Květen 2016

Židovský hřbitov - Myslkovice

12. května 2016 v 20:32 | Marie |  Židovské hřbitovy
V sobotu 30. 4. 2016 jsme se na zpáteční cestě ze Soběslavi, kde jsme se byli podívat na stavění máje, vraceli domů přes Myslkovice, kde jsme se zastavili na prohlídku zdejšího židovského hřbitova a zámečku. Když jsme doma stáhla fotky do PC, zjistila jsem, že z židovského hřbitova jich mám asi 150. Bylo docela obtížné se tolika fotografiemi probrat a vybrat jich jen pár. I přesto, že jsme mazala snímky celkem náruživě, mi jich zbylo kolem padesáti. Vytvořila jsem tedy koláže a i tak jsem spoustu snímků nepoužila. MrkajícíSmějící se


Židé v Myslkovicích
Židé tvořili v minulosti významnou skupinu obyvatel Myslkovic. První písemná zmínka z roku 1706 uvádí, že žili v Myslkovicích již před rokem 1650. V roce 1850 tvořili Židé polovinu z 978 obyvatel obce, poté jejich počet klesal a v roce 1930 zde žily poslední 2 osoby židovského vyznání. V obci byla od roku 1770 synagoga s rabínským domem (v roce 1963 zbořeny), od r. 1730 škola (dnešní čp. 90) špitál a mikve.
Milan Caha (zdroj: Blanka Rozkošná, Pavel Jakubec: Židovské památky Čech, Era 2004 a www stránky obce), 31.5. 2009

Hřbitov
Cenný hřbitov s náhrobky barokního a klasicistního typu, některé s uchovanou polychromií. Založen byl snad před rokem 1770. Nejstarší čitelné náhrobky jsou z konce 18. století. Pohřby se zde konaly do druhé světové války. Z márnice se zachovalo torzo, které slouží jako vstupní brána. Hřbitov je otevřený, postupně rekonstruovaný a poměrně dobře udržovaný.
Milan Caha (zdroj: Blanka Rozkošná, Pavel Jakubec: Židovské památky Čech, Era 2004 a www stránky obce), 31.5. 2009
















































Poprvé na rybách

11. května 2016 v 18:44 | Marie |  Na rybách
V sobotu jsem byla s Jeníkem letos poprvé na rybách. Rozdíl od předešlých let byl ale v tom, že jsem si konečně udělala rybářské zkoušky a na ryby jsem šla s vlastním prutem a povolenkou. MrkajícíSmějící se


Řeka v ranních hodinách byla nádherná:










První rybu chytil Jeník, krásného cejna:









Mě se poštěstilo chytit malého cejnka:





Chytali jsme i na kolínka a na ty co nám zbyly, jsem ulovila tyto snímky kachen Smějící se:

















A za zády se nám pásli osli:








U řeky bylo krásně a vůbec nevadilo, že jsme za celou dobu chytli jen dvě rybky.MrkajícíSmějící se

Cestou na pampeliškový kořen

9. května 2016 v 18:16 | Marie |  Příroda
V úterý 3. 5. 2016 jsem se vydala vykopat pampeliškový kořen na tinkturu. A foťáček jsem měla samozřejmě sebou...Mrkající


Okraje louky zdobily koberce rožce rolního:
















Tato kytička se jmenuje rozrazil ožankovitý:








Pampelišky už začínají pomalu odkvétat:













U této včelky jsem se nachvilku zastavila MrkajícíSmějící se :




A tady už je kořen z pampelišky naložený ve slivovici. Teď se bude kořen tři týdny louhovat a tinktura bude hotová:





Léčivé účinky: podporuje trávení, značně močopudná, používá se při poruchách ledvin, podporuje funkci žlučníku a jater, vyhání a částečně rozpouští močové kameny, snižuje hladinu krevního cukru.


U rybníčku

8. května 2016 v 8:52 | Marie |  Příroda
Někdy se vyplatí si přivstat…Jako třeba dneska ráno, vyšla jsem s i s naší Ťapkou na ranní procházku k nedalekému rybníčku. A bylo tam krásně…Usmívající se



















































Řepka a zemědým

4. května 2016 v 20:49 | Marie |  Flora
Žlutě se žlutí řepkové pole a na kraji skromně kvete zemědým.

































Boží muka u Myslkovic

2. května 2016 v 20:59 | Marie |  Boží muka
Kousek za Myslkovicemi jsme se zastavili, abychom si vyfotografovali tato novodobá "Boží muka".


























































Soběslav - stavění máje

1. května 2016 v 7:53 | Marie |  Tradice
Máje - 1. květen

Marjánko, Marjánko,
stavějí ti máje…

V lidové tradici bývá počátek května spojen se stavěním májek. Obyčej stavění májí je velmi starý a znají ho po celé Evropě. Možná je to pozůstatek prastarých jarních slavností, kdy strom představoval strážné ho ducha obce.

