Z Dražiček do Příběnic II

21. dubna 2015 v 5:34 | Marie |  Cestou necestou
Jak jsem slíbila v minulém článku, dnes už se dostáváme přímo k zřícenině Příběnice. A tak tedy něco málo z historie:






Historie objektu:
Hrad Příběnice založil v první polovině 13. století jihočeský rod Vítkovců při severní hranici svého rozsáhlého dominia jako demonstraci bohatství a moci. Jednalo se o skvělou stavbu, která se svým rozsahem a výstavností mohla měřit s hrady zbudovanými králem. A to bylo v té době něco naprosto nevídaného, protože mezi úrovní hradů šlechtických a královských byl ve 13. století většinou téměř propastný rozdíl. Královou reakcí na vybudování Příběnic bylo pravděpodobně založení nedalekého Hradiště, pozdějšího Tábora. První přímá zmínka o Příběnicích je z roku 1243, kdy je držel Vítek z Prčice. Po něm náležel hrad jeho bratru Vokovi, místodržícímu krále Přemysla Otakara II. ve Štýrsku (1262). Rožmberkové drželi rozsáhlé příběnické panství až do roku 1420 a v průběhu této doby bylo někdy - v závislosti na dědických nárocích různých členů rodu - rozděleno na dvě části náležející částečně k Příběnicím a částečně k Příběničkám. Tuto situaci definitivně vyřešil Jindřich z Rožmberka, který obě části navždy spojil. Stalo se tak někdy před rokem 1412, kdy tento významný český feudál zemřel. Jindřich z Rožmberka patřil také k nejpřednějším odpůrcům českého krále Václava IV.. V roce 1394, při druhém zajetí krále českou šlechtou, posloužily jako místo internace královského vězně po kratší čas právě Příběnice. Jindřichův syn Oldřich z Rožmberka byl velkým nepřítelem kalicha. Od samého vypuknutí husitských válek sloužily Příběnice jako vězení pro husitské radikální kněží, mezi nimi Václava Korandu z Tábora. V příběhu jako z románu, který zachytil ve své Husitské kronice Vavřinec z Březové, se Korandovi podařilo zbavit okovů, uvěznit strážce, osvobodit své druhy a jednoho z nich poslat do blízkého Tábora s naléhavou žádostí o pomoc. Táboři nemeškali a pod vedením hejtmana Zbyňka z Buchova podnikli na hrad 13. listopadu 1420 nečekaný útok. Ten by měl asi za normálních okolností malou naději na úspěch, avšak Koranda a jeho druhové ztropili na věži takový povyk, že rožmberská posádka podlehla dojmu, že má již nepřítele v zádech a složila zbraně. Pád Příběnic představoval velký úspěch husitů. Na hradě pak byli v dalším průběhu husitských válek vězněni významní představitelé katolické strany Bohuslav ze Švamberka (dokud se nepřidal k husitům) a Menhart z Hradce. Po skončení válek byl roku 1437 uzavřen smír mezi Táborem a císařem Zikmundem, který město uznal jako královské a potvrdil mu dědičné držení četných statků v okolí. Následně poté byla 3. června 1437 uzavřena dohoda mezi Táborem a panem Oldřichem z Rožmberka o zničení hradů Příběnic, Příběniček i latránu. Úmluva byla skutečně dodržena a výstavný příběnický hrad byl i s uvedeným příslušenstvím ještě téhož roku zbourán. Nebyl nikdy obnoven; posledním dokladem o jeho někdejší monumentálnosti je zpráva z roku 1667, kdy se při prodeji želečského panství hrabětem Norbertem Šternberkem knížeti Ferdinandu Lobkowicovi v soupisu převáděného majetku uvádí i "celé pusté město dříve zvané Příběnice".
ZDROJ: Castles.cz



Zbytky slavného hradu Příběnice:




Pohled od zříceniny na řeku Lužnici:











Zbytky stavby v podhradí:




U Příběnic najdete skautskou mohylu. Na tuto mohylu přinášejí táborští skauti každý rok, přesně na Štědrý den 24.prosince nové kameny:





Tato lávka vede podél skály nad řekou Lužnicí:




Řeka Lužnice byla v jarním slunci nádherná:





Tunel vedoucí skrz skálu:






Cestou jsem se bavila fotografováním rostlin. Některé fotografie nejsou úplně ostré. Květiny na nich se mi zdály zajímavé, a tak vám je i přes nedokonalost snímků ukáži. Usmívající se

V levém horním hoře je kytička s jménem bažanka vytrvalá (jedovatá), následuje mokrýš střídavolistý, v levém dolním rohu je křivatec luční a na posledním snímku je kytička s krásným jménem kyčelnice devítilistá.






Sasanky vám jistě nemusím představovat, žlutý kvítek mezi nimi, patří orseji jarní.






Na tomto snímku vám představím kytičku, kterou asi všichni neznáte, je to podbílek šupinatý.






A tím se s výletem na Příběnice loučím.Usmívající se
 


Komentáře

1 Jana Jana | Web | 21. dubna 2015 v 8:25 | Reagovat

Ahoj Maruško, moc děkuji za nádhernou a poučnou procházku :-)  Hrady, zámky, zříceniny a kostely mám velmi ráda. Teď co se starám o tchýňi se bohužel nikam nedostanu, tak aspoň takhle....děkuji :-)
Kytičky jsou překrásné, hlavně ten podbílek, ten vidím prvně :-D   I ty modré kytičky na 3fotečce jsou skvostné.
Maruško, měj se krásně a těším se na další procházku :-)

2 Jarka Jarka | Web | 21. dubna 2015 v 9:50 | Reagovat

To čtení o Příběnicích bylo moc zajímavé, je velké škoda, že byl hrad zbourán, na dobové kresbě vypadá krásně. To, co po hradu zbylo, je jen žalostná kupka kamení. :-| Ovšem výlet to byl parádní a jarní příroda moc pěkná, tvé snímky nám to dokazují. 8-)  :-)

3 Maryša Maryša | E-mail | 21. dubna 2015 v 17:46 | Reagovat

Maruško, tak toto byl krásný výlet, ruiny starých hradů mám ráda. U nás na okrese jich také pár je a máme je prosmejčené :-D. Kytičky ty jsou krásně vyfocené a tu poslední ani neznám 8-), podbílek šupinatý, pěkný název - u mě premiéra :-). Po té lávce kolem vody to je super, měj prima den Maryša :-)

4 Ajka Ajka | Web | 21. dubna 2015 v 19:39 | Reagovat

Bezva výlet jste si udělali ;-)

5 Marie Marie | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 5:37 | Reagovat

[1]: Jani, tak to jsem ráda, že jsem ti udělala procházkou radost. ;-)  :-)

[2]: Jaruško, na Příběnicích jsem byla několikrát, ale jejich historii, jsem si dohledala až teď. ;-)  :-D

[3]: Maryško, já stále zjišťuji, že v našem okolí jsou ještě pořád místa, která jsme nenavštívili. Například Pacova hora ze které jsem dnes zveřejnila fotky. ;-)  :-D

[4]: Ajko, byl bezva, jen je škoda že už je za námi. My už tím pádem máme po dovolené a místo toho, aby jsme ráno vzali baťůžky a vyjeli si na výlet, popadneme klíče, tašku a šupky dupky do práce, ať nepříjdeme pozdě. ;-)  :-D  :-D

6 Hanka Hanka | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 18:53 | Reagovat

To byla nádherná procházka, Maruško.
Zříceniny já můžu, Příběnice byl krásný mohutný hrad.
Líbí se mi kytky, které jsi vyfotila. Podbílek šupinatý znám docela dobře, u nás roste,
ale nikdy se mi ho nepodařilo vyfotit tak skvěle, jako tobě. ???
Kyčelnici devítilistou asi neznám, zato znám cibulkonosnou. Jsem ráda, že se u tebe poučím. :-)

7 Marie Marie | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 5:31 | Reagovat

[6]: Hani, tou kyčelnicí cibulovou jsi mě zmátla, raději se podívám znova do knihy, jestli jsem jí určila správně. ;-)

8 Hanka Hanka | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 17:36 | Reagovat

[7]: S určováním mám někdy pořádnou honičku, Maru. ;-)

9 Frypat Frypat | E-mail | Web | 1. května 2015 v 13:46 | Reagovat

Zříceniny mám moc rád a Příběnice se mi líbí :-)
Třeba se do těchto míst jednou dostanu a prohlídnu si to na vlastní oči.Ovšem už teď vím, co mě tam čeká,takže díky za představení :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama