Zelená hora

19. září 2014 v 7:57 | Marie |  Cestou necestou
V úterý 16. září 2014 jsme se vydali společně s Jaruškou na výlet do Žďáru nad Sázavou. Ze Žďáru nad Sázavou pocházel Mikyho dědeček, který zde vyrůstal a dokud byl ještě mezi námi, tak pravidelně, každý rok navštěvoval hrob svých rodičů. Výlet to byl tedy tentokrát více vzpomínkový, ale o to možná hezčí. Děda Kája, Mikyho tatínek, nám vyprávěl, jak jezdil do Žďáru k babičce a dědovi na prázdniny, kde co bylo nebo naopak nebylo, kde se koupal, kam chodil na ryby atd.
Do samotného středu města jsme se nepodívali, protože bylo celé rozkopané a procházet staveništěm nás nelákalo. Navštívili jsme společně hřbitov, kde byli pochováni dědovo rodiče, pokochali se pěkným mostem, který ve Žďáru mají, byli jsme se podívat na zámek i na tzv. Dolní hřbitov a v místní hospůdce jsme se stavěli na oběd. Ale o tom všem až jindy. Náš výlet do Žďáru nad Sázavou začínám Zelenou horou s poutním kostelem zasvěceným Janu Nepomuckému, který mě úplně učaroval.
Kdybych měla popsat, co jsem prožívla při návštěvě tohoto kostela, musela bych vám říct, že jsem měla pocit, jako bych se octnula v úplně jiném světě. Celý areál kostela je velkolepá,pro mě takřka geniální stavba, která mě uchvacovala svojí (nemůžu najít správný výraz) - prostotou. Vím, že to zní nelogicky, ale je to tak. Nádherná stavba ve tvaru deseticípé hvězdy ukrývající v sobě pěticípou hvězdu kostela, na mě působila velmi uklidňujícně, prostě a přitom velkolepě. Když jsem vešla do areálu kostela, nešla jsem hned ke kostelu samotnému, ale rozhodla se projít nejprve ambitem. Z každého výklenku ambitu se vám naskytne pohled na kostel, který vás okouzlí.
Samotný kostel se svým interiérem od ostatních kostelů velmi liší, není katolicky přeplácaný svatými ani přezlacený. Prostory kostela jsou čistě bílé a prosvětlené. Hlavní oltář je zasvěcený Janu Nepomuckému, čtyři menší oltáře jsou zasvěceni čtyřem evangelistů. Vše v kostele má nějaký smysl a význam, skrytou symboliku zde najdete všude kam se podíváte. Připadala jsem si jako bych se ocitla ve filmu Šifra mistra Leonarda. Hlavou mi zněla Langdonova slova, když přišel na to kde je hrob Máří Magdalény:

Kde kalich v sobě tajně skrývá břit
a dávný Roslin stráží její klid
ji krášlí díla mistrů, nebe hvězd
v ta místa právě dej se zpátky vést.




Obrázek jsem si zapůjčila ZDE.




Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře představuje vyvrcholení tvorby geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, příslušníka již třetí generace italské umělecké rodiny, usazené od 17. století v Praze. Kostel k uctění památky nového českého světce, Jana z Nepomuku, nechal vybudovat Václav Vejmluva, který byl v letech 1705-1738 opatem zdejšího cisterciáckého kláštera. K tomuto rozhodnutí jistě přispěl vztah žďárského kláštera k místu, kde Jan Nepomucký vyrůstal. Původní mateřské sídlo cisterciáckého řádu, odkud mniši v roce 1251 do Žďáru přišli, bylo v letech 1144 až 1420 právě na Zelené hoře u Nepomuku. Jako stavební místo byl vybrán strmý vrch nedaleko žďárského kláštera, kterému se později začalo říkat Zelená hora. Stavba byla zahájena v roce 1719, kdy byl v hrobě blahoslaveného Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta nalezen jeho domněle neporušený jazyk a kdy byla zahájena příprava na jeho kanonizaci. Kostel byl vysvěcen v roce 1722 a stal se první velkou svatyní, zasvěcenou Sv. Janu Nepomuckému. Jedná se o nejvýznamnější Santiniho práci v závěru jeho života. Představuje nadčasové a absolutní dílo, oproštěné od jakýchkoliv konvenčních prvků dobové architektury. Ambit okolo chrámu má půdorys deseticípé hvězdy. Byl navržen architektem současně s chrámem, k jeho dokončení však došlo až v r. 1769. Při právě probíhající opravě byly nalezeny základní kameny, vymezující polohy oblouků, což dokazuje, že jejich zaměření bylo provedeno již při zakládání kostela. Stanové střechy nad branami nesly alegorické sochy, tři z nich se zachovaly. Kdysi bohatá ozdoba štukových obrazců a žeber na klenbách se dochovala jen v mizivém rozsahu. Chrám je postaven na půdorysu ve tvaru pěticípé hvězdy, podle legendy, která praví, že v místě utonutí Jana Nepomuckého se objevila koruna z pěti hvězd. Symbol pěti je realizován v celé stavbě. Do celého areálu vede pět vchodů, uvnitř chrámu je pět kaplí a pět oltářů. Symbol pěti je i ve jméně opata Václava Wejmluvy- 5 V, od příchodu prvních cisterciáků uplynulo v té době pět století, pět písmen má i latinské TACUI ? To navazuje na legendu, podle které světec neprozradil zpovědní tajemství královny Žofie, manželky krále Václava IV, a proto ho král nechal nejprve krutě mučit a potom svrhnout do Vltavy. Dnes však víme, že smrt Janova měla především politické pozadí kvůli jeho sporům se samotným králem. Ve vrcholku kopule je umístěn velký jazyk, symbol sv. Jana Nepomuckého, obklopený kruhem plamenů, z něhož šlehají paprsky. Jedná se o symbol vítězné zbraně ? meče mučedníka a protějšek hvězdy, zdůrazněné půdorysem svatyně. Celou stavbou se prolínají dva slohy - gotika a baroko. Zatímco v gotické době hledaly duše Boha v popírání tělesnosti a neustálým pohledem vzhůru, v baroku hledí Boha postihnout skrze pohyb, který dal světu. Pro Santiniho jsou to pak působivé kontrasty. Použití gotických oken symbolizujících opět meč nebo ruce sepnuté k modlitbě, půdorysné formy hrotů hvězd, gotizující štukové žebroví, ve kterých je možno spatřovat symbolickou narážku na spojení se středověkým mateřským klášterem na Zelené hoře v Nepomuku. Množství oken poskytuje dostatek světla, které barokně rozšiřuje celý prostor a dává možnost vyniknout sochařské výzdobě, pojaté jednoznačně v barokním charakteru. Díky zajímavému umístění oken není v celém kostele tmavý kout. Okna mají tři různé tvary. Okna ve tvaru jazyka jsou zakomponována u lucernových kaplí nad vstupními vestibuly. Připomínají meč v pochvě a jazykem- mečem dosáhl světec svého duchovního vítězství. Okna ve tvaru biskupské mitry se jako opatský odznak a součást erbu vztahují ke stavebníkovi. Okna v podobě sférického rovnostranného trojúhelníku symbolizují Nejsvětější Trojici. Na hlavním oltáři je socha světce, stojícího na zeměkouli a opticky stoupajícího vzhůru. Pět osmicípých cisterciáckých hvězd představuje 5 kontinentů, na kterých bylo šířeno křesťanství. Zeměkoule je nesena třemi anděly, kompozičně rozmístěnými do tvaru písmene V. Hvězdy se nesčetněkrát objevují na exteriéru i v interiéru celého poutního areálu. Kromě osmicípých hvězd najdeme v kostele i hvězdy šesticípé ? svatojánské a deseti a dvanácticípé ? mariánské. Od chrámové lodi je oltář oddělen ručně kovanou trojbokou mříží. Dvě bílé münsterberské orlice jakoby nadnášely svými křídly oltářní stůl. Mezi nimi je znak zakladatele kláštera Bočka z Obřan. Oltáře po stranách kostela jsou zasvěceny čtyřem evangelistům. Matoušovi s knihou, Markovi se lvem, Lukášovi s býkem a Janovi s orlem. Všechny oltáře jsou vyrobeny z lípového dřeva a mají mramorovou imitaci. Autorem sochařské výzdoby chrámu je Jan Pavel Čechpauer z Chrudimi, dokončoval ji Ignác Rohrbach, který po jeho smrti převzal dílnu. Provádějícím stavitelem byl Donát Marazzi a truhlářské práce zhotovil Jan Ludvík Pešinský z Hradce Králové. Období největší slávy zažil kostel na Zelené hoře spolu s klášterem v roce 1735, kdy bylo slaveno pětisté výročí založení kláštera. Bohužel však již o dva roky později klášter vyhořel a rok poté umírá opat Václav Vejmluva. Katastrofu dovršil další zhoubný požár v roce 1784, kterému padl za oběť nejen konventní kostel, ale také kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. V říjnu roku 1784 byl pak císařem Josefem II. zrušen klášter, včetně poutního kostela. Vnitřní inventář kostela byl přenesen do okolních farností. Teprve za působení bývalého klášterního mnicha Bonifáce Procházky začala obnova kostela, která s přestávkami trvala až do roku 1830. Za tehdejšího správce farnosti, vlasteneckého buditele P.Matěje Sychry bylo dosaženo znovuobnovení kostela, které souviselo se založením hřbitova ve vnitřním areálu. Výjimečné hodnoty tohoto poutního kostela vedly k tomu, že v roce 1994 byl zapsán jako první solitérní stavba v českých zemích do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.