Máje

Stromy vybrané na máje musely být silné, rovné a někdy tak vysoké, že bylo obtížné je porazit a dopravit na místo. Druh stromu býval různý, hodně se užívaly smrky, jedle nebo borovice, protože vydržely déle zelené. Ale právě tak oblíbená byla bříza. V některých oblastech od Českomoravské vrchoviny na východ se druhy stromů kombinovaly - kmen pocházel například ze smrku nebo jedle, zatímco vršek z borovice nebo břízy. Obě části pak napevno spojoval kovář. Kmen máje byl hladký, oloupaný, někdy byla kůra hadovitě vyřezávána. Zelený vršek koruny se zdobil barevnými stuhami a šátky, květinami a fábory z pestrého papíru. Později se objevovaly i zavěšené lahvičky s kořalkou a pamlsky. Ty nesloužily jen na ozdobu, ale byly lákadlem pro soutěže ve šplhání po hladkém kmeni a "očesávání". Pod ozdobeným vrškem mnohdy ještě visel věnec, zhotovený ze zeleného chvojí a také barevně ozdobený. Dával máji charakteristickou siluetu, která se objevuje v mnoha obrazech a starých fotografiích.
Postavení máje, vysoké až několik desítek metrů, není snadné a musí se na něm podílet více lidí. Staví se buď v centru vesnice na návsi, nebo na jiném významném místě - u kostela, dnes i na hřišti apod. Musí se zapustit hluboko do země, dobře zaklínit a případně podepřít vzpěrami.
Máje stávaly ve vsích často až do svatodušních svátků, někdy až do léta. Dokud se nepokácely, musely se hlídat, protože ukrást máj sousedům bylo prestižní záležitostí. To ostatně platí i dnes. Mládenci z jedné vesnice se snaží v sousední uloupit buď ozdobený věnec, zavěšený na májce, anebo celý strom. Leckde pak stojí na návsi májek víc. Kromě vlastní i ty cizí, přivázané z loupežných výprav a označené cedulkou, z které obce pocházejí.



Symboly lásky

Ověnčený strom představuje nejen symbol jara, ale také lásky. Bývalo zvykem stavět kromě ústředního stromu, kterému někde říkali král, také menší májky, stejně pravené a ozdobené. Chlapci je stavěli před domy svých dívek a bydlelo-li jich v jednom domě několik, dostala každá svou májku. Dokonce mohly být velikostí odlišné podle věku jednotlivých adresátek, nebo na nich byly pro pořádek cedulky z jejich jmény. Z konce 19. století se dochovaly popisy tohoto obyčeje, v nichž se tvrdí, že se týkal jen dívek zachovalých, tedy panen. Kdo chce, ať věří… Před některými domy se skutečně mohl místo májky objevit slaměný věchet naražený na hůl - výmluvný symbol pohany.























































































Taneční zábavy

Se stavěním májek se pořádaly i taneční zábavy, většinou v režii mládeže. Dodnes jsou známé pod názvem věneček, který patřil dívkám, a kytka, kterou organizovali chlapci. Předcházela jim většinou obchůzka s hudbou a výskotem po domech, před nimiž stály májky. Veselý průvod stále narůstal, děvčata se k němu postupně připojovala, až nakonec došel na náves, kde se tančilo pod ústřední májí.
Také děvčata někdy chodívala po vsi vybírat příspěvky na muziku. Nosila přitom máječku, zmenšeninu velké máje, vysokou asi půl metru. Stromek se zbavil dolních větví a zbylý vršek se ozdobil stužkami, pozlátkem a cukrovím. Kmínek, ovinutý červenou stužkou, se zabodl do středu dřevěného talíře ozdobeného věncem, do něhož se vybíraly peníze. Přesně taková máječka se zachovala v popisech z Plzeňska a Hořovicka z poloviny 19. století. Na Šumavě zase nosívali podobnou máječku k muzice chlapci a nabídli jí k dražbě dívkám. Která jí získala, tu po zábavě doprovázeli s muzikou domů, což byla touha každé dívky. Mohla si ji ale dovolit jen dcera z bohaté usedlosti. Taneční zábava se pořádala také v den, kdy se máje kácely.

ZDROJ: ČESKÉ ZVYKY A OBYČEJE - ALENA VONDRUŠKOVÁ