Květen 2017

Židovou strouhou naposled

Úterý v 5:00 | Marie |  Cestou necestou

Dnes se tedy s Židovou strouhou rozloučíme, došli jsme až do místa, kde končí skalnaté údolí a krajina kolem Židovy strouhy dostává jiný ráz. Tady jsme naši cestu údolím ukončili. Vybírám ještě pár posledních snímků a doufám, že se vám Židova strouha líbila.




























































Mějte se krásně a děkuji Vám, že jste se u mě na blogu zastavili. Usmívající se


Židovou strouhou po druhé

Pondělí v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Procházet se kaňonem Židovy strouhy byl krásný zážitek. Koukala jsem se, kdy že jsme to vlastně tento výlet podnikli a bylo 4. března 2017. Jeden z prvních skoro jarních dní nám na počasí přál, sluníčko svítilo a bylo i příjemně teplo. Oba jsme si s Mikym pěkného počasí vážili, protože v tomto období, pokud se chcete kaňonem projít, je nutné Židovu strouhu několikrát přebrodit. A tak jsme místy zouvali boty a nořili nohy do proudící studené jarní vody a místy přeskakovali kameny, abychom se dostali na druhý břeh a mohli pokračovat v cestě dál.











































































Příště se do kaňonu Židovy strouhy podíváme naposledy, zatím se mějte krásně.

Děkuji Vám za návštěvu u mě na blogu. Usmívající se




Vítá nás Židova strouha

Neděle v 6:08 | Marie |  Cestou necestou
Židova strouha
Tento potok nebo říčka dostal údajně své zvláštní jméno podle Židů, kteří se zda ukrývali v nepřístupných stráních, když byli vypovězeni z Čech za vlády českého krále Vratislava II.
Pramen Židovy strouhy vyvěrá nedaleko obce Bzí a její délka je 20,5km. Za nejkrásnější úsek Židovy strouhy je považován romantický kaňon pod Bechyní, kde se vlévá Židova strouha do Lužnice. V roce 1988 byl vyhlášen přírodní památkou.
Tolik k informacím, které se mi podařilo najít na internetu.

Sama za sebe mohu říct, že se jedná o místo vskutku úchvatné. Za těch pár let, co bydlím v Táboře, jsem měla možnost Židovu strouhu navštívit snad ve všech ročních období a pokaždé jsem odtud odcházela okouzlena tímto krásným místem a touhou se sem ještě někdy podívat.


Když jsme se otočili zády k řece Lužnici, jejíž snímky jsou v minulém článku, Židova strouha nás přivítala hvězdičkami, které na její hladinu malovaly sluneční paprsky.


































































Příště popojdeme Židovou strouhou zase o kousek dál, mějte se zatím krásně.

Nad Židovou strouhou

Sobota v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Je pro mě dost těžké vybrat ze všech fotografií, které jsem během výletu na Židovu strouhu udělala. Snažím se být dost nekompromisní, fotografie hodně promazávám, a i tak mi jich stále hodně zbývá. U mnoha fotografií stále váhám, protože jsem se na nich snažila zachytit, jak krásné místo v okolí Židovy strouhy i u ní samotné v naší zemi máme. Ráda bych se s vámi o ně podělila a tak mi prosím promiňte, jestli si některé snímky budou podobné, a nebo jich vložím do článku příliš mnoho.

Cesta nad Židovou strouhou.

































Z okraje skály je již vidět linoucí se Židovu strouhu.





A tady už přicházím k místu, kde vtéká Židova strouha do řeky Lužnice.




Pohled na řeku Lužnici a most přes ní na protějším břehu.






















A příště už vejdeme do údolí Židovy strouhy, mějte se zatím krásně.

Cesta k Židově strouze

Pátek v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Dnešním článkem se vracím k fotografiím Židovy strouhy, které jsem slíbila a až doposud nedodala. Za což se vám, kteří jste se na fotografie z tohoto krásného údolí těšili, omlouvám. K Židově strouze jsme se vydali v krásný jarní březnový den, byl to jeden z letošních prvních teplých dní, který sliboval konec zimy.

