Říjen 2016

Víkendové tvoření

24. října 2016 v 4:59 | Marie |  Ruční práce
O víkendu jsem se věnovala trochu tvoření. Listové růže už mi oschly a i hlohu to již ve váze neslušelo. Pustila jsem se tedy do aranžování suchých květin a na zeď jsem si udělala nový věneček, který je celý z makovic.



Věneček z makovic:








Tento košík je plný bylinek. Už v létě jsem si nasušila pár svazečků, se kterými jsem počítala do tohoto košíku. Košík voní routou, svízelí, komonicí, levandulí a dalšími bylinkami. A to přímo omamně.Mrkající










A jako poslední jsem si na staré kuchyňské váhy udělala dva květináče, jeden levanduloví a jeden s růžemi.
















Krásný začátek nového týdne vám všem.Usmívající se

Lávka u Harachovky

21. října 2016 v 5:23 | Marie |  Cestou necestou
Lávka u Harachovky ? Možná jsem měla raději napsat lávka za Harachovkou, alespoň pokud jdete, tak jako my, k Harachovce směrem od Tábora. Samotnou restauraci Harachovku jsem nefotografovala, zaujala mě až již zmíněná lávka. Lávka je krásně bílá a podzimní hnědi listí krásně vyniká.































Zpátky domů, jsme šli po druhém břehu řeky, kde je také moc pěkná cesta, místy lemovaná skálami.




Když jdete směrem k Táboru po levém břehu řeky, potkáte po cestě tyto krásné dřevěné sochy. Bohužel jsem nevyfotografovala všechny, protože mi klekla baterka. Tak třeba někdy příště. MrkajícíSmějící se







Přeji vám pěkný podzimní den.Usmívající se

Mlhavé ráno nad řekou

20. října 2016 v 4:55 | Marie |  Příroda
Ti, kteří chodí nahlédnout ke mně na blog vědí, že patřím k těm lidem, jenž milují podzim se vším všudy, (už jsem to tu psala víckrát Mrkající). Mám ráda krásný proteplený podzim, plný slunce a zbarvených stromů do žluta, oranžova až sytě červena. Ale také podzim, kdy fouká vítr a cuchá nám vlasy, z nebe padá déšť a deštník se stává naším věrným společníkem a po ránu se od vody valí chomáče nadýchané husté bílé mlhy. Jedno z takových rán jsem prožila loni touto dobou u řeky Lužnice, kdy jsem si s maminkou udělala procházku k Harachovce a zpět.

















































Přeji vám pěkný den protkaný sluncem i deštěm a možná taky trochu mlhou.Usmívající se

Druhý rybník od Kozího hrádku

19. října 2016 v 4:39 | Marie |  Příroda
Dnes se vracím k rybníkům, který jsou malý kousek za Kozím hrádkem nebo před hrádkem. Podle toho, z které strany přicházíte.Mrkající

Včera jsem vám ukázala fotografie od prvního rybníku a dnes, jak jsem slíbila, se podíváme k druhému. Omlouvám se vám za velké množství fotografií, které do tohoto článku vložím. Ale těžko se mi z nich vybírá, protože vypuštěný rybník na mě opravdu hodně zapůsobil.


Na první pohled se rybník třpytil, jako by podzimní slunce odráželo své paprsky od vodní hladiny. Až když jsme k němu přišli blíž, tak jsme zjistili, že i druhý rybník je prázdný a třpytící se odraz je od mokrého bláta na dně rybníka.
























U této fotografie bych se ráda na chvilku zastavila. Vím, že snímek nikdy nemůže vynahradit skutečnost, ale právě toto je to místo, kde jsem měla chuť octnout se uprostřed té ohromné prázdné plochy, a být maličká a vnímat to všechno co je kolem. Dokonce jsem si vzpomněla na sen, který se mi zdával, když jsem byla malá holčička. V tom snu jsem kráčela po chodníku a najednou jsem se rozběhla dlouhými jeleními skoky, a jak jsem se tak odrážela od země, začala jsem se zemi pomalu vzdalovat a stále běžící, těmi jeleními skoky, jsem vystoupala až nad domy. A tam jsem se položila, roztáhla ruce a letěla….Tak na tento sen jsem si vzpomněla na hrázi rybníka a strašně mrzelo, že se nedá tímto způsobem létat, abych si tam doletěla. Usmívající se




I u tohoto rybníku se mi líbily dubové větve a pohled přes ně.



































A na konec hráz po které jsme kráčeli.







Přeji vám pěkný den a děkuji vám, že jste došli až na konec tohoto dlouhého článku.Usmívající se


Rybníky za Kozím hrádkem

18. října 2016 v 5:49 | Marie |  Příroda
Za Kozím hrádkem je cesta, která vás zavede k rybníkům. Těšila jsem se, že se mi možná podaří vyfotografovat odraz zbarvených stromů na vodní hladině. Když jsme, ale k rybníkům přišli, čekalo mě překvapení. Oba rybníky byly vypuštěný. Přesto ale měly své kouzlo. Ohromný prostor, kde je jindy voda, se před námi otvíral, jako nekonečná pláň. Bylo to úžasné. Měla jsem chuť být uprostřed té velké plochy, roztáhnout ruce a točit se dokola. Měla jsem pocit obrovského prostoru, kde se mohu nadechnout tak, až by mohly prasknout plíce. Ale to vynikne až na fotografií druhého rybníku, které ukáži příště.
































Volavky se cítily uprostřed prázdných rybníků zcela v bezpečí.



Přeji vám pěkný den.Usmívající se

Buk s dubem

17. října 2016 v 5:45 | Marie |  Příroda
Tyto dva krásné stromy, jsem nefotila v sobotu, během procházky na Kozí hrádek. Usmívající se
















































Přeji vám pohodový začátek nového týdne.Usmívající se

Kozí hrádek

16. října 2016 v 17:20 | Marie |  Cestou necestou
Cesta ke Kozímu hrádku vede lesem. Sešli jsme z cesty, abychom se podívali k tomuto potůčku. I přesto, že svítilo slunce, v lese bylo poměrně šero a na fotografiích jet znát.








Je měsíc říjen, a to už jsou památky zavřené, Kozí hrádek jsem tedy vyfotografovala pouze přes plot.










Za Kozím hrádkem máme postavenou dálnici. Původně jsem ji nechtěla vůbec fotografovat, protože tyto stavby nemám ráda. Ale cestou z Kozího hrádku jsme procházeli pod dálnici tímto tunelem, který se mi líbil.





Na konci tunelu se nám naskytl tento krásný pohled.





Přeji vám hezký zbytek neděle. Usmívající se


Podzimní procházka

15. října 2016 v 14:53 | Marie |  Cestou necestou
Dnešní ráno se konečně po pošmourných dnech na obloze ukázalo slunce. A pro nás to byl s manželem jasný pokyn k tomu, abychom hodili za hlavu víkendové povinnosti, (však on mi ten úklid neuteče Smějící se), a vyšli si ven. Rozhodli jsme se, že se zajdeme podívat na Kozí hrádek. V Sezimově Ústí II, kam jsme popojeli od nás MHD, jsem se chvíli bavila fotografováním vodotrysku s podzimně zbarveným javorem. Když už jsem si s fotografováním dostatečně vyhrála, pokračovali jsme v procházce na Kozí hrádek dál, ale o tom až příště. Mrkající Usmívající se















































Přeji vám krásné slunečné sobotní odpoledne. Usmívající se

Věnečky

14. října 2016 v 17:31 | Marie |  Ruční práce
Tyto věnečky jsem dělala na jaře v období Velikonoc. První je ozdobený růžičkami, které jsou ze stuhy. Druhý věneček je ozdobený kytičkami, které jsou vyrobené z vystřižených koleček látky. Ty se pak přeloží na čtvrtky a pomocí jehly a nitě stáhnou do kytičky. Středy jsem vyplnila obyčejnou vatou. Základy na věnečky jsem udělala z nastříhaných proutků. Růžičkový věneček byl pro mojí maminku a druhý jsem si nechala.MrkajícíUsmívající se


































Přeji Vám pěkný páteční večer. Usmívající se

Roubenka z Pohořelic

13. října 2016 v 5:40 | Marie |  Cestou necestou
Kačenka o nás ví, že máme rádi roubené chalupy, vzala nás tedy do vesničky Pohořelice, která je kousek od rybníku Zeman, kde jednu takovou mají.Usmívající se
































Za chalupou se pásly ovce.













A cestou k vesnici jsem vyfotografovala šípky.




Prosím omluvte mě, že neodpovídám a nepíši komentáře, ale včera večer se mi podařilo vložit pouze jeden komentář a od té doby mi stále píšou " Komentář nelze vložit, zkuste to prosím později". Plačící




Rybník Zeman

12. října 2016 v 5:16 | Marie |  Cestou necestou
V sobotu jsme jeli na návštěvu ke kamarádce Kačence. Společně jsme se pak zajeli podívat k rybníku Zeman, který je součástí přírodní parku Jistebnická vrchovina. Rybník je přírodní památkou. Předmětem ochrany tohoto malého rybníku je výskyt třtiny nachové zprohýbané, puškvorce obecného, přesličky bahenní, bezkolence modrého, zdravínku jarního nebo kozlíku lékařského.

Domníváme se, že jsme z výše uvedených rostlin viděli akorát přesličku bahenní. Ale jak píšu, je to jenom domněnka, protože o výskytu těchto rostlin jsme si přečetli informace, až když jsme přijeli domů. MrkajícíSmějící se

























Naším cílem byl totiž tento menhir stojící na hrázi rybníku:







Okolí Nadějkova je nádherné a pomaličku začíná mít nádech podzimu:





Přeji Vám všem pěkný den.Usmívající se

Letošní úroda

11. října 2016 v 5:09 | Marie |  Jiné
I přesto, že nám na jaře zahradou proběhl mráz a spálil mnoho květů, vydala nám zahrada hodně plodů. Neměli jsme díky mrazu žádné broskve, třešní bylo jen pár a jablíček máme poskrovnu a náš ořešák opět nemá žádné ořechy. Jediný kdo se prohýbal pod tíhou plodů byla švestka. Třešně, které jsem použila do marmelády, jsme dostali od naše souseda zahrádkáře, který má odrůdu jenž kvete později a mrazivé dny ji tedy neublížily. Rybíz se s mrazem statečně popasoval a daroval nám tolik plodů, že zbylo i na výrobu domácího vína. Cuket jsme měli také dostatek a tak jsem letos vyzkoušela cuketovou omáčku Uncle Bens. Z pár jablíček jsem vyzkoušela Pečený jablkový čaj a ze švestek jsme s maminkou udělali povidla, švestkový džem s ořechy a švestkové kompoty. A na borůvky, které na snímcích také najdete, jsem si zašla do lesa.MrkajícíSmějící se

























Přeji Vám krásný nový den.Usmívající se


Dveře a kliky

10. října 2016 v 5:18 | Marie |  Kliky
Po hodně dlouhé době vkládám článek s mým oblíbeným námětem k fotografování a to jsou dveře a kliky. První dvě kliky jsem získala před rokem v Příbrami, ostatní jsou z našeho posledního výletu z obce Myšenec, kde kromě zajímavých památek mají také několik krásných klik.MrkajícíSmějící se


Kliky a dveře v Příbrami:






Kliky a dveře v obci Myšenec:
















Ještě jednou to samé, ale tentokrát upravené v sépii:



























Přeji Vám pohodový začátek nového týdne a ať v něm máte "kliku".Mrkající


Před deštěm

9. října 2016 v 18:55 | Marie |  Příroda
Dnes cestou na zahradu, kam jsme si šli pro letošní úrodu jablek, abych ještě večer upekla štrůdl, jsem vyfotografovala tuhle úžasnou oblohu, chystající se zavlažit naši zem. Usmívající se
















Krásný zbytek nedělního večera.Usmívající se

Podzimní růže z listí

8. října 2016 v 7:57 | Marie |  Ruční práce
Astry ve váze už odkvetly a tak jsem je vyměnila za pár větviček hlohu v kombinaci s větvičkou z dubu. Mám tyhle dubové větvičky ráda, na podzim sami ze stromu opadávají, takže jen stačí najít dub a sesbírat je. V podzimní dekoraci pak vypadají dobře. Včera jsem si nasbírala na procházce listí z přísavníku pětilistého, z těchto listů dělám první podzimní listové růže. Na javorové listy, ze kterých růže vydrží ve vazbě i rok, musím ještě chvíli počkat, ještě nemají tu správnou barvu. Kdo by chtěl růže také zkusit, nejde návod na postup ZDE. Usmívající se

























Přeji Vám krásnou sobotu a neděli.Usmívající se

Myšenec

7. října 2016 v 6:20 | Marie |  Cestou necestou
Na cestě mezi Protivínem a Tálínem jsme si zajeli na krátkou zastávku do obce Myšenec, kde se nachází zbytky hradu. Něco málo informací o Myšenci:

Myšenec leží při řece Blanici v nadmořské výšce 396 m asi 2 km severně od Protivína v okrese Písek. Ves se stala známou zejména díky pozůstatkům gotického hradu, který zde založili ve 13. století Přemyslovci. Hrad neměl obranný charakter a postupem času se stal lovčím sídlem. V 17. století byl již zcela opuštěn a začal chátrat. Zdivo hradu používali lidé ve vsi na stavbu svých domů a tak byl celý hrad postupně rozebrán. Do dnešní doby se dochovalo pouze několik fragmentů, jako je zbytek zdi a oblouk brány, které jsou součástí současné zástavby. Toto včlenění pozůstatku hradu do současné zástavby je v jižních Čechách ojedinělé. Původně románský kostel svatého Havla z konce 11. století je dílo stejné kamenické huti jako palác a kaple na Zvíkově nebo královský hrad Písek. Okolo roku 1270 byl kostel přestavěn goticky. Kostel byl kromě samostatného opevnění spojen s myšeneckým hradem. V obvodu hřbitovní zdi se dochovalo několik náhrobků s freskami světců. V obci je přírodní památka, tzv. Myšenecká slunce. Jedná se o odkryv shluků turmalinu paprskovitě včleněných do podkladní horniny.


Kostel sv. Havla:














V Myšenci mají udělané informační tabule, týkající se jednotlivých památek. Bohužel jsem všechny vyfotografovala tak, že se na fotografiích nedá nic přečíst. Na tomto snímku se nachází Myšenecká škola z roku 1832,která byla postupně přestavována.




Myšenecký hrad - tedy jeho zbytky:


















Přeji Vám krásný i když studený den. Usmívající se

Z Protivína k Tálínskému rybníku

6. října 2016 v 6:32 | Marie |  Cestou necestou
Včera byl velmi chladný den, i když ráno to vypadalo, že nám slunce bude přát. Vypravili jsme se na malý výlet do Protivína, kde jsme si chtěli projít naučnou stezku "Zelendárky". Byla ale taková zima (měla jsem i rukavice), že jsme rozhodli náš původní plán poupravit. Prošli jsme se po Protivíně, podívali se na rybník Velká Rabyň a odtud popojeli přes Myšenec k Tálínskému rybníku. Naučnou stezku jsme odložili na teplejší počasí.MrkajícíSmějící se


Kostel svaté Alžběty Portugalské v Protivíně

Protivín dlouhá staletí spadal pod farní správu v nedalekém Myšenci a neměl ani vlastní kostel. První sakrální stavbou na jeho území je tak původně špitální kostel svaté Alžběty Portugalské, postavený nákladem hraběnky Veroniky Vratislavové z Mitrovic v letech 1651-52. Od roku 1662 uzavřel nádvoří jižně od kostela špitál, dnešní kaplanka. Původně stál v těchto místech grunt Jana Bečváře.
Požár Protivína roku 1676 kostel i špitál ušetřil. Po přenesení farnosti roku 1683 byla severně od svatyně postavena budova fary, která vytvořila další nádvoří, otevřené do zahrady. Komplex se bez větších změn dochoval dodnes, i když zejména na přelomu 19. a 20. století se uvažovalo o jeho radikální přestavbě.

Jednolodní raně barokní kostel s pravoúhlým presbytářem se obrací do náměstí východním průčelím se štítem. Obě budovy (kaplanka a děkanství) uzavírají svými vždy dvěma křídly nádvoří po obou delších stranách kostela. V posledních letech byla jižní část areálu včetně kostela opravena a slouží zčásti veřejnosti.






Zámek v Protivíně

Nevelký čtverhranný hrad založil asi v polovině 13. století král Přemysl Otakar II. První písemná zmínka o něm pochází právě z roku 1282, kdy byl zastaven Pruschenkům ze Stettenberka. Další písemnou zmínkou je pak až záznam ve spisu Majestas Carolina z roku 1334, který je dílem samotného Karla IV.
Až do roku 1434 zůstal hrad v královském majetku, toho roku jej však císař Zikmund zastavil Oldřichovi z Rožmberka. Vladař domu Rožmberského pak hrad již roku 1438 dále zastavil Chvalovi z Pohnání. V držení tohoto rodu hrad zůstal až do roku1527.
V roce 1562 získal Protivín od Ferdinanda I. již výše zmíněný Jáchym z Hradce, který započal s rozsáhlou renesanční přestavbou hradu na zámek.
Roku 1598 prodal Adam II. z Hradce Protivín a Hlubokou pánům z Mitrovic. V 17. století pak došlo za Veroniky Švihovské k další přestavbě, tentokrát v barokním stylu.
V letech 1714-1731 nechal kníže Adam František Schwarzenberg zámek upravit do podoby, kterou má dodnes.
V 19.století byl při rekonstrukci zámku rozebrán strop z hlavní síně a přesunut do kostela v Chřešťovicích, části nedalekých Albrechtic nad Vltavou.
Roku 1979 byl zámek pro havarijní stav uzavřen a následně rekonstruován.
Na počátku 20. století fungoval zámek jako letní hotel. Mimo jiné zde pobýval spisovatel Eduard Bass, který zde psal svůj román Cirkus Humberto.
Zámek mírně lichoběžníkového tvaru má dvouposchoďová křídla a čtverhrannou věž vystupující ze severovýchodního nároží. Obklopuje jej udržovaný anglický park, v němž se nachází 20 druhů vzácných dřevin a dva barokní altány.
V současné době je zámek soukromým majetkem a není veřejnosti přístupný.

ZDROJ: Wikipedie






Platanová alej

Tyto nepůvodní stromy byly u nás poprvé vysazeny v roce 1835. Protivínská pivovarská alej byla vysazena v roce 1872 jako třířadá alej. Nebývá obvyklé, aby alej stromů lemovala jak silnici, tak i cestu pro pěší. Alej se skládá z 59 platanů javorolistých (Platanus hispanica), které mají obvody kmenů od 160 do 310 cm. Původ platanu javorolistého není zcela jasný. Současná botanika se přiklání k názoru, že jde o potomka vyhynulého třetihorního evropského druhu. Podle starších názorů jde o potomka kříženců platanu východního a platanu západního. Protivínské platany jsou od 13. února 1995 chráněny. Jsou známé po celé republice tím, že daly jméno místnímu pivovaru (jeho etiketu zdobí právě list platanu). Jde o nejstarší jihočeský pivovar s původem v roce 1520.