Dnes se projdeme kolem areálu z venku, pohled na Zelenou horu přes vodu:







Schody vedoucí k hlavnímu vhcodu:






My jsme po schodech nešli. Vydali jsme se jednou z cestiček, které pomalu stoupají ke kostelu a umožňují si prohlédnout celou stavbu ze všech stran:








































































Malé nahlédnutí dovnitř otevřenými dveřmi jednou z pěti bran:














Příště se projdeme ambitem.Mrkající
 


Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 19. září 2014 v 8:54 | Reagovat

Maruško, moc se mi líbil ten úvod, zakončený čtyřverším. Krásně jsi tam vyjádřila to, jak na tebe kostel a celé to místo zapůsobilo. Já, která tam už byla po několikáté, jsem už tedy ten zatajený dech, jako poprvé, neměla, ale tentokrát jsem viděla kostel i uvnitř a kouzlo toho místa jsem si taky náležitě vychutnala. :-) Těším se na pokračování. ;-)

2 Milušše Milušše | Web | 19. září 2014 v 10:23 | Reagovat

Krásné čtyřverší:)) byl to skvělý okamžik stát v lodi daného kostela.

3 Jana Jana | Web | 19. září 2014 v 13:42 | Reagovat

Maruško, čtyřverší je moc krásné.
Děkuji za nádhernou podívanou,tak tady bych se jednou chtěla podívat.
Těším se na další podívanou :-)
Měj se krásně ;-)

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 19. září 2014 v 18:03 | Reagovat

Moc hezká stavba! Ani jsem nevěděla, že něco takového hezkého u nás existuje. :-)

5 Maryša Maryša | E-mail | 19. září 2014 v 20:46 | Reagovat

Maruško moc krásně jsi čtyřverším vyjádřila svůj pocit při vstupu do kostela :-)a tvoje fotky tak perfektně seznamují s okolím a vstupem do vnitřku, jako bych tam procházela sama. Už se těším na další pokračování :-) Maryša :-)

6 Hanka Hanka | E-mail | Web | 19. září 2014 v 23:17 | Reagovat

Skvěle zpracovaný článek a krásné fotky, Maruško. Přečetla jsem jen úvod, protože už je hodně pozdě a chci ještě stihnout pár dalších návštěv. :-)
Zelenou horu znám a moc ráda ji fotím, ale svoje pocity bych tak pěkně jako ty vyjádřit nedokázala.
Verše jsi zvolila moc pěkné. :-)
Těším se, co jsi vyfotila v ambitu.

