozoruhodným gotickým portálem upraveným v roce 1737. Zařízení interiéru je ze 17. a 18 století. V lodi je osazen raně gotický žulový náhrobek zakladatele pacovského hradu, Hrona z Pacova z konce 13. století. Další náhrobní desky jsou vysazeny do zdi po obvodu kostela.




Kostel sv. Michala- v pozadí kostel sv. Václava:

























Fotografie z interiéru kostela nejsou přílíš zdařilé v roce 2011 se mi povedly líp:


































Kostel sv. Vácvala

Původně na tomto místě stávala hrad, který byl po r. 1584 přestavěn na barokní zámek. V roce 1666 byl zámek upraven na barokní klášter bosých karmelitánů. Kolem roku 1719 byl klášter přestavěn a rozšířen do dnešní podoby a v jihozápadní části byl vystavěn na eliptickém půdorysu barokní klášterní kostel sv. Václava. Po velkém požátu byl kostel v letech 1727-1732 obnoven řádovým stavitelem Calaberem de Mante Carmelo. Bohatě členěné průčalí, doplněné plastikami je obrácené k jihu na náměstí. Štíhlá hranolová věž je ukončena cibulovou bání. Vysoká kopule je pokryta štukem s vloženými postavami andělů a světců. Kostel má v interiéru po stranách čtyři oválné kaple a pravoúhlý prsbytář. V roce 1787 byl klášter zrušen a budovy byly opět užívány jako zámek. V období 1. republiky kostel sloužil pro bohoslužby Československé církve husitské. Nyní zámecký kostel patří městu a v kostele se nekonají bohoslužby, původní interiér byl vystěhován a kostel slouží jako výstavní síň.













































A příště už se podíváme na "Pacovský jarmark":





Soběslav - kliky a květy

19. srpna 2014 v 6:13 | Marie |  Kliky
V Soběslavi už jsem byla několikrát a přesto jsem ve známých ulicích objevila kliky, které ve své sbírce ještě nemám:






























Slíbených pár kytičkových:



















K téhle růži jsem si přivoněla. Voněla nádherně....












Kolem těchto žlutých květů jsme šli dvakrát. Po druhé už jsem neodolala a květy vyfotografovala:













Tuto lavičku.....





....jsem fotografovala, kvůli téhle pampelišce:







A na závěr motýlí koláž:





Soběslav - kostel sv. Marka

18. srpna 2014 v 7:18 | Marie
Dnes se přesuneme ze soběslavského náměstí ke kostelu sv. Marka. Tento malý kostelík se mě za všech tří kostelů v Soběslavi líbí nejvíc. Mrkající


Kostel sv. Marka
Původně hřbitovní kostel sv. Marka byl založen roku 1650 soběslavským primátorem Zachariášem Markem Markovským. Stavba je jednolodní strojbokým presbytářem s valenými klenbami. Na jihu přiléhá barokní kaple s kopulí zdobená nádhernou freskou představující svatou trojici. Na severní straně kostela je kamenná kazatelna s pětilistou růží z roku 1660. V současnosti slouží kostel pro kulturní účely jako Galerie sv. Marka.























Dočetla jsem se, že kromě výstav se v kostele pořádají také svatby:



























Tohoto ptáčka jsem vyfotografovala cestou ke kostelu:







Příště už jen kliky a pár kytičkových.Usmívající se

Soběslavským náměstím a hradbami

17. srpna 2014 v 6:57 | Marie |  Cestou necestou

Kostel sv. Petra a Pavla v Soběslav

Kostel byl vybudován v letech 1380 - 1390 na místě původního raně gotického kostela z období kolem roku 1280, z něhož se zachovala sakristie na severní straně presbytáře. Roku 1444 byla zbourána původní věž a po vypálení 1485 byl kostel opraven a nově zaklenut. Nad presbytářem byla postavena síťová klenba, nad dvoulodím kostela se klena krásná sklípková klenba. Také byla postavena nová věž, jejíž ochoz a cibulová báň však pochází až z roku 1750. Roku 1727 byla přistavena na jižní straně kostela kaple svatého Jana Nepomuckého. Vybavení kostela je převážně barokní. Věž kostela měří 68m a vytváří výraznou dominantu celého města.





