Historie pivovaru Protivín, zde vkládám pouze odkaz, protože je opravdu hodně, hodně dlouhá.Smějící se



Rybník Velká Rabyň

Rybník Rabyň leží v blízkosti Protivína. V roce 1479 ho založil tehdejší majitel panství pan Chval z Pohnání, který dostal povolení od tehdejší královské kanceláře na stavbu rybníka. Rybník byl využíván přes 300let, než byl zrušen v roce 1787, kvůli hrázi propouštějící vodu. Dalším důvodem byl chov ryb, který byl kvůli vzrůstající ceně obilí nevýnosný. Rabyň byl obnoven v roce 1987.
Rabyň patří do rybniční soustavy, kterou prochází naučná stezka Zelendárky. V této oblasti se také vyskytuje spousta chráněných druhů např. skokan zelený, rosnička zelená, užovka obojková, křepelka polní a další.

Současný rybník se využívá k výlovu a produkuje až60 tun ryb ročně. Rybník vlastní Jihočeský kraj a obhospodařuje ho Školní rybářství Protivín.



Tálínský rybník

První zmínka o tomto rybníku pochází již z 16. století, konkrétně se datuje až do roku 1515. Zakladatelem rybníku je pravděpodobně Ondřej Sedlecký. V dnešní době se o rybník stará Školní rybářství Protivín. Rybník je chovný a výlov probíhá jednou za dva roky. Výlovy jsou spojeny s prodejem živých ryb a ochutnávkami rybích specialit.
Břehy rybníka zpevňují staleté duby, uprostřed se nachází malý ostrůvek. Rybník je hlavně v letních měsících navštěvován turisty k osvěžení, je možné se v něm i koupat.

Tálínský rybník je znám především ze zlidovělé písně "Už se ten Tálínský rybník nahání". Složili ji dva zamilovaní mládenci z nedalekých Maletic, kteří chodili za dcerou tálínského baštýře. Je tomu již necelých dvě stě let.




Pár obrázku z malé obce Tálín:






Tálínský rybník:









Přeji Vám krásný den.

Vzpomínka na srpen

5. října 2016 v 7:52 | Marie |  Ve váze...

Fotografováno někdy během srpna, ale neptejte se mě kdy.MrkajícíSmějící seSmějící se




















Pěkný, u nás zatím slunečný den Vám všem.Usmívající se

Podvečerní procházka

4. října 2016 v 20:18 | Marie |  Jen tak
Dnes byl deštivý den, až v podvečer vyšlo slunko a my s ním na malou procházku…
















Krásný a klidný včer a hezkou dobrou noc.Usmívající se

Za menhiry v Petrovicích

4. října 2016 v 9:58 | Marie |  Cestou necestou
I v dešti se dá chodit na výlety. Důkazem jsou tyto fotografie, které jsem pořídila včera na naší deštěm provázené výpravě za menhiry u Petrovic. Petrovice a jejich okolí jsme již jednou navštívili, tehdy byl naším cílem Vrškámen, který se nachází hned na kraji obce a také Husova kazatelna (Husova kazatelna I, Husova kazatelna II). Cílem dnešní výpravy byli již zmíněné menhiry (stojící kameny), které se svými přáteli postavila naše průvodkyně a kolegyně v práci Mirka. Procházka petrovickým krajem byla pěkná a nekazilo ji ani to, že jsme občas vytáhli deštníky, cestu jsme příjemně propovídali, prosmáli a prokochali…MrkajícíSmějící se





























U tohoto krásného domu jsme se s vděčností přijali pozvání na šálek horkého čaje od Mirky kamarádky Věrky.Usmívající se













Poslední menhir, který jsme si prohlédli, se nachází v soukromé zahradě u Mirky kamaráda dřevořezbáře pana Studeného. Odkaz na jeho voňavé výrobky zanechávám "ZDE".







A ještě něco, kromě toho, že jsme se seznámili s další krásnou krajinou naší země, seznámili jsme se i pro nás s novým slovem - "NÁBLIŽKA" , čili zkratka. Řekněte sami, že zní pěkně.Smějící se