Přeji ti příjemný víkend. 8-)

7 Marie Marie | Web | 20. září 2014 v 8:09 | Reagovat

[1]: Jaruško,celé to místo na mě opravdu zapůsobilo, a i když místní obyvatele se mnou nebudou asi souhlasit, myslím, že kostel na kopci bez stromů mnohem víc vyniká. ;-)

[2]: Milušše, jsem ráda, že kostel tak nepůsobí jenom na mě. :-)

[3]: Jani, jestli se někdy na Zelenou horu vypravíš, tak ti přeji sluníčkové počasí. On ten slunečný den s modrou oblohou, hodně moje pocity ovlivnil. :-)

[4]: Intuice, o stavbě jsem věděla, jen sem si říkala, jestli se někdy tak daleko od nás vypravíme. A vypravili... ;-)  :-)

[5]: Maryško, tak to jsem ráda. Nejdříve jsem si myslela, že vytvořím fotokoláže a celý článek tím zkrátím. Pak jsem si ale řekla, že by to byla škoda. Tak snad vás tou spoustou fotografií neunavím. ;-)

[6]: Hani, to moc dobře znám. Někdy natrefím na dlouhý článek,který bych si chtěla přečíst a vím, že tolik času nemám. Pak si ho raději nechám na potom, až na něj budu mít klid a prohlédnu si zatím ostatní blogy. ;-)
PS:"Děkuji za pochvalu, moc si jí vážím." :-)

8 Katka Katka | E-mail | Web | 20. září 2014 v 9:17 | Reagovat

Žďár  nad Sázavou je moje rodné město, kde jsem žila 25 let. Původně se město dělilo na Zámek Žďár řečený Klášter (s klášterm)a město Žďár. Můj táta byl ryzí a kovaný Klášterák. Moji prarodiče byli pochováni Zelené hoře, ale při opravách byla většina hrobů přestěhována jinam - buď na měststký hřbitov nebo na ten nový na Zelné hoře.
I přesto jsem se mnoho informací dověděla až zde u tebe a protože jsem tam už řadu let nebyla, zatoužila jsem po návratu (nejspíš na Dušičky to dopadne).
Na ZH byla (a doufám, že stále je) hrobka p. J. Sychry a já nikdy nevěděla, čím byl významný. Teď už to vím.
V době, kdy jsem bydlela ve Ž´d, byla Zelená hora celá zarostlá a zdáli byly vídět jen střechy. Když kopec vyholili, nejprve jsme to nesli s nelibostí, ale dnes vidím, že to bylo ku prospěchu a vypadá to už (rány se zacelily) moc hezky.
Zažila jsem ještě poutě na svátek Sv. Jana Nepomuckého. Dnes jsou taky, ale je to jen jeden velký mumraj dole ve městě....tehdy byly stánky (takové ty se sv. obrázky, apod.) až podlé stoupavé cesty na ZH.
Moc jsem si tvůj článek užila a inspiroval mě k návratu "domů."

9 fotoportret fotoportret | Web | 20. září 2014 v 13:44 | Reagovat

už aj u Jarky som napísala, že nádherné miesto, hneď by som si vedela predstaviť tam robiť portréty, krááásne zdokumentované

10 Blanka Blanka | Web | 20. září 2014 v 22:38 | Reagovat

Maruško,jsou to moc krásné fotky.Nejvíc se mi líbí ty s krásně modrým nebem na pozadí.
No a kostel je vážně zajímavý!

11 Marie Marie | Web | 21. září 2014 v 7:55 | Reagovat

[8]: Katko, hrobka p. Sychry na Zelené hoře stále je, i když nevím jestli tam zůstane. Podle průvodkyně, která nás provázela celým areálem, se všechny hroby mají postupně přestěhovat. Původně totiž místo, kde jsou v současnosti hroby, bylo určeno pro odpočinek poutníků, kteří se přišli do kostela modlit. Už při prohlídce jsem si říkala, že hrobku p. Sychry by mohli ponechat na  Zelené hoře, vždyť nebýt jeho tato památky by dávno zanikla.

[9]: Ľuďko, myslím, že by se ti zde fotilo moc dobře. Zvlášť si umím představit tvé snímky v prostorách ambitu. ;-)

[10]: Blani, děkuji. :-)

12 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 22. září 2014 v 7:25 | Reagovat

Maruško, je to kouzelné místo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama