Březen 2017

Bechyně - sv. Jan Nepomucký

15. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Za mostem jsem se ještě otočila, abych udělala tento celkový snímek zámku a kláštera.






Chaloupky za mostem na mě činily dojem, jakoby byly původně malou vesnicí v podzámčí. Této mé domněnce napomáhal i sv. Jan Nepomucký, který stojí na jakési malé návsi. Trochu mi toto místo připomínalo táborské Klokoty, které také byly původně samostatnou obcí a až později se staly součástí města.






















Tuto fotografii jsem udělala kvůli dětem, co si na ní hrají. Když jsme je s Michalem viděli, začali jsme oba vzpomínat na naše dětství, kdy bylo běžné, že si děti hrají venku. Na babu, na schovávanou, na sochy, krvavé koleno, na vojáky, kuličky, skákali jsme gumu, hráli školku s míčem nebo se švihadlem…A domů se vraceli, až když nás rodiče zavolali.








Řekněte sami, upravila jsem fotku v sépii, a jakoby jsme se vrátili v čase, do doby našeho dětství.






Cesta na této fotografii, nás vyvedla z Bechyně. Dál, až na kopec, který je vidět v pozadí, kde jsme po žluté značce pokračovali v cestě na Židovu strouhu. Ale o tom, zase až příště.








Bechyně - klášter Nanebevzetí Panny Marie...

14. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
... a ještě jedny boží muka.

Klášter Nanebevzetí Panny Marie jsem vyfotografovala z mostu, přes který jsme přešli na druhý břeh Lužnice. Tento klášter, jsem také fotografovala při naší návštěvě Bechyně v roce 2014, kdy jsem tak trochu nakoukla i dovnitř kláštera. Na snímky a informace o klášteře se můžete podívat ZDE.

















Hned za mostem, jsou již čtvrtá boží muka, která jsme cestou potkali. Tyto jsou zvláštní tím, že jsou postaveny na obřím kameni.




















Bechyně - plamének plotní

13. března 2017 v 5:00 | Marie |  Flora
Tato nádherná rostlina zdobí skály a břehy kolem Lužnice.




































Stará lampa

12. března 2017 v 5:00 | Marie |  Jiné
V Bechyni, na jednom krásném domku, mají tuto krásnou lampu.

















A ještě jednou v sépii.Usmívající se



















Bechyně - boží muka

11. března 2017 v 5:00 | Marie |  Boží muka
První dvoje boží muka je možné vidět po cestě po schodech, třetí zasvěcené sv. Antonínovi se nacházejí u skály pod zámkem.



































































Bechyně - po schodech do podzámčí

10. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Po 226 schodech jsme sestoupali k řece Lužnici, kde se nám naskytnul krásný pohled na skály a zámek.




















Zámek Bechyně

V 16. století nechal Petr Vok z Rožmberka přestavět původně gotický hrad na své hlavní, nejmilejší a tehdy ještě mládenecké sídlo, reprezentativní renesanční zámek, kde se také později (14. února 1580) Petr Vok oženil s Kateřinou z Ludanic. Po smrti staršího bratra Vila z Rožmberka, zdědil Petr Vok celé rožmberské panství (do kterého náležela i Bechyně), avšak Vok nezdědil pouze rožmberské panství, ale i dluhy po bratrovi Vilémovi. Proto nedobrovolně obětoval v roce 1596 Bechyni rodu Šternberků, aby smazal dluhy. Po Šternbercích vlastnil zámek téměř dvě staletí rod Paarů. V současné době patří Josefu Šťálovi.





























Bechyně - hřbitovní kostel sv. Michala

9. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Ještě, než sejdeme po schodech k řece Lužnici, zastavíme u kostela sv. Michala. Také snímky tohoto kostela, jsem již na svých stránkách měla, a i když kostel stojí trochu stranou od naší cesty, zašli jsme k němu, abychom se jím opět pokochali. Hřbitovu u kostela dodávají zvláštní atmosféru litinové kříže, které jsou snad na všech hrobech. Přesto, že se na hřbitově konal poslední pohřeb roku 1966, je hřbitov čistý a pěkně udržovaný. Pokud budete mít někdy cestu do Bechyně, určitě se sem zajděte podívat.



Kostel svatého Michala v Bechyni vznikl jako hřbitovní kostel ve 2. polovině 17. století. Je jednou z nejstarších raně barokních sakrálních staveb v českých zemích. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Kostel dal v letech 1667-1670 vybudovat Jan Norbert ze Šternberka. Autorem architektonického řešení je pravděpodobně Antonio de Alfieri, Ital žijící v blízkém Týně nad Vltavou.
Kostel sv. Michala je jednolodní, z bočních stěn loď prosvětlují polokruhová okna. Stavbu korunuje osmihranná lucerna, v níž je vymalována šternberská hvězda, která se nachází také nad vchodem. Průčelí na obou stranách zdobí hranolové věže.
Uvnitř se nacházejí tři oltáře, doplněné sochami světců. Kostelní zvony byly odvezeny za první světové války, nové je nahradily roku 1925.
Ke kostelu přiléhá hřbitov, poslední pohřeb se zde konal roku 1966.















































Z Bechyně na Židovu strouhu

8. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
V sobotu byl u nás na Táborsku krásný slunečný den, ideální k tomu, abychom neseděli doma a vypravili se ven. Naším cílem se tentokrát stala Židova strouha u Bechyně. Oba jsme s manželem marně vzpomínali, kdy jsme se byli na Židově strouze podívat naposledy. Odhadujeme, že to bylo zhruba tak před dvaceti pěti léty. Na to nemohu říct nic jiného než: "A léta běží vážení". MrkajícíSmějící se

Na Židovu strouhu, se jde z Bechyně po žluté značce. Než vám, ale ukáži snímky ze samotné Židovi strouhy, provedu vás krátce Bechyní. Fotografie z tohoto malého, ale velmi pěkného městečka, už jsem na blogu měla. Myslím, že ale nebude vadit, když vám Bechyni, ukáži ještě jednou.


První snímky Bechyně, jsem pořídila za jízdy vlakem, který je místním nazývaný "Elinka", z bechyňského mostu Duha. Myslím, že pohled na Bechyni, je z tohoto místa opravdu krásný.
















Na dalších snímcích je bechyňské náměstí s kostelem sv. Matěje.





















A i když, jsme na cestě k Židově strouze na úplném začátku, ukáži vám poslední snímek, který jsem ten den udělala - Bechyni, chystající se ke spánku.




Svákov - hradiště a rozhledna

6. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Dnešním článkem se se Svákovem rozloučíme, dosáhli jsme cíle - octneme se na samotném hradišti a porozhlédneme se po kraji z rozhledny. Sama za sebe musím napsat, že mám toto místo ráda. Cesta k němu vedoucí kolem řeky Lužnice je nádherná ve všech ročních období, zastavení se u kostela Panny Marie Bolestné a zázračného pramene má také své kouzlo. A samotné hradiště? Měla jsem ho raději, dokud zde nestála rozhledna, bylo to tiché místo se svojí zvláštní atmosférou. Postavením rozhledny se vše změnilo, klid a ticho zde najdete už asi jen v zimě. V létě se hradiště díky rozhledně stalo turistickou atrakcí. Trochu mě to mrzí, ale nic s tím nenadělám. Nic to nemění však na tom, že se sem jistě se svým mužem zase někdy vrátím.

Cestička k hradišti známě se vine...




Hradiště pochází pravděpodobně ze starší doby železné, jisté je, že bylo využíváno i v raném středověku. Stáří hradiště není dosud bezpečně určeno, protože jediný systematický průzkum na přelomu 19. a 20. století po sobě nezanechal dostatek věrohodných informací. Podle pověstí zde stálo původní město Soběslav. Nalezená keramika je v menší míře z doby železné, většinou však z 9. století.


Mohutně opevněné hradiště o rozloze cca 4 hektary, s nezvykle zachovalým obvodovým valem. Jedná se o jednodílné hradiště zhruba oválného tvaru, na východě a částečně i na jihu chráněné přirozenými srázy s převýšením až 40 metrů. Přístupná severozápadní strana byla chráněna dlouhým obloukovitým valem s dřevohlinitou konstrukcí (podle výzkumu v 19. století místy zpevněnou kamennou zdí) a mělkým příkopem. Val má ještě dnes výšku cca 8 metrů z vnější a 5,5 metrů z vnitřní strany. Zachovaný příkop má šířku od 3 do 20 metrů, jeho hloubka se pohybuje od 1 do 3 metrů.


A tady už vcházíme hlavní branou mezi dvěma valy na samotné hradiště.








Rozhledna se stavěla od dubna do července 2014. Dne 31. července 2014 byla slavnostně otevřena. Dřevěná rozhledna stojí ve výšce 446 m n.m. Je vysoká 13,5 metru, základnu tvoří čtverec 4 x 4 metry. Má tři vyhlídkové plošiny, a to ve výšce 2,9 m, 6,48 m a 10 metrů. Rozhledna má střechu pokrytou šindelem.

Z rozhledny je polokruhovitý výhled východním směrem - na řeku Lužnici, na město Soběslav a okolní vesnice, na hrad Choustník.










Pohled z rozhledny na zachovalý val.




Červený kroužek na fotografii není náhodou, označuje labuť plující po řece, kterou jsem si přiblížila na dalším snímku.










A teď už se rozhlédněte po kraji.














Na závěr se rozloučím snímky semínek habru, které zdobily poslední sníh.







Svákov - kostel Panny Marie Bolestné

5. března 2017 v 5:00
V roce 1862 soběslavské zastupitelstvo rozhodlo, že na suchém místě vedle původní kapličky u svákovského pramene vybuduje nový kostelík. Z veřejných sbírek, odkazu soběslavského děkana Matouše Nikodéma a příspěvků obce Nedvědice, Rybová Lhota, Klenovice a Zvěrotice byla výstavba za purkmistrování Jana Mrázka zahájena. Roku 1865 byl položen základní kámen. Do kamene byla vytesána prohlubeň a do ní vložena plechová skříňka se zakládací listinou a zprávou o vzniku kaple. Mistr František Roubal přistavěl v roce 1900 ke kapli zvonici, která dala stavbě současnou podobu. Do oltáře Břetislava Kafky z Červeného Kostelce byl vložen obraz Panny Marie Bolestné.





