Sluníčko nám od rána přálo a my jsme si užili už cestu od nádraží přes malé, ale moc pěkné městečko Bechyň. Kdo by si chtěl připomenout fotografie z Bechyně, může nahlédnout do březnových článků ZDE. Poslední z bechyňských článků, končil u poslední bechyňské chalupy, odkud jsme se vydali po žluté turistické značce, která nás vedla přímo do prudké stráně obřího kopce nad řekou Lužnicí.




























Cesta mezi poli nás dovedla ke křížku a zurčícímu jarnímu potůčku.













A nebyla bych to já, kdybych se u křišťálově čisté proudící vody nezastavila a neudělala pár snímků.























Ještě se ohlížím na Bechyň a i na dálku si říkám, že je to opravdu krásné městečko.





A tady už se dostáváme na cestu vedoucí nad Židovou strouhou, po které se projdeme příště.






Mějte se zatím krásně.



Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" IX.

17. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Dnes se s Naučnou stezkou "Po stopách Sidonie Nádherné" rozloučíme procházkou zámeckým parkem. Chtěla bych všemi devíti články, které jsem naučné stezce věnovala, poděkovat tvůrcům této stezky. Projít se po stezce krásnou krajinou z Olbramovic až do Vrchotových Janovic, za pěkného jarního dne, byl úžasný zážitek, který završila návštěva zámku a jeho překrásného parku. Děkuji Vám.

Zámecký park a jeho současnápodoba krajinářského parku kolem zámku se vyvíjela déle než 200 let a je výsledkem šťastného setkávání osvícených majitelů - jakými byli např. František Arnošt ml. hrabě z Vrtby, Josef Vratislav, hrabě z Mitrovic či Karel a Sidonie Nádherní z Borutína - s nadanými architekty - jakým byl např. Camillo Schneider.
Svou nevelkou plochou (16,5 ha) patří k menším zámeckým parkům, díky harmonii, která v něm panuje, kráse, schopnosti zapůsobit, díky příběhům, které ukrývá, je však jedním z nejvíce obdivovaných parků v Čechách.































































































Omlouvám se, za velké množství fotografií v tomto článku, ale horko- těžko jsem mezi všemi pořízenými snímky vybírala. Chtěla jsem vám přiblížit zámecký park ve Vrchotových Janovicích co nejvíce. Mrkající Usmívající se



Mějte se krásně a příště se vrátíme do údolí Židovy strouhy.

Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" VIII.

16. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Dnes už konečně přicházíme k zámku ve Vrchotových Janovicích, kde žila baronka Sidonie Nádherná. Je to poslední místo naučné stezky, které jsme ten den navštívili. A protože i zde jsem nefotila spoustu snímku nejen samotného zámku, ale i zámeckého parku, rozdělím fotografie ještě do dvou článků. Dnes se podíváme na zámek a příště se projdeme parkem.

Poslední nebo první zastavení (podle toho, kde stezku začínáte) u informační tabule Naučné stezky "Po stopách Sidonie Nádherné" má podtitul Předdvoří zámku Vrchotovy Janovice. Na této tabuli se kromě uvítání a stručného popisu naučné stezky, dočteme také o pohledu Sidonii Nádherné na zámek Vrchotovy Janovice a o další významné osobě, která tento zámek navštívila - básník Rainer Mária Rilke.


















Historie zámku
Zámek ve Vrchotových Janovicích spolu s původním parkem je zvláštním prostorem s nenápadným, ale silným osobitým kouzlem.
Původně kamenná gotická tvrz pánů z Janovic, chráněná vodním příkopem, později renesančně přestavena pány z Říčan, se v 18. století proměnila v reprezentační sídlo votické větve hrabat z Vrtby. Pak přišli Vratislavové z Mitrovic a poslední přestavba celého areálu v polovině 19. století; tehdy získal zámek svou současnou novogotickou podobu.
V době posledních soukromých majitelů, Nádherných z Borutína, zejména v 1. polovině 20. století, byl zámek uprostřed starého krajinářského parku místem, kde se svými pozoruhodnými hosty setkávala baronka Sidonie Nádherná.
Během II. světové války bylo v zámku vojenské velitelství a kasárna. Vrchotovy Janovice jako součást vojenského prostoru byly vystěhovány a postupně zde byl zřízen "výchovný tábor" pro uprchlíky z pracovního nasazení v Německu, "koncentrační tábor" pro lidi, mezi jejichž předky nebo příbuznými byli Židé, a "koncentrační tábor pro politické vězně", pobočka táboru Flossenbürg.
V období těsně po válce se v zámku a v parku vystřídala sovětská i československá armád; v roce 1950 byl vyvlastněn a využíván jako sklad textilu, později pro sbírky Okresního archivu a postupně pustl. Před zkázou ho na konci 50. let zachránilo Národní muzeum. Nyní je zámek Vrchotovy Janovice - spolu s parkem - jeho součástí již přes 50 let.

Návštěva zámku nabízí, kromě jiného, i prohlídku stálých expozic Národního muzea: "Společnost v Čechách 19. století", "Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice" a "České zvonařství".

























































Život Sidonie Nádherné

Otec Sidonie, baron Karel Nádherný z Borutína (1849 -1895), pocházel z rodiny Nádherných z Borutína, jejichž předkové byli mlynáři v Narysově na Příbramsku. Jeho praděd Jan Nepomucký Nádherný (1772 -1860) se stal pražským měšťanem, podnikal v hutnictví a vydělané peníze investoval do zemědělství. V roce 1838 byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Karel Ludvík Nádherný byl nejmladším z pěti synů Ludvíka Karla Nádherných ( 1800 - 1867). Protože na něj nezbylo žádné panství, byl bratry vyplacen 210 000 zlatých. Za tyto peníze koupil v roce 1879 od Františky Puchnerové - Wedemaierové panství Vrchotovy Janovice.
Matka Sidonie, Amelie Klein, svobodná paní z Wiesenbergu (1854 - 1910) pocházela s rodiny stavebních a průmyslových podnikatelů Kleinů (byla dcerou Alberta Kleina), kteří byli za své zásluhy při budování železniční sítě v Rakousku - Uhersku povýšeni do šlechtického stavu.
Sidonie se narodila se svým dvojčetem bratrem Karlem dne 1. prosince 1885. Sourozenci měli staršího bratra Jana (1884 - 1913).
Sourozenci Karel, Sidonie a Jan prožili šťastné dětství na panství Vrchotovy Janovice. Otec je učil jízdě na koni, cyklistice, plavání a bruslení. Matka se snažila vést děti k literatuře, hudbě a kreslení. Idylické dětství končí náhlou smrtí otce, který zemřel na zápal plic dne 21. března 1895.
Poručníkem dětí byl ustanoven bratr Amelie Nádherné, Vilém Klein z Wiesenbergu.
Zatímco se bratři Sidonie věnovali studiu, Sidonie jako šlechtická dcera studovat nesměla resp; neměla. O její vzdělání pečovala domácí učitelka slečna Jana Jirušová. Kreslení jí učila Lotte Sykorová. Skutečný kontakt se vzděláním jí ale zprostředkoval bratr Jan, který jí vozil knihy a diskutoval s ní o literatuře, filozofii a umění. Matka a strýc byli naopak jejich zájmem o moderní literaturu a filozofii znepokojeni. Nepochopení mezi matkou a mladšími dětmi se léty prohlubovalo.
Matka umírá 20. července 1910 ve vídeňském sanatoriu Löv. Ještě před její smrtí od ní odkoupil její syn Jan Nádherný janovické panství.
Celoživotní zálibou Sidonie Nádherné bylo cestování. Na svých cestách se seznámila z mnoha významnými osobnostmi, jako byl např; básník Rainer Maria Rilke, malíř Max Švabinský nebo literární kritik a básník Karel Kraus.
28. května 1913 spáchal v Mnichově bratr Jan sebevraždu. Ztráta milovaného bratra Sidonii hluboce zasáhla, s jeho smrtí se nikdy nesmířila.
12. dubna 1920 se Sidonii Nádherná tajně vdává, za Maxe Thuna (Maxmilián Maria Mořič hrabě Thun - Hohenstein, 1887 - 1935). Toto manželství se po půl roce rozpadá a 15. září 1933 dochází k rozvodu.
Po první světové válce přichází vlivem pozemkové reformy Janovické panství o část svého majetku. Sidonie se s bratrem Karlem snaží věnovat zkrášlování zámeckého parku. V roce 1922 pozvali do Janovic architekta Camilla Karla Schneidra, který se pak až do jara 1932 podílel na koncepci a úpravách parku. Zřídil v něm v roce 1927 rodinný hřbitov, kam byly převezeny ostatky rodičů a bratra Jana, původně pohřbených v Chotovinách.
18. září 1931 umírá bratr Karel na embolii po operaci slepého střeva.
Během druhé světové války, byla Sidonie Nádherná přinucena své panství v Janovicích opustit. Sidonii bylo dovoleno odvést alespoň vybavení zámku. Na jaře 1944 se odstěhovala do pronajaté místnosti na statku ve Voračicích. Mobiliář zámku byl uskladněn v nedaleké stodole.
Po druhé světové válce byl zámek i park drancován místním lidem a sovětským vojskem, který se v zámku usadil. Místní těžce nesli, že zámek zůstal poměrně zachován, zatímco jejich domy a majetky byly poničeny. Ke konfliktní atmosféře přispěla i skutečnost, že rodina Nádherných mluvila německy.
Po odchodu československé armády, která obsadila zámek následně po sovětské armádě, v roce 1946 se Sidonie Nádherná nastěhovala do bývalé prádelny v parku a pustila se do opravy zámku i parku.
Začátkem roku 1948 byla Sidonii Nádherné zabavena rozloha statku 50 ha. Současně byla na Sidonii Nádhernou podána žaloba pro "aktivní podporu okupační moci". Toto obvinění bylo v září 1948 zastaveno, kdy se svědecky ukázalo, že obvinění bylo křivé.
V prosinci 1948 darovala Sidonie Nádherná sbírky a mobiliář zámku muzeum v Pacově. Současně plánuje útěk z komunistického Československa, s kterým jí pomáhá Max Lobkowicz. Aby Sidonie získala prostředky na živobytí v zahraničí, prodává svou korespondenci s Rilkem za 450 liber. V Londýně 30. září 1950 o půl čtvrté odpoledne Sidonie Nádherná umírá na rakovinu plic. Pohřbena byla na venkovském hřbitově v Denhamu.
Dne 25. května 1999 byly ostatky Sidonie Nádherné převezeny z Anglie na rodinný hřbitov v zámeckém parku ve Vrchotových Janovicích, kde byli pohřbeni i její rodiče a bratři.

















Příště se projdeme zámeckým parkem, mějte se zatím krásně.


Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" VII.

15. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Dnešní článek, bude především ve znamení žluté barvy. Je to poslední zastavení, těsně před Vrchotovými Janovicemi. K poslední zastávce, před samotnou prohlídkou zámku, nás přiměl žlutící se koberec blatouchů.

































A tady už přicházím do Vrchotových Janovic, kde nás vítá sv. Jan Nepomucký a mládě, pravděpodobně konipase horského.














Pokračování příště, to už konečně dojdeme k zámku, zatím se mějte krásně.

Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" VI - po druhé

14. května 2017 v 6:09 | Marie |  Cestou necestou
Když jsem si připravovala články z naučné stezky " Po stopách Sidonie Nádherné", omylem jsem šestý článek zveřejnila jako první. Hned, jak jsem si toho všimla, uložila jsem článek zpět do rozepsaných. Dnes, jsem chtěla článek ve správném pořadí zveřejnit, ale bohužel se opět zveřejnil jako první. Vkládám na něj tedy odkaz, a kdo se chcete na šestý díl z naučné stezky podívat, klikněte si zde:





Omlouvám se vám za komplikace s tímto článkem a přeji vám pěkný den.



Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" V.

13. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Dál jsme kráčeli krajinou a dál se rozplývali nad krásou naší země. Stezka nás dovedla, až na hráz rybníka Komornice, kde roste nádherný, mohutný, obrovský dub.





































Dub na předchozí snímcích byl největší, ne však jediný, který se nám na hrázi rybníka líbil.





















A ještě jeden zajímavý strom jsme cestou potkali. Strom, který měl ve svém kmeni kukátko do kraje.











A jdeme dál...




Pokračování příště, zatím se mějte krásně.

Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" IV.

12. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Dnes se tedy dostáváme k dalšímu zastavení na naučné stezce Sidonie Nádherné a to k informační tabuli " U Podolí".







Na této tabuli se dozvíme o pamětní desce věnované obětem transportu smrti, která je umístěna v nádražní budově v Olbramovicích.

Nápis:
DNE 3. 5. 1945 BYLO V TRANSPORTU SMRTI
ZASTŘELENO NĚMECKÝMI FAŠISTY
82 SYNŮ A DCER SOVĚTSKÉHO SVAZU,
POLSKA, MAĎARSKA A FRANCIE
NIKDY NEZAPOMENEME



Autor: Ing. Zdeněk Rerych



Také to,že jedním z přátel Sidonie Nádherné, o kterém se díky zastávce "U Podolí" dozvíme, byl Max Švabinkský. Na informační tabuli si můžeme prohlédnout jeho autoportrét - dřevoryt z roku 1917, barevnou litografii Sidonie z března 1913, dále Švabinského perokresbu - portrét Sidonie, z roku 1907 a olejový portrét Sidonie z ledna 1908.





Z řady žijících žab v této lokalitě, jsou na informační tabuli zmíněni tyto druhy: skokan zelený, skokan hnědý, rosnička zelená, kuňka ohnivá a ropucha obecná.



Fotografie do koláží, jsem si zapůjčila na internetu, omlouvám se tímto všem autorům, kteří svůj snímek poznají, že jsem je neuvedla jako zdroj.

Tato informační tabule se nachází u krásného rybníka, na kterém plula, s elegancí sobě vlastní bílá labuť.



























A jdeme dál...





Pokračování příště, zatím se mějte krásně.

Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" III.

11. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
V Podolí se nachází další informační tabule. Než se k ní ale podíváme, ukáži vám pár fotografií koní, které v Podolí chovají.





































Kromě koní, chovají také ovce.













Příště zastávka u informační tabule " U Podolí", zatím se mějte krásně.

Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" II.

10. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Od " Vyhlídky na Džbány " jsme šli krásnou krajinou, kde jsme se kochali, stejně jako pan doktor ve filmu Vesničko má středisková. Modrou oblohu zdobila bílá oblaka a probuzená jarní příroda byla prostě NÁDHERNÁ.






































Odrazy vrby na vodní hladině, jednoho z rybníčků v Podolí, přes které stezka vede.




















Obří kamenné srdce, které jsem vám zapomněla ukázat v minulém článku, je k vidění u zastavení " Vyhlídka na Džbány."





Příště, zas o kousek dál… Zatím se mějte krásně.

Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" I.

9. května 2017 v 5:00 | Marie |  Cestou necestou
Na naučnou stezku " Po stopách Sidonie Nádherné" nás upozornila kolegyně v práci. Nalákala nás na zahradní park, který se nachází u zámku ve Vrchotových Janovicích, kde baronka Sidonie Nádherná žila a na úpravě parku do dnešní krásné podoby se významně podílela.



Naučná stezka začíná v obci Olbramovice, kde je hned u vlakového nádraží první informační tabule o stezce i baronce Sidonii Nádherné. Bohužel, před tabulí stálo zaparkované auto a nebylo možné tabuli vyfotit. Naučná stezka se dá projít z Olbramovic do Vrchotových Janovic jižní nebo severní trasou. My jsme se rozhodli pro jižní, s tím, že se u zámku ve Vrchotových Janovicích sejdeme s Jaruškou a Kájou a ti nás pak vezmou autem zpět do Tábora.

Naše cesta tedy začíná v Olbramovicích na vlakovém nádraží, odkud se vydáváme k prvnímu zastavení "Vyhlídka na Džbány".












































Na zastavení "Vyhlídka na Džbány", jsme se na informační tabuli dočetli něco o Přírodním parku Džbány - Žebrák.







Přírodní park Džbány - Žebrák je chráněné území, které bylo vyhlášeno v roce 1996 v krajině mezi Voticemi, Jankovem, Lišínem a Tomicemi. Chráněná je tu krajina, která má takřka podhorský charakter, jsou to rozsáhlé lesní plochy a louky s remízky, pramennými oblastmi a rybníky. Dvě dominanty přírodního parku jsou vrcholy Džbán (688 m n.m.) a Žebrák (585 m .n.m.). V přírodním parku se vyskytují např. tyto druhy rostlin - prstnatec májový, bublinatka jižní, rosnatka okrouhlolistá, suchopýr bahenní. Z živočichů to jsou např. chřástal polní, bekasina otavní, včelojed lesní, ledňáček říční, vydra říční, netopýr severní a obojživelníci čolek horský a rosnička zelená.
ZDROJ: Wikipedia






Fotografie do koláží, jsem si zapůjčila na internetu, omlouvám se tímto všem autorům, kteří svůj snímek poznají, že jsem je neuvedla jako zdroj.



Další informace, se kterými nás tato tabule seznámí, se týkají vídeňského novináře, kritika a spisovatele Karla Krause. S Karlem Krausem se Sidonie seznámila 8. září 1913 ve Vídni. Mezi těmito dvěma lidmi vzniká citové pouto. Karel Kraus několikrát navštívil Sidonii na jejím zámku ve Vrchotových Janovicích. Zdejší krásné prostředí a láska k Sidonii, Karla Krause inspirovali k napsání více jak padesáti básní. Sidonie dokonce uvažovala o sňatku s Karlem, ke sňatku ale vlivem mnoha okolností nikdy nedošlo.




A jdeme dál...





Mějte se krásně, pokračování příště. Usmívající se



Naučná stezka " Po stopách Sidonie Nádherné" VI.

8. května 2017 v 21:05 | Marie |  Cestou necestou
Dnes spojím dvě zastavení u informačních tabulí dohromady. První informační tabule, na kterou se společně podíváme, nese název " Pod Větrákem". Na této tabuli se dočteme, že mezi další významné hosty Sidonie Nádherné, patřil také prezident T.G. Masaryk se svojí rodinou.









Omlouvám se za kvalitu snímků.


Dále je možné si na tabuli prohlédnout kresbu dubu, který jsem vám ukázala na fotografiích v předešlém článku.






A v zastoupení fauny, jsou na tabuli tentokrát vyobrazeni, některé ze zde žijících druhů ptáků.



Fotografie do koláží, jsem si zapůjčila na internetu, omlouvám se tímto všem autorům, kteří svůj snímek poznají, že jsem je neuvedla jako zdroj.




Cesta k další informační tabuli vede i nadále krásnou krajinou.



















V trávě ležela spadlá větvička jmelí.






A to už se nacházíme u informační tabule, která nese název " Vyhlídka struhy". Na této tabuli si můžeme přečíst životopis Sidonie Nádherné a osudové okamžiky její rodiny. Dovíme se se zde také něco o samotném zámeckém parku.





