Prosinec 2017

I u nás občas sněží

31. prosince 2017 v 9:02 | Marie |  Vánoce
Poslední článek tohoto roku… Nebudu se rozepisovat o tom, jaký rok 2017 pro mě byl a ani o tom, jaký bych chtěla, aby byl rok nastávající. Chtěla jsem dnes naspat o tom, že i u nás v Táboře občas sněží. Zatím je to vždy jen malá pokrývka bílé peřinky, ale i ta potěší a dává naději, že snad napadne sněhu i víc. Včera ráno, když jsem se podívala z okna, bylo venku lehce pocukrováno. Nelenila jsem tedy, zachumlala se do šály a vyšla na ranní procházku, abych si toho sněhu aspoň trošku užila, než během dne roztaje.Usmívající se



Šla jsem liduprázdnou zasněženou ulicí a sníh mi krásně křupal pod nohama.





Do sněhu jsem si vyšlapala sněhovou kytičku - ještě stále mě to baví.Mrkající








A někdo jiný neodolal a i v té trošce sněhu stvořil anděla.Usmívající se





Kolem tohoto svítícího stromku a zvonku jsme šli se synkem na Štědrý den na procházku a já si až včera všimla, že zde promítají na stěnu svého domku obrázky s vánočními motivy.





A tady už jsem na Husově náměstí v Sezimovo Ústí, kterému bílý kabátek a vánoční výzdoba moc sluší. Zasněžené ráno bylo moc hezké, jen je škoda, že dnes už u nás není po sněhu ani památky. Ráno když jsem šla vyvenčit Ťapku, venku drobně pršelo.
































Mějte se krásně,
přeji vám do nového roku hodně síly a víry, že ať vás potká cokoli, tak to zvládnete.
Těším se na setkávání s vámi v roce 2018.Usmívající se



Holečkovými sady...

30. prosince 2017 v 11:53 | Marie |  Tábor
Z Žižkova náměstí jsme sešli do Holečkových sadů, které jsou v nočních hodinách moc pěkné. Mají svoje kouzlo, a abych pravdu řekla, líbily se mi víc než ve dne. MrkajícíUsmívající se




















Přes sady jsme se vypravili do Klokot, kde jsme naší večerní procházku ukončili. Z Klokot už jsme se svezli autobusem domů, pěkně do tepla, k teplému šálku čaje a k pohádkám.Usmívající se



























Ze všech snímků z procházky jsem vytvořila za pomoci mého muže video, tak kdo by se chtěl podívat ještě jednou…., bude to mít i s hudbou.Usmívající se




Mějte se krásně. Usmívající se





Žižkovo náměstí ve vánočním

29. prosince 2017 v 16:06 | Marie |  Tábor
Žižkovo náměstí ve svém svátečním kabátku má stále svoje kouzlo, i když Štědrý den je už za námi. Dokonce jsme si mohli ve stánku koupit teplé svařené víno, což nebylo vůbec od věci, protože mě už od držení foťáčku zábly prsty. MrkajícíUsmívající se



























































Mějte se krásně. Usmívající se





V noci starými uličkami

28. prosince 2017 v 14:24 | Marie |  Tábor
Od Kotnovské věže jsme se vydali starými uličkami, mezi skauty zvanými táborskými stínadly, ke klášternímu kostelu zasvěcenému Narození Panny Marie. Odtud mám jen těchto pár snímků. Táborským starým městem by se dalo toulat nekonečně dlouho a vyfotografovat by se dala mnohem hezčí zákoutí, plná krásně osvícených starých domů a kašen. My jsme šli ale přímo ke kostelu a odtud pak na Žižkovo náměstí, ale tam se podíváme zase příště.
































Mějte se krásně. Usmívající se


Tábor v noci - Kotnov

27. prosince 2017 v 19:34 | Marie |  Tábor
Bylo by smutné kdybychom si nechali ujít vánočně vyzdobené táborské náměstí, na procházku jsme si vydali večer 26. prosince. Do našeho krásného "starého města", jak se u nás v Táboře říká, jsme vstoupili městskou bránou, zvanou Bechyňskou u věže Kotnov. Dnes se podívám pouze na osvětlený Kotnov a příště se projdeme uličkami starého města. MrkajícíUsmívající se








































Mějte se krásně. Usmívající se


Vánoční pečený čaj

21. prosince 2017 v 21:43 | Marie |  Vánoce
Tento týden jsem ještě dělala vánoční pečený čaj, který daruje našim kolegyním můj muž 24. prosince, kdy budou společně sloužit v našem domově pro seniory, kde oba pracujeme. Doufáme, že je tento malý dáreček potěší a zpříjemní jim den.














A ještě panáčci z ponožek, které dostanou moji dva synovci a můj muž, kterému se ponožkový panáček také líbí. Mrkající Smějící se
A to už je z předvánoční tvoření všechno. Teď už jen dobalit dárky a Vánoce můžou přijít.




Všem vám moc děkuji za milé komentáře, které zanecháváte na mém blogu.
Mějte se krásně a užívejte si přicházející Vánoce.Usmívající se


Vánoční věnečky

20. prosince 2017 v 20:43 | Marie |  Vánoce
Letos jsem vyráběla na vánoční výzdobu hlavně věnečky. Některé byly určeny jako takový malý předvánoční dárek a některé jsem vyrobila k výzdobě našeho domova. Jako třeba hned první věneček, který máme pověšený na vstupních dveří do našeho bytu.















Tento věneček putoval do Obecnice k mamince přítele naší Aničky.








Věneček pro mojí maminku.





A tento poslední věneček máme pověšený v kuchyni.










Mějte se krásně, vánočně. Usmívající se


Háčkované dárky

18. prosince 2017 v 5:28 | Marie |  Ruční práce
Na YouTube jsem objevila jednoduchý návod na háčkovanou šálu a čepici. Uháčkování šály trvá tak jedno necelé odpoledne a čepice jen o trochu déle. Práce mě bavila a tak šálu s čepicí dostanou snad všechna děvčata v naší rodině. MrkajícíSmějící se


Černočervená varianta je pro Aničku, která ochotně pózovala, abych si mohla čepice vyfotit. Anička má na její přání čepici bez kytičky.








V této barevné variantě jsem šálu s čepici háčkovala dvakrát. Jedna je určená pro švagrovou a druhá pro moji kamarádku. Každá s děvčat bydlí v jiném městě a jiné části republiky, tak sned nebude vadit, že jsme pro obě zvolila stejnou barvu.





Růžovofialová varianta je pro moji neteř Natálku.





V této barvě jsem u háčkovala šálu stejným způsobem, jen jsem místo převislé čepice uháčkovala baret.Usmívající se






Mějte se krásně, předvánočně. Usmívající se


Noční procházka po Karlově mostě

17. prosince 2017 v 7:43 | Marie |  Cestou necestou
Dnes se již naposledy vracím k našemu výletu do Prahy. Od Starých zámeckých schodů jsme šli přes Malostranské náměstí na Karlův most. Zatím co na Hradčanech s přibývající tmou turistů ubývalo, u Karlova mostu naopak turistů přibývalo. Dostali jsme se do typického pražského štrůdlu lidí, kdy se postupuje kupředu rychlostí, co noha nohu mine a chvíli se postojí. I tak byl Karlův most v noci pěkný a jsem ráda, že jsme se po něm prošli. Mnohem horší, to bylo pak na Staroměstském náměstí, tady už byly takové davy lidí, že jakýkoliv pohyb, byl takřka nemožný. Pořídili jsme zde jen pár snímků a Staroměstské náměstí rychle opustili. A tímto se s naším předvánočním výletem do Prahy loučím.















































































Přeji vám krásnou třetí adventní neděli.Usmívající se




V noci po Starých zámeckých schodech

13. prosince 2017 v 5:20 | Marie |  Cestou necestou
Dnes se vrátím k našemu výletu do Prahy. Od katedrály sv. Víta, jsme sešli podívat na noční osvětlenou Prahu z hradní rampy. Osvětlená Vltava, Karlův most, Národní divadlo nebo do dálky svítící Petřínská věž vypadají v noci také moc pěkně.

























A tady už jsou mé oblíbené Staré zámecké schody. Tudy chodím moc ráda. Projít se po schodech ve dne je pěkný zážitek. Ale v noci, kdy po nich šlo jen pár lidí a schody byly nasvícené pouličními lampami… To byla nádhera.































Mějte se krásně a příště se projdeme po Karlově mostě.Usmívající se




Chrám sv. Víta v nočním osvětlení

11. prosince 2017 v 5:13 | Marie |  Cestou necestou
Dnes se vrátím do Prahy, kde jsme se byli podívat v Pražské Jízdárně na výstavě Světlo v obrazech. Než jsme si výstavu prohlédli, venku se setmělo a Praha se zahalila do tmy. Noční Prahou jsem ještě nikdy nešla a už doma jsme si naplánovali, že se projdeme na Hradčanech kolem chrámu sv. Víta a po Starých zámeckých schodech, přes Karlův most až na Staroměstské náměstí. Dnes tedy prohlídka osvíceného chrámu sv. Víta. Usmívající se



















































Příště se projdeme po Starých zámeckých schodech.
Mějte se krásně.Usmívající se




Vánoční trh v Táboře

10. prosince 2017 v 7:04 | Marie |  Vánoce
Včera jsme u nás v Táboře měli Staročeský vánoční trh. Stánků i lidí bylo spousta, teplá medovina hřála, kapely vyhrávaly zvesela. Potkali jsme se s mnoha přáteli a popřáli si "Šťastné a veselé Vánoce". U stánků s vánočními tradicemi jsme si zkusili hodit střevícem, abychom se dozvěděli, co nás příští rok čeká. Rozkrojili jsme si jablíčko, aby nám hvězdička skrytá v něm prozradila, jak na tom budeme se zdravím. Koupili jsme si větvičku jmelí, kterou si dnes večer pověsíme červenou stuhou nade dveře, aby nás jmelí po celý příští rok chránilo. Za naši rodinku mohu říct, že jsme si trh opravdu užili.Usmívající se

















Přeji vám všem krásnou druhou adventní neděli.Usmívající se



Za výstavou obrazů do Prahy

9. prosince 2017 v 7:47 | Marie |  Cestou necestou
Světlo v obrazech - český impresionismus

Pražský hrad představuje největší výstavu českého impresionismu. Expozice v Jízdárně pražského hradu nabízí 520 obrazů od 78 autorů zapůjčených od více než padesáti státních i soukromých institucí včetně Národní Galerie. Vystavěná díla reprezentují impresionismus v celé jeho velikosti, kvalitě a kráse. Expozice je koncipována divácky: obrazy jsou srozumitelně řazeny podle námětů (mj. zde budou oddíly Zahrady a parky, Zimy, Zátiší, kouzlo venkova, Vody či Háje).
Autoři o výstavě píší: …. Vždyť od nepaměti sídlí v člověku, v jeho duši světlo. Bylo jen otázkou času, kdy se osvobodí, překoná temnoty středověku, vyhne se nástrahám staletí a starých představ a vystoupí do myšlení člověka 19. a 20. století. I malířství vystoupilo ze stínů ateliérů a dobových schémat do světla - přírody - do slunce. Především v Barbizonu, ale i v jiných evropských krajinách, začali malíři uctívat slunce, přírodu, vodu a nebe, pravdivost a barvu. Nebyla to jen pomíjivost okamžiku, světelný - barevný efekt, ale byla to pravdivost prožitků, jež vidíme, bez ohledu na to, co o nich víme. Byla to radost z hledání pravdy, která mohla být jenom osobní a nemohla se stát obecnou zkušeností. Impresionismus nám všem přináší stejnou radost z obrazu, je ale možné, že každému jinou. Zrodil se ve Francii krátce po roce 1870.

Na výstavě Světlo v obrazech - český impresionismus, inspirace blízké i vzdálené se představuje český impresionismus dosud nepochybně v největším vůbec shromážděném materiálu, a tak pochopitelně i ve své tvárné rozličnosti, jinak však v nepopiratelné kvalitě a kráse. Z českých umělců vidíte práce více než 70 autorů, jakými jsou například Oldřich Blažíček, Václav Brožík, Václav Březina, Ota Bubeníček, Antonín Hudeček, Antonín Chittusi, Miloš Jiránek, Alois Kalvoda, František Kaván, Rudolf Kremlička, Ludvík Kuba, Karel Langer, Otakar Lebeda, Luděk Marold, Otakar Nejedlý, Jaroslav Panuška, Jan Preisler, Jindřich Prucha, Václav Radimský, Jakub Schikaneder, Josef Schusser, Antonín Slavíček, Maxmilián Švabinský, Josef Ullmann, Jožka Uprka. Jsou to i autoři, kteří jsou uváděni ve světové literatuře ve významné souvislosti s hnutím impresionismu. Výstava nabízí i mnohá poutavá zastavení u dosud neznámých obrazů, citovaných ve staré literatuře nebo známých jen z předválečných periodik typu Volných směrů či Zlaté Prahy. Výstavou vzdáváme hold nejen těm největším, ale i dneškem zapomenutým mistrům.

Přepsáno z informačního letáčku k výstavě Světlo v obrazech.



Na výstavu Světlo v obrazech jsme se rozhodli jet na doporučení mé kolegyně z práce. Nejprve to vypadalo, že na výstavu pojede pouze Michal s Aničkou, kteří se o výtvarné umění zajímají. Nakonec jsme ale jeli celá rodina i s manželovou maminkou Jaruškou - Tichou poštou. Nejsem odborník přes jakékoli umění a z této výstavy jsem měla trochu obavy. Představa 520 obrazů mě poněkud děsila. Říkala jsem si, že bych raději chtěla navštívit výstavu Josefa Lady v Tančícím domě. Ladovo obrázky mám moc ráda a k předvánoční době se mi zdálo, že by byla návštěva této výstavy vhodná. V mých obavách hrálo také roli to, že jsem si pod impresionismem neuměla představit, o jaký druh obrazů se vlastně jedná. Zatím co Michal se těšil na obrazy svých oblíbených malířů, já se vnitřně připravovala na to, že se ozbrojím trpělivostí a budu na výstavě tak dlouho jak si budou přát. Můj manžel, mě ale dobře zná a už doma mě utvrzoval v tom, že budu z vystavených obrazů nadšená. A měl pravdu. Výstava mě uchvátila, byla jsem nadšená, přecházela jsem od jednoho díla k druhému a nemohla jsem se vynadívat. Obrazy jsou tak úžasně namalované, že jsem leckdy měla pocit, že se ocitám přímo v krajině, která byla na obrazech. Ještě dnes, když jsem připravovala fotokoláže pro tento článek, jsem prožívala při pohledu na obrazy vnitřní chvění.


Našla jsem kratičkou reportáž z přípravy výstavy, vkládám na ni odkaz ZDE.












































Mějte se krásně a užívejte života.Usmívající se



Vánoční trh v Českých Budějovicích

8. prosince 2017 v 6:20 | Marie |  Vánoce
Tento týden jsme se byli s manželem podívat na vánočním trhu v Českých Budějovicích. První co mě zaujalo, byly stromy plné květů, jakoby ani neměla být zima, ale jaro v plném rozpuku.

O tom, že je venku opravdu zima, svědčí snad jen lidé zachumlaný v bundách a čepicích.




Coby to bylo za výlet do Českých Budějovic, kdybych nevyfotila Černou věž. Na všech fotografiích se mi naklání na stranu, ale věřte, že když jsem jí fotila, neměla jsem ještě vypitý ani vánoční punč nebo teplou medovinu.MrkajícíSmějící se





A tady už přicházíme na trh, náměstí je plné stánků, všude voní punč a trdelníky, odněkud je slyšet koledy.








V Českých Budějovicích mají krásný velký betlém.




Pro dobrou náladu vyhrával na trhu flašinetář, kterého jsem si s jeho svolením dovolila vyfotit. A také jsem zde poprvé ochutnala pečené kaštany a včelovinu. Obojí je velká dobrota.Smějící se



Na oběd jsme si zašli do jedné z postranních uliček náměstí. Bylo zde velmi útulno. Oběd byl dobrý a pivo Jantar, které jsme ochutnali, bylo také výborné.Usmívající se



V jednom z podloubí nás zlákal tento krásný Ladův betlém.



Ještě jednou jsme se vrátili na náměstí, kde už probíhal doprovodný program.




Moc se mi líbilo kluziště, které mají v Budějovicích udělané kolem kašny. Představa večerního bruslení v osvíceném náměstí, uprostřed trhu, mi přišla romantická.




Ještě jednou jsme se podívali na rozsvícený strom a pomalu jsme odcházeli na vlak. Na vánočním trhu v Českých Budějovicích se nám moc líbilo. Usmívající se



Mějte se krásně.Usmívající se

Máme pečeno...

6. prosince 2017 v 8:20 | Marie |  Vánoce
První adventní neděli jsem prožila u svých rodičů, kde jsme společně s maminkou, babičkou a mým tatínkem, (který hlídal troubu, aby se nám cukroví nespálilo), pekli cukroví. Bylo to pěkně strávený den, hrály nám koledy, popíjeli jsme dobré víno a výsledkem bylo, že máme pečeno. Ještě nás čeká promazávání, zdobení a nepečené cukroví, ale to až zase jindy.








Nemohu si pomoci, ale mojí nejoblíbenější vánoční dekorací jsou věnečky. Tady je další z nich, tentokrát vyrobený z formiček na pracny.MrkajícíSmějící se








Mějte se krásně a užívejte si předvánočních dní. Usmívající se


Začíná advent...

3. prosince 2017 v 7:22 | Marie |  Vánoce



První adventní den je prvním dnem nového církevního roku. Počátek liturgického roku je pohyblivý. Je jím čtvrtá neděle předcházející Božímu hodu vánočnímu. Advent má 22 až 28 dní. První adventní neděle může připadnout na jakýkoli den mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Pokud připadne Štědrý den na neděli, je 24. prosinec i poslední adventní nedělí.
Liturgický (církevní rok se liší od roku občanského. Není pouze souhrnem 365 dnů nebo 12 měsíců. Připomíná jednotlivé události Ježíšova života v jejich chronologické posloupnosti. Křesťané se o adventu připravují na oslavu dvojího příchodu - narozená Syna Božího v Betlémě a očekávání Kristova druhého příchodu a posledního soudu, který nastane podle novozákonního svědectví " na konci věků". Advent je tak pro křesťany nejen obdobím radosti, ale i dobou pokání a tichého rozjímání. Součástí adventu je proto půst, tedy dobrovolné omezování se v jídle a pití, ve světských zábavách a kratochvílích. Od roku 581 se jako adventní postní dny světila pondělí, středy a pátky; dnes středa a pátek.
S adventem jsou ve světě spojeny různé symboly. Dnes mezi známější patří adventní věnce a kalendáře. První adventní kalendář vznikl v roce 1908 v Mnichově. První adventní věnec zhotovil v roce 1838 v Hamburku teolog Johann Heinrich Wichern. Pověsil ho na dveře tamějšího sirotčince a každý den na něj upevnil zápalnou svíci. Pod věncem stála pokladnička na milodary pro osiřelé a opuštěné děti. Protože liturgickou barvou je pro postní dobu fialová, jsou svíce zapalované o adventních nedělí povětšinou fialové. O třetí adventní neděli je ale zapalovaná svíce v barvě růžových rouch, oblékaných kněžími při mši na důkaz radosti z blížící se slavnosti Narození Páně. Třetí adventní neděli se proto říká latinským slovem Gaudete - Radujte se.

Čerpáno z knihy: Abeceda Vánoc - Valburga Vavřinová













Přeji Vám krásné a klidné prožívání adventních dní.