Svákovský zázračný pramen

Uprostřed lesního porostu vyvěrá na povrch země svákovský pramen. Lidé odpradávna považovali jeho vodu za zázračnou a léčivou. Podle pověsti v 18. století vyhořela ve Vescích zemědělská usedlost. Opravu stavení prováděl tesař z Nedvědic, který při pobíjení střechy oslepl. Ve spánku dostal vnuknutí. Měl jít do nedalekého lesa a u studánky poprosit Pannu Marii o přímluvu a vodou si vymýt oči. Tesař tak učinil. Voda ze svákovského pramene navrátila muži ztracený zrak. Z vděčnosti pověsil u studánky na mohutnou jedli obrázek Panny Marie. Roku 1763 přišel do Soběslavi velitel rakouského dělostřeleckého pluku Jan Theodor Rouvroy. Na doporučení obyvatel najal pro svoji těžce nemocnou choť svákovský les. Žádné léčebné metody a rady lékařů jí do té doby nepomáhaly. Pramenitá voda a svěží lesní vzduch však způsobily, že se nemocná paní uzdravila. Její muž dal vedle studánky na znamení díků postavit dřevěnou kapličku a pořídil obraz Panny Marie.























Svákov -cestou k rozcestí

4. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Cestou na Svákov jsme si i přes pošmournou oblohu užívali poslední zbytky sněhu. Přiznám se, že se mi letošní zima moc líbila. Všude krásně bílo, pořádný mráz - nádhera. Trochu mě mrzí, že už nám toto krásné bílé období skončilo. Ale už je tady březen a jaro má na svou vládu plný nárok.



I tam, kde se cesta ke Svákovu, vzdaluje od řeky Lužnice je moc hezky. Podařilo se nám dokonce, opět ne příliš kvalitně, vyfotografovat srnce.















Kříž na rozcestí, kde jedna z cest vede ke kostelu Panny Marie Bolestné a druhá pod Svákovem. Dočetla jsem se, že cestu ke kostelu, by měla v budoucnu zdobit křížová cesta se čtrnácti zastaveními od kamenosochaře Martina Mikuli.














Pohled na samotný Svákov a rozhlednu z cesty vedoucí pod Svákovem.








My jsme se vydali cestou kolem altánu, vedoucí ke kostelu Panny Marie Bolestné a léčivému prameni.










Svákov - stromy

3. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Stromy nás přitahují svojí krásou, mohutností nebo stářím. Dvě takové vrbové babičky a jednu sklánějící se nad řekou, která se svými vrbovými vlasy dotýkala hladiny řeky, jsem po cestě na Svákov vyfotografovala.














































Svákov - ptactvo

2. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Jeden článek z cesty na Svákov, jsem se rozhodla věnovat pouze ptactvu. Měli jsme velké štěstí, cestou jsme viděli kormorány, volavky, labutě, racka, kachny divoké - které jsou v Soběslavi opravdu divoké a nejde se k nim přiblížit, morčáky velké - které jsme viděli ve volné přírodě poprvé. Svým zpěvem nás podél řeky provázely sýkorky, viděli jsme brhlíky, mlynaříky dlouhoocasý, šoupálka a zahlédli jsme i bubnujícího strakapouda. Pokusili jsme se udělat i jejich snímky, kvalita fotografií je však velmi mizerná, takže využívám koláže, který to trochu maskují.Mrkající


Volavka, sledující dění na řece z koruny stromu, pod ní si upravují peří labutě a spokojeně plují kachny.












Kachny divoké schované v rákosí.




Morčák velký, který se před našimi fotoaparáty rychle vzdaloval v dáli.



Volavka popelavá se klidně dělí o jeden strom s kormoránem. O kousek dál, v jiné koruně stromů odpočívalo kormoránů celé hejno.



Na této koláži, ten malý flíček na kmeni stromu je šoupálek, brhlíka jistě poznáváte.



Strakapoud, byl tak zabraný do své činnosti, že mu chvíli trvalo, než si nás všiml.




A jako poslední roztomilý mlynařík, který se rozhodl ve studené louži provést jarní očistu.




Svákov- cestou podél řeky Lužnice

1. března 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
V neděli 19. února 2017, jsme se s Mikym vydali skoro již po třech letech na hradiště Svákov u Soběslavi. Výlet jsme si naplánovali na neděli, protože slibovali pěkné slunečné počasí. Sami na fotografiích uvidíte, že jim předpověď moc nevyšla. Celou cestu jsme měli pod mrakem. Slunce jsme si užili až na zpáteční cestě domů, kdy se konečně zpoza šedých mraků vylouplo a začalo příjemně hřát. I přes nepřízeň počasí, ale byl výšlap na Svákov moc pěkný. Jenom cesta kolem řeky Lužnice stála zato.