Kostel sv. Víta v Soběslavi
Vedle staré radnice se nachází kostel sv.Víta. Kostel byl založen po roce 1375 Oldřichem z Rožumberka, postavený při městském špitále. Kostel byl roku 1490 a 1612 opravován, roku 1719 vyhořel a roku 1785 byl Josefem II zrušen, prodán a přebudován na obytné stavení. V letech 1936-38 byl obnoven k církevním účelům a rekonstruován. Zařízení pochází s 19. století. Kostel je dvoulodní s křížovými žebrovými klenbami na dvou tenkých pilířích. Nad triumfálním obloukem se nachází šestiboká věžička.













Střed náměstí zdobí starodávná kašna se sochou svatého Floriána, patrona města. Poblíž kašny, s pohledem na Smrčkův dům, stojí Mariánský sloup s korintskou hlavicí a pozlacenou sochou Panny MKarie. Pochází z roku 1713.


























Původní část města byla obehnána hradbami zdobenými čtyřmi baštami a vodním příkopem. Kolem části pozůstalých hradeb jsme se prošli:



















































Soběslav - věž

16. srpna 2014 v 8:17 | Marie |  Cestou necestou
V úterý 12.srpna 2014 jsem se zajeli podívat na kratičký výlet do Soběslavi, kde jsme chtěli navštívit národopisné muzeum. Bohužel, když jsme k muzeum došli, zjistili jsme, že je z důvodu rekonstrukce uzavřeno. Přiznám, se že to bylo pro nás zklamání a to i proto, že jsme se doma dívali na oficiální stránky muzaa, kde o rekonstrukci a dočasném uzavření nebyla ani zmínka.


Smrčkův dům, ve kterém se muzeum nachází:

SMRČKŮV DŮM je jediným dochovaným renesančním domem v Soběslavi. V 15. století byl majetkem rodiny Librů. Podle některých domněnek v polovině 16. století patřil Rožmberkům a za Viléma z Rožmberka byl snad přestavěn do nynější podoby. Tomu by mohly nasvědčovat rožmberské pětilisté růže, vytesané do kamenných ostění sklepních dveří. Dochovaný nápis na průčelí budovy však nese jméno Řehoř Smrčka a letopočet 1564. Je jisté, že Řehoř Smrčka st. tento dům vlastnil do roku 1589, takže stavebníkem mohl být i on. Pak jej koupil mlynář Václav Hron, později s erbem a titulem ze Sabinova, do roku 1670 tu bydlel významný soběslavský měšťan Zachariáš Marek Markovský, zakladatel barokního hřbitovního kostela sv. Marka. Potom se majitelé poměrně často střídali. Po roce 1797 zde řezník František Autengruber zřídil hospodu, která se v kupní smlouvě z roku 1832 po prvé nazývala "U černého orla" a byla tady až do 60. let 20. století, kdy byl dům opraven a stal se sídlem národopisného muzea.





Když už jsme nemohli navštívit muzeum rozhodli jsme se vystoupat na věž:


Soběslavská věž

Věž při kostelu sv. Petra a Pavla patří mezi nejstarší a nejzajímavější stavby v Soběslavi. Vprůběhu staletí prošla věž čtyřmi podobami, její počátky sahají pravděpodobně na konec 12. nebo začátek 13. století.
Současná podoba věže pochází z roku 1750, kdy byl místo zchátralé střechy vybudován ochoz se zábradlím, vyzdobený rožumberskými růžemi, byt hlásného a navrchu nová barokní střecha s dvěma cibolovými báněmi, makovicí a křížem.
Chceme-li přehlédnout celé krásné soběslavské údolí, musíme vystoupat na ochoz. Nejprve nás čekají úzké točité schody, chlad kamenných zdí a přítmí. Celý přízemní prostor zaujímá kaple Panny Marie.





Poté se dostáváme k jediné klenuté místnosti ve věži se silnými zdmi, kde se v minulosti ukládaly chrámové klenoty, privilegia a nejdůležitější listiny města. Nachází se zde Věžní muzeíčko s expozicí hodin.





Malá expozice ve věži připomíná výrubu zvonů:






Cestou nahoru dále v šeru míjíme zvonici s velkým zvonem a čtyřmi gotickými okny. Z původních pěti zvonů zůstal do dnešní podoby na věži jediný. Byl odlit roku 1492 v Praze a nazýval se Velký, později Petr a Pavel. Váží 1891kg, dolní průměr je 142cm a hloubka 112 cm.







































Zvony po staletí varovaly před nebezpečím, ohlašovaly počátek církevních svátků, svolávaly k bohoslužbám, oznamovaly úmrtí i narození. Na svém plášti nesou charakteristický text, kterým se stávají jedinečným uměleckým dílem zvonaře.

Ještě pár kroků a jsme u ochozu vedle věžního rumpálu a bytu hlásného. Máme za sebou poslední sto šedesátý osmý schod, jsme ve výšce 44 metrů a otevírá se nám překrásný pohled na město do všech světových stran.
(Text je použit z informačního letáčku, který jsem si ve věži vzala.)






















Ruční práce od Maryšky

15. srpna 2014 v 9:46 | Marie |  Ruční práce
Ještě než se podíváme do Soběslavi, ráda bych vám ukázala tvoření Maryšky - Marušky, se kterou jsem si začala letos dopisovat e-maily. Maruška žije v Prostějově a seznámily jsme se díky mému blogu. A protože Maruška patří mezi ty z nás, kteří nevydrží sedět s rukama v klíně a svůj blog zatím ještě nemá, ráda bych vám s jejím svolením, představila některé z jejích výtvorů. Myslím, že její nápady i výtvory jsou moc pěkné a mohly by vám přinést inspiraci.MrkajícíUsmívající se


Marušky ozdobené květináče:










Marušky jmenovky na kořenky:


















Marušky ložnice v bílo-tyrkysové:



























A na závěr Marušky háčkování z provázku:































Pár posledních....

14. srpna 2014 v 8:24 | Marie |  Cestou necestou
Z fotografií z výletu s Kačenkou mi zbylo ještě pár snímků, o které bych se s vámi chtěla podělit. Usmívající se



U cesty na Zvěřinec rostla tato krásná tráva:

















V okolí Nadějokva roste, zde vyšlechtěná svazenka vrasičolistá. Rozkvetlé pole s ní, vypadají, jako by zde kvetly lány levandule:




















Tak, a to už je z našeho výletu s Kačenkou opravdu všechno. Příště už se podíváme do města Soběslav, kam jsme se po dlouhé době vydali spolu s Jaruškou. Mrkající

Zvěřinec

13. srpna 2014 v 8:51 | Marie |  Cestou necestou
Naší poslední zastávkou na výletě s Kačenkou byla zřícenina hradu Zvěřinec. Toto místo, jak jsem z Kačenčina vyprávění pochopila, je místními obyvateli z okolí často navštěvováno. Možná je to proto, že z historických záznamů je známo, že zde byl Karel Hynek Mácha. Možná, je to pro vyhlídku do kraje, která musí být v zimě a brzkém jaře moc pěkná. Možná, že má toto místo v sobě něco, co nás láká k tomu, aby jsme se sem opět vrátili.... a možná, že je nám tady prostě, jenom dobře. Usmívající se


Cesta ke Zvěřinci:















Tam, kde kdysi stával hrad, stojí dnes už jenom skála. Marně, by jste zde hledali alespoň nějaké zbytky dřívější stavby:



























Dá se vylést až na malou skalní plošinu, ze které je krásný výhled do kraje:








Nám v něm trochu bránily koruny stromů. Přesto musím napsat, že tam bylo krásně:





























Pod skálou, kde kdysi býval hrad jsou patrné valy, kde stávaly hradby:






















A na závěr zvonek, který jsem na Zvěřinci vyfotografovala:





Výhled z Radešína

11. srpna 2014 v 8:16 | Marie |  Cestou necestou
Když vystoupáte kolem křížové cesty na kopec Radešín, naskytne se vám okouzlující pohled do okolní krajiny. Někdo, kdo má ducha básníka, by jistě dokázal tento výhled krásně popsat. Já ducha básníka nemám a tak raději přecházím rovnou k fotografiím:



Pohled na Radešín od Počepic:





Pohled na kostel sv. Jana Křtitele z Radešína:






Rozhled po krajině:


































Z Raděšína se vám naskytne i pěkný pohled na zámek Vysoký Chlumec:

















A na závěr pár hmyzáčků vyfotografovaných cestou na Radešín:























Počepice - křížová cesta

10. srpna 2014 v 7:15 | Marie |  Cestou necestou
Křížová cesta patří k pobožnostem římskokatolické církve a v různých podobách je součástí téměř každého kostela. Nejčastěji se jedná o 14 obrazů s námětem ukřižování Ježíše Krista. Vzácností jsou opravdové kříže, rozmístěné podél cesty od kostela k nedalekému kopci. Tak je tomu například v Počepicích. Od kostela sv. Jana Křtitele nás kamenné kříže zavedou na vrch Radešín. Jak uvádějí strohé historické prameny, postaveny byly v letech 1861-1878.

Obdivovat je můžeme i v současnosti, neboť při poslední opravě v roce 2001 získaly znovu na kráse. Děti sedlčanské školy Propojení pak jednotlivé kříže dozdobily motivy ukřižování, malované na sklo. Procházka na Radešín vás jistě pohladí po duši. Naskytne vám jeden z nejkrásnějších výhledů do kopcovité krajiny Sedlčanska. V údolí mezi třemi vrchy se krčí Počepice s dominantním bělostným kostelíkem, o kus dál se z obdobného výhledu těší hrad Vysoký Chlumec.
ZDROJ: www.sedlcancko.cz














































































































Přiznám se, že jsem byla z křížové cesty v Počepicích trochu zklamaná. Cesta k ní není od kostela sv. Jana Křtitele nijak značená a tak se na ni musíte zeptat místních obyvatel. Když už zjistíte správný směr, kde máte křížovou cestu hledat musíte si dát pozor, aby jste jednotlivé kříže nepřehlédli, neboť jsou maskované pod korunami stromů, ve vysoké trávě a tak trochu mimo cestu po které kráčíte. Celkově na mě půzobila křížová cesta v Počepicích oproti křížové cestě v Jesenicích dost zanedbaně.
Přesto si ale myslím, že stojí za to obec Počepice navštívit, křížovou cestu si projít a pokochat se krásnou vyhlídkou z kopce Radešín, kterou vám ukáži příště.

Počepice - kostel sv. Jana Křtitele

9. srpna 2014 v 7:28 | Marie |  Cestou necestou





Počepice je obec ve Středočeském kraji, v jihovýchdní části okresu Příbram. Leží v údolí Počepického potoka pod Počepickou hotou (539m).
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1219, je ale pravděpodobné, že obec vznikla už někdy v 11.století. Název obce plyne ze slova čáp, protože místní vladykové měli ve znaku čápa.


Čápa mají v Počepicích i ve štítu starého hostince.




Kostel sv. Jana Křtitele
Největší dominantou je farní kostel sv. Jana Křtitele se hřbitovem. Kostel pochází z 1. pol. 14. stol. a původně byl slohu gotického. V roce 1790 byl přestavěn a rozšířen. Gotický sloh byl uchován v presbytáři, hlavní oltář je barokní. Tehdy také kostel dostal nynější podobu. Jedná se o jednolodní stavbu s nízkým presbytářem a sakristií na severní straně. Jejím typickým znakem je mohutná hranolová věž s cibulovitou bání. Nejznámějším farářem, který zde působil, byl spisovatel Jan Křtitel Roškot.
Další dominantou obce je fara, která byla postavena roku 1775 Ferdinandem z Lobkowicz.























































































Počepická fara:





Důvodem naší návštěvy obce Počepice, byl nejen krásný kostel sv. Jana Křtitele, ale i křížová cesta, kterou tady mají. Tou se projdeme příště...