Já prozatím informace o Sidonii Nádherné vynechám, vrátím se k nim, až dojdeme k zámku. Tak tedy, pokračujeme v cestě.


























Pokračování příště, zatím se mějte krásně.


Letos první...

8. května 2017 v 6:51 | Marie |  Ve váze...
První letošní fotografie do rubriky "Ve váze…", jsou to tulipány z naší zahrádky.Usmívající se








Přeji Vám krásné sváteční pondělí.

Na 1. máje na bylinkách

3. května 2017 v 6:05 | Marie |  Bylinky
Na 1. máje byl u nás v Táboře slunečný den, v němž se od rána do večera proháněl poměrně silný vítr. Po deštivých a šedivý dnech, ale konečně příležitost nasbírat nějaké bylinky.


Pampeliška lékařská svými žlutými hlavičkami přímo láká k utržení. Nasbírala jsem si ji na pampeliškový sirup.
















Recept: 200 pampeliškových květů
2 citrony
1,5 kg cukru (Dala jsem pouze 1 kg, tak doufám, že se mi sirup nezkazí.)
1,5 l vody

Květy zalijeme vodou a necháme louhovat do druhého dne. Přecedíme, přidáme na kostičky nakrájený citron a cukr. Vaříme do zhoustnutí. Teplý plníme do malých skleniček.




Řebříček jsem si nasbírala na tinkturu. Tinktury užívám moc ráda, jednak proto, že pro jejich výrobu nepotřebuji velké množství bylin, ale také proto, že samotné užívání tinktury je po ránu rychlejší, než příprava bylinkového čaje.





Výroba tinktur je jednoduchá, nasbíranou bylinu dáme do sklenice a zalijeme alespoň 40% alkoholem, necháme 14 dní macerovat na slunci, scedíme.




Něžné kvítky sedmikrásky jsem si nasbírala na nasušení do čajů.









Česnáček lékařský jsem si nasbírala a nakrájela do mrazáku. Používám ho jako koření do různých jídel.












A na závěr, jedna pampeliška ozdobená babočkou pavím okem.Mrkající





Přeji Vám krásný den.

30. dubna v Praze

2. května 2017 v 6:54 | Marie |  Cestou necestou
V neděli 30. dubna v den Filipojakubské noci, jsme si s manželem udělali kratičký výlet do Prahy. Možná by se lépe hodilo napsat, že to nebyl výlet, ale malá procházka podvečerní jarní Prahou, kterou jsme zakončili koncertem Tomáše Kočka a jeho orchestru.

Koncert Tomáše Kočka se konal v Malostranské Besedě, do prahy jsme přijeli s mírným časovým předstihem a tak jsme se šli podívat na Pražský hrad. Původně jsme se chtěli podívat i na Karlův most, ale když jsme viděli ty davy lidí, jenž po něm jdou, rozhodli jsme se ho vynechat. Tak tedy pohled na Hradčany od Vltavy a Karlův most alespoň z dálky.














Za Malostranským náměstím, jsme vystoupaly po těchto schodech k Pražskému hradu.




Pohled na Prahu, zalitou jarním podvečerním sluncem byl úchvatný.







Pražský hrad.








V pozadí stojí Arcibiskupský palác.








Socha T.G. Masaryka stojí před Salmovským palácem.












Schwarzenberský palác.














Celkový pohled na Hradčanské náměstí.











Památek je na Hradčanském náměstí mnohem více, ale my už jsme se museli vrátit zpět na Malostranské náměstí, abychom nepřišli pozdě na koncert. Který byl mimochodem naprosto skvělý. Mrkající



Na jednu z mých oblíbených písní od Tomáše Kočka, v kládám odkaz ZDE.




Přeji Vám krásný den a omlouvám se za dlouhou pauzu.
Slíbené fotografie z Židovy strouhy určitě dodám.